NORIMBERSKÝ KODEX
Norimberský kodex (něm. Nürnberger Kodex, angl. Nuremberg Code), první významný mezinárodní
dokument k etice výzkumu, je soubor principů lékařské etiky vztahující se k experimentům na lidech.
Jeho vznik je reakcí na porušování lidských práv nacisty a imperiálními Japonci během druhé světové
války, zejména se jednalo o provádění lékařských výkonů na jedincích bez jejich souhlasu pod vedením
např. Dr. Josefa Mengeleho. Rozhodnutí norimberského vojenského tribunálu ve věci Spojené státy
versus Karl Brandt a spol. zahrnuje desetibodové prohlášení vymezující rámec pro lékařské
experimenty na lidských subjektech, který se nazývá Norimberský kodex. Podle tohoto prohlášení je
humánní experimentování možné pouze tehdy, pokud jeho výsledky jsou prováděny v souladu se
základními principy, které „splňují morální, etické a právní koncepty“ a jsou pro společnost prospěšné.
Norimberský kodex byl uzákoněn v roce 1947.
Deset bodů Norimberského kodexu:
1. Dobrovolný souhlas lidské osoby je absolutně nevyhnutelný.
2. Pokus by měl být takový, aby přinesl plodné výsledky pro dobro společnosti, nebyl zjistitelný jinými
metodami nebo studijními prostředky a neměl by být ve své podstatě náhodný a zbytečný.
3. Pokus by měl být navržen a založen na výsledcích experimentů na zvířatech a na znalosti přirozené
historie onemocnění nebo jiného studovaného problému tak, aby očekávané výsledky ospravedlňovaly
provádění pokusu.
4. Pokus by měl být prováděn tak, aby se zabránilo veškerému zbytečnému tělesnému a duševnímu
utrpení a zranění.
5. Neměl by být prováděn žádný pokus, pokud lze předpokládat, že dojde ke smrti nebo poranění. Snad
kromě pokusů, kde experimentující lékaři slouží jako pokusné objekty.
6. Stupeň rizika, které je třeba podstoupit, by nikdy neměl překročit míru určenou humanitárním
významem problému, který má být pokusem vyřešen.
7. Měly by být provedeny vhodné přípravy a zajištěno náležité vybavení na ochranu účastníků pokusu
proti sebemenší možnosti zranění, zdravotního postižení nebo smrti.
8. Pokus by měly provádět pouze vědecky kvalifikované osoby. Měl by být vyžadován nejvyšší stupeň
dovedností a péče při všech fázích pokusu u všech účastníků pokusu.
9. Během pokusu by měl mít účastník možnost pokus ukončit, pokud se dostal do takového tělesného
nebo duševního stavu, kdy mu pokračování v pokusu přijde nemožné.
10. Odpovědný vědec musí být připravený ukončit pokus v kterékoli fázi, má-li, na základě svých
nejlepších zkušeností, důvod věřit, že by pokračování v pokusu mohlo mít za následek zranění,
postižení nebo smrt pokusného objektu.
Zdroje:
Nuremberg Code. Dostupný z: https://research.unc.edu/human-research-ethics/resources/ccm3_019064/
THE NUREMBERG CODE [from Trials of War Criminals before the Nuremberg Military
Tribunals under Control Council Law No. 10. Nuremberg, October 1946–April 1949. Washington, D.C.: U.S. G.P.O,
1949–1953.]