PREANALYTICKÁ FÁZE

Preanalytická fáze zahrnuje všechny procesy od poučení pacienta o odběru až po zpracování alikvótů
pro vlastní analýzu. Vlastní analýza je pak již otázkou analytické fáze.

Výsledek naměřený v rámci analytické fáze může do značné míry být ovlivněn chybami v průběhu
preanalytické fáze – chyby mohou vzniknout téměř v jakékoli etapě preanalytické části.

1)      Chování pacienta před odběrem – výsledek může být ovlivněn nedodržením lačnění, konzumací
návykových látek a alkoholu, nadměrnou fyzickou aktivitou pacienta, v některých případech konzumací
některých potravinových doplňků

2)      Kvalita odběru a správné označení odběrové nádoby – u krve může dojít k hemolýze, nemusí
být odebráno dostatečné množství materiálu, kontaminace vzorku dezinfekčním činidlem, u odběru
likvoru napíchnutí cévky a tím čerstvá krev ve vzorku, u sběru moči – nedodržení skladování moči
v chladu, …)

3)      Transport materiálu – špatné zacházení se vzorky může vést k poškození obalů, při velkém
třepání se vzorky krve může dojít k hemolýze, nedodržení správné teploty uchovávání vzorku může
dojít k degradaci některých analytů, dostatečně rychlý transport, …

4)      Uchovávání vzorků – je nutno dodržet skladování vzorků za podmínek, kdy je analyt stabilní
(tedy dodržet správnou teplotu skladování (4°C vs. -20°C vs. -80°C)); dodržet správnou skladovací
nádobu (při -80°C není možné vzorek skladovat v eppendorfkách, jsou potřeba tzv. kryozkumavky)

5)      Preanalytické zpracování vzorku – správné podmínky centrifugace krve (nutno nechat odstát
15 minut plazmu, 30 minut serum; správná teplota stáčení), správně provedené zpracování vzorku
k analýze – např. deproteinace, separace určité frakce, apod.)


Druhy odebíraného biologického materiálu: krev, moč, stolice, plodová voda, mozkomíšní mok,
synoviální tekutina, výpotky, sliny, tkáň (biopsie), hnis, vlasy, nehty


Příprava pacienta na odběr:

a)      Poučení pacienta o odběru – lékař by měl pacientovi vysvětlit vše potřebné o odběru (rizika
odběru, potřeba lačnění, vysadit/nevysadit léky, chování před odběrem – omezení fyzické aktivity,
nepožívání alkoholických nápojů a drog, omezení kouření)

b)      Vlastní příprava pacienta na odběr – záleží na druhu odběru:

Krev: před odběrem identifikujeme pacienta, ujistíme se, že pacient dodržel požadovaná dietní
opatření; pacient by měl zaujmout polohu vsedě (zklidnění) nejméně 20 min. před odběrem; zjistíme,
zdali pacient nemá alergii (na dezinfekci, na náplasti apod.) a jestli nemá tendenci omdlívat, zda
neužívá léky na ředění krve.

Moč: omytí genitálu

Likvor: zaujmutí správné polohy pro odběr (skrčená poloha, nohy k bradě – ať už v sedě, či v leže
na boku), umrtvení místa vpichu

Odběr:

1)      Krve

dle způsobu (zdroje) odběru:

a)      Venózní

·        nejčastěji odebírána krev z loketní žíly

·        používáme uzavřené (nejlépe vakuované) odběrové systémy

·        vakuové zkumavky mají barevně označené zátky a to podle přídavku antikoagulačních a
stabilizačních látek

·        na každé zkumavce se uvádí použité aditivum spolu s jeho množstvím a je vyznačená plnící
ryska

·        odebírá-li se více zkumavek různých typů, mělo by se nabírat v pořadí:

o   zkumavky bez aditiv (přísad)

o   zkumavky pro vyšetření hemokoagulace

o   zkumavky pro sedimentaci

o   zkumavky s aditivy (přísadami)

·        pro usnadnění odběru se používá většinou turniket (Esmarchovo zaškrcovadlo) - je třeba ho
uvolnit ihned po odkápnutí první kapky krve do zkumavky. - delší zaškrcení (nad 3 min.) vede ke
změnám hladin některých analytů

·        zaškrcovadlo se nesmí použít při odběru na stanovení laktátu

·        cvičení se zaťatou pěstí se dnes již nedoporučuje (vede ke zvýšení hladin např. draslíku
či laktátu)

·        místo vpichu se dezinfikuje

·        žíla by se měla napichovat až po úplném oschnutí dezinfekčního prostředku, aby nedošlo
k hemolýze

·        úhel mezi paží a stříkačkou by měl být asi 15^o

·        všechny zkumavky s aditivy se musí ihned po odběru dokonale promíchat jemným opakovaným
obracením zkumavky, nedostatečné promíchání může ovlivnit laboratorní výsledky

b)      arteriální

·         pro odběr se doporučuje buď radiální arterie na zápěstí, brachiální na loktu nebo
femorální v třísle

·         u novorozenců je nejvhodnější odběr z katétru zavedeného do pupečníkové arterie

·         odběr provádí lékař

·         arteriální krev se využívá ke stanovení krevních plynů

·         odběr arteriální krve se někdy nahrazuje odběrem krve arterializované (kapilární krev
odebraná z prohřátého prstu nebo ušního lalůčku).

·         důležitý je anaerobní průběh odběru

c)      kapilární

·         provádí se při potřebě malého množství krve

·         vhodným místem vpichu je bříško třetího nebo čtvrtého prstu, ušní lalůček a u novorozenců
pata

·         po oschnutí dezinfekčního prostředku se provede vpich cca 2,5 mm, první kapka se odsaje
buničinou, další se nasají kapilárním efektem do heparinizované kapiláry

·         ve vzorku nesmí být bublinky vzduchu

·         prst zásadně nemasírujeme

·         není doporučován u pacientů se špatným krevním oběhem


dle přidaných látek k odebírané krvi:

a)      sérum (bez přidaných antikoagulantů) = srážlivá krev:

·         získáme ze spontánně sražené krve

·         tj. aktivace koagulační kaskády – přeměna fibrinogenu na fibrin – vysrážení krve

·         odběr  do čisté zkumavky (bez antikoagulantu)

·         dnes zkumavky s gelem – ulehčení oddělení krevních složek od séra

·         využívané pro velkou většinu stanovovaných látek

b)      nesrážlivá krev (s přídavkem antikoagulantu)

·         používá se na přípravu:

o   krevní plazmy

o   separaci erytrocytů (stanovení enzymů, GSH, fosfolipidů)

o   celá tzv. plná krev (krevní plyny, některé stopové prvky, glykovaný hemoglobin, NH[3], laktát,
hematologická vyšetření)

·         odběr do zkumavky s přídavkem antikoagulantu – tj. zabrání se aktivaci koagulační kaskády
– krev se nesrazí

ANTIKOAGULANTY
 1. zabraňují srážení krve prostřednictvím vazby s Ca^2+

–     EDTA (kyselina etylen-diamin-tetraoctová) – chelatační činidlo pro ionty 2+ až 4+

–     Citrát sodný – chelatační činidlo pro Ca^2+

–     Oxaláty (šťavelany) - způsobují snížení hematokritu, inhibují aktivity některých enzymů
(např.: kyselé fosfatázy, amylázy, laktátdehydrogenázy)
 2. zabraňují přeměně protrombinu na trombin

–     Heparin (mukoitinpolysulfát) – pozor inhibuje aktivitu některých enzymů (např.: kyselé
fosfatasy, laktátdehydrogenasy)


Faktory ovlivňující složení odebrané krve

·    místo odběru (kapilární x venózní x arteriální)

·    typ krve (srážlivá x nesrážlivá)

·    hemolýza – kontaminace séra/plazmy obsahem prasklých erytrocytů

·    chylózní sérum (výrazně zvýšeny triacylglyceroly - způsobující mléčný zákal)

·    ikterické sérum (zvýšen bilirubin - způsobuje intensivně žluté zabarvení)


2)      Moči (součást otázky č. 3)

I.              Jednorázový odběr moči

·         nejčastěji je vyšetřována první ranní moč

·         odebrán by měl být střední proud moči do naprosto čisté nádobky (bez čistících nebo
dezinfekčních prostředků)

·         střední proud = necháme odtéct prvních cca 10 ml moči mimo odběrovou zkumavku a do
odběrové nádoby odebíráme až následující ml moči

·         Střední proud se odebírá proto, že prvních 10ml slouží k propláchnutí močové trubice a
odplavení nežádoucích elementů (epitelové buňky, bakterie v močové trubici, …)

·         vzorek první ranní moči je považován za nejkoncentrovanější, proto se používá pro
mikroskopická vyšetření (vyšetření močového sedimentu) a pro stanovení koncentrace některých složek
(proteinů, hormonů) a též pro bakteriologické vyšetření močového měchýře

·         při zánětu močové trubice se na bakteriální vyšetření odebírá prvních 10 ml moči

II.            Sběr moči

·         před začátkem sběru je důležité zcela vyprázdnit močový měchýř a dále po určenou dobu
sbírat moč do jedné nádoby

Př.: 24 hodinový sběr: první ranní moč prvního dne sběru vyčůráme mimo sběrnou nádobu, poté
veškerou vyprodukovanou moč sbíráme do sběrné nádoby, sběr je poté ukončen druhý den odběrem první
ranní moči.

·         nádoba s celkovým sběrem by po dobu sběru měla být uchovávána v lednici (při vyšší
teplotě se množí bakterie)

·         je třeba zamezit ztrátám moči při stolici

·         moč se obvykle sbírá po dobu 2, 6,  8, 12 anebo 24 hod.

·         po ukončení sběru je změřen objem, moč promíchána a reprezentativní vzorek odeslán
k analýze.

·         před začátkem sběru je třeba seznámit pacienta s dietním doporučením a užíváním léků
v průběhu tohoto sběru

3)      Likvor

·           = lumbální punkce (napíchnutí páteřního kanálu mezi 3. a 4. nebo 4 a 5. bederním
obratlem)

·           pacient je při odběru v pozici buďto vleže na boku, pokrčená kolena přitažená
k hrudníku nebo vsedě v předklonu pokrčená kolena

·           místo odběru se řádně vydezinfikuje a znecitliví lokálními anestetiky podanými
subkutánně

·           po vpichu se změří tlak likvoru (normální tlak činí 70–200 mm), likvor necháváme
samovolně kapat do sběrné zkumavky, odebírá se co nejmenší možné množství (3-4 ml)

·           po ukončení odběru se místo vpichu komprimuje

·           spolu s odběrem likvoru se provádí i odběr zkumavky srážlivé krve (cca 30 minut před
punkcí)

·           do laboratoře je nutno likvor doručit ihned po odběru (nutno stočit do 1hodin od
odběru)

·           pokud má být stanovována hladina glukózy je nutno přidat přídavek antiglykolitického
činidla (NaF, jodoacetát)

·           některá vyšetření se musí provést do 1 hodiny od odběru, cytologie se provádí
z nezcentrifugovaného likvoru

·           při dlouhém stání po oděru dochází k falešnému poklesu koncentrace glukózy a zvýšení
koncentrace laktátu

·           při odběru se posuzuje vzhled a tlak likvoru

·           pokud při odběru dojde k poranění žilních pletení kolem míchy, počáteční růžové
zabarvení mozkomíšního moku se postupně vyčeří (odebírají se pak minimálně 3 zkumavky)

Transport:

·           by měl být zásadně šetrný a rychlý (nutnost oddělení plazmy nebo séra od krevních buněk
nejpozději do 2 hodin od odběru)

·           veškerý biologický materiál se do laboratoře přepravuje v uzavřených odběrových
nádobách při adekvátní teplotě a světelných podmínkách

·           některý biologický materiál (mozkomíšní mok, plodová voda) je vzhledem ke značné zátěži
pacienta při jeho odběru nutné doručit do laboratoře maximálně do jedné hodiny od odběru, aby
nedošlo k jeho znehodnocení – považován za STATIM vyšetření

·           moč na morfologické vyšetření močového sedimentu rovněž nesmí být starší než jedna
hodina

Žádanky a označení odebraného materiálu:

Žádanky jsou různé podle druhu vyšetření:

a)         screeningová vyšetření – neakutní, běžná vyšetření, kdy nejde o vitální indikaci

b)        statimová vyšetření – akutní (provádí se ihned po odběru – nejpozději musí být hotovo do
2 hodin po odběru)

dále jsou různé podle druhu laboratoře (biochemie, hematologie, imunologie,
mikrobiologie,sérologie, virologie, toxikologie, patologie)

§   některé mají předtištěné metody, které se zaškrtávají dle potřeby pracoviště a podle
požadovaných vyšetření

§   některé mají volné rubriky, kam lékař vpisuje požadavky

Všechny žádanky musí být řádně vyplněny (při příjmu materiálu do laboratoře nutno zkontrolovat,
jestli je žádanka řádně vyplněná a obsahuje všechny nezbytné údaje): jméno + příjmení pacienta,
rodné číslo, pojišťovna, diagnóza, datum a hodina odběru, druh materiálu, razítko a IČO lékaře.

V laboratoři si poznamenejte čas příjmu vzorku do laboratoře – je to pro vaši ochranu!!