Zánět II
Infekce a imunita
Alergie
Autoimunní
choroby
Imunodeficience
Jaroslava Dušková
Ústav patologie 1. LF UK a VFN, Praha
Zánět II. Obsah 1/3
Granulomatózní záněty
Shrnutí poznatků o zánětu z předchozí přednášky
Dělení zánětu podle typu granulační tkáně
– nespecifické
– specifické - GRANULOMATÓZNÍ
Co je granulom? Jak se hojí?
Nejvýznamnější granulomatózní záněty
– TBC
– Syfilis
Zánět II: Obsah 2/3
Infekce a imunita
Vztah makroorganismu a mikroorganismu
Bakteriémie
Sepse
Pyémie
Toxémie
Virémie
Bakterální toxiny
Infekce a onemocnění - vztah
Zánět II: Obsah 3/3
Nemoci z poruch imunitní odpovědi
❖ Snížení imunity - imunodeficience
vrozené
získané
Zvýšená imunitní odpověď – přecitlivělost –
alergie
anafylaktický
cytotoxický
imunokomplexový
pozdní
Autoimunní onemocnění
definice
mechanismy zábrany
příklady autoimunních nemocí
systémové
lokalizované
Zánět
Definice:
Zánět je komplexní reakce
organismu na poškození
(s cílem udržení homeostázy)
Zánět
Význam
defenzivní – likvidace noxy
reparativní – náprava
poškození
Zánět - dělení:
Z hlediska časového
akutní
subakutní
chronické
Zánět - dělení:
Podle převažujících projevů:
alterativní
EXSUDATIVNÍ
proliferativní
Zánět - dělení:
Podle typu granulační tkáně
nespecifické
„specifické“
GRANULOMATÓZNÍ
Granulom - složení
MAKROFÁGY
lymfocyty
depozita kolagenního
vaziva
centrální nekróza
Granulom - vývoj
fibróza
hyalinóza
dystrofická
kalcifikace
progresivní
nekróza
tvorba dutiny
rozsev a
generalizace
Granulomatózní zánětlivé
nemoci -1
TUBERKULÓZA
sarkoidóza
syfilis
lepra
Lymeská borelióza
inf. sklerom (rhinosclerom)
TUBERKULÓZA
Mycobacterium tuberculosis
(Koch 1882)
Mycobacterium bovis
acidorezistence
M. avium,intracellulare, Kansasii
atypické mykobakteriózy
Mycobacterium tuberculosis
Robert Koch (1843-1910)
1882 – Mycobacterium tuberculosis
1883 – Vibrio cholerae
1876 – Bacillus anthracis
Nobelova cena 1905
TUBERKULÓZA
zabíjí 30% pacientů s AIDS
zabíjí 1,5 mil. lidí ročně
odhad na příštích 10 let :
90 milionů nemocných
30 milionů úmrtí
rozv. země - 26% odvratitelných
úmrtí
http://www.who.int/tb/publications/global_report/en/
❑ Snižování incidence do roku 2019, ale pandemie
COVID-19 zbrzdila postup a zlikvidovala některé
úspěchy
❑ Počty jedinců s přístupem k léčbě v roce 2020 klesly a
pouze částečně se nepravilo v roce 2021
❑ V roce 2022 normalizace pokračuje
❑ TB zůstává v roce 2022 na druhém místě celosvětově
v počtu úmrtí v důsledku jednoho inf. agens (za
COVID-19) a způsobuje dvakrát více úmrtí než HIV /
AIDS.
Nejvyšší incidence v jihovýchodní Asii a západním Pacifiku 62% nových
případů, následují africké regiony, s 25% nových případů
Pokračování strategie
k redukci TB infekcí o 90% v
období 2015 až 2030 po
přestávce dané Covidovou
pandemií
TUBERKULÓZA
brány vstupu infekce
– respirační trakt
– gastrointestinální trakt
– kůže
typ onemocnění (klinickoepidemiol. hledisko)
uzavřená tbc
otevřená
TUBERKULÓZA
Typ infekce
dětský (primární, preimunní)
dospělý (postprimární, imunní)
Diseminace tuberkulózy
krevní cestou
TBC
postprimární
TB zánět na tvrdé pleně
Tuberkula mozku a
mozečku
Scrofulosis
Laryngitis
tuberculosa
Tuberculosis
cavernosa
Interakce organismu a
mikroorganismu – pojmy
bakteriémie
sepse
pyémie
toxémie
virémie
Hostitel x Mikroorganismus
Obecné
Přiroz. obrana
Zánět
Stav imunity
Úspěšný průnik
Místo vstupu
Počet mikroorg.
Patogenicita
INFEKCE versus NEMOC
patogenita (virulence)
inkubační doba
nosičství
Bakteriemie
krátkodobá
(přechodná) přítomnost
mikrobů v krevním
oběhu
Porevmatická
mitrální vada
Sepse - septikemie
přítomnost mikrobů
(& jejich toxinů) v oběhu
Sepse
Def.
systémová odpověď na infekci
projevující se
tachypnoe > 20/min.
tachykardií > 90/min.
teplota > 39 st. C. (ev. < 36st.C)
leukocytóza > 15 000/1l (ev. < 4000/1l)
W-F sy
Syndrom systémové
zánětlivé odpovědi
Def.
systémová odpověď na NOXU
projevující se
tachypnoe > 20/min.
tachykardií > 90/min.
teplota > 39 st. C. (ev. < 36st.C)
leukocytóza > 15 000/1l (ev. < 4000/1l)
NOXA: pancreatitis, trauma, popáleniny…..
Sepse – faktory vzniku
Endotoxin, toxiny G+
makrofágy
cytokiny
NO
Thrombocyty aktivující
faktor (PAF)
TNF, IL–1
TNF, IL–1, IL–6
synt. NO
vazodilatace
srážlivost
Pyemie
přítomnost trombů
infikovaných
mikroby v oběhu
Endocarditis
bacterialis acuta
Toxemie
přítomnost
mikrobních toxinů
bez mikrobů v oběhu
Endotoxin
lipopolysacharidová složka
zevní stěny G- bakterií
účinky: horečka, šok, DIC, RDS
zprostředkovány IL-1, TNF
DIC
Exotoxiny -1
často enzymy (leukocidiny,
hemolysiny, hyaluronidázy,
koagulázy, fibrinolysiny)
jiné………….
Epidermolysin effect in staphylococcus infection
Neonatal Impetigo - Exfoliatin
Exotoxiny -2
diphterický toxin – inhibice buněčné
proteosyntézy
botulotoxin – blok cholinergní transmise
choleratoxin – nárůst cAMP, ztráty
nekontrolovaných množství isoosmotické
tekutiny enterocyty
Interakce viru
a hostitelské buňky
cytocidní
stabilizovaná
transformační – onkogeny
Alergie - přecitlivělost
specifická nadměrná reakce
imunitního systému na
cizorodou, často neškodnou
látku – antigen - alergen
Alergie - typy
1. časná reakce I. typu – IgE
(sensibilizace – anafylaxe) projevy:
1. lokální -senná rýma,
astmatický záchvat, kopřivka,
průjmy
2. celkové – anafylaktický šok
Alergie - typy
2. cytotoxická II. typu
hapteny (např. z léků) a vl. buňky
Projevy: hemolýza,
agranulocytóza
Kontaktní
stomatitis
neznámý alergen
Alergie - typy
3. imunokomplexová III. typu
rozpustné komplexy antigenprotilátka
cirkulují v oběhu a
ukládají se do cévní stěny v
ledvinách, kloubech , kůži…
Alergie - typy
4. pozdní přecitlivělost IV. typu
makrofágy zprostředkovaná reakce
na cizorodé bílkoviny
(mikrobů – tbc, lepra, mykozy)
odvržení štěpů, kontaktní dermatitidy
na kovy – nikl
Contact
dermatitis
Alergie - typy
5. autoprotilátky proti receptorům –
pro transmitery nebo hormony
Autoimmunita
ztráta tolerance
vlastních struktur
(tkání)
Mechanismy bránící reakci proti
vlastním tkáním:
klonální delece (thymus)
klonální anergie (thymus)
periferní klonální suprese Tsupressor bb.
(B,T helpers)
Zánět – autoimunita:
trvalá aktivita
organogeneze
regenerace
metalaxie
Zánět – autoimunita
Systémové autoimunní choroby
ONEMOCNĚNÍ
SLE
RA
Sjögrenova ch.
Syst. sklerodermie
Dermato–polymyositis
Prim. vaskul. syndromy
PROTILÁTKY
ANA, ENA
kolag. II, Fc –Ig
(revm. faktor)
ANA,ENA
ENA (Scl–70)
ENA (Jo–1)
ANCA
Systémový lupus
erytematodes
Sklerodermie
Revmatoidní arthritis
Zánět – autoimunita
Orgánové autoimunní choroby – endokrinní
PROTILÁTKY
TGB, mikrosomy
 buňky pancr.
inzulin
inz. receptory
mikrosomy nadl.
TSH rec.
ONEMOCNĚNÍ
GB, HT
DM I
I–res. DM
I–res. DM
Adisonova ch.
GB
Hashimotova
thyreoiditis
Zánět – autoimunita
Orgánové autoimunní choroby – CNS
PROTILÁTKY
acetylcholin rec.
bazický myelinový
protein
ONEMOCNĚNÍ
myasthenia
gravis
roztroušená
skleróza
Roztroušená mozkomíšní skleróza
Defekty imunity
vrozené
získané
Defekty imunity
nespecifické poruchy
komplementu, agranulocytóza,
syndrom líných leukocytů….
humorální poruchy zrání a
diferenciace B buněk
celulární aplazie thymu,
AIDS
Projevy imunitní nedostatečnosti
akutní: oportunní infekce, těžký
průběh klasických infekcí
chronické: oportunní infekce, těžký
průběh klasických infekcí, VYŠŠÍ
INCIDENCE NÁDORŮ
Přestávka