KOMUNIKACE 1
RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD
kocovska@vszdrav.cz
VŠZ
Odborný Asistent, Poradenská Psychologie
Duškova 7, 150 00 Praha 5
International Research Associate
Gillberg Neuropsychiatry Centre
University of Gothenburg, Sweden
Honorary Senior Research Fellow
Queen Mary University of London
E-mail:  e.kocovska@qmul.ac.uk

KOMUNIKACE 1
ÚVOD
Vítám Vás na této druhé přednášce kursu
„Komunikace ve zdravotnictví“.
Dnes se budeme věnovat kapitole „Neverbální komunikace“.
Komunikace ve zdravotnictví má zásadní význam. V lékařské praxi se totiž nesetkáváme s nemocí, ale
s nemocným člověkem (Janáčková & Weiss, 2008, p.49).

KOMUNIKACE 1
1.KOMUNIKACE – vymezení pojmu
2.FORMY KOMUNKACE:
ØVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
ØNEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
3.  OBECNÉ PŘÍSTUPY KE STUDIU KOMUNIKACE
4.  SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
5.  ZPŮSOBY CHOVÁNÍ
6.  KOMUNIKACE V LÉKAŘSKÉ a OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI
ØVZTAH LÉKAŘ-PACIENT
ØSESTRA A PACIENT
7.  ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNIKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY
8.  PŘEKÁŽKY V KOMUNIKACI
9.  KOMUNIKAČNÍ CHYBY

KOMUNIKACE 1
Komunikace je definována jako sdělování informace prostřednictvím signálů a prostředků: ústně,
písemně, mimikou, gesty a dalším neverbálním chováním.
Základní požadavky zdravotnické komunikace:
1.Vědět, CO chceme říci
2.Vždy se umět rozhodnout, KDY, KDE a JAK informaci nejlépe sdělit

KOMUNIKACE 1
Slova mohou zaznamenávat různé významy. Jazyk logiky používáme tam, kde popisujeme skutečnost co
nejpřesnějším způsobem a vystihujeme zákonitosti v ní.
Jazyk poezie vnáší do světa abstraktních definic a značek osobní postoje, emoce a nálady.
VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
= sdělování informace pomocí slov.

KOMUNIKACE 1
VERBÁLNÍ KOMUNIKACE


KOMUNIKACE 1
VZDÁLENOST PŘI KONTAKTU MEZI LIDMI
4 Zóny přiblížení:
§Intimní
§Osobní
§Sociální
§Veřejná
Proxemický tanec
Ve zdravotnické péči  - často situace, kdy zdravotník musí překročit osobní i intimní zónu
pacienta.
(Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
ROZHOVOR ZDRAVOTNÍKA S PACIENTEM
Ideální poloha očí - na stejné horizontální úrovni
(Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
6 ZÁKLADNÍCH PŘÍSTUPŮ KE STUDIU KOMUNIKACE:
ØLékařský přístup - choroby a diagnóza
ØSociologický přístup - role lékaře a pacienta
ØAntropologický přístup - role lékaře a pacienta
ØPřístup transakční analýzy - role lékaře a pacienta
ØBalintův přístup - zdůrazňuje dynamiku komunikace
ØSociálně-psychologický přístup – chování lékaře a pacienta
Ø

KOMUNIKACE 1
ØLÉKAŘSKÝ PŘÍSTUP
A.Choroba
Klasifikace na úrovni klinického popisu syndromu či abnormalit struktury a funkce – neúplné – není
definována příčina či etiologie.
Holistický přístup – nemoc úzce souvisí s osobností pacienta a zkušenostmi. Každá nemoc je proto u
každého pacienta jiná a důležitým aspektem uzdravovacího procesu je sám lékař.
B.
B.Diagnóza
Klasický lékařský diagnostický proces:
üAnamnéza
üSomatické vyšetření
üLaboratorní zkoumání

KOMUNIKACE 1
Nutno brát v úvahu různé sociální faktory každého jedince, které se liší případ od případu a je
nutno je identifikovat, prozkoumat a využít jak při konzultaci, tak při práci s pacientem.
ØSOCIOLOGICKÝ PŘÍSTUP - role lékaře a pacienta

KOMUNIKACE 1
ØANTROPOLOGICKÝ PŘÍSTUP
Role lékaře:
üMoudrá autorita
üMravní autorita
üCharizmatická autorita – spirituální
Ø
Rozlišení mezi chorobou a nemocí:
Choroba = patologické entity definované lékaři
Nemoc = širší pojem, definována z hlediska pacienta a nikoli z hlediska neosobní části těla.
Role pacienta – touha znát odpovědi na tyto otázky:
●Co se stalo? ●Proč se to stalo? ●Proč zrovna mně? ●Proč právě nyní? ●Co by se stalo, kdybych s tím
nic nedělal? ●Co bych s tím měl udělat, s kým bych se měl poradit o další pomoci?

KOMUNIKACE 1
ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta
3 Základní stavy mysli:
1.Rodič – reaguje automaticky
2.Dospělý – pracuje logicky, třídí si informace
3.Dítě – projevuje intuici, tvořivost, spontánní pudy a radosti
Ø
(Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta
Ø
(Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
ØPŘÍSTUP TRANSAKČNÍ ANALÝZY - role lékaře a pacienta
Ø
(Janáčková & Weiss, 2008).
Případné křížení (transakce) rolí vede ke vzniku komunikačního problému.

KOMUNIKACE 1
ØBALINTŮV PŘÍSTUP
3 Základní předpoklady:
üPsychické problémy se často projevují fyzicky a rovněž fyzická choroba má psychické důsledky –
Psychosomatický charakter choroby
üLékaři mají své pocity a tyto pocity hrají při komunikaci svou funkci
üExistuje potřeba specifického výcviku cíleného na změnu v zdravotníkově osobnosti, aby byl
citlivější k tomu, co se děje v pacientově mysli ve chvíli, kdy jsou spolu
ü
ü
Ø
Lékař sám = prvním lékem poskytovaným pacientovi

KOMUNIKACE 1
ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP
– chování lékaře a pacienta
Lékařova/Zdravotníkova osobnost:
•Těžištěm = lékař
•Těžištěm = pacient
Empatičtí lékaři – schopnější při diagnóze psychiatrických problémů
Pacientova osobnost – Důležité aspekty:
•Vnitřní těžiště kontroly – budou lépe se schopni o sebe postarat a spolupracovat
•Vnější těžiště kontroly
•Názory na zdraví – zdravotní motivace
•Vnímaná zranitelnost – víra v diagnózu
•Vnímaná závažnost
•Vnímané náklady a přínosy
Ø

KOMUNIKACE 1
ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP
– chování lékaře a pacienta
Pacienti spokojenější, když zdravotník:
üObjeví jejich starosti a naděje
üSe o ně zajímá
üVyjadřuje vřelost, zájem a starost o ně
üOchotně poskytuje množství informací
üVysvětlí situaci pacientovi tak, aby ji mohl pochopit
Důležitou roli hraje oboustranně i neverbální komunikace!
Ø

KOMUNIKACE 1
ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP
(Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
ØSOCIÁLNĚ-PSYCHOLOGICKÝ PŘÍSTUP
(Janáčková & Weiss, 2008).

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
= PŘEDÁVÁNÍ INFORMACE BEZE SLOV:
üVýrazem obličeje
üOddálením nebo přiblížením
üDotekem
üPostojem
üPohyby
üGesty
üPohledy
üÚpravou zevnějšku

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICKÉ PRAXI



NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
SDĚLOVÁNÍ VÝRAZEM OBLIČEJE
Mimické zóny v obličeji:
§Obočí a čelo
§Oblast očí
§Dolní oblast obličeje s dominantní partií úst
Obrázky volně podle: (Janáčková & Weiss, 2008).

KOMUNIKACE 1
Vodorovné vrásky v oblasti čela
Údiv a úzkost

KOMUNIKACE 1
Vertikální vrásky v oblasti čela
Negativní postoje

KOMUNIKACE 1
Pozvednuté obočí
Vyjadřuje zájem

KOMUNIKACE 1
4 Základní druhy zaměření pohledu:
ØObchodní
ØSpolečenský
ØDůvěrný
ØPohled úkosem

KOMUNIKACE 1
GESTA
§V oblasti obličeje
§Rukou
§Nohou
§
Vzpřímená hlava
Neutrální postavení hlavy

KOMUNIKACE 1
Hlava mírně skloněná na stranu
Zaujetí

KOMUNIKACE 1
Hlava skloněná dolů
Nesouhlas

KOMUNIKACE 1
Zakrytá ústa
Nejistota
Neupřímná slova nebo lež
Komunikační partner Vám tímto způsobem dává najevo, že se domnívá, že lžete.

KOMUNIKACE 1
Dotýkání se nosu
Podobně jako zakrývání úst
Nebo Nový nápad

KOMUNIKACE 1
Tření oka
Pochybnosti

KOMUNIKACE 1
Tření ucha
„Nechci nic slyšet“

KOMUNIKACE 1
Škrábání krku
Pochybnosti a nejistota

KOMUNIKACE 1
Podpírání brady
Nuda

KOMUNIKACE 1
Ruka v pěst a ukazováček mířící vzhůru
Známky zájmu

KOMUNIKACE 1
Mnutí brady
Rozhodování

KOMUNIKACE 1
GESTA RUKOU
Nejčastěji značí ukrývání se za ochrannou bariéru
Založené zkřížené paže
§Signál nejistoty
§Snaha skrýt se před nepříjemnou situací
§Nesouhlas
§Nepřátelský postoj

KOMUNIKACE 1
Uchopení paží
Potřeba vlastního posílení

KOMUNIKACE 1
Zkřížení paží se vztyčenými palci
Dominantní postoj

KOMUNIKACE 1
Ochranná bariéra
Úzkost a nejistota

KOMUNIKACE 1
Gesta nohou
Zkřížené nohy
Ochranný postoj

KOMUNIKACE 1
Dvojité zkřížení –
rukou i nohou
Neklid, strach, úzkost, nejistota, nelibost

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
SDĚLOVÁNÍ DOTYKEM = důležitý aspekt


Ke studiu využívejte, prosím, doporučenou literaturu – účel těchto prezentací je pouze orientační,
nikoli vyčerpávající.
Kdo se nemohl zúčastnit výuky 6. května, na zápočet, prosím, napište pár vět na jedno z těchto
témat, které si vyberete:
ZVLÁŠTNOSTI A PRAVIDLA KOMUNIKACE V NĚKTERÝCH OBORECH MEDICÍNY
– interní medicína – urgentní medicína – kardiologie - dermatologie –
gynekologie/porodnictví – chirurgie/ortopedie – sexuologie - gerontologie –
psychiatrie – pediatrie
a zašlete mi to emailem do konce zkouškového období nebo podle Vašich osobních možností a
individuálního studijního plánu, děkuji.
EK
ZÁVĚR

•Povinná literatura:
•ZACHAROVÁ, E. Komunikace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-0156-6. info
•PEKARA, J. Komunikace jako sebeobrana zdravotníka. Praha: Institut postgraduálního vzdělávání ve
zdravotnictví, 2015. ISBN 978-80-87023-46-4. info •BROŽOVÁ-DOUBKOVÁ a K THELENOVÁ. Efektivní
komunikace v pomáhajících profesích. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2013.
ISBN 978-80-7372-941-7. info
•Doporučená literatura:
•TOMOVÁ, Šárka a Jana KŘIVKOVÁ. Komunikace s pacientem v intenzivní péči. Praha: Grada Publishing,
2016. ISBN 978-80-271-0064-4. info •JANOUŠEK, J. Psychologické základy verbální komunikace. Praha:
Grada, 2015. ISBN 978-80-247-4295-3. info •VITOŇ, J a VELEMÍNSKÝ. Etický aspekt komunikace v
pediatrii a v kontaktu s umíráním a smrtí – jeho reflexe v umělecké literatuře. Praha: Triton,
2014. ISBN 978-80-7387-844-3. info •EVANGELU, J.E. Krizová komunikace - Efektivní zvládání
krizových a zátěžových situací. Ostrava: KEY Publishing,, 2013. ISBN 978-80-7418-175-7. info
•VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. Syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011.
ISBN 978-80-247-3174-2. info
•POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info
•POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3271-8. info
•KAČOROVÁ, J. Komunikace ve zdravotnictví I. 2010: Slezská univerzita, 2010.
ISBN 978-80-7248-578-9. info •PRAŠKO, J. a H. PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac. a
dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. info •LINHARTOVÁ, V. Praktická komunikace v
medicíně: pro mediky, lékaře a ošetřující personál. Praha: Grada, 2007.
ISBN 978-80-247-1784-5. info
•