| C | E | L | A | B |
Bioetika
v UNESCO
Z Á K L A D N Í T E X T Y
CENTER FOR ETHICS AND LAW
IN BIOMEDICINE
P•edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1
Všeobecná deklarace o lidském genomu
a lidských právech (1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Všeobecná deklarace o bioetice
a lidských právech (2005) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Editor-in-chief: Judit Sándor
Executive editor: Enikõ Demény
Center for Ethics and Law in Biomedicine 2008
ISBN 978-963-87714-5-2
Bioethics in UNESCO: Basic texts
in Croatian, Czech, Hungarian, Italian, Serbian
Design and layout: Lex-Katedra Bt
Printed in Hungary by Adu Print
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y
Obsah
B I O E T I K A V U N E S C O 1
Je to poprvé, kdy bylo umo¾n¹no çeské
ve•ejnosti obdr¾et a çíst v mate•ském
jazyce dv¹ z hlavních mezinárodních
deklarací vypracovaných a p•ijatých
v oblasti bioetiky a uznaných v¹tšinou
státû sv¹ta.
Mezi jinými odbornými organizacemi
OSN, se ji¾ od roku 1970 zabývalo etikou
v¹dy UNESCO – Organizace OSN
pro výchovu, v¹du a kulturu. Od roku
1993 •ídí UNESCO Mezinárodní bioetickou
komisi (IBC), skupinu expertû nezávislých
na vládách.
Výsledkem t¹chto aktivit UNESCO
získalo prioritní roli v oblasti bioetiky
v rámci struktury OSN, která vyústila na
jedné stran¹ v omezení simultánních
çinností v rámci OSN a na druhé stran¹
ve zvláštní finançní podporu, která má
navíc význam i v legislativním procesu.
Zatím vznikly t•i mezinárodní deklarace
klíçového významu, které ovšem
nejsou právn¹ závazné. U¾ první deklarace
spjatá s bioetikou, Všeobecná
deklarace o lidském genomu a lidských
právech z roku 1997, odkazuje svým
názvem na Všeobecnou deklaraci o lidských
právech.
Druhý text, Mezinárodní deklarace o
lidských genetických datech p•ijatá
v roce 2003, je rovn¹¾ hojn¹ citovaný
dokument. V roce 2005, byla na 33.
zasedání Generální konference çlenských
státû UNESCO jednomysln¹
p•ijata Všeobecná deklarace o bioetice
a lidských právech, çím¾ se dostalo
obecným bioetickým normám znaçného
mezinárodního právního uznání, podobn¹
jako v p•ípad¹ Všeobecné deklarace
o lidských právech. Dokument je
snahou o urçení p•edm¹tu bioetiky a
ucelenou formulaci bioetických princi-
pû.
Tato bro¾ura p•edstavená v çeském
jazyce je souçástí série publikací podporovaných
grantem UNESCO „Vývoj
modelû pro implementaci bioetických
nástrojû UNESCO“, ç. 37542308 HUN.
Texty p•elo¾ily Michaela Vaòharová a
Kate•ina Hv¹zdová.
Na tomto projektu se podíleli a rûzné
jazykové mutace p•ipravili výzkumníci z
Centra pro etiku a právo v biomedicín¹
St•edoevropské univerzity (CEU) ve
spolupráci s kolegy a kolegyn¹mi
z partnerských institucí v B¹lehrad¹,
Brn¹, Sien¹ a Záh•ebu. Zkušenosti a
výstupy projektu, význam mezinárodních
bioetických norem stejn¹ jako legislativní
procesy v jednotlivých zemích
budou diskutovány v rámci spoleçných
pracovních setkání.
P•edmluva
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y2
Judit Sándor Josef Ku•e
—editelka —editel
CEU Centrum pro etiku Univerzitní centrum pro bioetiku &
a právo v biomedicín¹ Ústav léka•ské etiky
Masarykova univerzita, Brno
Doufáme, ¾e za podpory UNESCO
jsme p•isp¹li k tomu, aby tyto bioetické
deklarace zalo¾ené na širokém mezinárodním
konsensu se staly obecn¹ známými,
stejn¹ jako doufáme, ¾e p•isp¹jeme
k p•iznání jejich významných rolí
ve vzd¹lávání, legislativ¹, vývoji a mezinárodním
výzkumu, v ší•ení bioetického
uva¾ování a v oblasti komparativních
analýz.
1. çervence, 2008
B I O E T I K A V U N E S C O 3
Generální konference,
p•ipomínajíc, ¾e v preambuli Zakládající
listiny UNESCO se odvolává na „demokratické
principy dûstojnosti, rovnosti a
vzájemného respektu lidí“, odmítá jakékoliv
„doktríny nerovnosti lidí a ras“,
sjednává „všeobecné ší•ení kultury a
výchovy lidstva ke spravedlnosti, svobod¹
a míru, které jsou nezbytné pro
dûstojnost lidí a utvá•ejí posvátnou
povinnost, kterou všechny národy musí
naplòovat v duchu vzájemné pomoci a
zájmu“, prohlašuje, ¾e „mír musí být
zalo¾en na intelektuální a morální solidarit¹
lidstva“, a ¾e Organizace spojených
národû usiluje „skrze vzd¹lávací,
v¹decké a kulturní vztahy lidí na celém
sv¹t¹, o prosazení cílû mezinárodního
míru a spoleçného blaha lidstva, kvûli
kterým byla Organizace spojených
národû zalo¾ena, a které vyhlašuje její
Charta“,
slavnostn¹ p•ipomínajíc svûj úzký
vztah k všeobecným principûm lidských
práv, vyhlášený zejména ve
Všeobecné deklaraci lidských práv ze
dne 10. prosince 1948 a ve dvou Mezinárodních
paktech o hospodá•ských,
sociálních a kulturních právech
a obçanských a politických právech
ze dne 16. prosince 1966, v Úmluv¹ o
zabrán¹ní a trestání zloçinû genocidy
ze dne 9. prosince 1948, Mezinárodní
úmluv¹ o odstran¹ní všech forem rasové
diskriminace ze dne 21. prosince
1965, Deklaraci o právech mentáln¹
posti¾ených osob ze dne 20. prosince
1971, Deklaraci o právech t¹lesn¹
posti¾ených osob ze dne 9. prosince
1975, Úmluv¹ o odstran¹ní všech
forem diskriminace ¾en ze dne 18.
prosince 1979, Deklaraci o základních
principech spravedlnosti pro ob¹ti
trestných çinû a zneu¾ití moci ze dne
29. listopadu 1985, Úmluv¹ o právech
dít¹te ze dne 20. listopadu 1989,
Standardních pravidlech o vyrovnání
p•íle¾itostí pro zdravotn¹ posti¾ené
osoby ze dne 20. prosince 1993,
Úmluv¹ o zákazu vývoje, výroby a hromad¹ní
bakteriologických (biologických)
a toxických zbraní a o jejich likvidaci
ze dne 16. prosince 1971, Úmluv¹
UNESCO proti diskriminaci ve
vzd¹lávání ze dne 14. prosince 1960,
Deklaraci UNESCO o principech mezinárodní
kulturní spolupráce ze dne 4.
listopadu 1966, Doporuçení UNESCO
o postavení v¹deckých a výzkumných
pracovníkû ze dne 20. listopadu 1974,
Deklaraci UNESCO o rase a rasových
UNESCO
Všeobecná deklarace
o lidském genomu a lidských právech
(11. listopadu, 1997)
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y4
p•edsudcích ze dne 27. listopadu
1978, Konvenci Mezinárodní organizace
práce (ç.111) týkající se diskriminace
v zam¹stnání a povolání ze dne
25. çervna 1958 a Konvenci Mezinárodní
organizace práce (ç.169) týkající
se pûvodního obyvatelstva a kmenû
v nezávislých státech ze dne 27. çervna
1989,
majíc na z•eteli, bez p•edsudkû, mezinárodní
nástroje, které mohly mít vliv
na zohledn¹ní aplikací genetiky v oblasti
duševního vlastnictví, mezi jinými
Bernská úmluva o ochran¹ literárních a
um¹leckých d¹l ze den 9. zá•í 1886 a
Všeobecná konvence UNESCO o autorských
právech ze dne 6. zá•í 1952,
naposledy revidovaná v Pa•í¾i dne 24.
çervence 1971, Pa•í¾ská konvence o
ochran¹ prûmyslového vlastnictví ze
dne 20. b•ezna 1883, naposledy revidovaná
ve Stockholmu dne 14. çervence
1967, Budapešt’ská smlouva WIPO o
mezinárodním uznávání ulo¾ení mikroorganismû
k úçelûm patentového •ízení
ze dne 28. dubna 1977, a Dohoda o
obchodních aspektech práv k duševnímu
vlastnictví (TRIPs) p•ipojená k Dohod¹
zakládající Sv¹tovou obchodní
organizaci, která vstoupila v platnost 1.
ledna 1995,
majíc na z•eteli také Konvenci o biologické
diverzit¹ ze dne 5. çervna 1992
a zdûrazòujíce v této souvislosti, ¾e uznání
genetické diverzity lidstva nesmí
dovolit vzniknout takové sociální çi politické
interpretaci, která by zpochybòovala
„základní dûstojnost a (...) rovná a
nezcizitelná práva všech çlenû rodiny
lidstva, v souladu s preambulí Všeobecné
deklarace lidských práv,
p•ipomínajíc 22 C/Rezoluci 13.1,
23 C/Rezoluci 13.1, 24 C/Rezoluci
13.1, 25 C/Rezoluce 5.2 a 7.3, 27
C/Rezoluci 5.15 a 28 C/Rezoluce 0.12,
2.1 a 2.2, vybízejíc UNESCO, aby podporovalo
a rozvíjelo etické studie, a
z nich plynoucí kroky, zam¹•ené na
dûsledky v¹deckého a technického
pokroku v oblasti biologie a genetiky
v rámci respektování lidských práv a
základních svobod,
uznávajíc, ¾e zkoumání lidského
genomu a výsledné aplikace bádání
otevírají rozsáhlé mo¾nosti pokroku ve
zlepšování zdraví jednotlivcû a lidstva
jako celku, ale zdûrazòujíc, ¾e takový
výzkum má pln¹ respektovat lidskou
dûstojnost, svobodu a lidská práva,
stejn¹ tak jako zákaz všech forem diskriminace
zalo¾ených na genetických
znacích,
vyhlašuje následující principy a
p•ijímá tuto deklaraci.
A.
LIDSKÁ DÛSTOJNOST
A LIDSKÝ GENOM
Çlánek 1
Lidský genom p•edstavuje základní jednotu
všech çlenû rodiny lidstva, stejn¹
jako uznání jejich nezadatelné dûstojnosti
a diverzity. V symbolickém smyslu
p•edstavuje d¹dictví lidstva.
Çlánek 2
a) Ka¾dý má právo, aby byla respektována
jeho dûstojnost a jeho práva
bez ohledu na jeho genetickou vý-
bavu.
b) Tato dûstojnost vy¾aduje, aby jednotlivci
nebyli redukováni na jejich
genetickou výbavu, a aby byla respektována
jejich jedineçnost a di-
verzita.
Çlánek 3
Lidský genom, který se p•irozen¹ vyvíjí,
podléhá mutacím. Nese vlastnosti,
B I O E T I K A V U N E S C O 5
které jsou vyjád•eny rûzn¹ vzhledem
k p•írodním a sociálním okolnostem
ka¾dého jednotlivce, vçetn¹ zdravotního
stavu jednotlivce, jeho ¾ivotních
podmínek, vý¾ivy a vzd¹lání.
Çlánek 4
Lidský genom ve své p•irozené podob¹
nesmí dát vzniknout finançnímu
zisku.
B.
PRÁVA DOTÇENÝCH OSOB
Çlánek 5
a) Výzkum, léçba a diagnostika týkající
se genomu jednotlivce smí být provád¹ny
pouze po peçlivém p•edchozím
posouzení potenciálních
rizik a souvisejících p•ínosû a v souladu
s dalšími po¾adavky vnitrostátního
práva.
b) Ve všech p•ípadech musí být získán
p•edchozí, svobodný a informovaný
souhlas dotçené osoby. Pokud tato
osoba není schopna souhlas poskytnout,
souhlas nebo svolení musí
být získáno zákonem p•edepsaným
zpûsobem, vedeným nejlepším
zájmem dotçené osoby.
c) Právo ka¾dého jednotlivce rozhodnout
o tom, jestli chce çi nechce být
informován o výsledcích genetického
vyšet•ení a z n¹ho vyplývajících
dûsledkû, má být respektováno.
d) P•i výzkumu musí být protokoly
navíc p•edlo¾eny k p•edcházejícímu
p•ezkoumání v souladu s relevantními
národními a mezinárodními
výzkumnými standardy çi
sm¹rnicemi.
e) Pokud osoba není právn¹ zpûsobilá
poskytnout souhlas, mû¾e být
provád¹n výzkum týkající se jejího
genomu pouze pro její p•ímý zdravotní
prosp¹ch, a vy¾aduje schválení
a ochranné podmínky p•edepsané
právem. Výzkum, který nemá
oçekávaný p•ímý zdravotní prosp¹ch,
mû¾e být provád¹n pouze
výjimeçn¹, krajn¹ omezen¹, vystavující
osobu pouze minimálnímu
riziku a zát¹¾i a pokud má výzkum
p•isp¹t ke zlepšení zdravotního
stavu jiných osob stejné v¹kové
kategorie nebo se stejným genetickým
onemocn¹ním, v souladu
s podmínkami p•edepsanými právem
a za p•edpokladu, ¾e takový
výzkum je v souladu s ochranou
lidských práv jednotlivce.
Çlánek 6
Nikdo nesmí být p•edm¹tem diskriminace
vycházející z genetické výbavy,
která má v úmyslu zasahovat, nebo jejím¾
dûsledkem je zásah do lidských
práv, základních svobod a lidské dûs-
tojnosti.
Çlánek 7
Genetické údaje spojené s identifikovatelnou
osobou ulo¾ené çi zpracovávané
za úçelem výzkumu çi z jiného dûvodu
musí být pova¾ovány za dûv¹rné podle
podmínek daných právem.
Çlánek 8
Ka¾dý jednotlivec má právo, podle mezinárodního
çi vnitrostátního práva, vymoci
náhradu za jakoukoliv škodu, kterou
by utrp¹l jako p•ímý a zjistitelný
dûsledek zásahu týkajícího se jeho
genomu.
Çlánek 9
Z dûvodu ochrany lidských práv a základních
svobod mohou být pravidla
ud¹lení souhlasu a dûv¹rnosti omezeny
pouze právem ze záva¾ných dûvodû,
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y6
v mezích mezinárodního ve•ejného práva
a mezinárodn¹právní úpravy lidských
práv.
C.
VÝZKUM LIDSKÉHO GENOMU
Çlánek 10
¿ádný výzkum nebo jeho aplikace týkající
se lidského genomu, zejména
v oblasti biologie, genetiky a medicíny,
nemá mít p•ednost p•ed respektováním
lidských práv, základních
svobod a lidské dûstojnosti jednotlivcû
nebo pokud to p•ichází v úvahu
skupin lidí.
Çlánek 11
Postupy, které jsou v rozporu s lidskou
dûstojností, jako reprodukçní klonování
lidských bytostí, nesmí být povoleny.
Státy a kompetentní mezinárodní organizace
se vyzývají ke spolupráci v odhalování
takovýchto praktik a k uskuteçòování
opat•ení, na národní nebo mezinárodní
úrovni, nutných k zaruçení respektování
principû vyjád•ených v této
deklaraci.
Çlánek 12
(a) P•ínosy z rozvoje biologie, genetiky
a medicíny týkající se lidského
genomu musí být dostupné pro
všechny s ohledem na lidskou
dûstojnost a lidská práva ka¾dého
jednotlivce.
(b) Svoboda výzkumu, která je nezbytná
pro rozvoj znalostí, je souçástí
svobody myšlení. Aplikace výzkumu,
vçetn¹ aplikací v biologii, genetice
a medicín¹, týkající se lidského
genomu, se musí sna¾it nabídnout
sní¾ení utrpení a zlepšení
zdraví jednotlivcû a lidstva jako
celku.
D.
PODMÍNKY PRO PROVÁDÊNÍ VÊDECKÉ
ÇINNOSTI
Çlánek 13
Odpov¹dnost neodmyslitelná od aktivit
výzkumníkû vçetn¹ peçlivosti, obez•etnosti,
intelektuální poctivosti a bezúhonnosti
p•i provád¹ní výzkumu, stejn¹
jako p•i prezentaci a vyu¾ití výsledkû v
oblasti výzkumu lidského genomu má
být p•edm¹tem zvláštní pozornosti
vzhledem k jeho etickým a sociálním
dopadûm. V tomto ohledu mají zvláštní
odpov¹dnost ti, kte•í utvá•í ve•ejnou çi
soukromou politiku v¹dy.
Çlánek 14
Státy mají provád¹t nále¾itá opat•ení k
vytvá•ení intelektuálních a materiálních
podmínek p•íznivých pro svobodu v
provád¹ní výzkumu lidského genomu a
brát v úvahu etické, právní, sociální a
ekonomické implikace tohoto výzkumu
na základ¹ principû vyjád•ených v této
deklaraci.
Çlánek 15
Státy mají uçinit nále¾ité kroky k zajišt¹ní
rámce pro svobodné provád¹ní výzkumu
lidského genomu a zohledòovat
principy vyjád•ené v této deklaraci tak,
aby bylo zabezpeçeno respektovaní
lidských práv, základních svobod a lidské
dûstojnosti a ochrana ve•ejného
zdraví. Mají se sna¾it zajistit, aby výsledky
výzkumu nebyly pou¾ity pro jiné
ne¾ mírové úçely.
Çlánek 16
Státy mají uznat dûle¾itost a vhodnost
podpory na rûzných úrovních zakládáním
nezávislých, multidisciplinárních a
pluralitních etických komisí k posuzování
etických, právních a sociálních otá-
zek vystanuvších v souvislosti s výzkumem
lidského genomu a jeho aplikací.
E.
SOLIDARITA A MEZINÁRODNÍ
SPOLUPRÁCE
Çlánek 17
Státy mají respektovat a podporovat
solidaritu mezi jedinci, rodinami a populaçními
skupinami, které jsou zvlášt¹
zranitelné nebo posti¾ené nemocí çi
handicapem genetického pûvodu. Mají
mezi jiným podporovat výzkum sm¹•ující
k identifikaci, prevenci a léçb¹ geneticky
podmín¹ných nebo geneticky
ovlivn¹ných chorob, zejména vzácných
a endemických, které postihují velkou
çást sv¹tové populace.
Çlánek 18
Státy mají vyvinout veškeré úsilí, s nále¾itým
zohledn¹ním principû vyjád•ených
v této deklaraci, aby dále podporovaly
mezinárodní ší•ení v¹deckých
znalostí o lidském genomu, lidské rozmanitosti
a genetickém výzkumu, a
v tomto smyslu podporovaly v¹deckou
a kulturní spolupráci, zejména mezi
prûmyslovými a rozvojovými zem¹mi.
Çlánek 19
(a) V rámci mezinárodní spolupráce
s rozvojovými zem¹mi mají státy
usilovat o podporu opat•ení umo¾-
òujících:
(i) hodnocení rizik a p•ínosû souvisejících
s výzkumem lidského
genomu a p•edcházet jejich
zneu¾ití;
(ii) rozvíjet a posilovat schopnosti
rozvojových zemí provád¹t výzkum
v oblasti biologie çlov¹ka a
genetiky s p•ihlédnutím k jejich
specifickým problémûm;
(iii) rozvojovým zemím míti prosp¹ch
z výsledkû dosa¾ených ve
v¹deckém a technologickém
výzkumu a moci jej vyu¾ít ve
prosp¹ch ekonomického a
sociálního pokroku pro blaho
všech;
(iv) podporu svobodné vým¹ny v¹deckých
znalostí a informací v
oblasti biologie, genetiky a me-
dicíny.
(b) P•íslušné mezinárodní organizace
mají podporovat a prosazovat iniciativy
státû za výše zmín¹nými
úçely.
F.
PODPORA PRINCIPÛ VYJÁD—ENÝCH
V TÉTO DEKLARACI
Çlánek 20
Státy mají uskuteçòovat nále¾itá opat•ení
k podpo•e principû vyjád•ených
v této deklaraci prost•ednictvím výchovy
a relevantních prost•edkû, mezi jiným,
prost•ednictvím provád¹ní výzkumu
a vzd¹láváním v interdisciplinárních
oblastech, podpory výuky bioetiky na
všech úrovních, zejména však osob
zodpov¹dných za politiku v¹dy.
Çlánek 21
Státy mají uskuteçòovat nále¾itá opat•ení
k podpo•e dalších forem výzkumu,
vzd¹lávání a ší•ení informací, aby si spoleçnost
a všichni její çlenové uv¹domovali
svou odpov¹dnost ohledn¹ základních
otázek vztahujících se k ochran¹
lidské dûstojnosti, které mohou vyvstávat
z výzkumu v oblasti biologie, genetiky,
medicíny a jejich aplikací. Státy mají
také usnadòovat mezinárodní diskusi
na toto téma zajišt’ující svobodné vyjád•ení
rûzných sociokulturních, nábo¾enských
a filozofických názorû.
B I O E T I K A V U N E S C O 7
G.
IMPLEMENTOVÁNÍ DEKLARACE
Çlánek 22
Státy mají vyvinout veškeré úsilí k prosazování
principû vyjád•ených v této
deklaraci a pomocí všech nále¾itých
opat•ení podporovat jejich implemen-
taci.
Çlánek 23
Státy mají uskuteçòovat nále¾itá opat•ení
k podpo•e principû zmín¹ných
v této deklaraci prost•ednictvím výchovy,
vzd¹lávání a ší•ení informací a také
podporovat uznání a efektivní aplikaci
t¹chto principû. Státy mají také podporovat
vým¹nu a souçinnost mezi z•ízenými
nezávislými etickými komisemi
a podporovat plnou spolupráci.
Çlánek 24
Mezinárodní bioetická komise UNESCO
má p•ispívat k ší•ení principû vyjád•ených
v této deklaraci a dalšímu zkoumání
otázek vystanuvších jejich aplikací
a vývojem rozporuplných technologií.
Má organizovat nále¾ité konzultace pro
dotçené strany, jako nap•íklad zranitelné
skupiny. Má vytvá•et doporuçení,
v souladu se schválenými postupy
UNESCO, adresované Generální konferenci
a poskytující doporuçení týkající
se dopln¹ní této deklarace, zejména
týkající se identifikace postupû, které
by mohly být v rozporu s lidskou dûstojností
jako jsou zásahy do zárodeçných
linií.
Çlánek 25
Nic, co je obsahem této deklarace nelze
interpretovat jako oprávn¹ní pro kterýkoliv
stát, skupinu çi osobu vznášet
nárok na úçast na çinnosti nebo uskuteçòovat
jednání, které jsou v rozporu s
lidskými právy a základními svobodami
vçetn¹ principû vyjád•ených v této dek-
laraci.
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y8
B I O E T I K A V U N E S C O 9
UNESCO
Všeobecná deklarace
o bioetice a lidských právech
(19. •íjna, 2005)
Generální konference,
uv¹domujíc si jedineçnou schopnost lidských
bytostí uva¾ovat o své vlastní existenci
a prost•edí, vnímat bezpráví,
vyvarovat se nebezpeçí, p•evzít odpov¹dnost,
usilovat o spolupráci a projevovat
smysl pro morálku, který nalézá
vyjád•ení v etických principech,
reflektujíc rychlý vývoj ve v¹d¹ a technologii,
který stále více ovlivòuje naše
porozum¹ní ¾ivotu a ¾ivot sám o sob¹, a
z n¹j vyplývající silnou pot•ebu po globální
reakce na etické dûsledky tohoto
vývoje,
uznávajíc, ¾e etické zále¾itosti vyvolané
rychlým pokrokem ve v¹d¹ a technologických
aplikacích by m¹ly být zva¾ovány
s nále¾itým respektem k dûstojnosti
lidské osoby a všeobecnou úctou
k lidským právûm a základním svobodám
a jejich dodr¾ování,
rozhodnuta, ¾e je nutné a aktuální,
aby mezinárodní spoleçenství stanovilo
univerzální principy, které poskytnou
základ pro reakci lidstva na stále narûstající
dilemata a kontroverze, které
p•edstavuje v¹da a technologie pro lidstvo
a ¾ivotní prost•edí,
p•ipomínajíc Všeobecnou deklaraci
lidských práv ze dne 10. prosince 1948,
Všeobecnou deklaraci o lidském genomu
a lidských právech p•ijatou Generální
konferencí UNESCO dne 11. listopadu
1997 a Mezinárodní deklaraci o lidských
genetických datech p•ijatou Generální
konferencí UNESCO dne 16. •íjna 2003,
zohledòujíc Mezinárodní pakt o obçanských
a politických právech a Mezinárodní
pakt o hospodá•ských, sociálních
a kulturních právech ze dne 16. prosince
1966, Mezinárodní úmluvu o
odstran¹ní všech forem rasové diskriminace
ze dne 21. prosince 1965, Úmluvu
o odstran¹ní všech forem diskriminace
¾en ze dne 18. prosince 1979, Úmluvu o
právech dít¹te ze dne 20. listopadu
1989, Úmluvu o biologické diverzit¹ ze
dne 5. çervna 1992, Standardní pravidla
o vyrovnání p•íle¾itostí pro zdravotn¹
posti¾ené osoby p•ijaté Valným shromá¾d¹ním
OSN v roce 1993, Doporuçení
UNESCO o postavení v¹deckých a výzkumných
pracovníkû ze dne 20. listopadu
1974, Deklaraci UNESCO o rase a
rasových p•edsudcích ze dne 27. listopadu
1978, Deklaraci UNESCO o odpov¹dnosti
souçasných generací ke generacím
budoucím ze dne 12. listopadu
1997, Všeobecnou deklaraci UNESCO o
kulturní diverzit¹ ze dne 2. listopadu
2001, Konvenci Mezinárodní organizace
práce ç. 169 týkající se pûvodního obyvatelstva
kmenû v nezávislých státech
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y10
ze dne 27. çervna 1989, Mezinárodní
smlouvu o genetických zdrojích rostlin
významných pro vý¾ivu a zem¹d¹lství
p•ijatá na konferenci FAO dne 3. listopadu
2001, která vstoupila v platnost dne
29. çervna 2004, Dohodu o obchodních
aspektech práv k duševnímu vlastnictví
(TRIPS) p•ipojenou k Marakéšské dohod¹
zakládající Sv¹tovou obchodní organizaci,
která vstoupila v platnost dne 1.
ledna 1995, Deklaraci z Doha o Dohod¹
TRIPS a ve•ejném zdraví ze dne 14. listopadu
2001 a další významné mezinárodní
dokumenty p•ijaté Organizací spojených
národû a specializovaných agentur
Organizace spojených národû, zejména
Organizací OSN pro vý¾ivu a zem¹d¹lství
a Sv¹tovou zdravotnickou organizací,
takté¾ zohledòujíc, mezinárodní a
národní právní nástroje v oblasti bioetiky,
vçetn¹ Úmluvy na ochranu lidských práv
a dûstojnosti lidské bytosti v souvislosti
s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o
lidských právech a biomedicín¹ Rady
Evropy, která byla p•ijata v roce 1997 a
vstoupila v platnost v roce 1999 spoleçn¹
s jejími dodatkovými protokoly, stejn¹
jako národní legislativa a p•edpisy
v oblasti bioetiky a mezinárodní regionální
kodexy chování a sm¹rnic a jiné texty
v oblasti bioetiky, tak jako Helsinská
deklarace Sv¹tové zdravotnické organizace
o etických principech zdravotnického
výzkumu s lidskými subjekty, která
byla p•ijata v roce 1964 a novelizována
v roce 1975, 1983, 1989,1996 a 2000 a
mezinárodní etické sm¹rnice pro biomedicínský
výzkum s lidskými subjekty
Rady mezinárodních organizací zdravotnických
v¹d p•ijatých v roce 1982 a
novelizovaných v roce 1993 a 2002,
uznávajíc, ¾e tato deklarace má být
vykládána v kontextu vnitrostátního a
mezinárodního práva v souladu s právní
úpravou lidských práv,
p•ipomínajíc Zakládající smlouvu
UNESCO p•ijatou dne 16. listopadu
1945,
berouc na v¹domí, ¾e UNESCO má
svoji roli v urçení všeobecných principû
zalo¾ených na sdílených etických hodnotách,
které poskytují orientaci pro v¹decký
a technologický rozvoj a spoleçenskou
transformaci, aby byly identifikovány
nov¹ vznikající výzvy ve v¹d¹ a technologii,
berouc v úvahu odpov¹dnost
souçasných generací ke generacím
budoucím, a ¾e otázky bioetiky, které
nutn¹ mají mezinárodní rozm¹r by m¹ly
být pojednávány jako celek, p•içem¾ je
t•eba se op•ít o principy stanovené Všeobecnou
deklarací o lidském genomu a
lidských právech a Mezinárodní deklarací
o lidských genetických datech, a vzít
v úvahu nejen souçasný v¹decký kontext,
ale i budoucí vývoj,
uv¹domujíc si, ¾e lidské bytosti jsou
integrální souçástí biosféry a mají
významnou roli v ochran¹ sebe navzájem
i jiných forem ¾ivota, zejména ¾ivoçi-
chû,
uznávajíc, ¾e v¹decký a technologický
rozvoj, zalo¾ený na svobod¹ v¹dy a
výzkumu, byl a je velmi prosp¹šný pro
lidstvo - mimo jiné - prodlu¾ováním prûm¹rné
délky ¾ivota a zlepšováním jeho
kvality, a zdûrazòujíc, ¾e tento rozvoj by
m¹l v¾dy sm¹•ovat k posílení blaha
jedincû, rodin, skupin nebo komunit a
lidstva jako celku, zohledòovat dûstojnost
lidské osoby a všeobecnou úctu
k lidským právûm a základním svobodám
a jejich dodr¾ování,
uznávajíc, ¾e zdraví nezávisí výhradn¹
na rozvoji v¹deckého a technologického
výzkumu, ale také na psychosociálních a
kulturních faktorech,
uznávajíc také, ¾e rozhodnutí týkající
se etických zále¾itostí v medicín¹, biologii
a souvisejících technologiích, mo-
B I O E T I K A V U N E S C O 11
hou mít dopad na jednotlivce, rodiny,
skupiny nebo komunity a lidstvo jako
celek,
majíc na z•eteli, ¾e kulturní diverzita,
jako zdroj vým¹ny, inovace a kreativity,
je pro lidstvo nezbytná, a v tomto smyslu,
je spoleçným d¹dictvím lidstva, ale
zdûrazòujíc, ¾e se jí nelze dovolávat na
úkor lidských práv a základních svobod,
majíc také na z•eteli, ¾e identita osoby
v sob¹ zahrnuje biologický, psychologický,
sociální, kulturní a duchovní roz-
m¹r,
uznávajíc, ¾e neetické jednání v oblasti
v¹dy a technologie m¹lo zásadní
dopad na pûvodní obyvatelstvo a místní
komunity,
p•esv¹dçena, ¾e morální vnímavost a
etické uva¾ování mají být integrální souçástí
procesu v¹deckého a technologického
rozvoje, a ¾e bioetika má hrát rozhodující
roli p•i nezbytném rozhodování
o zále¾itostech plynoucích z tohoto roz-
voje,
berouc na v¹domí prosp¹šnost vývoje
nových p•ístupû k sociální odpov¹dnosti
, aby bylo zaruçeno, ¾e pokrok
ve v¹d¹ a technologii bude p•ispívat ke
spravedlnosti, rovnosti a zájmûm lid-
stva,
uznávajíc, ¾e významným zpûsobem
jak vyhodnotit sociální skuteçnosti a
dosáhnout rovnosti, je v¹novat pozornost
postavení ¾en,
zdûrazòujíc pot•ebu upevn¹ní mezinárodní
spolupráce v oblasti bioetiky,
berouc v úvahu p•edevším zvláštní
pot•eby rozvojových zemí, pûvodních
komunit a zranitelných skupin obyvatel,
berouc na v¹domí, ¾e všechny lidské
bytosti - bez rozdílu – mají mít p•ínos ze
stejn¹ vysokých etických standardû
v medicín¹ a biologickém výzkumu,
vyhlašuje zásady uvedené dále a
p•ijímá tuto deklaraci.
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Çlánek 1 – Rámec deklarace
1. Tato deklarace se týká etických zále¾itostí
v oblasti medicíny, biologie
a souvisejících technologií aplikovaných
na çlov¹ka, vçetn¹ jejich
aspektû sociálních, právních a dopadû
na ¾ivotní prost•edí.
2. Tato deklarace je adresována státûm.
Také poskytuje p•íslušná a dûle¾itá
vodítka pro rozhodnutí nebo postupy
jedincû, skupin, komunit, institucí,
sdru¾ení, státních a soukromých.
Çlánek 2 – Cíle
Cíle této deklarace jsou:
1. poskytnout univerzální rámec principû
a postupû, aby státy m¹ly orientaci
p•i vytvá•ení jejich legislativy,
politik nebo jiných nástrojû v oblasti
bioetiky;
2. poskytnout orientaci p•i konání jednotlivcû,
skupin, komunit, institucí a
sdru¾ení, a to státních i soukromých;
3. podporovat respekt k lidské dûstojnosti
a chránit lidská práva zajišt¹ním
respektu k lidskému ¾ivotu a
základním svobodám v souladu
s mezinárodn¹právní úpravou lidských
práv;
4. uznávat význam svobody v¹deckého
výzkumu a p•ínosû z v¹deckého a
technologického rozvoje, souçasn¹
zdûraznit pot•ebu takového výzkumu
a vývoje v rámci etických principû
vyjád•ených v této deklaraci, p•i
respektování lidské dûstojnosti,
lidských práv a základních svobod;
5. rozvíjet multidisciplinární a pluralistický
dialog o etických zále¾itostech
mezi všemi zúçastn¹nými a ve
spoleçnosti jako celku;
6. podporovat spravedlivý p•ístup k léka•skému,
v¹deckému a technolo-
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y12
gickému rozvoji, stejn¹ jako co nejlépe
umo¾nit tok a rychlé sdílení
znalostí týkajících se tohoto rozvoje
a sdílení p•ínosû, se zvláštním dûrazem
na pot•eby rozvojových zemí;
7. ochraòovat a podporovat zájmy souçasných
i budoucích generací;
8. zdûraznit význam biodiverzity a jejího
zachování jako spoleçného zájmu
lidstva.
PRINCIPY
Ti, kterým je tato deklarace adresována
mají p•i rozhodování nebo postupech
podle ní respektovat následující prin-
cipy.
Çlánek 3 – Lidská dûstojnost a lidská
práva
1. Lidská dûstojnost, lidská práva a základní
svobody mají být pln¹ respek-
továny.
2. Zájmy a blaho jedince mají mít p•ednost
p•ed samotným zájmem v¹dy
nebo spoleçnosti.
Çlánek 4 – P•ínos a újma
P•i aplikování a prohlubování v¹deckých
znalostí, léka•ské praxe a souvisejících
technologiích mají být maximalizovány
p•ímé i nep•ímé p•ínosy pro pacienty,
úçastníky výzkumu a jiné dotçené osoby
a minimalizována jakákoliv jejich mo¾ná
újma.
Çlánek 5 – Autonomie a individuální
odpov¹dnost
Autonomie jednotlivcû rozhodovat se,
mít odpov¹dnost za tato rozhodnutí a
uznávat autonomii ostatních, je t•eba
respektovat. Je t•eba p•ijmout speciální
opat•ení k ochran¹ práv a zájmû osob,
které nejsou k takovýmto úkonûm pln¹
zpûsobilé.
Çlánek 6 – Informovaný souhlas
1. Jakýkoliv preventivní, diagnostický çi
terapeutický léka•ský zásah je mo¾né
vykonat pouze s p•edchozím,
svobodným a informovaným souhlasem
dotçené osoby, které byly
poskytnuty adekvátní informace.
Souhlas má být, pokud je to mo¾né
vyjád•ený, a mû¾e být kdykoliv a
z jakéhokoliv dûvodu dotçenou
osobou odvolán bez jakýchkoliv
negativní dûsledkû a p•edsudkû.
2. V¹decký výzkum má být provád¹n
s p•edchozím, svobodným, vyjád•eným
a informovaným souhlasem
dotçené osoby. Informace mají být
adekvátní, poskytnuté ve srozumitelné
form¹ spolu s mo¾ností odvolání
souhlasu. Souhlas mû¾e být
kdykoliv a z jakéhokoliv dûvodu odvolán
bez jakýchkoliv negativních
dûsledkû a p•edsudkû pro dotçenou
osobu. Výjimky z t¹chto pravidel
mohou být uskuteçòovány pouze
v souladu s etickými a právními standardy
p•ijatými státy, ve shod¹
s principy a opat•eními vyjád•enými
v této deklaraci, zejména v çlánku
27, a mezinárodn¹právní úpravou
lidských práv.
3. V p•ípadech, kdy se výzkumu úçastní
skupina osob nebo komunita, mû¾e
být po¾adován navíc souhlas
p•edstavitelû dotçené skupiny nebo
komunity. V ¾ádném p•ípad¹ nemû¾e
kolektivní souhlas komunity nebo
souhlas vedoucího komunity, p•ípadn¹
jiných p•edstavitelû nahradit
informovaný souhlas jednotlivce.
Çlánek 7 – Osoby neschopné
ud¹lit souhlas
V souladu s vnitrostátním právem má
být poskytnuta zvláštní ochrana osobám
neschopným ud¹lit souhlas:
B I O E T I K A V U N E S C O 13
(a) souhlas k výzkumu a léka•skému
úkonu má být získán v souladu
s nejlepším zájmem dotçené osoby
a v souladu s vnitrostátním právem.
Nicmén¹, dotçená osoba má být
zahrnuta v nejv¹tší mo¾né mí•e do
procesu rozhodování o poskytnutí
souhlasu i jeho odvolání;
(b) výzkum má být provád¹n pouze pro
jeho/její p•ímý zdravotní prosp¹ch,
podléhá souhlasu a ochranným podmínkám
p•edepsaným právem, a
pouze pokud není mo¾né provést
alternativní výzkum se srovnatelným
úçinkem, jeho¾ úçastníci by byli
schopni ud¹lit souhlas. Výzkum, který
nep•ináší p•ímý zdravotní prosp¹ch
má být provád¹n pouze na základ¹
výjimky, krajn¹ omezen¹, vystavující
osobu jen minimálnímu riziku a
minimální zát¹¾i, a pokud je oçekáván
od výzkumu zdravotní prosp¹ch pro
jiné osoby stejné kategorie, lze jej
provést za podmínek stanovených
právem a sluçitelných s ochranou
individuálních lidských práv. Odmítnutí
dotçené osoby úçastnit se výzkumu
má být respektováno.
Çlánek 8 – Respekt k lidské
zranitelnosti a osobní nedotknutelnosti
P•i aplikování a prohlubování v¹deckých
znalostí, léka•ské praxe a souvisejících
technologií má být braná v úvahu lidská
zranitelnost. Zvlášt¹ zranitelní jedinci a
skupiny mají být chrán¹ni a má být
respektována jejich osobní nedot-
knutelnost.
Çlánek 9 – Soukromí a dûv¹rnost
Soukromí dotçených osob a dûv¹rnost
jejich osobních údajû mají být respektovány.
Má být kladen maximální dûraz na
to, aby dûv¹rné údaje nebyly vyu¾ívány
nebo zve•ejòovány za jiným úçelem, ne¾
pro který byly shromá¾d¹ny a odsouhlaseny,
a to v souladu s mezinárodním
právem, zejména s mezinárodn¹právní
úpravou lidských práv.
Çlánek 10 – Rovnost, spravedlnost
a nestrannost
Principiální rovnost všech lidských bytostí
v dûstojnosti a právech je t•eba respektovat
a zacházet s nimi tedy spravedliv¹
a nestrann¹.
Çlánek 11 – Nediskriminování
a nestigmatizování
¿ádný jednotlivec ani skupina nemají být
diskriminováni nebo stigmatizováni
z ¾ádného dûvodu ani zpûsobem, který
by porušoval lidská práva a základní svo-
body.
Çlánek 12 – Respekt ke kulturní
rozmanitosti a pluralismu
Má být zohledn¹na dûle¾itost kulturní
rozmanitosti a pluralismu. Nicmén¹, takovými
úvahami nemá být zdûvodòováno
porušování lidské dûstojnosti,
lidských práv a základních svobod ani
omezování pûsobnosti principû této
deklarace.
Çlánek 13 – Solidarita a spolupráce
Je t•eba podporovat solidaritu mezi lidskými
bytostmi a mezinárodní spolupráci
za tímto úçelem.
Çlánek 14 – Sociální odpov¹dnost a
zdraví
1. Podpora zdraví a sociálního rozvoje
obçanû je hlavním cílem vlád, na
kterém se podílí všechny slo¾ky spo-
leçnosti.
2. Vzhledem k tomu, ¾e po¾ívat nejvyššího
dosa¾itelného standardu zdraví
je jedním ze základních práv všech
lidských bytostí bez ohledu na rasu,
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y14
nábo¾enství, politické p•esv¹dçení,
ekonomické a sociální podmínky,
má pokrok ve v¹d¹ a technologii
podporovat následující:
(a) p•ístup ke kvalitní zdravotní péçi
a základní medicín¹, zejména pro
zdraví ¾en a d¹tí, proto¾e zdraví je
nezbytné pro ¾ivot samotný a
musí být chápáno jako sociální a
lidské dobro;
(b) p•ístup k p•im¹•ené vý¾iv¹ a vo-
d¹;
(c) zlepšování ¾ivotních podmínek a
¾ivotního prost•edí;
(d) odstran¹ní marginalizace a vylouçení
osob z jakýchkoli dûvodû;
(e) omezení chudoby a negramot-
nosti.
Çlánek 15 –Sdílení p•ínosû
1. P•ínosy pramenící z jakéhokoliv v¹deckého
výzkumu a jeho aplikací,
mají být sdíleny spoleçností jako celkem
a mezinárodním spoleçenstvím,
zejména s rozvojovými zem¹mi. P•i
dodr¾ení t¹chto principû mohou mít
p•ínosy následující podoby:
(a) specifická a udr¾itelná podpora a
uznání osobám a skupinám, které
se podílí na výzkumu;
(b) p•ístup ke kvalitní zdravotní pé-
çi;
(c) poskytnutí nových diagnostických
a terapeutických postupû
nebo produktû pramenících
z výzkumu;
(d) podpora zdravotních slu¾eb;
(e) p•ístup k v¹deckým a technologickým
informacím;
(f) vybavení a slu¾by urçené pro výzkumné
úçely;
(g) jiné formy p•ínosû v souladu s principy
uvedenými v této deklaraci.
2. P•ínosy by nem¹ly vytvá•et nevhodné
stimuly pro úçast na výzkumu.
Çlánek 16 – Ochrana budoucích
generací
Má být v¹nována nále¾itá pozornost dopadu
p•írodních v¹d na budoucí generace,
vçetn¹ dopadu na jejich genetickou
konstituci.
Çlánek 17 – Ochrana ¾ivotního
prost•edí, biosféry a biodiverzity
Je t•eba v¹novat nále¾itou pozornost
propojení mezi lidskými bytostmi a ostatními
formami ¾ivota, dûle¾itosti
vhodného p•ístupu a vyu¾ití biologických
a genetických zdrojû, respektování
tradiçních znalostí a roli lidských bytostí
v ochran¹ ¾ivotního prost•edí, biosféry a
biodiverzity.
APLIKACE PRINCIPÛ
Çlánek 18 – Rozhodování a zam¹•ení
se na bioetické zále¾itosti
1. Má být prosazována profesionalita,
çestnost, bezúhonnost a transparentnost
v rozhodování, zvlášt¹ uvád¹ní
všech konfliktû zájmû a nále¾ité
sdílení poznatkû. Má být uçin¹no
vše pro vyu¾ívání nejlepších
dostupných v¹deckých znalostí a
postupû p•i projednávání bioetických
zále¾itostí a jejich pravidelném
p•ezkoumávání.
2. Dotçené osoby, profesionálové i
spoleçnost jako celek mají být pravideln¹
zapojovány do dialogu.
3. Mají být podporovány p•íle¾itosti pro
informovanou pluralistickou ve•ejnou
debatu s cílem vyjád•it všechny
relevantní názory.
Çlánek 19 – Etické komise
Mají být zakládány, prosazovány a podporovány
nezávislé, multidisciplinární a
pluralitní etické komise na odpovídající
úrovni za úçelem:
B I O E T I K A V U N E S C O 15
(a) posouzení relevantních etických,
právních, v¹deckých a sociálních aspektû
souvisejících s výzkumnými
projekty zahrnujícími lidské bytosti;
(b) poskytnutí rad v etických problémech
v klinickém prost•edí;
(c) posouzení v¹deckého a technologického
rozvoje, formulování doporuçení
a p•isp¹ní k p•íprav¹ sm¹rnic
v rámci této deklarace;
(d) posílit diskusi, výchovu a ve•ejné
uv¹dom¹ní v bioetice a úçast ve•ej-
nosti.
Çlánek 20 – Posouzení a zvládání rizika
Má být podporováno nále¾ité posuzování
a odpovídající zvládání rizik v medicín¹,
p•írodních v¹dách a souvisejících
technologiích.
Çlánek 21 – Mezinárodní praxe
1. Státy, ve•ejné a soukromé instituce
a profesionálové zapojení v mezinárodních
aktivitách se mají sna¾it zajistit,
aby jakákoliv aktivita v rámci této
deklarace provedená, financovaná
nebo jinak uskuteçòovaná, celkov¹
nebo çásteçn¹ v rûzných státech,
byla v souladu s principy vyjád•enými
v této deklaraci.
2. Pokud je výzkum provád¹n nebo jinak
uskuteçòován v jednom nebo více
hostitelských státech a je finançn¹
podporován ze zdrojû jiného
státu, takový výzkum má být
p•edm¹tem p•im¹•ené úrovn¹ etického
hodnocení v hostitelském státu
a státu, ze kterého plyne finançní
podpora. Toto hodnocení má být zalo¾eno
na etických a právních standardech,
které jsou v souladu
s principy vyjád•enými v této dek-
laraci.
3. Mezinárodní zdravotní výzkum má
odpovídat pot•ebám hostitelských
zemí, a má být uznána dûle¾itost výzkumu
p•ispívajícího ke zmírn¹ní naléhavých
celosv¹tových problémû
týkajících se zdraví.
4. P•i projednávání souhlasu s výzkumem,
podmínek pro spolupráci a dohody
o p•ínosech výzkumu má být
zajišt¹na rovná úçast jednajících
stran.
5. Státy mají p•ijmout p•im¹•ená opat•ení,
jak na národní, tak mezinárodní
úrovni, v boji proti bioterorismu a ilegálnímu
obchodu s orgány, tkán¹mi,
vzorky, genetickým materiálem a
zdroji genetického materiálu.
PODPORA DEKLARACE
Çlánek 22 – Role státû
1. Státy mají p•ijmout všechna nále¾itá
opat•ení, právního, administrativního
a jiného charakteru, aby uvedly v
úçinnost principy vyjád•ené v této
deklaraci v souladu s mezinárodn¹právní
úpravou lidských práv. Tato
opat•ení mají být podporována aktivitou
ve sfé•e výchovy, vzd¹lávání a
ve•ejných informací.
2. Státy mají podporovat zakládání nezávislých,
multidisciplinárních a
pluralitních etických komisí jak bylo
vyjád•eno v çlánku 19.
Çlánek 23 – Bioetická výchova,
vzd¹lávání a informace
1. Za úçelem podpory principû vyjád•ených
v této deklaraci a dosa¾ení lepšího
porozum¹ní etickým implikacím
v¹deckého a technologického rozvoje,
zvlášt¹ mladými lidmi, mají státy
usilovat o rozvoj bioetické výchovy
a vzd¹lávání na všech úrovních stejn¹
jako o podporu programû na ší•ení
informací a znalostí o bioetice.
| C | E | L | A | B | I Z Á K L A D N Í T E X T Y16
2. V tomto úsilí mají státy podporovat
úçast mezinárodních a regionálních
mezivládních organizací a mezinárodních,
regionálních a národních
nevládních organizací.
Çlánek 24 – Mezinárodní spolupráce
1. Státy mají pomoci rozvíjet mezinárodní
ší•ení v¹deckých informací a
podporovat volný tok a sdílení v¹deckých
a technologických znalostí.
2. V rámci mezinárodní spolupráce mají
státy podporovat kulturní a v¹deckou
spolupráci a vstupovat do bilaterálních
a multilaterálních dohod
umo¾òujících rozvojovým zemím
zvyšovat svou schopnost podílet se
na vytvá•ení a sdílení v¹deckých
informací, souvisejícího „know-how“
a p•ínosû z nich.
3. Státy mají respektovat a podporovat
solidaritu mezi státy a v rámci jednotlivých
zemí, stejn¹ jako mezi jednotlivci,
rodinami, skupinami a komunitami
se zvláštním ohledem na
zranitelné z dûvodu nemoci nebo
handicapu nebo jiných osobních,
sociálních nebo ¾ivotních podmínek
a ty s nejvíce limitovanými zdroji.
Çlánek 25 – Navazující
aktivity UNESCO
1. UNESCO bude podporovat a rozši•ovat
principy vyjád•ené v této deklaraci.
V této çinnosti má UNESCO
hledat pomoc a podporu u Mezivládní
bioetické komise (IGBC) a
Mezinárodní bioetické komise (IBC).
2. UNESCO bude zdûrazòovat svûj závazek
zabývat se bioetikou a podporovat
spolupráci mezi IGBC a IBC.
ZÁVÊREÇNÁ USTANOVENÍ
Çlánek 26 – Souvislost
a komplementarita principû
Tuto deklaraci je t•eba brát jako celek a
principy je t•eba chápat jako doplòující
se a vzájemn¹ související. Ka¾dý princip
je t•eba zva¾ovat v kontextu jiných
principû, p•im¹•en¹ a odpovídajíc okol-
nostem.
Çlánek 27 – Omezení aplikace principû
Jestli¾e aplikaci principû této deklarace
je t•eba omezit, má to být uçin¹no prost•ednictvím
práva, vçetn¹ právních p•edpisû
v zájmu ve•ejné bezpeçnosti, za
úçelem vyšet•ování, odhalování a soudního
stíhání trestných çinû, na ochranu
ve•ejného zdraví nebo na ochranu práv a
svobod ostatních. Jakékoliv takové právní
p•edpisy musí být v souladu s mezinárodn¹právní
úpravou lidských práv.
Çlánek 28 – Odmítnutí jednání,
která jsou v rozporu s lidskými právy,
základními svobodami a lidskou
dûstojností
Nic, co je obsahem této deklarace nelze
interpretovat jako oprávn¹ní pro kterýkoliv
stát, skupinu çi osobu vznášet
nárok na úçast na çinnosti nebo uskuteçòovat
jednání, které jsou v rozporu s
lidskými právy, základními svobodami a
lidskou dûstojností.
B I O E T I K A V U N E S C O