KOMUNIKACE 1 RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 International Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Honorary Senior Research Fellow Queen Mary University of London E-mail: e.kocovska@qmul.ac.uk KOMUNIKACE 1 ÚVOD Vítám Vás na této druhé přednášce kursu „Komunikace ve zdravotnictví“. Dnes se budeme věnovat kapitole „Neverbální komunikace“. Komunikace ve zdravotnictví má zásadní význam. V lékařské praxi se totiž nesetkáváme s nemocí, ale s nemocným člověkem (Janáčková & Weiss, 2008, p.49). KOMUNIKACE 1 1.KOMUNIKACE – vymezení pojmu 2.FORMY KOMUNKACE: ØVERBÁLNÍ KOMUNIKACE ØNEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE 3. OBECNÉ PŘÍSTUPY KE STUDIU KOMUNIKACE 4. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE 5. ZPŮSOBY CHOVÁNÍ 6. KOMUNIKACE V LÉKAŘSKÉ a OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI ØVZTAH LÉKAŘ-PACIENT ØSESTRA A PACIENT 7. ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNIKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY 8. PŘEKÁŽKY V KOMUNIKACI 9. KOMUNIKAČNÍ CHYBY KOMUNIKACE 1 Komunikace je definována jako sdělování informace prostřednictvím signálů a prostředků: ústně, písemně, mimikou, gesty a dalším neverbálním chováním. Základní požadavky zdravotnické komunikace: 1.Vědět, CO chceme říci 2.Vždy se umět rozhodnout, KDY, KDE a JAK informaci nejlépe sdělit KOMUNIKACE 1 Slova mohou zaznamenávat různé významy. Jazyk logiky používáme tam, kde popisujeme skutečnost co nejpřesnějším způsobem a vystihujeme zákonitosti v ní. Jazyk poezie vnáší do světa abstraktních definic a značek osobní postoje, emoce a nálady. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE = sdělování informace pomocí slov. KOMUNIKACE 1 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE KOMUNIKACE 1 VZDÁLENOST PŘI KONTAKTU MEZI LIDMI 4 Zóny přiblížení: §Intimní §Osobní §Sociální §Veřejná Proxemický tanec Ve zdravotnické péči - často situace, kdy zdravotník musí překročit osobní i intimní zónu pacienta. (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ROZHOVOR ZDRAVOTNÍKA S PACIENTEM Ideální poloha očí - na stejné horizontální úrovni (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 6 ZÁKLADNÍCH PŘÍSTUPŮ KE STUDIU KOMUNIKACE: ØLékařský přístup - choroby a diagnóza ØSociologický přístup - role lékaře a pacienta ØAntropologický přístup - role lékaře a pacienta ØPřístup transakční analýzy - role lékaře a pacienta ØBalintův přístup - zdůrazňuje dynamiku komunikace ØSociálně-psychologický přístup – chování lékaře a pacienta Ø KOMUNIKACE 1 ØLÉKAŘSKÝ PŘÍSTUP A.Choroba Klasifikace na úrovni klinického popisu syndromu či abnormalit struktury a funkce – neúplné – není definována příčina či etiologie. Holistický přístup – nemoc úzce souvisí s osobností pacienta a zkušenostmi. Každá nemoc je proto u každého pacienta jiná a důležitým aspektem uzdravovacího procesu je sám lékař. B. B.Diagnóza Klasický lékařský diagnostický proces: üAnamnéza üSomatické vyšetření üLaboratorní zkoumání KOMUNIKACE 1 Nutno brát v úvahu různé sociální faktory každého jedince, které se liší případ od případu a je nutno je identifikovat, prozkoumat a využít jak při konzultaci, tak při práci s pacientem. ØSOCIOLOGICKÝ PŘÍSTUP - role lékaře a pacienta KOMUNIKACE 1 ØANTROPOLOGICKÝ PŘÍSTUP Role lékaře: üMoudrá autorita üMravní autorita üCharizmatická autorita – spirituální Ø Rozlišení mezi chorobou a nemocí: Choroba = patologické entity definované lékaři Nemoc = širší pojem, definována z hlediska pacienta a nikoli z hlediska neosobní části těla. Role pacienta – touha znát odpovědi na tyto otázky: ●Co se stalo? ●Proč se to stalo? ●Proč zrovna mně? ●Proč právě nyní? ●Co by se stalo, kdybych s tím nic nedělal? ●Co bych s tím měl udělat, s kým bych se měl poradit o další pomoci? KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta 3 Základní stavy mysli: 1.Rodič – reaguje automaticky 2.Dospělý – pracuje logicky, třídí si informace 3.Dítě – projevuje intuici, tvořivost, spontánní pudy a radosti Ø (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta Ø (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta Ø (Janáčková & Weiss, 2008). Případné křížení (transakce) rolí vede ke vzniku komunikačního problému. KOMUNIKACE 1 ØBALINTŮV PŘÍSTUP 3 Základní předpoklady: üPsychické problémy se často projevují fyzicky a rovněž fyzická choroba má psychické důsledky – Psychosomatický charakter choroby üLékaři mají své pocity a tyto pocity hrají při komunikaci svou funkci üExistuje potřeba specifického výcviku cíleného na změnu v zdravotníkově osobnosti, aby byl citlivější k tomu, co se děje v pacientově mysli ve chvíli, kdy jsou spolu ü ü Ø Lékař sám = prvním lékem poskytovaným pacientovi KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP – chování lékaře a pacienta Lékařova/Zdravotníkova osobnost: •Těžištěm = lékař •Těžištěm = pacient Empatičtí lékaři – schopnější při diagnóze psychiatrických problémů Pacientova osobnost – Důležité aspekty: •Vnitřní těžiště kontroly – budou lépe se schopni o sebe postarat a spolupracovat •Vnější těžiště kontroly •Názory na zdraví – zdravotní motivace •Vnímaná zranitelnost – víra v diagnózu •Vnímaná závažnost •Vnímané náklady a přínosy Ø KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP – chování lékaře a pacienta Pacienti spokojenější, když zdravotník: üObjeví jejich starosti a naděje üSe o ně zajímá üVyjadřuje vřelost, zájem a starost o ně üOchotně poskytuje množství informací üVysvětlí situaci pacientovi tak, aby ji mohl pochopit Důležitou roli hraje oboustranně i neverbální komunikace! Ø KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP (Janáčková & Weiss, 2008). NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE = PŘEDÁVÁNÍ INFORMACE BEZE SLOV: üVýrazem obličeje üOddálením nebo přiblížením üDotekem üPostojem üPohyby üGesty üPohledy üÚpravou zevnějšku NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICKÉ PRAXI NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE SDĚLOVÁNÍ VÝRAZEM OBLIČEJE Mimické zóny v obličeji: §Obočí a čelo §Oblast očí §Dolní oblast obličeje s dominantní partií úst Obrázky volně podle: (Janáčková & Weiss, 2008). KOMUNIKACE 1 Vodorovné vrásky v oblasti čela Údiv a úzkost KOMUNIKACE 1 Vertikální vrásky v oblasti čela Negativní postoje KOMUNIKACE 1 Pozvednuté obočí Vyjadřuje zájem KOMUNIKACE 1 4 Základní druhy zaměření pohledu: ØObchodní ØSpolečenský ØDůvěrný ØPohled úkosem KOMUNIKACE 1 GESTA §V oblasti obličeje §Rukou §Nohou § Vzpřímená hlava Neutrální postavení hlavy KOMUNIKACE 1 Hlava mírně skloněná na stranu Zaujetí KOMUNIKACE 1 Hlava skloněná dolů Nesouhlas KOMUNIKACE 1 Zakrytá ústa Nejistota Neupřímná slova nebo lež Komunikační partner Vám tímto způsobem dává najevo, že se domnívá, že lžete. KOMUNIKACE 1 Dotýkání se nosu Podobně jako zakrývání úst Nebo Nový nápad KOMUNIKACE 1 Tření oka Pochybnosti KOMUNIKACE 1 Tření ucha „Nechci nic slyšet“ KOMUNIKACE 1 Škrábání krku Pochybnosti a nejistota KOMUNIKACE 1 Podpírání brady Nuda KOMUNIKACE 1 Ruka v pěst a ukazováček mířící vzhůru Známky zájmu KOMUNIKACE 1 Mnutí brady Rozhodování KOMUNIKACE 1 GESTA RUKOU Nejčastěji značí ukrývání se za ochrannou bariéru Založené zkřížené paže §Signál nejistoty §Snaha skrýt se před nepříjemnou situací §Nesouhlas §Nepřátelský postoj KOMUNIKACE 1 Uchopení paží Potřeba vlastního posílení KOMUNIKACE 1 Zkřížení paží se vztyčenými palci Dominantní postoj KOMUNIKACE 1 Ochranná bariéra Úzkost a nejistota KOMUNIKACE 1 Gesta nohou Zkřížené nohy Ochranný postoj KOMUNIKACE 1 Dvojité zkřížení – rukou i nohou Neklid, strach, úzkost, nejistota, nelibost NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE SDĚLOVÁNÍ DOTYKEM = důležitý aspekt Ke studiu využívejte, prosím, doporučenou literaturu – účel těchto prezentací je pouze orientační, nikoli vyčerpávající. Kdo se nemohl zúčastnit výuky 6. května, na zápočet, prosím, napište pár vět na jedno z těchto témat, které si vyberete: ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNIKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY – interní medicína – urgentní medicína – kardiologie - dermatologie – gynekologie/porodnictví – chirurgie/ortopedie – sexuologie - gerontologie – psychiatrie – pediatrie a zašlete mi to emailem do konce zkouškového období nebo podle Vašich osobních možností a individuálního studijního plánu, děkuji. EK ZÁVĚR •Povinná literatura: •ZACHAROVÁ, E. Komunikace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-0156-6. info •PEKARA, J. Komunikace jako sebeobrana zdravotníka. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, 2015. ISBN 978-80-87023-46-4. info •BROŽOVÁ-DOUBKOVÁ a K THELENOVÁ. Efektivní komunikace v pomáhajících profesích. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2013. ISBN 978-80-7372-941-7. info •Doporučená literatura: •TOMOVÁ, Šárka a Jana KŘIVKOVÁ. Komunikace s pacientem v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing, 2016. ISBN 978-80-271-0064-4. info •JANOUŠEK, J. Psychologické základy verbální komunikace. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4295-3. info •VITOŇ, J a VELEMÍNSKÝ. Etický aspekt komunikace v pediatrii a v kontaktu s umíráním a smrtí – jeho reflexe v umělecké literatuře. Praha: Triton, 2014. ISBN 978-80-7387-844-3. info •EVANGELU, J.E. Krizová komunikace - Efektivní zvládání krizových a zátěžových situací. Ostrava: KEY Publishing,, 2013. ISBN 978-80-7418-175-7. info •VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3174-2. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info •KAČOROVÁ, J. Komunikace ve zdravotnictví I. 2010: Slezská univerzita, 2010. ISBN 978-80-7248-578-9. info •PRAŠKO, J. a H. PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. info •LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1784-5. info •