Dehydratace u geriatrických pacientů PhDr. Jana Hlinovská, PhD.  Normální množství tekutin v těle kolísá mezi 60 – 70% tělesné hmotnosti, dle věku a pohlaví.  Dehydratace je snížený objem tělesných tekutin. Dehydratace  Hypertonická (ztráta vody je větší než ztráta elektrolytů)  Izotonická (ztráta vody a elektrolytů odpovídá normálnímu poměru v extracelulární tekutině)  Hypotonická (ztráta elektrolytů je větší než ztráta vody) Příčiny jednotlivých ztrát  D. hypertonická - snížený pocit žízně tudíž i příjem vody(tekutin), horečka, zvýšené pocení, průjem, zvracení, onemocnění ledvin  D. izotonická - zvracení, průjmy, předávkování diuretiky, hydrotorax, ascites, popáleniny (až hypovolemický šok)  D. hypotonická - zvracení a průjmy při příjmu většího množství čisté vody či při dlouhodobé neslané dietě Příčiny dehydratace ve stáří  Věkem podmíněné - ve stáří je nejčastější příčinou dehydratace strach z většího přísunu tekutin, obavy z inkontinence, což souvisí s poruchou mobility. - mnohým také chybí pocit žízně Příčiny dehydratace ve stáří  Iatrogenní - iatrogenní příčina myšlena ve smyslu lékových intoxikací při léčbě polymorbidního pacienta, při podávání více léků může docházet včetně intoxikace i k dyspeptickým potížím Příčiny dehydratace ve stáří  Psychologické - psychické příčiny mohou být v pocitu nepotřebnosti, polymorbiditě, sociální nejistotě. - projevem depresivního stavu může být nezájem o okolí, rodinu až odmítání potřeb jako je přísun tekutin a potravy. Příznaky  Mezi nejčastější příznaky dehydratace ve stáří patří žízeň, zmatenost, podrážděnost, bolesti hlavy, nízká bilance tekutin, slabost, zácpa, hypotenze, apatie, snížený kožní turgor, suché sliznice, rty a jazyk, zvýšená tělesná teplota, tachykardie, studená a cyanotická kůže  Laboratorně: D.hypertonická – zvýšení osmolality v moči, Na+ a Cl+ v moči, zvýšení osmolality Na+ , Cl+ , urey, erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu Příznaky D. izotonická – snížené Na+ a Cl+ v moči, zvýšená urea, hyperkalemie, hypernatremie v séru, vzestup erytrocytů, hematokritu a Hgb D. hypotonická – snížená osmolalita v moči, zvýšená urea, klesá osmolalita v séru, hyponatremie, zvýšení erytrocytů, hematokritu a Hgb Terapie  Přísun tekutin per orálně: čaje, šťávy, minerálky  Při hypertonické dehydrataci podaváme i.v. Glukosu 5%  Při izotonické dehydrataci podáváme i.v. Fyziologický roztok  Při hypotonické dehydrataci podáváme i.v. Glukosu s elektrolyty  Dehydratace je typická zejména pro starší lidi. Oni nemají potřebu se napít. Jejich centrum žízně nemusí fungovat stejně jako u mladších lidí.  Dehydratace může být také vedlejší účinek léčby (například diuretika, projímadla).  Zdravotní problémy jako je průjem, zvracení, úpal, hyperglykémie nebo infekce také snižují objem tekutin v těle. Zdroje:  JURAŠKOVÁ, Božena. Dehydratace : rizikový faktor onemocnění ve stáří. česká geriatrická revue [online]. 1/2003, 1, [cit. 2010-12-07]. Dostupný z WWW: .  ŠAFRÁNKOVÁ, Alena ; NEJEDLÁ, Marie. Interní ošetřovatelství. Praha : Grada, 2006. 212 s. ISBN 978-80-247-1777-7.  Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 165 s.