OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O PACIENTA S PORUCHOU OSOBNOSTI



PORUCHY OSOBNOSTI
¢Dle MKN - 10: F60-F69 Poruchy osobnosti
a chování u dospělých
¢Významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a
především má vztahy k druhým
¢Jde o těžké narušení v charakterové konstituci
a tendencích chování jedince

PORUCHA OSOBNOSTI - DRUHY
¢Paranoidní – podezřívavost, tendence chybně interpretovat reakce okolí, vztahovačnost
¢Schizoidní – preference fantazie, distancování
se od citových, sociálních a jiných kontaktů; neschopnost vyjadřovat city, prožívat radost
¢Disociální porucha osobnosti – bezohlednost
v sociálních závazcích, nerovnováha mezi společenskou normou a chováním pacienta, chování nelze
měnit trestem či jinou zkušeností, nízký práh pro zpuštění agrese (podskupiny: asociální,
psychopatická, sociopatická,…)

oEmočně nestabilní – sklon ke zkratovému chování, vrtošivost – nestabilita nálady, sklon
k emočním výbuchům, konfliktní
¢ (dělení emočně nestabilní osobnosti: agresivní, hraniční, výbušná)
oHistrionská porucha osobnosti – mělká a labilní afektivita, teatrálnost, sebedramatizace,
egocentričnost, sugestabilita, vyžadování ocenění; (dělení histrionské poruchy osobnosti:
hysterická, psychoinfantilní)
o

¢Anakastická porucha osobnosti – pocit osobní nejistoty, nadměrná svědomitost, zaměstnávání se
detaily, opatrnost, tvrdohlavost, rigidita (osobnost: kompulzivní, obsesivní,
obsedantně-kompulzivní)
¢Anxiózní (vyhýbavá) osobnost: pocity napětí, obav, nejistoty, podřízenosti; potřeba být milován,
přecitlivělost ke kritice; vyhýbání se určitým činnostem, přehánění potenc. nebezpečí
v běžných situacích

¢Závislá porucha osobnosti – závislost na druhých, pasivně vyhovují přání druhých, pocity
bezmocnosti a nekompetence, obava z opuštěnosti, neprůbojnost, tendence přenášet odpovědnost na
druhé
¢

LÉČBA
¢Farmakoterapie – anxiolytika, stabilizátory nálady…
¢Psychoterapie
¢Terapeutické aktivity (arte, muziko, …)

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE U PACIENTA S PORUCHOU OSOBNOSTI
¢V souvislosti s osobností člověka se hovoří o tzv. biopsychosociální jednotce, protože je
determinována biologickými, psychologickými a sociálními vlivy.
¢Během života se osobnost mění, zahrnuje veškeré psychické a tělesné vlastnosti člověka, vrozené
dispozice člověka, tedy jeho temperament, je ovlivňován získávanými vlastnostmi, tedy charakterem
(způsoby myšlení, jednání).

PORUCHY OSOBNOSTI
¢Zevně se osobnost projevuje povahou, která je utvářena vlastnostmi jedince a jeho inteligencí.
¢Vnitřní oblast osobnosti tvoří vědomí vlastního já, tedy sebeuvědomování, které je podstatou
osobnosti a zahrnuje uvědomování si vlastní jedinečnosti, odlišnosti od druhých a tělesného
schématu.
¢
¢Důležitým aspektem v posuzování osobnostních norem a abnormalit je kulturní zázemí každého
pacienta, které do značné míry ovlivňuje vzorce chování
¢

OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE
¢Pacienti s poruchou osobnosti mají rozdílný vztah nejen k sobě samému, ale také ke svému okolí.
Z ošetřovatelského hlediska je zásadní, že pacienti s poruchou osobnosti často velice špatně
spolupracují, což je logickým vyústěním jejich sebeuvědomování. Chyby vidí v okolí, u ostatních
lidí a své chování považují za akceptovatelnou normu. Můžeme se však také setkat s opačným postojem
pacienta s poruchou osobnosti, který považuje své chování a svou osobu za naprosto nevhodné a za
přítěž společnosti.
¢

PŘÍKLADY
¢Pacient s paranoidní poruchou osobnosti, který je velice podezřívavý, patologicky zpracovává
veškeré sociální interakce ve smyslu pocitu neustálého útoku na jeho osobu. Obranným mechanismem je
pro takového pacienta nepřátelské nastavení vůči okolí.
¢Zdravotnický personál by se měl vyvarovat např. tlumenému hovoru v přítomnosti pacienta
s paranoidní poruchou osobnosti, upozornit a vysvětlit mu předem veškeré terapeutické postupy,
změny nebo odchylky od původního plánu (např. změna medikace, přeobjednání na vyšetření atd.).
S jistou dávkou nadsázky lze říci, že veškeré počínání může takový pacient paranoidně zpracovat.
Pro léčbu a celkově pro spolupráci je třeba navození důvěry mezi sestrou a pacientem, což bývá u
paranoidního pacienta obtížné, ale zároveň naprosto zásadní.
¢

¢Pacient s emočně nestabilní poruchou osobnosti, mezi které patří např. hraniční typ osobnosti.
Typické pro tuto poruchu je nevyjasněná až patologická představa o sobě samém a vztahu k okolí.
Selhávání v sociálních interakcích (především partnerských vztazích) často vedou k emočním krizím,
které bývají řešeny sebepoškozováním až sebevražednými pokusy. U těchto pacientů je také narušena
sebekontrola, proto může být pacient s hraniční poruchou osobnosti zdrojem konfliktních situací.
¢Z ošetřovatelského hlediska je tedy nutný dohled na chování pacienta v souvislosti s rizikem
sebepoškozování a dále eliminaci možné agrese.
¢

¢Pacient s anakastickou poruchou osobnosti, která se vyznačuje poruchou myšlení, chování
a nálady. Tito pacienti jsou se sebou nespokojeni, trpí nerozhodností, neustálými pocity
pochybností, neadekvátních starostí a jsou více než opatrní. Zaměřují se i v běžném životě přehnaně
na detaily, organizování a pravidla,
což je následně vyřazuje z normálního bytí.
¢V rámci ošetřovatelské péče je pacient začleňován do terapeutických aktivit (např. pracovní
terapie), kde postupně zvládá zadávané úkoly.
V rámci běžné komunikace je důležité zachovat linii hovoru a nenechat u pacienta rozvinout
nerozhodný postoj.
¢