KOMUNIKACE 1 RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 International Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Honorary Senior Research Fellow Queen Mary University of London E-mail: e.kocovska@qmul.ac.uk KOMUNIKACE 1 ÚVOD Vítám Vás v letním semestru 2021 v kursu „Komunikace ve zdravotnictví“. EK V této úvodní přednášce se seznámíme s obsahem předmětu a zahájíme kapitolou „Neverbální komunikace“. Komunikace ve zdravotnictví má zásadní význam. V lékařské praxi se totiž nesetkáváme s nemocí, ale s nemocným člověkem (Janáčková & Weiss, 2008, p.49). KOMUNIKACE 1 1.KOMUNIKACE – vymezení pojmu 2.FORMY KOMUNKACE: ØVERBÁLNÍ KOMUNIKACE ØNEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE 3. OBECNÉ PŘÍSTUPY KE STUDIU KOMUNIKACE 4. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE 5. ZPŮSOBY CHOVÁNÍ 6. KOMUNIKACE V LÉKAŘSKÉ a OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI ØVZTAH LÉKAŘ-PACIENT ØSESTRA A PACIENT 7. ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNIKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY 8. PŘEKÁŽKY V KOMUNIKACI 9. KOMUNIKAČNÍ CHYBY KOMUNIKACE 1 Komunikace je definována jako sdělování informace prostřednictvím signálů a prostředků: ústně, písemně, mimikou, gesty a dalším neverbálním chováním. Základní požadavky zdravotnické komunikace: 1.Vědět, CO chceme říci 2.Vždy se umět rozhodnout, KDY, KDE a JAK informaci nejlépe sdělit KOMUNIKACE 1 Slova mohou zaznamenávat různé významy. Jazyk logiky používáme tam, kde popisujeme skutečnost co nejpřesnějším způsobem a vystihujeme zákonitosti v ní. Jazyk poezie vnáší do světa abstraktních definic a značek osobní postoje, emoce a nálady. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE = sdělování informace pomocí slov. KOMUNIKACE 1 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE KOMUNIKACE 1 VZDÁLENOST PŘI KONTAKTU MEZI LIDMI 4 Zóny přiblížení: §Intimní §Osobní §Sociální §Veřejná Proxemický tanec Ve zdravotnické péči - často situace, kdy zdravotník musí překročit osobní i intimní zónu pacienta. (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ROZHOVOR ZDRAVOTNÍKA S PACIENTEM Ideální poloha očí - na stejné horizontální úrovni (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 6 ZÁKLADNÍCH PŘÍSTUPŮ KE STUDIU KOMUNIKACE: ØLékařský přístup - choroby a diagnóza ØSociologický přístup - role lékaře a pacienta ØAntropologický přístup - role lékaře a pacienta ØPřístup transakční analýzy - role lékaře a pacienta ØBalintův přístup - zdůrazňuje dynamiku komunikace ØSociálně-psychologický přístup – chování lékaře a pacienta Ø KOMUNIKACE 1 ØLÉKAŘSKÝ PŘÍSTUP A.Choroba Klasifikace na úrovni klinického popisu syndromu či abnormalit struktury a funkce – neúplné – není definována příčina či etiologie. Holistický přístup – nemoc úzce souvisí s osobností pacienta a zkušenostmi. Každá nemoc je proto u každého pacienta jiná a důležitým aspektem uzdravovacího procesu je sám lékař. B. B.Diagnóza Klasický lékařský diagnostický proces: üAnamnéza üSomatické vyšetření üLaboratorní zkoumání KOMUNIKACE 1 Nutno brát v úvahu různé sociální faktory každého jedince, které se liší případ od případu a je nutno je identifikovat, prozkoumat a využít jak při konzultaci, tak při práci s pacientem. ØSOCIOLOGICKÝ PŘÍSTUP - role lékaře a pacienta KOMUNIKACE 1 ØANTROPOLOGICKÝ PŘÍSTUP Role lékaře: üMoudrá autorita üMravní autorita üCharizmatická autorita – spirituální Ø Rozlišení mezi chorobou a nemocí: Choroba = patologické entity definované lékaři Nemoc = širší pojem, definována z hlediska pacienta a nikoli z hlediska neosobní části těla. Role pacienta – touha znát odpovědi na tyto otázky: ●Co se stalo? ●Proč se to stalo? ●Proč zrovna mně? ●Proč právě nyní? ●Co by se stalo, kdybych s tím nic nedělal? ●Co bych s tím měl udělat, s kým bych se měl poradit o další pomoci? KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta 3 Základní stavy mysli: 1.Rodič – reaguje automaticky 2.Dospělý – pracuje logicky, třídí si informace 3.Dítě – projevuje intuici, tvořivost, spontánní pudy a radosti Ø (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta Ø (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta Ø (Janáčková & Weiss, 2008). Případné křížení (transakce) rolí vede ke vzniku komunikačního problému. KOMUNIKACE 1 ØBALINTŮV PŘÍSTUP 3 Základní předpoklady: üPsychické problémy se často projevují fyzicky a rovněž fyzická choroba má psychické důsledky – Psychosomatický charakter choroby üLékaři mají své pocity a tyto pocity hrají při komunikaci svou funkci üExistuje potřeba specifického výcviku cíleného na změnu v zdravotníkově osobnosti, aby byl citlivější k tomu, co se děje v pacientově mysli ve chvíli, kdy jsou spolu ü ü Ø Lékař sám = prvním lékem poskytovaným pacientovi KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP – chování lékaře a pacienta Lékařova/Zdravotníkova osobnost: •Těžištěm = lékař •Těžištěm = pacient Empatičtí lékaři – schopnější při diagnóze psychiatrických problémů Pacientova osobnost – Důležité aspekty: •Vnitřní těžiště kontroly – budou lépe se schopni o sebe postarat a spolupracovat •Vnější těžiště kontroly •Názory na zdraví – zdravotní motivace •Vnímaná zranitelnost – víra v diagnózu •Vnímaná závažnost •Vnímané náklady a přínosy Ø KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP – chování lékaře a pacienta Pacienti spokojenější, když zdravotník: üObjeví jejich starosti a naděje üSe o ně zajímá üVyjadřuje vřelost, zájem a starost o ně üOchotně poskytuje množství informací üVysvětlí situaci pacientovi tak, aby ji mohl pochopit Důležitou roli hraje oboustranně i neverbální komunikace! Ø KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP (Janáčková & Weiss, 2008). NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE = PŘEDÁVÁNÍ INFORMACE BEZE SLOV: üVýrazem obličeje üOddálením nebo přiblížením üDotekem üPostojem üPohyby üGesty üPohledy üÚpravou zevnějšku NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICKÉ PRAXI NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE SDĚLOVÁNÍ VÝRAZEM OBLIČEJE Mimické zóny v obličeji: §Obočí a čelo §Oblast očí §Dolní oblast obličeje s dominantní partií úst Obrázky volně podle: (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 Vodorovné vrásky v oblasti čela Údiv a úzkost KOMUNIKACE 1 Vertikální vrásky v oblasti čela Negativní postoje KOMUNIKACE 1 Pozvednuté obočí Vyjadřuje zájem KOMUNIKACE 1 4 Základní druhy zaměření pohledu: ØObchodní ØSpolečenský ØDůvěrný ØPohled úkosem KOMUNIKACE 1 GESTA §V oblasti obličeje §Rukou §Nohou § Vzpřímená hlava Neutrální postavení hlavy KOMUNIKACE 1 Hlava mírně skloněná na stranu Zaujetí KOMUNIKACE 1 Hlava skloněná dolů Nesouhlas KOMUNIKACE 1 Zakrytá ústa Nejistota Neupřímná slova nebo lež Komunikační partner Vám tímto způsobem dává najevo, že se domnívá, že lžete. KOMUNIKACE 1 Dotýkání se nosu Podobně jako zakrývání úst Nebo Nový nápad KOMUNIKACE 1 Tření oka Pochybnosti KOMUNIKACE 1 Tření ucha „Nechci nic slyšet“ KOMUNIKACE 1 Škrábání krku Pochybnosti a nejistota KOMUNIKACE 1 Podpírání brady Nuda KOMUNIKACE 1 Ruka v pěst a ukazováček mířící vzhůru Známky zájmu KOMUNIKACE 1 Mnutí brady Rozhodování KOMUNIKACE 1 GESTA RUKOU Nejčastěji značí ukrývání se za ochrannou bariéru Založené zkřížené paže §Signál nejistoty §Snaha skrýt se před nepříjemnou situací §Nesouhlas §Nepřátelský postoj KOMUNIKACE 1 Uchopení paží Potřeba vlastního posílení KOMUNIKACE 1 Zkřížení paží se vztyčenými palci Dominantní postoj KOMUNIKACE 1 Ochranná bariéra Úzkost a nejistota KOMUNIKACE 1 Gesta nohou Zkřížené nohy Ochranný postoj KOMUNIKACE 1 Dvojité zkřížení – rukou i nohou Neklid, strach, úzkost, nejistota, nelibost NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE SDĚLOVÁNÍ DOTYKEM = důležitý aspekt Toto byla 1. přednáška kursu „Komunikace 1“ tohoto – opět - neobvyklého letního semestru 2021. Za domácí úkol si vyzkoušejte jednotlivé výrazy neverbální komunikace před zrcadlem a všímejte si jich u druhých. Ke studiu využívejte, prosím, doporučenou literaturu – účel těchto prezentací je pouze orientační, nikoli vyčerpávající. Na zápočet je potřeba vyhledat v literatuře informace, zda existují v České Republice lůžková psychiatrická oddělení pro matku a dítě k léčbě post-partum či postnatální psychózy. Bez ohledu na faktický výsledek (tj. zda taková zařízení existují či nikoli), budete muset odevzdat písemný záznam strategie Vašeho hledání (např. vytvoření „key words“, seznam platforem vyhledávání, atd.). EK ZÁVĚR •Povinná literatura: •ZACHAROVÁ, E. Komunikace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-0156-6. info •PEKARA, J. Komunikace jako sebeobrana zdravotníka. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2015. ISBN 978-80-87023-46-4. info •BROŽOVÁ-DOUBKOVÁ a K THELENOVÁ. Efektivní komunikace v pomáhajících profesích. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2013. ISBN 978-80-7372-941-7. info •Doporučená literatura: •TOMOVÁ, Šárka a Jana KŘIVKOVÁ. Komunikace s pacientem v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-0064-4. info •JANOUŠEK, J. Psychologické základy verbální komunikace. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4295-3. info •VITOŇ, J a VELEMÍNSKÝ. Etický aspekt komunikace v pediatrii a v kontaktu s umíráním a smrtí – jeho reflexe v umělecké literatuře. Praha: Triton, 2014. ISBN 978-80-7387-844-3. info •EVANGELU, J.E. Krizová komunikace - Efektivní zvládání krizových a zátěžových situací. Ostrava: KEY Publishing,, 2013. ISBN 978-80-7418-175-7. info •VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •KAČOROVÁ, J. Komunikace ve zdravotnictví I. 2010: Slezská univerzita, 2010. ISBN 978-80-7248-578-9. info •PRAŠKO, J. a H. PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. info •LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1784-5. info • KOMUNIKACE 1 Komunikace je definována jako sdělování informace prostřednictvím signálů a prostředků: ústně, písemně, mimikou, gesty a dalším neverbálním chováním. Základní požadavky zdravotnické komunikace: 1.Vědět, CO chceme říci 2.Vždy se umět rozhodnout, KDY, KDE a JAK informaci nejlépe sdělit KOMUNIKACE 1 KOMUNIKAČNÍ MODELY ve ZDRAVOTNICTVÍ ØLineární ØTransakční KOMUNIKAČNÍ PROCESY ve ZDRAVOTNICKÉ PRAXI: üTerapeutický üModel kvalifikovaných lidských vztahů üSociální model üInformační model üHovorové modely üDialogický model KOMUNIKACE 1 Pravidla komunikačního procesu: üVnímání dat üSpojování dat s významem üVkládání záměru a postoje üEpizodické uspořádání dat üHlavní smlouva üSoubor předpokladů, očekávání, pravidel üKulturní model STRUKTURA SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE KOMUNIKACE 1 STRUKTURA SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE Komunikátor Komunikant Komuniké Komunikační jazyk Komunikační kanál Zprostředkovaný komunikační kanál: §Telefonický §Písemný §Vizuální § audiovizuální §elektronický KOMUNIKACE 1 INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY ve zdravotnictví Ø ØDevalvace – snižování hodnoty druhého člověka Ø Ø ØEvalvace – sdělení kladného hodnocení druhé osobě – posiluje kladné sebepojetí a sebevědomí KOMUNIKACE 1 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ = jedním z procesů profesionální práce zdravotníků – komunikace je druhem péče Požadavky: üIndividuální přístup üÚcta k pacientovi üPozitivní vztah üEmpatie ü Ve zdravotnické praxi: Nevhodná, nesprávná a neuvážená slova se mohou odrazit nejen na psychickém stavu pacienta, ale dále ovlivňovat bio-psycho-sociální jednotu organismu. KOMUNIKACE 1 ROZHOVOR – ZÁKLADNÍ PSYCHOSOCIÁLNÍ KOMUNIKACE = plánovaná komunikace, která se uplatňuje ve všech fázích ošetřovatelského procesu. Fáze rozhovoru §Přípravná a plánovací §Zahájení §Průběh – jádro rozhovoru §Ukončení rozhovoru § v Hlavní cíle rozhovoru § v v Všeobecné zásady pro vedení rozhovoru mezi sestrou a pacientem: §Příprava – stanovení cíle §Správné zahájení §Získání důvěry §Udržování očního kontaktu §Projevení upřímného zájmu §Využívání pozitivních neverbálních projevů §Přizpůsobení se §Pomalá, zřetelná mluva §Jasná formulace otázek §Neovlivňování pacienta §Umění naslouchat §Profesionální chování §Nedirektivní empatie §Nepokládat příliš osobní otázky §Akceptovat mlčení § § § § v KOMUNIKACE 1 NASLOUCHÁNÍ TYPY ROZHOVORU V KLINICKÉ PRAXI Podle cíle: ØInformační ØMotivační ØVentilační ØHodnoticí ØPervazivní Podle obsahového zaměření: ØDiagnostický ØTerapeutický ØInformační ØEdukační Podle počtu zúčastněných: ØIndividuální ØSkupinový KOMUNIKACE 1 NEDIREKTIVNÍ EMPATICKÝ ROZHOVOR = nejvýznamnější dovednost sestry = psychologický přístup k pacientovi TYPY ODOVĚDÍ A JEJICH VÝZNAM V KLINICKÉ PRAXI: •Empatická •Věcná •Generalizující •Moralizující •Vyhýbavá •Interpretující KOMUNIKACE 1 NAVÁZÁNÍ ROZHOVORU üPři každém výkonu na pokoji üPři každém výkonu u pacienta üPři individuálním rozhovoru s pacientem KOMUNIKACE 1 SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE = komplexní a náročná zručnost Tvoří teoretický základ komunikace ve zdravotnictví – probíhá na dvou úrovních: oObsahová oVztahová Jedná se o proces odevzdávání a přijímání zpráv. Ve zdravotnické praxi rozlišujeme 3 druhy komunikace: §Sociální §Strukturovaná §Terapeutická KOMUNIKACE 1 EMPATIE „Schopnost vcítit se do pocitů, myšlení a jednání druhých“. (Hart & Hartlová, 2008, s. 83). „Vcítění se do druhého člověka, vidění světa jeho očima, tak jako by byl tím druhým člověkem“. (Rogers, 1995, s. 83). Ve zdravotnické praxi: „Schopnost sestry pochopit stav a pocity pacienta a oznamovat mu, že mu rozumí“ (Juřeníková, 2010, s.12). Toto byla 2. přednáška kursu „Komunikace ve zdravotnictví 1“ tohoto – opět - neobvyklého letního semestru 2021. Za domácí úkol si během příštích 14 dnů vyzkoušejte jednak empatický rozhovor s někým a rovněž i naslouchání. Ke studiu využívejte, prosím, doporučenou literaturu – účel těchto prezentací je pouze orientační, nikoli vyčerpávající. Na zápočet je potřeba vyhledat v literatuře informace, zda existují v České Republice lůžková psychiatrická oddělení pro matku a dítě k léčbě post-partum či postnatální psychózy. Bez ohledu na faktický výsledek (tj. zda taková zařízení existují či nikoli), budete muset odevzdat písemný záznam strategie Vašeho hledání (např. vytvoření „key words“, seznam platforem vyhledávání, atd.). EK ZÁVĚR KOMUNIKACE 1 INTERAKCE VE ZDRAVOTNICTVÍ Zásady etického a psychologického přístupu 4 Typy interakčních vztahů: ØPaternalistický ØPartnerský ØKonzumentský ØZanedbaná (nevýrazná) interakce KOMUNIKACE 1 INTERAKCE VE ZDRAVOTNICTVÍ VZTAHY LÉKAŘ-PACIENT §Vztah aktivita-pasivita §Vztah vedení – spolupráce §Vztah vzájemné participace VZTAH PACIENT a SESTRA Sociálně-psychologická - atmosféra ovlivňuje kvalitu vztahu – RAPPORT Sociální interakce – souvisí se sociálními vztahy -Sociální opora -Platí zásady etického a psychologického přístupu Pro sestru – psychicky velmi náročné KOMUNIKACE 1 SESTRA a PACIENT - VYKONAVATELÉ SOCIÁLNÍCH ROLÍ 1.PACIENT Nemoc = porucha schopnosti individua plnit očekávané úkoly a role Společenská role pacienta zahrnuje: Práva pacienta: üzproštěn běžných společenských závazků üNení plně odpovědný za své uzdravení Povinnosti pacienta: üVyhledat pomoc zdravotníků üSpolupracovat při léčení Role pacienta = velmi komplikovaná – stadia vývoje nemoci – nové sociální situace – klíčová role zdravotnického pracovníka KOMUNIKACE 1 SESTRA a PACIENT - VYKONAVATELÉ SOCIÁLNÍCH ROLÍ 1.SESTRA Poznání vlastní role sestry = nemírně důležité – promítá se do celé její osobnosti Základní znaky role sestry: üFunkční specificita – formální i faktické odborné kompetence üEmocionální neutralita – sympatie a porozumění bez plného rozvinutí üUniverzalismus – rovnocennost poskytování ošetřovatelské péče üKolektivní orientace – blaho pacientů nad své zájmy Dílčí role sestry = velmi různorodé – ošetřovatelská, expresivní, výchovná, instrumentální, poradenská, preventivní/výchovná, organizační, administrativní. KOMUNIKACE 1 SESTRA a PACIENT - VYKONAVATELÉ SOCIÁLNÍCH ROLÍ Průběh komunikace a interakce sestra – pacient Prochází vývojem: -Bezmezná důvěra -Komplikace léčby – narušují trpělivost a výdrž pacienta -Narušení spolupráce obou partnerů -Průběh léčebné a ošetřovatelské péče – „laická diagnoza“ -Slepá ulička Role sestry – pozitivní ovlivňování vzájemné důvěry – využitím zpětné vazy a empatie v každodenní klinické praxi KOMUNIKACE 1 ZPŮSOBY CHOVÁNÍ Chování = soubor všech zjistitelných nebo měřitelných projevů duševního života člověka 3 ZÁKLADNÍ TYPY CHOVÁNÍ: §Pasivita §Agresivita §Asertivita Manipulace – manipulující skrývá svou skutečnou žádost za něco úplně jiného § Rozdíl mezi agresivitou, asertivitou a pasivitou v neverbální komunikaci (Praško, Prašková, 1996, S. 21) KOMUNIKACE 1 Pasivní chování -Porušování vlastních práv -Přizpůsobení se silnějším -Podřízení se -Vzdávání se svých cílů -Nejistota -Přebírání názorů druhých -Využívání druhými -Ustupování druhým Agresivní chování sestry – neoblíbená, osamocená, ALE má přehnané sebevědomí -Předkládání myšlenek a názorů druhým a vynucování si jejich přijetí -Porušování práv druhého člověka -Dosahování cílů na úkor druhých -Podceňování druhých -Kdykoli zaútočí -Zraňuje a ponižuje -Nepřipouští si vlastní chyby -Obviňuje ostatní -Hrubá slova, sarkasmus, ironie -Devalvace druhých -Role diktátora nebo moralisty Negativní důsledek = ochlazování mezilidských vztahů, nemožnost otevřené komunikace KOMUNIKACE 1 Asertivní práva a pověry Zásady asertivity Asertivní techniky ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ Asertivní člověk zvyšuje sebedůvěru, utváří podmínky pro vzájemnou otevřenou komunikaci. Rozvíjí upřímné, přímé i přátelské vztahy s druhými, vytváří atmosféru spolupráce a je vždy sám sebo. (Praško, Prašková, 1996, s. 21) KOMUNIKACE 1 ZÁSADY ASERTIVITY üKontrola emocí üRespekt a tolerance druhého üStručně a upřímně vyjádřit pocity üVidět sebe i druhého reálně üPoznat stanovisko druhého üPoslouchat druhého a vyslechnout ho üVážit si názorů druhých üNesnažit se vítězit za každou cenu üKompromis üPřiznat chybu a napravit üVčas si uvědomit, co chceme KOMUNIKACE 1 ASERTIVNÍ TECHNIKY ØOhraná gramofonová deska ØTechnika otevřených dveří ØNegativní dotazování ØNegativní asertivita ØVolné informace ØSebeotevření ØPřijatelný kompromis ØAsertivní „NE“ ØSelektivní ignorování KOMUNIKACE 1 I při asertivním chování - potřeba respektovat slušnost, galantnost a ohleduplnost – nemůžeme za každých okolností říci, co si o člověku myslíme. Zlaté pravidlo moudrosti: Vždy, než něco vyslovíme, položme si tyto 3 otázky: 1.Je to pravda? 2.Je to nutné vyslovit? 3.Je to laskavé? Pokud je na jedinou z těchto otázek odpověď „ne“, tak mlčme. KOMUNIKACE 1 MANIPULATIVNÍ CHOVÁNÍ „Ovlivňování druhých pomocí různých rafinovaných manévrů. Které zasahují bolavá místa, sebevědomí a vyvolávají pocity viny“ (Mikuláštík, 2003, s. 94 a Praško, 1996, s. 21). Způsoby manipulace – různorodé – závisí na typu osobnosti: •Předstíraná bezmoc •Vyhrožování •Předstírání stejných zájmů •Zakrývání vlastních zájmů Slouží k posilování pocitu sebeuspokojení ovlivňováním toku informací. KOMUNIKACE 1 9 Charakteristických typů MANIPULACE §Diktátor §Chudáček §Počtář §Břečťan §Drsňák §Obětavec, nejhodnější a nejlaskavější §Poslední spravedlivý §Paternalista §Mafián KOMUNIKACE 1 KOMUNIKACE V OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI V současné klinické praxi – důraz na kombinaci odborných vědomostí zdravotníka se správně uplatňovaným psychologickým přístupem k pacientovi. Potřeba informovanosti pacienta Prospěšnost a škodlivost podávaných informací Informování pacientů o jejich zdravotním stavu Poskytování pokynů a poučení o léčbě Získávání informací od pacienta KOMUNIKACE 1 PŘEKÁŽKY V KOMUNIKACI §Praktická §Jazyková §Emotivní §Intelektová §Fyziologické Ze strany pacienta: Neumí, nechce nebo nemůže komunikovat KOMUNIKACE 1 ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY KOMUNIKAČNÍ CHYBY a OMYLY Požadavky na pacienta směrem k lékaři či sestře Pravidla komunikace a chování pro lékaře a sestry KOMUNIKACE 1 •Povinná literatura: •ZACHAROVÁ, E. Komunikace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-0156-6. info •PEKARA, J. Komunikace jako sebeobrana zdravotníka. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2015. ISBN 978-80-87023-46-4. info •BROŽOVÁ-DOUBKOVÁ a K THELENOVÁ. Efektivní komunikace v pomáhajících profesích. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2013. ISBN 978-80-7372-941-7. info •Doporučená literatura: •TOMOVÁ, Šárka a Jana KŘIVKOVÁ. Komunikace s pacientem v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-0064-4. info •JANOUŠEK, J. Psychologické základy verbální komunikace. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4295-3. info •VITOŇ, J a VELEMÍNSKÝ. Etický aspekt komunikace v pediatrii a v kontaktu s umíráním a smrtí – jeho reflexe v umělecké literatuře. Praha: Triton, 2014. ISBN 978-80-7387-844-3. info •EVANGELU, J.E. Krizová komunikace - Efektivní zvládání krizových a zátěžových situací. Ostrava: KEY Publishing,, 2013. ISBN 978-80-7418-175-7. info •VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •KAČOROVÁ, J. Komunikace ve zdravotnictví I. 2010: Slezská univerzita, 2010. ISBN 978-80-7248-578-9. info •PRAŠKO, J. a H. PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. info •LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1784-5. info • Doporučená literatura