MULTIKULTURNÍ OŠETŘOVATELSTVÍ Motto „Pokud mají lidé přežít a žít ve zdravém, pokojném a smysluplném světě, pak musí sestry a další zdravotničtí pracovníci pochopit jejich různá kulturní přesvědčení, kulturní hodnoty a životní styl, aby byli schopni poskytovat kulturně uzpůsobenou prospěšnou zdravotní péči.“ Madeleine Leiningerová Základní pojmy Kultura · součástí lidské výbavy reprezentuje ji: mimika, gesta a postoje, způsoby oblékání a stravování, způsob slovního vyjadřování a různé postoje; není u všech lidí stejná a kulturní rozmanitost je jedním z ústředních znaků lidského života · propracované, sdílené a předávané chápání hodnot, životního stylu a přesvědčení určité skupiny osob; toto chápání přechází z generace na generaci a ovlivňuje myšlení, rozhodování a jednání člověka Subkultura · dílčí skupina osob v rámci dominantní kultury, která se zřetelněji odlišuje svými normami a způsobem života Religiozita · orientace k Bohu nebo duchovním společenstvím v užším slova smyslu Sekulární · protiklad ke slovu náboženský · označení nezávislosti na náboženství a náboženstvím ovlivněnými úvahami a jednáním. Kulturní vzory · jsou definovány jako naučené a závazné schémata pro jednání ve standardních situacích; navenek vystupují v podobě obyčejů, mravů, zákonů a tabu Enkulturace · je to proces začleňování, vrůstání do vlastní kultury; zachovávají generace, společnost a její kulturu; podmínka přežití společnosti · člověk, který se do určité kultury narodí, se musí naučit chápat význam jednotlivostí, ale i celého světa, musí pochopit vlastní kulturu, kterou bude předávat dál následující generaci Akulturace · představuje vědomé či nevědomé změny v kulturních vzorech; způsobené kontaktem dvou odlišných a dříve oddělených sociokulturních systémů · zahrnuje sociální učení, kdy jedinec nebo skupina získává a osvojuje si přímou a déletrvající interakcí; s jinou kulturou získává charakteristické znaky dané (jiné) kultury; předávání nové přizpůsobené kultury z generace na generaci; adaptaci jedince cizí skupiny na chování skupiny jiné (např. občané z Vietnamu přijímají prvky kultury naší a od své kultury upouští) Kulturní slepota · stav, kdy jedinec nedokáže zřetelně vnímat, že jeho vlastní konání je kulturně předpojaté Kulturní bolest · postup nebo některé výroky zdravotnického personálu, jež vyvolávají u klienta diskomfort, pocit ponížení apod.; zraňujícími výroky mohou být např. poznámky o pacientově vzrůstu, tělesné konstituci nebo tmavší pleti Kulturní šok · je užíván k popsání pocitů dezorientace a stresu, jež prožívají lidé vstupující do neznámého kulturního prostředí; je způsoben nečekanými nebo překvapujícími zjištěními, která jsou vyvolána kontaktem s cizí a neznámou kulturou Fáze kulturního šoku · Fascinace – novou kulturou a novými lidmi. · Krize – vznikající problémy se stupňují, život v jiné kultuře se stává být složitý. · Poznání – učení se komunikace a poznávání pravidel nové kultury. · Přizpůsobení se – člověk se opět těší z nové kultury a váží si ji Vznik kulturního šoku v souvislosti se zdravotnickou péčí Selhávání v běžných životních úkonech a situacích; problémy spojené s adaptací (stres, kulturní šok); systém profesionální zdravotnické péče majoritní společnosti PACIENT/KLIENT; zásady omezení; jazyk Předsudky a stereotypy · předsudky - představují komplex v podstatě nezdůvodněných postojů a stanovisek · stereotypy - jsou mínění o třídách individuí, skupinách nebo objektech, která jsou v podstatě šablonovité způsoby vnímání a posuzování toho, k čemu se vztahují; nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují se tradicí Sociální exkluze · sociální vyloučenost (vyloučení i ze sociální pomoci/podpory); týká se minorit a jedinců se sociálně patologickým chováním – např. bezdomovectví, drogově závislí) Rasa · velké skupiny lidí s podobnými tělesnými znaky, které jsou dědičné, vytvořili se vlivem životního prostředí, vznikly původně v určitých geografických teritoriích Rasismus · označení pro takové jednání, které překračuje vnímání rasových odlišností a přetváří se na nepřátelské aktivity vůči příslušníkům jiné rasy; projevují se v diskriminaci a v agresivním chování Produkty rasismu · rasová diskriminace - proces vnímání rozdílů, tj. jde o sociální diferenciaci, v níž jsou popřeny normativní zásady rovnosti a stejného zacházení se všemi lidmi ve skupině (státě); zejména se jedná o neoprávněné rozlišování jedinců nebo skupin na základě jejich příslušnosti k určité biologické (rasové) či sociální (profesní, náboženské, politické) kategorii a znevýhodňování jedněch oproti druhým · rasové násilí - jedná se o násilné (fyzické) chování s rasovým motivem; objektem je příslušník rasově odlišné skupiny; zahrnuje chování jako např. ublížení na zdraví, způsobení škody, zabití, genocidu… Etnikum · pochází z antické řečtiny, v níž ethnos znamenal „kmen, rasa, národ“, latinský termín ethnicus = pohan, pohanský (těmito termíny se často označuje také národ, národnost, národnostní menšina, kmen, ale to není přesné) Etnická skupina · společenství, v němž je účast dána narozením do této skupiny a členové mají pocit sounáležitosti; jde o označení historicky vzniklé sociální skupiny, sociálního celku se společnými a specifickými etnickými rysy (rysy jazykové, kulturní, náboženské, barva pokožky, národní nebo geografický původ předků atd.); jsou v ní udržovány stálé, jednou pro vždy dané a osvědčené způsoby existence skupin; udržuje si a předává dál své kulturní a sociální dědictví dalším generacím Národ · vymezuje jevy vzájemně historicky, kulturně, ekonomicky a sociálně diferencované; existuje nejednotnost a určitá možnost sporu při vymezení národa; národ je osobité a vědomé kulturní a politické společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území Definice národa si vyžaduje tři kritéria: 1. Kritérium kultury – spisovný jazyk, náboženství, společné dějiny 2. Kritérium politické existence – národy mají vlastní stát nebo autonomní postavení v mnohonárodnostním státě 3. Psychologické kritérium – jednotlivci sdílejí společné vědomí o své příslušnosti k určitému národu; silné národní uvědomění, jež je v souladu s následným jednáním, se nazývá vlastenectví; jeho vyhraněnou podobou je nacionalismus, kdy dochází až ke střetu s jinými národy Národnost · je chápána jako příslušnost k určitému národu nebo etniku; v současnosti je chápána: - ve smyslu etnickém (společenství lidí mající společný jazyk, tradici, historii a společné území) - ve smyslu politickém (kdy jsou lidé bráni jako občané se státní příslušností daného státu) Národnostní menšina · je skupina občanů, kteří se odlišují od ostatních občanů společným: - netnickým původem - jazykem - kulturou a tradicemi - tvoří početní menšinu obyvatelstva a současně projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem zachování vlastní svébytnosti, kultury a jazyka Duchovnost · je víra anebo vztah s jakoukoli vyšší mocí, tvořivou silou, božským jedincem nebo nekonečným zdrojem energie · duchovní potřeba - potřeba jedince udržovat, zvyšovat či napravovat svoje přesvědčení a víru ke splnění náboženských povinností Víra · je to charakteristika žití, činností a sebepochopení · je univerzální Náboženství · je uctívání bohů; charakterizuje ho doktrína, mýtus, etika, obřady a rituály, zkušenosti, společenský rozměr Multikulturní a Transkulturní · multikulturní - mnohokulturní, vyjadřující mnohočetnost a respektování více kultur, kulturních tradic a způsobu života; vedle sebe stojí i více kultur se svými zvyky a odlišnostmi; vzájemně se tolerují, ale nedochází k prolínání kultur do sebe podporuje sice zachování a respektování kulturní a náboženské identity cizinců vede však k izolovanosti cizích kultur, znevýhodňování, možnosti diskriminace · Transkulturní - znamená „přesahující“ hranice kultury, kdy se kultury střetávají, vzájemně se ovlivňují a jsou mezi nimi dané určité společné prvky, které jsou společné všem kulturám; jde o obousměrnou interakci mezi majoritní a minoritní společností; kultury se mísí, vzájemně ovlivňují, přebírají do své kultury prvky kultur jiných; transkulturalismus je postaven na poznání kulturních a náboženských zvyklostí a jejich respektování; podporuje sociální a ekonomickou integrace migrantů Proč je třeba transkulturní přístup českého ošetřovatelství? - otevření hranic po revoluci v roce 1989 - migrace obyvatel - integrace cizinců - eurointegrace – EU - práva pacientů - etický kodex NLZP Faktory ovlivňující transkulturní ošetřovatelství - trvalý vzestup populační migrace - kulturní fluktuace a míšení - nárůst kulturního vědomí klientů - rozšíření elektronické komunikace a tím i m sblížení v prostoru světa, zavádění moderní - zdravotnické techniky - výskyt kulturních střetů, které poškozují zdraví a životy - větší pobyt lékařů a sester po různých území - množství právních kroků, které jsou podnikány na obhajobu svých kulturních práv - zájem o lidská práva, včetně práv na adekvátní péči - střetávání „kulturního života“ (podpora zestárlých, péče o děti) „s kulturou smrti“ (eutanazie, potraty) - posun péče soustředěné do nemocnic k péči v přirozených komunitách ( včetně bezdomovců) - příklon (respektování přání pacienta) k alternativní zdravotní péči, včetně domorodých praktik - větší požadavek kulturních menšin na adekvátní péči - prohlubování rozdílů mezi kulturou mezi bohatými a chudými - výskyt násilí, vyvěrajícího často z hněvu nad sociálním útlakem nebo tlakem nespravedlností - širší povědomí obyvatelstva o rozmanitosti kultur a potřebě se smysluplně dorozumět Multikulturní výchova · vytváří prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury, než svou vlastní; má velký význam vzhledem k vytváření postojů vůči příslušníkům jiných národů, ras a imigrantům Problémy v multikulturní výchově · problematiky kdy začít děti učit multikulturní výchovu (rasové předsudky se vytváří v 5-6 letech); postoje mladých lidí k imigrantům; učebnice, které prezentují některé věci zkresleně (Rusko – mocenská velmoc, USA – vše přizpůsobuje sobě) Kultura a její význam · kulturní produkty: řeč, výživa, oblékání, architektura; normy a hodnoty, dobro a zlo; základní hodnoty, otázky existence · je nezbytnou součástí lidského života; dá se přirovnat k cibuli: - zevní slupku tvoří kulturní vrstva - řeč, strava, oblečení a architektura; je navenek okamžitě viditelné - střední vrstva - to, co vnímáme pomaleji (bližším kontaktu s kulturou): normy a hodnoty (co je správné a co je špatné, dobré a zlé), gesta, která jsou běžně užívaná; rituály pozdrav; stisk ruky, polibek, políbení ruky, úklon, ...; témata rozhovoru … - vnitřní vrstva - obsahuje základní hodnoty a otázky existence (pravdy o životě, humor…) např. zda obyvatelé země odmítají nebo podporují trest smrti, transplantaci, interrupci apod.; pro cizince je tato součást kultury těžko poznatelná, vyžaduje velmi dlouhý a intenzivní styk s kulturou Kultura člověku umožňuje · dorozumění a komunikaci; orientaci v sociálním prostředí – socializaci; plnit potřeby kulturně vhodným způsobem; seberealizaci Osvojených kulturních zvyků se člověk nikdy zcela nevzdá, trvale ovlivňují jeho vnímání, filosofii, pohled na svět (jistota a bezpečí; pocit uspokojení) Transkulturní ošetřovatelství - nazývané též „multikulturní ošetřovatelství“ nebo „kulturně shodná péče“; je teoreticko - praktický obor zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o jiné kultury s jejich souborem hodnot, životních zvyklostí a přesvědčení; cílem je poskytnout vhodnou, smysluplnou, účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci Úkolem oš. personálu · na základě tohoto oboru získat znalosti o jiných kulturách a jejich zvláštnostech, které je nutné respektovat; nabádá profesionály, aby poznali tradiční, laické způsoby péče různých kultur a jejich vhodné; prvky použili v profesionální ošetřovatelské péči Teorie kulturně shodné péče · teorie je založena na různorodosti a všestrannosti; tvoří základ pro transkulturní ošetřovatelství; v práci vycházela ze dvou disciplín: antropologie a ošetřovatelství Důvod ke vzniku transkulturního ošetřovatelství - holistický přístup k nemocnému - rozšíření elektronické komunikace, cestování - vede ke sbližování kultur, - větší znalosti o kulturách a náboženstvích –potřeba dorozumět se - nárůst kulturního vědomí klientů - klienti očekávají, že sestry a lékaři jsou morálně a profesně zavázáni přizpůsobit svou péči - klientově kultuře - nárůst agresivity v důsledku nerespektování kulturních specifik - nárůst žalob na zdravotníky z důvodů nerespektování kulturních práv při poskytování ošetřovatelské péče - pohyb zdravotnického personálů po celém světě - vyžaduje od zdravotníků znalosti jazyka, odborné terminologie, kulturních zvyků, postojů … - zavádění moderní zdravotnické techniky - záření, zobrazovací metody, robotizace - vyvolává u řady cizinců strach, kulturní šok, odmítání - přesouvání ošetřovatelské péče do domácího prostředí - větší respektování a využívání alternativní zdravotní péče - větší požadavek národnostních menšin na adekvátní ošetřovatelskou péči Vznik a vývoj teorie · myšlenkou kulturně shodné péče se začala 50. let 20. století zabývat M. Leiningerová; během 2. sv. války stoupla migrace; poprvé v 60. letech Leiningerová použila pojem transkulturní ošetřovatelství; 1965 – 1969 první kurzy a přednášky na Katedře ošetřovatelství Coloredské univerzity; 1973 založena první Katedra transkulturního ošetřovatelství na Univerzitě ve Washingtonu; 1978 se začal realizovat první magisterský a doktorský program na Univerzitě v Utahu; 80 a 90. léta otevřené vzdělávání v transkulturním ošetřovatelství na mnoha dalších univerzitách Teorie kulturně shodné péče · cílem je poskytnout lidem rozdílných kultur kulturně specifickou a všestrannou péči v podpoře zdraví, blaha nebo pomoc jim čelit nepříznivým lidským okolnostem, těžkostem, smrti kulturně vhodnými způsoby Model kulturně shodné péče · studuje podobnosti a rozdíly v péči o různé kultury a náboženství s jejich souborem hodnot, zvyklostí a přesvědčení; cílem je poskytnout nemocnému vhodnou, účinnou a individualizovanou péči; principy ošetřování klienta z jiného kulturního prostředí; při poskytování péče cizímu pacientovi by se sestry měly nejprve seznámit s jeho kulturními a náboženskými specifikami; provést kulturní zhodnocení klienta; naplánovat ošetřovatelskou péči tak, aby byla odborná, zároveň však respektovala klientovy kulturní zvyklosti; velmi důležité je zapojit do přípravy ošetřovatelského plánu také rodinu pacienta, zejména pokud je tato rodina rozšířená a znamená pro pacienta hlavní oporu. Složky kulturního hodnocení (sestra se ptá na): - etnicitu - ke kterému etniku se hlásí - zda jde o přistěhovalce, utečence nebo potomek přistěhovalců … - náboženské a duchovní potřeby - religionistiku - jakou víru vyznává - jaké náboženské praktiky dodržuje - jak mu v tom můžeme pomoci - jazyk - jakým jazykem hovoří - zda nám rozumí - model rodiny - jak funguje rodina, vztahy v rodině, postavení nemocného v rodině (ovlivňuje: rozhodování ženy, její samostatnost, frekvenci návštěv …) - jaké jsou rodinné zvyklosti dodržované při umírání nemocného - zvláštní problematikou je ošetřování žen na gynekologicko - porodnickém oddělení - sociální, ekonomické a materiální zabezpečení rodiny - zda je pobyt cizince legální či nelegální pobyt - zda má zdravotní pojištění - může významně ovlivnit vztah k léčbě a zdravotníkům - zda musí zabezpečit rodinu… - způsob stravování a stravovací tabu (která jídla a stravovací praktiky kultura zakazuje, kterým jídlům přikládá klient důležitost a která zásadně odmítá); všímat si, zda nemocný nehladoví – rituál očišťování, sebetrestání - jakým způsobem vnímá nemocný čas - postoj k času může být v každé kultuře jiný - - asová jednotka měsíc – je pro některé kultury nepochopitelná, raději orientace dle data - tento fakt může být zdrojem konfliktů - jak pohlíží na zdraví a zdravotní praktiky - názory klienta na příčinu svého onemocnění (choroboplodné zárodky, životní styl, trest nebo kletba apod.) - jak nemocný sám řeší své zdravotní problémy a s jakým efektem - jak nahlíží na odbornou péči, zda věří medicíně - zda má zkušenosti s nemocniční léčbou (např. zda přišel do styku s přístroji …) - jaké hodnoty a normy vyznává - morální zásady, způsoby chování, postoj k zodpovědnosti, …. - sestra musí zjistit i další informace týkající se vnímání intimity, doteků; ošetřování mužem, ženou; způsobu hygieny; uspokojování potřeb; snášení bolesti…. Získávání informací · Sestra může získat informace o kultuře nemocného: - pozorováním jeho chování - aktivně se zajímat o kulturu a zvyky - vyptat se klienta, nechat se poučit - dobře naslouchat co klient říká - komunikací s jeho rodinou a přáteli - aktivně si získávat informace i z jiných zdrojů Model kulturně ohleduplné a uzpůsobené péče J. N. Gigerové a R. Davidhizarové · vytvořen 1988; pro potřeby studentů pregraduálního ošetřovatelského studijního programu k usnadnění hodnocení a poskytování péče pacientům/klientům odlišného etnika kultury · model usnadňuje a urychluje celostní, kulturně ohleduplné ošetřovatelské hodnocení stavu potřeb pacienta/klienta a tím také zefektivňuje praktickou péči · akceptuje praktické potřeby sester průběžně hodnotit kulturní proměnné v ošetřovatelském procesu a jejich vlivy na chování ve zdraví a nemoci · vychází z toho, že každý jedinec je kulturně unikátní, jedinečný a má být hodnocen v intencích šesti kulturních fenoménů, kterými jsou: - komunikace - interpersonální prostor - sociální začlenění - čas - individuem kontrolované prostředí - biologické variace