Zdravotnické právo ve vztahu k ošetřovatelství II Právo a legislativa II Mgr. et Mgr. Magdalena Jíchová Zákon 374/2011 sb., o zdravotnické záchranné službě •ZZS je specifický typ zdravotní služby, je upravena zvláštním zákonem •ZZS = zdravotní služba, jejímž rámci je na základě tísňová výzvy poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života. •Je odborně zajišťována na základě tísňového volání na národní centrální linku 155, resp. v spolupráci s IZS evropským tísňovým číslem 112. •Součástí ZZS jsou i další činnosti, vymezené zákonem: jedná se např. o leteckou záchrannou službu, přepravu orgánů určených k transplantaci, poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím elektronické komunikace, třídění osob v případech hromadných neštěstích dle zásad urgentní medicíny, řízení a organizaci přednemocniční neodkladné péče, vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání a rozhodování o nejvhodnějším řešení a další. ZZS versus LSPP •ZZS je služba určená zejména k řešení náhlých a neočekávaných změn zdravotního stavu, zpravidla život bezprostředně nebo alespoň potenciálně ohrožujících. • Indikací výjezdu jsou především známky selhání nebo selhávání základních životních funkcí (vědomí, oběhu, dýchání), závažné úrazy, otravy a situace s výskytem většího počtu raněných. •Lékařská služba první pomoci – LSPP, „pohotovost“) je služba určená pro ošetření běžných, život neohrožujících onemocnění a pacientů s chronickým (dlouhodobým) onemocněním, jejichž zdravotní stav kolísá. Službu zajišťují výhradně praktičtí (dětští v případě dětské LSPP) lékaři. Lékaře je možné navštívit v pohotovostní ambulanci, případně si lze vyžádat jeho návštěvu v bytě. Rozsah vybavení a služeb odpovídá běžné praxi praktického lékaře, tj. je výrazně omezenější než u ZZS, ale naproti tomu LSPP disponuje např. recepty pro předpis léků (ZZS zpravidla nikoliv, neboť by se neměla zabývat pacienty, kteří potřebují pouze domácí ošetřování). Dostupnost ZZS •Je dána především plánem pokrytí území kraje výjezdovými základnami, ten stanoví počet a rozmístění výjezdových základen tak, aby místo události na území obcí bylo dosažitelné z nejbližší výjezdové základny v dojezdové době do 20 minut. •Dojezdová (DD)se počítá od okamžiku převzetí pokynu k výjezdu výjezdovou skupinou od operátora zdravotnického operačního střediska. •DD musí být dodržena s výjimkou případů nenadálých nepříznivých dopravních nebo povětrnostních podmínek nebo jiných případů hodných zvláštního zřetele; v těchto případech si poskytovatel zdravotnické záchranné služby vyžádá pomoc od ostatních složek IZS. •Plán pokrytí území kraje výjezdovými základnami vydává kraj; plán musí být krajem aktualizován nejméně jednou za 2 roky. Poskytovatel ZZS •Poskytovatelem ZZS je příspěvková organizace zřízená krajem, která má oprávnění k poskytování zdravotnické záchranné služby podle zákona o zdravotních službách. •Poskytovatel je povinen poskytovat ZZS nepřetržitě, ZZS je součástí IZS (s Policií ČR a hasičským záchranným sborem). •Každý poskytovatel ZZS sestavuje tzv. traumatologický plán, který stanoví opatření a postupy uplatňované poskytovatelem ZZS při zajišťování a poskytování přednemocniční neodkladné péče v případě hromadných neštěstí; aktualizuje se nejméně 1x za 2 roky a předkládá se ke schválení krajskému úřadu (nejprve je třeba ho s krajem projednat). Součinnost poskytovatelů akutní lůžkové péče při poskytování ZZS •Poskytovatel akutní lůžkové péče je povinen: •a) zřídit kontaktní místo pro spolupráci s poskytovatelem ZZS za účelem zajištění příjmu pacienta a neodkladného pokračování v poskytování zdravotních služeb (může být součástí urgentního příjmu), •b) zajistit nepřetržité předávání informací o počtu volných akutních lůžek svému kontaktnímu místu, •c) nepřetržitě spolupracovat prostřednictvím kontaktního místa se zdravotnickým operačním střediskem •d) bezodkladně informovat zdravotnické operační středisko o provozních závadách a jiných skutečnostech, které podstatně omezují poskytování neodkladné péče, •e) poskytnout na výzvu poskytovatele ZZS součinnost při záchranných a likvidačních pracích při řešení mimořádných událostí a krizových situací. • Organizace zdravotnického zařízení poskytovatele ZZS •Zdravotnickým zařízením poskytovatele ZZS se rozumí prostory a mobilní prostředky určené pro poskytování zdravotnické záchranné služby •Tvoří ho vždy: •a) ředitelství, •b) zdravotnické operační středisko, •c) výjezdové základny s výjezdovými skupinami, •d) pracoviště krizové připravenosti, •e) vzdělávací a výcvikové středisko. • •Z provozního hlediska jsou nejvýznamnější součástí poskytovatele ZZS zdravotnické operační středisko a výjezdové základny s výjezdovými skupinami. •Zdravotnické operační středisko = centrálním pracovištěm operačního řízení, pracuje v nepřetržitém režimu. •Přijímá a vyhodnocuje tísňová volání , vydává pokyny výjezdovým skupinám, poskytuje instrukce k zajištění první pomoci prostřednictvím elektronické komunikace, zajišťuje komunikaci mezi poskytovatelem ZZS a poskytovateli akutní lůžkové péče, koordinuje předávání pacientů cílovým poskytovatelům akutní lůžkové péče… •Výjezdová základna = pracoviště, odkud je na pokyn operátora zdravotnického operačního střediska zpravidla vysílána výjezdová skupina. •Výjezdová skupina má nejméně 2 členy z řad zdravotnických pracovníků, podle složení a povahy činnosti se člení na: •a) výjezdové skupiny rychlé lékařské pomoci, jejichž členem je lékař, •b) výjezdové skupiny rychlé zdravotnické pomoci, jejichž členy jsou zdravotničtí pracovníci nelékařského zdravotnického povolání. •a •a) pozemní •b) letecká (může být zajištěna Armádou ČR) •c) vodní • Oprávnění a povinnosti členů výjezdových skupin •Členové výjezdových skupin (záchranáři) jsou oprávněni: •vstupovat do objektů, obydlí a na cizí pozemky, pokud se tam podle dostupných informací nachází osoba, které má být přednemocniční péče poskytnuta, •požadovat od FO, které se zdržují na místě události nebo v jeho blízkosti, osobní nebo věcnou pomoc nezbytně a bezprostředně nutnou k poskytnutí ZZS, a to v nezbytné míře a pokud tím tyto nebo jiné osoby nebudou vystaveny ohrožení života nebo zdraví, •požadovat od FO a PO informace nezbytné k poskytnutí zdravotnické záchranné služby. •Pokud při poskytování osobní nebo věcné pomoci (viz výše) vznikne osobám, které pomoc poskytly, prokazatelná škoda, odpovídá za škodu poskytovatel ZZS, ledaže by ke škodě došlo i jinak nebo pokud byla škoda způsobena zaviněným jednáním poškozeného. • •Členové výjezdových skupin jsou povinni: •Splnit pokyny operátora zdravotního operačního střediska k výjezdu, a to do 2 minut od obdržení tohoto pokynu. •Poskytovat přednemocniční neodkladnou péči i bez tísňové výzvy; vedoucí výjezdové skupiny (VS)je povinen bezodkladně nahlásit čas zahájení poskytování této péče a místo události zdravotnickému operačnímu středisku. •Vedoucí VS je oprávněn rozhodnout o neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče v místě události, pokud by: •a) byly bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví členů VS nebo •b) měla být tato péče poskytnuta za podmínek, pro jejichž zvládnutí nebyli členové VS vycvičeni nebo vybaveni vhodnými technickými nebo ochrannými prostředky. •Rozhodnutí o neposkytnutí této péče je vedoucí VS povinen neprodleně oznámit operačnímu středisku s uvedením důvodu. Financování činnosti poskytovatele ZZS •Činnost poskytovatele ZZS je financována: •a) z veřejného zdravotního pojištění, jde-li o hrazené zdravotní služby, •b) ze státního rozpočtu, ze kterého se hradí náklady na •1. připravenost na řešení mimořádných událostí a krizových situací; výši úhrady stanoví vláda nařízením v závislosti na počtu osob s trvalým nebo hlášeným pobytem na území příslušného kraje, •2. provoz letadel pro ZZS, •c) z rozpočtů krajů v případě ostatních nákladů, tyto se evidují odděleně od jiných zdravotních služeb a dalších činností. • Působnost Ministerstva zdravotnictví a krajů •MZ – metodicky řídí činnost ZZS a provádí koordinační činnost v připravenosti na řešení mimořádných a krizových situací; ve spolupráci s Ministerstvem vnitra koordinuje jednotný systém radiového spojení poskytovatelů ZZS a využívání národního čísla tísňového volání 155 plus plní další funkce uložené mu zákonem o ZZS •Kraj – je povinen zajistit nepřetržitou dostupnost ZZS v rozsahu stanoveném plánem pokrytí území kraje výjezdovými základnami. Přestupky FO a PO •Přestupky FO •(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že úmyslně v rozporu s § 17 odst. 3 užije na objektu, dopravním prostředku nebo oděvu na místě veřejnosti přístupném slovní spojení „zdravotnická záchranná služba“ včetně tvarů z něho odvozených. •(2) Za tento přestupek lze uložit pokutu do 250 000 Kč •Přestupky PO a FO podnikajících •PO a FO podnikající se dopustí přestupku stejným jednáním jako FO, dále užitím takového slovního spojení ve svém názvu či obchodní firmě. •Příjem z pokut je příjmem rozpočtu kraje. • Odchodné •Zdravotnickému pracovníkovi, který vykonával činnosti při poskytování ZZS v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby po dobu 15 let a dosáhl věku 50 let, přísluší odchodné při skončení pracovního poměru u zaměstnavatele, u něhož tyto činnosti vykonával; to neplatí, jestliže jeho pracovní poměr rozvázal zaměstnavatel okamžitým zrušením nebo výpovědí z důvodů, pro které by s ním mohl pracovní poměr okamžitě zrušit. Pro účely odchodného se sčítají veškeré předchozí doby, kdy zdravotnický pracovník vykonával činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby. •Základní výše odchodného činí jeden průměrný měsíční výdělek zaměstnance. Za každý ukončený rok výkonu činností nad dobu 15 let se odchodné zvyšuje o jednu třetinu průměrného měsíčního výdělku zaměstnance; celková výše odchodného nesmí překročit šestinásobek jeho průměrného měsíčního výdělku. • Stupně naléhavosti tísňového volání •Stanoví vyhláška č. 240/2012 Sb., kterou se provádí zákon o ZZS. •Tísňové volání má tyto stupně naléhavosti: •1. stupeň, jde-li o •a) osobu, u které došlo k selhání nebo bezprostředně hrozí selhání základních životních funkcí, nebo •b) mimořádnou událost s hromadným postižením osob, •2. stupeň, jde-li o osobu, u které pravděpodobně hrozí selhání základních životních funkcí, •3. stupeň, jde-li o osobu, které bezprostředně nehrozí selhání základních životních funkcí, ale jejíž stav vyžaduje poskytnutí zdravotnické záchranné služby, •4. stupeň, nejde-li o případy spadající do 1-3 stupně, pokud operátor zdravotnického operačního střediska nebo pomocného operačního střediska rozhodne o vyslání výjezdové skupiny. • • •Jednou stanovený stupeň naléhavosti se již během řešení dané události nemění. •Vyhláška stanoví pracovní postupy při vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání, schéma vysílání výjezdových skupin, koordinaci přepravy postižených osob a jejich předávání do další odborné péče. •Operátor zdravotnického operačního střediska má pravomoc rozhodnout o stupni naléhavosti tísňového volání a podle toho vysílá na místo výjezdové skupiny è pokud se jedná o událost 1. stupně, přesměruje na toto místo nejbližší výjezdovou skupinu – vždy s lékařem. •Operátor poskytuje tísňově volajícímu pokyny k laické první pomoci až do chvíle než dorazí na místo aktivovaná VS. • Nasazení letecké výjezdové skupiny •Vysílá se na místo události: •a) v případě 1. nebo 2. stupně naléhavosti tísňového volání, pokud nelze dosáhnout místo události pozemní výjezdovou skupinou v době nezbytné pro účinné poskytnutí přednemocniční neodkladné péče, •b) lze-li předpokládat zkrácení doby přepravy pacienta k cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče leteckou výjezdovou skupinou o více než 15 minut ve srovnání s přepravou pozemní výjezdovou skupinou, •c) pokud je místo události pro pozemní výjezdovou skupinu nepřístupné nebo obtížně přístupné, nebo •d) lze-li předpokládat, že přepravou leteckou výjezdovou skupinou se významně omezí riziko možného zhoršení zdravotního stavu pacienta, které hrozí při jiném způsobu přepravy. • •Vyhláška stanoví i postupy činnosti ZZS v místě mimořádné události s hromadným postižením osob, stanoví úkoly pro výjezdovou skupinu, která dorazí na místo události jako první (např. odhad počtu raněných, mrtvých…). •Na místě s hromadným postižením osob působí: •a) třídící skupina – ta vyhledá postižené osoby v terénu a stanoví pořadí pro poskytnutí přednemocniční neodkladné péče jednotlivým postiženým osobám, v případě velkého počtu postižených osob vybaví tyto osoby identifikační a třídící kartou s vyznačením předběžné diagnózy •b) skupina přednemocniční neodkladné péče -zajišťuje na svém stanovišti poskytnutí přednemocniční neodkladné péče postiženým osobám, vždy provádí přetřídění postižených osob, které zohledňuje vývoj jejich zdravotního stavu, a stanovuje se pořadí jejich odsunu do zdravotnických zařízení •c) skupina odsunu postižených osob - zajišťuje přepravu postižených osob ze svého stanoviště do zdravotnických zařízení • •Každá z těchto skupin má na místě zásahu své stanoviště, které je označeno značkou a nápisem a současně označeno vytyčovací páskou. •Činnost skupiny řídí její vedoucí. •Členové zdravotnické složky jsou v místě mimořádné události s hromadným postižením osob označeni (např. vedoucí zdravotnické složky na zadní části reflexní vesty nápisem „VEDOUCÍ ZDRAVOTNICKÉ SLOŽKY“, člen třídící skupiny na zadní části reflexní vesty nápisem „TŘÍDĚNÍ“ nebo bílou rukávovou páskou s červeným nápisem „TR“ na levé paži, vedoucí skupiny odsunu postižených osob na zadní části reflexní vesty nápisem „VEDOUCÍ ODSUNU“ nebo bílou rukávovou páskou s červeným nápisem „VO“ na levé paži). Odpovědnost ve zdravotnictví •Právní, morální, politická, společenská… •Právní odpovědnost = zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy (viz Gerloch, A.: Teorie práva. Dobrá voda, Aleš Čeněk, 2001, 2. vydání, str. 156) •Sankce je nejobecnějším znakem odpovědnosti. Spočívá v povinnosti snést zákonem stanovenou újmu za předpokladu, že nastane zákonem předvídaná skutečnost (může jít o peněžitý trest, povinnost nahradit škodu, neplatnost smlouvy...) • •Předpoklady vzniku právní odpovědnosti jsou následující: • •a) protiprávní jednání nebo opomenutí; • b) škodlivý následek, jímž se rozumí porušení nebo ohrožení zákonem chráněných hodnot; •c) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním či opomenutím a způsobeným škodlivým následkem; •d) zavinění (s výjimkou případů objektivní odpovědnosti) •Rozlišujeme odpovědnost za zavinění (subjektivní odpovědnost) a odpovědnost bez zřetele na zavinění (odpovědnost objektivní), ta buď připouští možnost liberace (vyvinění) anebo nikoliv (odpovědnost absolutní). •Protiprávní jednání se dělí na aktivní, komisivní (dotyčný konal, co neměl) a pasivní, omisivní (tj. nekonal, když konat měl). •Vždy musí být bezpečně prokázána příčinná souvislost mezi jednáním a následkem, vysoká míra pravděpodobnosti nestačí! Důkazní břemeno je v tomto případě na žalobci (pacientovi). •Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem je dána tehdy, jestliže by bez zaviněného jednání pachatele nenastal škodlivý následek. •Zavinění se dělí na úmyslné (úmysl přímý a nepřímý) a nedbalostní (nedbalost vědomá a nevědomá). •Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel: •a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (přímý úmysl - poskytovatel záměrně aktivně pacienta poškodí) nebo •b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý)- poskytovatel nechce pacientovi ublížit, ví však, že může a nic s tím nedělá) •Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel: •a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (vědomá nedbalost) – poskytovatel nechce škodu způsobit, ale ví, že se tak stát může a pouze spoléhá na to, že se tak nestane), nebo •b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). •Předpokladem trestní a občanskoprávní odpovědnosti za škodu je zavinění!!! • Odpovědnost poskytovatelů ZS a zdravotnických pracovníků •Poskytovatelé ZS i jednotliví zdravotničtí pracovníci vstupují do řady odpovědnostních vztahů. •Druhy právní odpovědnosti: •a) občanskoprávní •b) trestní •c) pracovněprávní •d) správní •e) disciplinární •f) smluvní Občanskoprávní odpovědnost •V naprosté většině případů jde o odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb, za škodu tedy odpovídá zaměstnavatel, jen ve zcela výjimečných případech může jít o odpovědnost samotného zaměstnance (např. je-li škoda způsobena úmyslně nebo jde o zjevné porušení plnění pracovních povinností zaměstnance, tzv. exces) • poskytovatel ZS je pro tyto případy pojištěn • •Občanskoprávní odpovědnost plní především funkci prevenční, uhrazovací a satisfakční. •Prevence •Základní povinností, která je uložena každému, je počínat si tak, aby újma (na svobodě, životě, zdraví či majetku) jiné osoby pokud možno vůbec nenastala. •Porušení této povinnosti nemusí být způsobeno jen tím, že např. poskytovatel ZS) jedná tak, že dochází k ohrožení chráněných zájmů, stačí i to, že je nečinný, ačkoliv by měl vyvinout určité úsilí, aby předešel vzniku újmy (např. předcházet zhoršení zdravotního stavu pacientů). •Obecným pravidlem je, že při odvracení hrozící újmy by nemělo dojít ke vzniku větší nebo závažnější újmy, než je ta, která původně hrozila. •Újma způsobená pacientovi je škodlivým následkem, který je předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti – občanský zákoník rozlišuje 2 typy újmy: •A) majetkovou, materiální (škoda) – spočívá v újmě na jmění poškozeného •B) nemajetková, nemateriální – ostatní •S tím souvisí náhrada škody – majetková újma se skládá z náhrady skutečné škody a ušlého zisku, nelze-li nahradit škodu uvedením v původní stav; hradí se v penězích (nejčastěji půjde např. o úhradu nákladů spojených s péčí o zdraví – výdaje na protézy, rehabilitace, ošetřovatele či náklady pohřbu). •Nemajetková újma (pakliže se nejedná o škodu na zdraví), se hradí přiměřeným zadostiučiněním, které se hradí opět v penězích. Je hůře definovatelná, může mít více podob. •Náhrada škody na zdraví je upravena zvláštním ustanovením OZ •§ 2958 •Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou (tzv. bolestné), vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. • •§ 2959 •Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. •Otázkou je výše náhrady škody – OZ byla zrušena vyhláška o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a byla nově vytvořena metodika Nejvyššího soudu ČR, která ale není závazná; počítá se se zásadní úlohou soudních znalců, kteří odhadnou výši odškodnění pro konkrétní případ. Některé případy občanskoprávní odpovědnosti ve zdravotnickém právu •Škoda způsobená nesprávnou radou nebo informací •§ 2950 OZ •Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. •Toto ustanovení lze vyložit tak, že lékař/zdravotnický pracovník bude odpovědný pouze za poskytnutí nesprávné či neúplné rady nebo informace, která představuje postup non lege artis. •Škoda způsobená věcí •§ 2936 •Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. •Jedná se o objektivní odpovědnost, které se nelze zprostit, ale ustanovení je mírnější než v předchozím OZ. •Nejčastější jsou případy popálenin, ke kterým dojde vadou použitého přístroje, např. elektrické dečky apod. •Může se ale jednat i o vadu nástroje, léku nebo jiné věci použité při poskytování zdravotnických služeb, které mají za následek vznik škody (vadná nesterilní jehla apod.). •Škoda z provozu dopravních prostředků •§ 2927 •(1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. •(2) Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. •Typickými případy jsou situace, kdy je pacient přepravován vozidly ZZS, dále případy, kdy jsou pacienti poskytovatele dlouhodobé péče převáženi na výlet, mezi jednotlivými poskytovateli apod. a dojde k nehodě. • •Škoda na odložené věci •§ 2495 •Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. •Týká se především poskytovatelů ZS (ambulantní, jednodenní nebo lůžkové péče) – jestliže si osoba odloží své věci (svršky, zavazadla, osobní věci…) na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, nahradí poskytovatel ZS poškození ztrátu nebo zničení věci. Je tedy zcela na poskytovateli, aby zabezpečil, že nebude docházet ke ztrátám věcí v čekárnách, skříňkách apod. •Odpovědnosti za škodu vzniklou na odložených věcech není možné se zprostit, nápisy „Za odložené věci neručíme“ tak nemají na vznik odpovědnosti vliv. •Škoda vzniklá porušením smluvní povinnosti •§ 2913 •(1)Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. •(2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. •Mezi poskytovatelem zdravotních služeb a jejich příjemcem je smluvní vztah – způsobí –li poskytovatel ZS újma porušením smluvní povinnosti, povinnost nahradit vzniklou újmu se ukládá bez zavinění. •Tato smluvní odpovědnost lékaře je objektivní s možností liberace – tou je existence mimořádné, nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky, která vznikla nezávisle na vůli škůdce, přičemž tyto znaky musí být naplněny kumulativně. •Jde tedy o překážku, která vznikla mimo sféru kontroly poskytovatele a bez možnosti ovlivnit ji. •Jde o tzv. vyšší moc (vis maior), různé společenské události či jiná jednání třetích osob. Při poskytování zdravotních služeb by se mohlo jednat o situaci, kdy dojde k hromadnému neštěstí a je třeba poskytnout najednou péči mnohonásobně většímu počtu pacientů, než se dalo rozumně předpokládat a očekávat. Trestní odpovědnost •Upravuje ji zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů •Vztah občanskoprávní a trestní odpovědnosti è platí zásada subsidiarity trestní represe (ultima ratio), ta by měla nastoupit až tehdy, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu anebo tyto možnosti jsou již vyčerpány. •Primárně jde o represivní, sankční nástroj. Znaky trestného činu •Aby mohlo jít o TČ, musí být naplněny všechny jeho znaky současně: •1) objekt – zákonem chráněný společenský zájem (např. ochrana života a zdraví, majetku, svobody, důstojnosti člověka…) •2) objektivní stránka – existence trestného jednání, škodlivý následek takového jednání a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem •3) subjekt – trestně odpovědné jsou osoby od 15 let, pokud mohly v době spáchání činu rozpoznat jeho protiprávnost a ovládat své jednání •4) subjektivní stránka – zavinění pachatele (buď nedbalostní nebo úmyslné) •§ 13 •Trestný čin •(1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. •(2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. • •Za TČ mohou být ukládány výlučně sankce, které jsou uvedeny v trestním zákoníku, jiné druhy sankcí jsou vyloučeny. Jde o tyto tresty: •Odnětí svobody •Domácí vězení •Propadnutí majetku •Peněžitý trest •Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty •Zákaz činnosti •Zákaz pobytu •Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce… •Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a ochranná výchova. • •Zvláštní část trestního zákoníku je rozdělená do třinácti hlav podle toho, proti jakému chráněnému zájmu jsou trestné činy, jenž jsou v nich obsaženy, zaměřeny. •Zdravotničtí pracovníci jsou nejčastěji stíháni pro trestné činy proti životu a zdraví. Vyplývá to z povahy jejich práce, kdy případná nedbalost vede k poškození života či zdraví pacienta. •Při výkonu jejich povolání přichází v úvahu také trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, trestné činy majetkové a další. •Trestný čin neposkytnutí pomoci •§ 150 •(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. •(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. •Jde o typicky omisivní jednání – osoba je povinna konat, ale nekoná •Pro zdravotnické pracovníky (sestry, lékaře…) je stanovena vyšší trestní sazba! Lékař je povinen pomoci co nejlépe tak, jak mu to umožňují momentální podmínky a jako „profesionál“ je povinen poskytnout potřebnou pomoc i v případě, že by to pro něj mělo znamenat podstoupení nebezpečí s tím spojeného (např. je povinen snášet i riziko infikace nakažlivou chorobou, HIV…). •Ublížení na zdraví a těžké ublížení na zdraví •rozdíl je dán tím, jak široce došlo k porušení tělesných nebo duševních funkcí a k zasažení do obvyklého způsobu života poškozeného. Ublížení na zdraví je stav, který porušením takových funkcí znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného nikoli jen po krátkou dobu a který vyžaduje lékařské ošetření, kdežto těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění (§ 122 TZ) – např. zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, zohyzdění, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu… •Zde připadá nejčastěji v úvahu nedbalostní zavinění, např. selhání lékaře v důsledku postupu non lege artis. • Určujícím znakem tohoto trestného činu je porušení důležité povinnosti vyplývající z pachatelova zaměstnání nebo postavení. • •Trestný čin účasti na sebevraždě •§ 144 •(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta. •Jde o úmyslný TČ. Trestné je i jednání, kterým by lékař nevyléčitelně nemocné osobě opatřil prostředky k ukončení života, patří sem i situace, kdy by si pacient schoval léky, jejichž užití ve větší míře by mohlo být smrtelné a lékař o tom ví, nemůže tuto skutečnost ignorovat. Pokud by však léčiva na žádost pacienta k ukončení jeho života sám aplikoval, nebude lékař odpovědný za účast na sebevraždě, ale za TČ vraždy. •Trestní sazba se zvyšuje, pokud by lékař spáchal tento TČ na těhotné ženě, dítěti či osobě s duševní poruchou. •Trestný čin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu •§ 350 •(2) Stejně bude potrestán, kdo jako lékař nebo jiná způsobilá zdravotnická osoba vystaví nepravdivou nebo hrubě zkreslenou lékařskou zprávu, posudek nebo nález nebo v něm zamlčí podstatné skutečnosti o zdravotním stavu svém nebo jiného, aby jej bylo užito v řízení před orgánem sociálního zabezpečení nebo před jiným orgánem veřejné moci, v trestním, občanském nebo jiném soudním řízení (…) bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta nebo zákazem činnosti. •Vyžadováno je úmyslné zavinění. Typicky jde o případy, kdy se lékař bude snažit pacientovi vyhovět a zkreslí lékařskou zprávu tak, aby měl pacient nárok na určitou sociální dávku (invalidní důchody, příspěvky na péči, pracovní neschopnost...). TČ se naopak nedopustí lékař, který sám byl obelhán např. tím, že ho pacient nepravdivě informoval o svých potížích. •Trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji •Regulováno zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů •§ 180 •(2)…kdo, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají (...) bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. •Zdravotničtí pracovníci jsou povinni o všem, co se dozvěděli v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, mlčet, zejména, aby nedocházelo k nabourání důvěrného vztahu pacient – lékař. Skutečnostmi, o nichž se dozvěděli, jsou míněny nejen údaje o zdravotním stavu, ale také informace z rodinného nebo pracovního života. •Mlčenlivost může být v oblasti zdravotnictví prolomena pouze ze zákonem stanovených důvodů (např. při podezření pacienta na spáchání TČ). •Trestný čin nedovolené nakládání s tkáněmi •§ 165 •(1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem provede z těla mrtvého člověka odběr tkáně, buňky nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. •(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu obohatit sebe nebo jiného nakládá s odebranou lidskou tkání, buňkou nebo odebraným lidským orgánem v rozporu s jiným právním předpisem. •V rozporu např. s transplantačním zákonem, zákonem o specifických zdravotních službách… přitěžující okolností je, když tento čin spáchá jako člen organizované skupiny. • • • •Trestný čin nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem •§ 167 •(1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem •a) použije pro výzkum lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií, •b) doveze nebo vyveze lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií, nebo •c) přenese lidský genom do buněk jiného živočišného druhu nebo naopak, •bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. •(2) Stejně bude potrestán, •a) kdo provádí zákroky směřující k vytvoření lidského embrya pro jiný účel než pro přenesení do ženského organizmu, •b) kdo přenese vytvořené lidské embryo do dělohy jiného živočišného druhu, nebo •c) kdo během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách provádí s těmito buňkami manipulace směřující k vytvoření nového lidského jedince (reprodukční klonování) Trestné činy proti těhotenství ženy •§ 159 •Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy •Trestná je i příprava činu •§ 160 •Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy •(1) Kdo se souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. •§ 161 •Pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství •Trestně odpovědný je ten, kdo těhotné ženě pomáhá k tomu, aby •své těhotenství sama uměle přerušila. •§ 162 •Svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství • •Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo o to jiného požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi. • Další trestné činy zdravotnických pracovníků •Podvod – patří sem zejména případy, kde jsou v rámci zdravotnictví vykazovány neprovedené výkony, předepisovány lékařské recepty na fiktivní pacienty. •Ohrožení pod vlivem návykové látky – případy, kdy zdravotník ve službě vykonává práci pod vlivem návykové látky, která by mohla negativně ovlivnit řádný výkon jeho práce; odpovědný je bez ohledu na to, zda došlo či nedošlo k nějakému pochybení. •Neoznámení a nepřekažení TČ - jde o činy, u kterých je stanovena pro všechny občany povinnost je oznámit nebo překazit, u zdravotníků by přicházelo do úvahy týrání svěřené osoby, vražda, těžké ublížení na zdraví, pohlavní zneužívání. •Omezení a zbavení osobní svobody – např. hospitalizace pacienta bez splnění zákonných podmínek a nahlášení soudu, která by trvala nikoliv velmi krátkou dobu. Pracovněprávní odpovědnost •Je odpovědností zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu, kterou zaměstnanec způsobí zaměstnavateli porušením svých právních povinností. • Stejně jako u občanskoprávní odpovědnosti i u pracovněprávní odpovědnosti je na prvním místě povinnost předcházet vzniku škod (prevenční povinnost) – ta by měla být zohledněna i při vytváření pracovního prostředí, podmínek práce, rozvržení směn apod. •§ 248 (1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění. •(2) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví. •§ 249 (1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. • … •(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci (např. chybí mu ochranné pracovní pomůcky, pracoviště neodpovídá hygienickým standardům…) •Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu •§ 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce •(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. •(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. •Zavinění zaměstnance musí zaměstnavatel prokázat, tj. není možno ho předpokládat (s urč. výjimkami). •Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody •Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu, ani nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv tak mohl vzniku škody zabránit, může zaměstnavatel požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem. •§ 251 (2) Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. •(tj. takový způsob, při kterém nedojde ke vzniku škody větší, než jaká původně hrozila) •Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat •§ 252 •(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách. •(2,4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku a v písemné podobě. •(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. •Zde se předpokládá zavinění zaměstnance, není třeba ho dokazovat!! •Schodek bývá zpravidla zjištěn inventarizací. • •Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí •§ 255 •(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. •(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. •U dohody je opět nutná písemná forma a věk zaměstnance min. 18 let. •Drobnější předměty potřebné k výkonu povinností vyplývajících z PP může zaměstnanec převzít na písemné potvrzení (flash disk, mobilní telefon…). • •Rozsah náhrady škody •§ 257 •(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. •(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. •(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. •Forma náhrady bude záviset především na dohodě zaměstnance a zaměstnavatele. • •Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za škodu, je-li stižen duševní poruchou a není schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky – to neplatí, pokud se zaměstnanec uvedl do takového stavu vlastní vinou (požíváním alkoholu či jiných návykových látek) •Za škodu odpovídá i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. •Výši škody je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá. • Disciplinární odpovědnost •Část zdravotníků podléhá i disciplinární odpovědnosti (lékaři, lékárníci, stomatologové…) – jde o ty, kteří musí být v rámci výkonu svého povolání členy příslušné stavovské organizace (České lékařské komory, České lékárnické komory, České stomatologické komory…). •Podmínky členství, práva a povinnosti členů, oprávnění jednotlivých komor jsou vymezeny zákonem č. 220/1991 Sb., o české lékařské komoře, České lékárnické komoře a České stomatologické komoře, ve znění pozdějších předpisů •Komory vydávají vnitřní předpisy, kterými podrobněji upravují svoji činnost; jsou právnickými osobami. •Komory •a) dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor, •b) zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle zvláštních předpisů, •c) posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů, •d) chrání profesní čest svých členů, •e) vedou seznam členů. • •Z hlediska disciplinární odpovědnosti je důležitý § 9 odst. 2 zákona č 220/1991 Sb. •(2) Každý člen komory má povinnost •a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, •b) dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory, •c) řádně platit stanovené příspěvky, •d) oznámit příslušným orgánům komory změny související s výkonem lékařského nebo lékárnického povolání, •e) v případech stanovených komorou uzavřít odpovědnostní pojištění. •Pokud člen komory neplní své povinnosti, vystavuje se riziku sankcí (např. důtky, peněžité sankce, vyloučení z komory…). Odpovědnost za přestupky •Problematiku upravují zákony č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, účinné od 1.7.2017. •§ 5 zákona č. 250/2016 Sb. vymezuje přestupek: •Přestupkem je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin. •Odpovědná za přestupek může být jak FO, tak i PO (k naplnění znaků přestupku dojde jednáním FO, která se za účelem posuzování odpovědnosti právnické osoby za přestupek považuje za osobu, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě a která porušila právní povinnost uloženou právnické osobě – např. statutární orgán, člen statutárního orgánu…) •Na rozdíl od trestního práva dostačuje pro vznik odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je potřeba zavinění úmyslného. • •Nejběžnějšími přestupky v této oblasti budou přestupky vztahující se k povinné mlčenlivosti a nakládání se zdravotnickou dokumentací dle zákona o zdravotních službách a dle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů či podle zákona č. 258/2000 Sb.,o ochraně veřejného zdraví . •Přestupky projednávají příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností nebo zvláštní orgány obcí (např. komise, které zřizuje starosta) a jiné správní orgány, stanoví-li tak zákon. •Za přestupek lze uložit tzv. správní trest, kterým je: •napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo náhradní hodnoty, zveřejnění rozhodnutí o přestupku. Děkuji Vám za pozornost.