Analytická fáze

Nároky na analytické metody používané v klinické biochemii:

·         Metody musejí být spolehlivé (validní – validaci provádí laboratoř, která metodu
vyvinula, či výrobce dané diagnostické soupravy)

·         V procesu validace jsou hodnocena kritéria jako: citlivost, mez detekce, mez
stanovitelnosti, specifičnost metody, linearita, měřící rozsah, preciznost, proveditelnost a
porovnatelnost

·         Musí dlouhodobě vyhovovat v procesu kontroly kvality

·         Musí být pravidelně verifikovány – tedy musí být ověřena platnost závěrů validace metody

Citlivost = Koncentrace analytu, která vyvolá nejmenší měřitelnou odezvu detektoru (při nulovém
přístrojovém šumu). (Měří se postupně se zmenšující koncentrace analytu a zaznamenává se odezva
detektoru – poté se vynese do grafu – závislost odezvy detektoru (osa y) na koncentraci analytu
(osa x). Čím strmější je daná kalibrační přímka, tím je metoda citlivější = tedy čím vyšší odezva
detektoru na danou koncentraci, tím citlivější metoda.

Mez detekce = nejmenší koncentrace analytu, kterou lze danou vyšetřovací metodou
dokázat/identifikovat = tedy koncentraci, kterou lze bezpečně odlišit od přístrojového šumu.

Mez stanovitelnosti = nejmenší koncentrace analytu, kterou lze danou vyšetřovací metodou stanovit
s požadovanou mírou nejistoty měření.

Specifičnost metody = udává, jak moc je daná metoda specifická pro daný analyt. Látky, které se
chovají podobně, jako vyšetřovaný analyt a tak ovlivňují výsledek vyšetření, se nazývají analytické
interferenty.

Spolehlivost laboratorního vyšetření = schopnost určit pro danou metodu míru nejistoty  dosaženého
výsledku (tedy přesnost a správnost měření) v nezávislosti na koncentraci analytu.

Správnost = přesnost vyšetření) = shoda naměřené hodnoty se skutečnou hodnotou (hodnotou stanovenou
referenční laboratoří).

Image result for přesnost správnost

Přesnost = preciznost metody (vyšetření) = těsnost shody naměřených hodnot při opakované analýze =
rozptyl naměřených hodnot okolo jejich průměru.

Opakovatelnost měření = vysoká preciznost metody dosažená v rámci jedné analytické série = tedy
vzorek opakovaně měříme ve stejný den, na stejném přístroji, měří ta stejná osoba, po stejné
kalibraci, za úplně stejných podmínek (teplota, stejná šarže chemikálií).

Reprodukovatelnost měření = preciznost metody se testuje mezilaboratorními porovnávacími zkouškami

Porovnatelnost metody = srovnání výsledků získaných nově zavedenou metodou s výsledky získanými
referenční metodou. Obě metody by měly vykazovat stejný trend. Srovnání se provádí s pomocí tzv.
korelačního koeficientu, za dobrou shodu mezi výsledky je považován koeficient větší než 0,9.

Linearita = určení rozsahu koncentrací, pro které platí lineární závislost mezi koncentrací a
odezvou detektoru. Kalibrační závislost je pak dána obecnou rovnicí:

                                            y = ax ± b


Kontrola kvality

Kontrolní materiál: obsahuje vyšetřované analyty; musí být: stabilní, homogenní a neinfekční; může
být kapalný – skladovaný v zamraženém stavu nebo lyofilizovaný. Ideální kontrolní materiál by měl
mít co největší komutabilitu = tedy vlastnosti co nejbližší reálným biologickým vzorkům. Vysokou
komutabilitu má materiál, kde se jako matrice používá lidské sérum nebo moč.

Vnitřní (interní) kontrola kvality – je prováděna a vyhodnocována pracovníky laboratoře.

·         obvykle se používá kontrolní materiál se stanovenými proměnnými minimálně pro půlroční
období – v tomto období se používá neustále stejný druh, stejná šarže kontrolního materiálu stále
od stejné firmy

·         kontroly jsou dvojího druhu a) fyziologické (hodnota je v referenčních mezích) a
patologické (hodnota je mimo referenční meze)

·         u každé rutinní metody by se měly měřit oba kontrolní vzorky pro každou analytickou sérii

·         naměřené hodnoty kontrolních vzorků by měly ležet v udaném referenčním rozpětí – poté je
možno systém použít pro měření klinických vzorků

·         naměřené hodnoty kontrol se zaznamenávají a jednou za měsíc se z nich vypočítá průměrná
hodnota, která se zanáší do tzv. regulačního diagramu, pomocí kterého je sledována stabilita dané
metody

Externí kontrola kvality – prováděna a vyhodnocována národní/nadnárodní institucí, která nemá žádné
propojení s danou laboratoří, s firmou dodávající používané sety nebo analyzátory.

·         Cílem je zajistit mezilaboratorní srovnatelnost rutinně prováděných analýz

·         Všem testovaným laboratořím je rozeslán stejný kontrolní vzorek spolu s průvodním dopisem
a formulářem pro vyplnění naměřených hodnot

·         Laboratoře musí vzorek zanalyzovat a do určitého data odeslat výsledky zpět hodnotící
instituci, která zhodnotí, zda naměřené výsledky jsou v tolerančním rozpětí.

·         Je-li laboratoř úspěšná, získá certifikát – platnost certifikátů se pohybuje v řádu
měsíců až roku podle metody