PŘEDMĚT STUDIA PSYCHOLOGIE uPhDr. Lenka Emrová u1. přednáška PSYCH Četba I.D. Yalom uTeorie a praxe skupinové psychoterapie, Praha, Konfrontace 2001. uMáma a smysl života, Praha, Portál 2002. uKdyž Nietzsche plakal, Praha, Portál 2003. uLáska a její kat, Praha, Portál 2004. uKaždý den o trochu blíž, Praha, Portál 2005. uLži na pohovce, Praha, Portál 2006. uExistenciální psychoterapie, Praha, Portál 2006. uLéčba Schopenhauerem, Praha, Portál 2010. uProblém Spinoza, Praha, Portál 2012. uPohled do slunce. O překonávání strachu ze smrti, Praha, Portál 2012. uChvála psychoterapie, Praha, Portál 2012. uMáma a smysl života, Praha, Portál 2014 uHovory k sobě, Praha, Portál 2015 uStávám se sám sebou, Praha, Portál 2018 u Další možnosti uMiroslav Orel: Na Freuda nemám čas, doktore uMiroslav Orel: A co řeknete teď, doktore uV. Frankl: A přesto říci životu ano uM. A. Ruiz: Čtyři dohody: Kniha moudrosti starých Toltéků u Pátá dohoda: Toltécká kniha moudrosti u Psychologie jako empirická věda uPřináší ověřitelné poznatky o lidské psychice na základě objektivních metod a srozumitelné terminologie uVychází z empirických dat, tj. vědeckými metodami získaných poznatků, na základě jich se vytvářejí hypotézy, které se psychologickým výzkumem ověřují uNení vědou exaktní, ale pravděpodobnostní Zařazení psychologie do systému věd Samostatná věda, empirická, přírodní i společenská, protože člověk je součástí přírody i společnosti PSÍ jako psychologie Věda o psychice Věda o chování Věda o člověku Věda o duši Věda o prožívání Zabývá se chováním a prožíváním člověka v kontextu vnitřních i vnějších podmínek Předmět psychologie u NEVĚDOMÍ GENY PODVĚDOMÍ PŘEDVĚDOMÍ VĚDOMÍ CHOVÁNÍ extrospekce PROŽÍVÁNÍ introspekce Chování – aktivita, činnost, kterou můžu pozorovat – pomocí extrospekce nebo pomocí přístrojů. Jedná se o vnější projevy psychické činnosti. Prožívání – lze na ně pouze usuzovat, jedná se o vnitřní život člověka – je subjektivní, jedinečný. Dostáváme se k nim pomocí introspekce Předmět psychologie uVĚDOMÍ – co si uvědomujeme, na co zaměřujeme pozornost – selekce uV předním mozku, levá hemisféra, zpracovává pouze 40 bitů za minutu, řídí pouze 5% veškeré naší aktivity uVytváří myšlenkové operace, analyzuje, soudí, zhodnocuje, učí se, vybírá, co je žádoucí uPracuje v přítomnosti, má volbu, řídí se zákony logiky uÚmyslné, cílené jednání uPŘEDVĚDOMÍ – registruje všechny vjemy a informace od početí uV zadním a středním mozku, pravá hemisféra, zpracovává až 40 miliónů bitů za minutu, řídí 95% veškeré naší aktivity uNehodnotí, neposuzuje, jenom ukládá a nezapomíná uHovoří v pocitech a emocích, vychází z minulosti Předmět psychologie uNEVĚDOMÍ - sestává z hlubin, které jsou pro vědomí zpravidla nedostupné bez použití vhodných technik (hypnózy, snů, meditace) uHybná síla našeho psychického fungování uOSOBNÍ NEVĚDOMÍ, které se skládá z toho, co souvisí s naším vlastním životem uKOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ, což jsou zděděné predispozice společné nám všem - způsob myšlení a vnímání, společný celému lidskému rodu uARCHETYPY jsou vzorem mocných univerzálních obsahů jako "matky", "otce", "hrdiny", "mudrce", "dobra" - prapůvodních symbolů, které měly význam vždy a pro všechny. Jsou to symboly, které ovlivňují náš způsob chápání světa a náš vztah k němu. u Při meditaci se nám otevírá nejprve předvědomí - vír myšlenek a vzpomínek, které se okamžitě nahrnou do mysli, když se pokusíme nahlédnout do nitra. Pak, s prohlubující se meditací, se nám otevírá nevědomí. Nejprve se vynoří například dávno zapomenuté vzpomínky z osobního nevědomí a teprve později přijdou obecné symboly a archetypy z kolektivního nevědomí. ZMĚNĚNÝ STAV VĚDOMÍ u= stav mezi vědomím a předvědomím (stav spánku těla a bdění mysli) uTrvá krátký čas před usnutím a po probuzení uStav harmonické jednoty = sjednocení vědomého a podvědomého = synchronizace mozkových hemisfér uFrekvence tvořivého principu – hladina alfa (8-12Hz) uÚplná mozková integrace – hladina théta (4-8Hz) – stav hluboké meditace – vysoká kreativita a tvořivá představivost, inspirace 5 PÁSEM MOZKOVÝCH VLN uPásma odpovídají stavům vědomí uGama vlny – nad 30Hz – bdění, uvědomování si, učení se uBeta vlny – 13-30Hz – bdělé vědomí běžného života, využíváme levou hemisféru uAlfa vlny – 8-12Hz – frekvence tvořivého principu uThéta vlny – 4-8Hz – úplná mozková integrace v hluboké meditaci uDelta vlny – 1-3Hz – hluboký bezesný spánek, regenerace organismu, posílení imunitního systému u 5 pásem frekvencí mozkových vln u Poslání a cíle PSYCHOLOGIE u u. u POZNÁVAT (sebe i druhé) - diagnostika PŘEDVÍDAT - profylaxe v souladu s estetickými zásadami také OVLIVŇOVAT (výchova, vedení) pomáhá FORMOVAT osobnost a její rozvoj (terapie, výchova, vedení USPOŘÁDÁVAT věci a podmínky (v nichž lidé žijí - byt, pracovní podmínky a prostředí,…) Umožňuje lépe POCHOPIT vlastní jednání a duševní stavy, ale také chování jiných lidí. ZLEPŠOVAT činnost (učení, práci) i způsob života a lépe se ORIENTOVAT v mezilidských vztazích PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY uTEORETICKÉ DISCIPLÍNY uObecná psychologie uSociální psychologie uVývojová (ontogenetická) psychologie uPsychologie osobnosti uPsychologická metodologie uPsychopatologie uDějiny psychologie uSrovnávací psychologie uBiologická psychologie u uAPLIKOVANÉ DISCIPLÍNY uZdravotnická psychologie uPsychologie zdraví uPedagogická psychologie uŠkolní psychologie uPsychologie práce uKlinická psychologie uSoudní (forenzní) psychologie uPsychologie dopravy uPsychologie sportu uManažerská psychologie uPsychologie trhu a reklamy uPsychologie umění uInženýrská psychologie u PSYCHOLOGIE V PRAXI uPsycholog vs. psychiatr u uPsycholog vs. psychoterapeut u u 3 přístupy v pomáhání uObjektivismus vs. konstruktivismu Mateřský model Otcovský model Gnostický model Determinace lidské psychiky uNature versus nurture uPřirozenost versus výchova uDědičnost versus prostředí 2 rozdílné přístupy uEnviromentální uVysvětlují, že vývoj jedince a celá jeho osobnost je určena vnějšími faktory. uJohn Locke: „tabula rasa“ uJ. Watson: jakékoli zdravé dítě je schopen „vycvičit“ (vychovat) tak, že se z něho stane to, co on sám bude chtít (lékař, právník, umělec, obchodník, ale také zloděj a žebrák). To vše bez ohledu na jeho talent, sklony, schopnosti a také bez ohledu na povolání a rasu. u u u upřeceňuje vliv výchovy, přičemž význam ostatních, zejména biologických, faktorů zůstává nedoceněn. u uNativistický uNativistické teorie vycházejí z teze, že duševní vývoj jedince je určen vrozenými mechanismy. uTyto přístupy přeceňují biologickou determinaci. u Výchovný utopismus Výchovný pesimismus Interakcionistický přístup uPsychický vývoj se uskutečňuje na základě vzájemného působení dědičných dispozic a vlivu prostředí. uČlověk je vybaven určitým vnitřním potenciálem k vlastními rozvoji, vliv prostředí tento potenciál může ovlivňovat negativně nebo pozitivně. u Výchovný optimismus Determinace lidské psychiky uVnější – sociální a kulturní uSpolečnost – jazyk, hodnoty, tradice, média uSociální vrstva – normy, hodnoty, styl života uSociální skupina – rodina, škola, parta…. uPř. Vlčí děti Amaly a Kamaly uVnitřní - biologické uDědičnost – genotyp uFenotyp vztah genotypu a vlivů vnějšího prostředí uDědičnot nebo osobní nevědomí ??? uDeprese, alkoholismus, agresivita, schopnost se prosadit, vést Výzkumy dědičnosti na dvojčatech uFrancis Galton(1822–1911) provedl experiment s porovnáním 35 dvojčat (jednovaječných) s 20 páry dvojčat (dvojvaječných). uJednovaječná dvojčata si byla velmi podobná i v dospělosti. Podobala se nejen fyzicky, ale i osobnostně, inteligencí, zájmy a profesní dráhou. uJe známo, že jednovaječná dvojčata mají v podstatě stejnou dědičnou výbavu. Vznikla totiž rozdvojením již oplodněného vajíčka a všechny geny jsou u nich stejně zastoupeny. u uPřípad jednovaječných dvojčat (Beth a Amy) vychovávaných odděleně. Po narození byla dvojčata dána k adopci novým rodičům, v obou případech to byly židovské rodiny ze státu New York. uMatka Amy byla obézní, nejistá, žárlivá a nemilující. uMatka Beth byla atraktivní, plná radosti a lásky k dítěti. uAmy nikdy nezapadla do rodinného prostředí, vyrůstala s emočními problémy. Už jako malá byla ukňouraná a vyžadovala stálou pozornost. Tyto vlastnosti jí vydržely až do dospělosti. uBeth vyrůstala v milující rodině a byla středem pozornosti od chvíle, kdy si ji přinesli domů. Beth se dostávalo všeho, přesto byla Beth problémovým dítětem a pořád plakala, stejně jako Amy. Jako dospělá byla protivná, neurotická a nesnášenlivá žena, stejně jako Amy (dle Hammer, Copeland, 2003). u Vnitřní determinace lidské psychiky uSpojitost mezi mozkem a prožíváním a chováním uJ. Delgado: zastavil rozzuřeného býka v aréně pouhým zmáčknutím tlačítka, které aktivovalo elektrodu v mozku zvířete - potlačil agresivní chování a proměnil rozzuřeného býka v beránka. uŘímský císař Caligula po zánětu mozku údajně zešílel, začal být neuvěřitelně krutý a agresivní. uJosef Mánes po horečnatém onemocnění, které zřejmě postihlo jeho nervovou soustavu, trpěl velkými bolestmi hlavy, jeho organismus byl vyčerpaný a choval se „podivně“. u u Neuroplasticita mozku uMozek je PLASTICKÝ – největší objev ve zkoumání lidského mozku za posledních 400 let uKaždý den z kmenových buněk vyrůstají buňky nové uMozek se přizpůsobuje podnětům z prostředí, kterému je vystavený po celý život uNový význam má vzájemná spolupráce u mezi kognitivními, sociálními a u emocionálními schopnostmi jedince uV průběhu let se mozek buď vyvíjí nebo u degraduje, stres výrazně snižuje funkci u mozku uVzájemným propojením neuronů se vytvářejí mozkové mapy, u které jsou zodpovědné za naše chování, myšlení, cítění uMozek je schopen měnit mapy podle situací, u kterým je vystavený uMozkové mapy rozhodují o našem úspěchu nebo u neúspěchu, pohodě či nepohodě… u Neurón Mozgová mapa Vliv prostředí na krysí mozek STANDARDNÍ LABORATORNÍ PROSTŘEDÍ OBOHACENÉ LABORATORNÍ PROSTŘEDÍ 39 7. Spôsoby myslenia SPOLUPRÁCA A CHÁPANIE MOZGOVÝCH MÁP MOŽNÁ SPOLUPRÁCA NEMOŽNÁ SPOLUPRÁCA NÁROČNÁ SPOLUPRÁCA stress a... Člověk je BYTOST Display image coloring-leonard-de-vinci-vitruvian-man-1492 VITRUVIANOVA FIGURA 1. cvičení Studijní literatura: Zacharová,E., Šimíčková-Čížková,J.: Základy psychologie pro zdravotnické Obory, Grada Publishing, 2011. Andršová, A.: Psychologie a komunikace pro záchranáře. Grada Publishing, 2012 Atkinson,R.L.Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Portál, 2012 Hunt, M.: Dějiny psychologie Cakirpaloglu, P.: Úvod do psychologie osobnosti, Grada, 2012 Hayesová, N.: Základy sociální psychologie, Portál, 2013 Křivohlavý, J., Pečenková, J.: Duševní hygiena zdravotní sestry. Grada 2004. Vobořilová, J.: Duševní hygiena a stres. CVUT Praha 2015 Požadavky k zápočtu: 100 % docházka na cvičení Recenze knihy s psychologickou tématikou (cca 1 strana) Požadavky ke zkoušce: Ústní zkouška ze studia literatury a přednášek u images 740621_350_0_fit Jak to všechno začalo Historie psychologie u2. přednáška uPhDr. Lenka Emrová Psychologie má dlouhou minulost, ale krátkou historii Ebbinghaus 1908 uPředvědecká psychologie je součástí filosofie uKořeny má v starověké filosofii, náboženství, medicíně, politice uZákladní otázky týkající se duše, upodstaty člověka uVýznamní řečtí filozofové 5. – 4. st.př.n.l. ufilosofové uSokrates, Platón, Aristoteles, Hippokrates u Středověká filosofie Jsou schopnosti vrozené nebo získané uNativismus uDecartes – Cogito ergo sum –“Myslím tedy jsem“ uČlověk přichází na svět s vrozenou základnou vědomostí a pochopením reality, může docílit znalostí a chápaní světa pečlivým logickým myšlením uZavedl pojem vědomí uPopsal reflexní oblouk uČlověk = stroj u uEmpirismus uJ. Locke – Tabula rasa – nepopsaná deska u„Nic není ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech" uVědomosti jsou získávány prostřednictvím zkušeností a interakcí s okolím uV průběhu života se vpisují zkušenosti, znalosti a chápání světa V současnosti diskuse DĚDIČNOST VERSUS VÝCHOVA Nature versus nurture – základní vědecký spor uVnitřní vlivy u u uPřeceňování vlivu genů tzv. výchovný pesimismus uVnější vlivy u u uPřeceňování výchovy (J. Locke, J.B. Watson) Interakcionistické pojetí = vzájemné působení Výchovný optimismus 19. století – rozhodující pro rozvoj uProlínání s přírodními vědami (prudký rozvoj) uZačal se hojně využívat experiment uSnaha o změření duševních procesů u u Exaktní zkoumání počitků, zakladatelem je Fechner Řeší otázku vztahů mezi velikostí (intenzitou) podnětu a odpovídajícím počitkem (studium tzv. podnětových prahů), dále pak otázku doby trvání vzniku počitku v závislosti na době působení podnětu (studium tzv. reakčního času). V první oblasti stanovila psychofyzika dolní práh podnětu (nejmenší velikost podnětu vyvolávající počitek) a horní práh podnětu (maximální velikost podnětu vyvolávající ještě počitek) jako absolutní počitkové prahy, dané schopností čití (čivostí) organismu Řeší otázku vztahů mezi velikostí (intenzitou) podnětu a odpovídajícím počitkem (studium tzv. podnětových prahů), dále pak otázku doby trvání vzniku počitku v závislosti na době působení podnětu (studium tzv. reakčního času). V první oblasti stanovila psychofyzika dolní práh podnětu (nejmenší velikost podnětu vyvolávající počitek) a horní práh podnětu (maximální velikost podnětu vyvolávající ještě počitek) jako absolutní počitkové prahy, dané schopností čití (čivostí) organismu Počátky vědecké psychologie Základní psychologické směry 20. století Behaviorismus Behaviorismus uExperimenty se zvířaty u klasické podmiňování uI.P. Pavlov u operantní podmiňování uE.L. Thorndike uB.F. Skinner u u učení vhledem uW. Kohler Neobehaviorismus uS – O – R paradigma – ne na každý stimul je stejná reakce uTolman kognitivní mapy uC.L. Hull – teorie drive – zákon formování návyku u u uFrustračně agresivní hypotéza uB. F Skinner – skinner box uOperantní podmiňování Potřeba voda Pud žízeň Redukce pudu Napití se Psychoanalýza psychiatrist_sleeping_during_session_pt_res_thm Topografický model osobnosti – Freud 1900 Řídí se principem reality Řídí se principem slasti Neopsychoanalýza uAnna Freudová – ego-psychologie uEgo-obranné mechanismy uAlfred Adler – individuální psychologie uPsychologie sourozeneckých vztahů uKomplex méněcennosti uTouha po moci uC.G. Jung – analytická psychologie uOsobní a kolektivní nevědomí uE.P. Fromm – formování charakteru asimilací a socializací uE. Erikson Gestalt-psychologie – tvarová, celostní Humanistická psychologie Existencionální psychologie uZabývá se otázkami lidského bytí, existence v kontextu smrti, otázkami svědomí, hodnot, osamělosti uDaseinanalýza uLogoterapie – V.E. Frankl u Kognitivní psychologie uPředmětem studia jsou mentální (poznávací) procesy uG.A Kelly – za rozhodující považuje kognitivní procesy, kterými si vytváříme tzv. vnitřní obrazy (modely) vnějšího svět a skrze ně jsme schopni sebereflexe a vytváření své hodnotové orientace uVýznamně přispěl vývoj počítačových systémů uKlíčem k našemu chování je myšlení - NLP, A. Ellis uKlíčové otázky: —jak se učíme —pamatujeme si minulost a plánujeme budoucnost —jak uvažujeme —rozhodujeme se —užíváme jazyk u Biologický přístup uVychází z neurofyziologie a reflexologie uZabývá se neurofyziologickými procesy, které jsou ve vztahu k chování a prožívání uW. James, u nás F. Koukolík u v posledních letech unarůstá význam díky uzobrazovacím metodám a udíky rozvoji medicíny uFarmakoterapie uZobrazovací metody uumožňují zkoumat živý umozek u 6 hlavních proudů moderní psychologie u Psychologické metody v práci PA 4. přednáška PhDr. Lenka Emrová metoda metoda metodika metodologie Charakteristika metod Reprezentativnost 20-40 resp./1000-2000 Jednoduchost srozumitelnost Přehled základních metod uMetody psychologického výzkumu upozorování – extrospekce, introspekce uexperiment urozbor slovních projevů urozhovor (explorace) udotazník urozbor volnějších písemných projevů (biografická metoda – studium deníků, dopisů, náčrty literárních pokusů, slohových prací…) urozbor výsledků činnosti u Přehled základních metod uPsychologické diagnostické (vyšetřovací) metody unetestové diagnostické metody (rozhovor, pozorování, rozbor produktů činnosti včetně písemných projevů, přirozený experiment) utestové diagnostické metody uinteligenční testy ustandardizované dotazníky utzv. projekční techniky usociometrie usociometrický test ustatistické metody uživotopis u Pozorování pozorování u u uNejčastější a zdánlivě nejjednodušší metoda uAby bylo vědecké, musí být uZáměrné uCílevědomé uSystematické uPlánovité uRegistrované u Dělení pozorování Dělení pozorování u u u uKoho pozorujeme (sebe, druhé) uMíra zaměřenosti (zaměřené, náhodné, komplexní, parciální) uPodle množství (individuální, skupinové) uPodle časového rozpětí (krátkodobé, dlouhodobé, longitudinální) uDle účasti pozorovatele (zjevné, skryté, participativní) u Experiment uZáměrně a plánovitě zasahujeme do průběhu zkoumaných jevů, abychom je mohli hlouběji poznat uZáměrně vyvoláváme či měníme některou podmínku (proměnnou) a sledujeme účinky uUmožňuje měření a kvantitativní vyjádření uProbíhá v umělém i přirozeném prostředí uPři výzkumu učení, myšlení, emocí, výzkumu skupin i vztahů mezi lidmi Terminologie experimentálního výzkumu uHypotéza = tvrzení, které může být testováno uProměnná =něco, co nabývá různých hodnot uNezávislá manipulujeme s ní uZávislá – pozorujeme vliv nezávislé proměnné uExperimentální skupina = skupina v níž je přítomný zkoumaný jev uKontrolní skupina = skupina v níž není přítomný zkoumaný jev uMěření = systém pro přiřazování číselných hodnot proměnným Rozhovor uOsobní interakce tazatele a respondenta uJe možné sledovat i bezprostřední reakce (neverbální komunikaci) Druhy rozhovoru uvolný, neřízený, nestandardizovaný uřízený (standardizovaný) – předem připravena osnova, včetně sledu otázek upolostandardizovaný – předem připravena osnova, otázky kladeny dle okolností individuální (jedinec) uskupinový (ve skupině) – beseda, diskuze udirektivní – přímé působení, které je zaměřeno na změny chování – pokyny, zásady, příkazy, omezení unedirektivní – vytvoření přátelské a bezpečné atmosféry – zvyšování důvěry, naslouchání, empatie udiagnostický (anamestický) – získávání údajů, faktických informací uterapeutický – léčebný rozhovor Anamnéza (předchorobí) se provádí metodou řízeného rozhovoru a údaje se zaznamenávají ihned v přítomnosti respondenta (klienta). uDělení: uDle zaměření: uRodinná anamnéza – zaměřuje se na údaje o rodinných příslušnících klienta (respondenta). uOsobní anamnéza – zaměřuje se na klienta (respondenta). uDle zdroje informací: uAutoanamnéza (subjektivní anamnéza) – zdrojem informací je sám respondent. uHeteroanamnéza (objektivní anamnéza) – zdrojem informací jsou jedinci z okolí respondenta – rodinní příslušníci, příbuzní, spolupracovníci, záznamy a zprávy. uAnamnéza se používá v psychologii, v lékařství, … uAnamnéza v psychologii se zaměřuje na informace potřebné k analýze psycho -sociálních jevů. Anamnéza v lékařství uRodinná anamnéza (zkratka RA) slouží především k posouzení dědičného rizika pro některé choroby. uOsobní anamnéza (zkratka OA) by měla obsahovat důležité informace o všech dosavadních obtížích klienta. uGynekologická anamnéza (GA) se odebírá jen u žen. uFarmakologická anamnéza (FA) zahrnuje především seznam současně užívaných léků, popř dotaz na léky užívané v minulosti. uAbúzus – toxikologická anamnéza (TA), zahrnuje především užívání návykových látek, zejména alkoholu, cigaret a obvykle i černé kávy. uAlergologická anamnéza (AA) zahrnuje všechny alergie a přecitlivělosti klienta. uPracovní anamnéza (PA) hodnotí pracovní podmínky a rizika klienta. uSociální anamnéza (SA) hodnotí životní, sociální podmínky klienta. Ošetřovatelská anamnéza uAnamnéza je zaměřena na oblasti lidského zdraví, bio-psycho-sociálních potřeb a životního stylu. uoblasti výživy, vyprazdňování, pohybové aktivity, spánku, odpočinku, rekreace, postoje ke zdraví (kouření / alkohol / drogy), používání kompenzačních pomůcek, oblast sociálních rolí a vztahů, sexualitu, toleranci ke stresu, náboženství, hodnotovou orientace a další podobné informace podle oboru a potřeby. uDle získaných informací se stanovuje individuální specifický ošetřovatelský plán. Informace jsou nepřetržitě podle potřeby doplňovány. u Dotazník zjišťování informací bez kontaktu s respondenty, statisticky se zpracovávají uOtevřené (nestrukturované) otázky – respondenti nemají nabídnuté odpovědi na otázky, čeká se konkrétní odpověď, obtížné statistické zpracování. uUzavřené (strukturované) – respondenti hodnotí nabídnuté možnosti volbou jedné z alternativ (odpovědi ANO – NE), výsledky se dobře statisticky zpracovávají, uplatňuje se více ve výzkumu než v diagnostice. uPolostrukturované – respondenti hodnotí nabídnuté možností volbou jedné z alternativ (odpovědi ANO – NE a současně doplňují JINOU možnost). uDotazník musí obsahovat oslovení respondentů, stručný popis účelu, poděkování za vyplnění. uAnketa je druh výzkumné techniky založené na dotazníku, která slouží především ke zjištění názoru velkého počtu respondentů. Zpravidla se skládá pouze z několika otázek a publikuje se v tisku, rozesílá poštou apod. Někdy je podpořena také slosováním jednotlivých odpovědi o ceny. u Psychologické diagnostické metody – výhradně pro psychology uVýkonové testy uTesty inteligence uTesty speciálních schopností uTesty organicity u u Testy osobnosti uProjektivní testy uDotazníky u Jaké metody lze využít 1.Metody kategorie A – metody určené absolventům Bc. a Mgr. programů psychologie, andragogiky, personalistiky a dalších oborů po zaškolení 2.Metody kategorie B – metody určené absolventům Bc. a Mgr. programů psychologie 3.Metody kategorie C – metody určené absolventům Bc. a Mgr. programů psychologie po absolvování výcvikového kurzu 4. Dělení dle Hogrefe Testcentrum Diagnostika osobnosti uDotazníky ÒEysenck ÒCattel ÒBig Five ÒMBTI ÒBIP uProjektivní techniky ÒRorschach ÒTAT ÒLuscherův barvový test Eysenck Eysenckova typologie Cattelův 16PF Škálová struktura 16 PF 16 základních škál 5 globálních škál Vřelost Extraverze Inteligence Úzkostnost Emocionální stabilita Open Mind Dominance Nezávislost Živost Sebekontrola Zásadovost Sociální smělost Citlivost Ostražitost Snivost Uzavřenost Ustrašenost Otevřenost ke změnám Soběstačnost Perfekcionismus Napětí Etická pravidla testování uPoužívat validní testy (pozor na používání populárních metod MBTI, Belbin, Killman) uTestovat může pouze psycholog (viz dále) uPozor na okopírované záznamové archy – vždy originál uÚčastník testování musí vědět, že je testován uKomu budou výsledky poskytnuty a musí s tím souhlasit uÚčast na testování musí být dobrovolná uÚčastník může odmítnout uVýsledky nesmí být poskytnuty třetí straně bez souhlasu uKaždý účastník má právo na stejné podmínky uMá právo na zpětnou vazbu – výstupní zprávu Používat standardní, legální, aktuální metody Základní pojmy psychologie osobnosti 4. přednáška PhDr. Lenka Emrová Osobnost uJe uspořádaný, organický celek, struktura složek, které mají různé funkce, ale nefungují izolovaně, ale systémově, integrovaně, ovlivňují se, podmiňují a tím se jejich fungování konkretizuje uIndividuální jednota vlastností a procesů uRelativně stálá uProjevuje se v interakci s okolím uNeustále se vyvíjí na základě interakcí vrozeného a naučeného uStatika osobnosti – vlastnosti osobnosti (schopnosti, temperament, charakter) uDynamika osobnosti – motivační vlastnosti – potřeby, hodnoty, zájmy, postoje Osobnost uPsychologové osobnosti se snaží uPopsat a vysvětlit individuální rozdíly mezi lidmi uVytvořit integrovaný popis celé osobnosti u u Chceme-li osobnost poznat, je nutné vědět uJak člověk vypadá – tělesná konstituce uJaká je jeho dynamika – temperament uCo chce a nechce – zaměřenost – motivace uCo umí a dovede – schopnosti, znalosti, dovednosti uJaký je, jakou má morálku – charakter uOdkud a kam jde – životní dráha osobnosti uJak jsou složky uspořádány – integrita osobnosti Psychické jevy – funkce lidské psychiky uObecná psychologie uVymezuje předmět uPoskytuje základní pojmový aparát uVymezuje základní pojmy uPsychologie osobnosti uDefinuje osobnost uZabývá se teoriemi uZ čeho se skládá uJak funguje uJak ji lze poznat uProč se člověk chová právě takto uJak lze ovlivnit chování člověka u Psychické jevy Kognitivní Poznávací Emocionální citové Konativní volní Procesy Čití Vnímání Představování Myšlení a řeč Emoce City Vůle Stavy Paměť Pozornost Nálady Rozhodování Vlastnosti Schopnosti Inteligence Temperament Charakter Kognitivní psychické jevy Čití Vnímání Představování Myšlení a řeč Paměť Pozornost Schopnosti Inteligence Emocionální psychické jevy Emoce City Nálady Temperament Volní psychické jevy Vůle rozhodování Charakter Psychické jevy Kognitivní poznávací Emocionální citové Konativní volní procesy Čití Vnímání Představování Myšlení Emoce City Vůle stavy Paměť Pozornost Nálady Rozhodování vlastnosti Schopnosti Inteligence Temperament Charakter Vlastnosti osobnosti uKognitivní vlastnosti osobnosti – schopnosti uEmocionální vlastnosti osobnosti – u temperament uKonativní vlastnosti osobnosti – u charakter Schopnosti uJsou kognitivní vlastnosti osobnosti uObecné a trvalé předpoklady pro získávání vědomostí a dovedností uAktuálně se projevují poznávacími procesy uJsou předpokladem výkonu uVznikají učením na základě vloh (biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností) uObecné = inteligence uSpeciální – umělecké, sportovní, řečnické u u Posuzování schopností – inteligence IQ uSchopnost správně (rychle a přesně vnímat, myslet a reagovat). Soubor schopností: verbální, neverbální, numerická uVrozená – neverbální složka inteligence 80% uZískaná – naučená, verbální – 20% u Pásma inteligenčního kvocientu Pásmo IQ Název % zastoupení v populaci Nad 130 Vysoký nadprůměr 2 % 120 – 130 Výrazný nadprůměr 7 % 110 - 120 Lehký nadprůměr 16 % 90 - 110 Průměr 50 % 80 - 90 Lehký podprůměr 16 % 70 – 80 Výrazný podprůměr 7 % 50 - 70 Lehká mentální retardace 35 - 50 Středně těžká mentální retardace 20 - 35 Těžká mentální retardace Pod 20 Hluboká mentální retardace 2 % Temperament uEmocionální psychická vlastnost uSoubor vlastností, které se projevují způsobem vzniku, délky trvání, průběhu citových procesů a jejich výrazu u80% zděděné: agresivita, alkoholismus, autismus, deprese, empatie, aktivita, odolnost vůči stresu, tradicionalismus, plachost, slabá vůle, dominance, vzrušivost, vzteklost, orientace na lidi, předměty uCo ovlivňuje temperament: podněty, možnost si hrát, možnost vyjadřovat afekty, přítomnost rodičů, přítomnost dalších dětí, přirozené vyjadřování emocí v rodině, míra kontroly – meze, disciplína uČástečně se mění i v průběhu vývoje – manifestní, latentní uNesnažte se lidi měnit u Druhy temperamentů od raných Řeků po dnešní dobu zdroj mytologie vzduch oheň země voda Hippokrates melancholik cholerik flegmatik sangvinik I.P. Pavlov slabý Silný nevyrovnaný pohyblivý Silný, vyrovnaný, nepohyblivý Silný, vyrovnaný, pohyblivý H. Eysenck Labilní introvert Labilní extrovert Stabilní introvert Stabilní extrovert Kretschmer asthenický atletický pyknický Jung myslící intuitivní vnímavý citový Myers, Briggs Ex/In Smyslový/ Intuitivní Myslící/Citový Pozorující/ usuzující Sociální styly expresivní vedoucí analytický přátelský Blanchard delegující ovlivňující účasný směňující Charakter uNonkognitivní vlastnost osobnosti, která se projevuje v jednání člověka uProjevuje se ve vztazích člověka ke skutečnosti: uVztahy k práci, činnosti – pracovitost, lenost, svědomitost, pečlivost, vytrvalost, odpovědnost uVztahy k lidem – uctivost, vulgárnost, věrnost, takt uVztahy k sobě samému – lhostejnost, namyšlenost, skromnost, náročnost, sebeláska uVztahy k věcem – šetrnost, hrabivost, ohleduplnost,nedbalost, povrchnost uzískaná u Emoce Emovere = vyrušit, narušit (Machač) Motio = pohyb - zahrnuje i fyziologickou reakci (Nakonečný) Teorie a terminologie v oblasti emocí uEmoce ›komplexní psychické jevy; ›obtížné definovat – pro jejich subjektivitu ›fylogeneticky vznikly jako evaluační systém, který měl usnadnit adekvátní reakci na významné podněty z vnějšího a vnitřního prostředí. ›Centrum emocí – limbický systém a amygdala - - u Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala Emoce ›Emoce je prvním a spontánním citovým vyjádřením ›našeho vztahu ke světu v následujících polaritách: uPřitažlivost/odpor uPříjemné/nepříjemné uNapětí/uvolnění ›které provází fyziologické změny a motorické u projevy (mimika, gestikulace) ›jsou to stavy určité pohotovosti a zaměřenosti (např. láska, strach aj.) ›lze u nich zjišťovat směr, přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání. u u u Teorie a terminologie v oblasti emocí u uSložky emocí ›subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat), › ›tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci), › ›emocionální výraz, u ›připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání). Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala Vlastnosti emocí › ›Subjektivita - zcela individuální ›Univerzalita - nejsou vázány na specifické smyslové orgány, a proto se jeví obtížná i jejich lokalizace v těle ›Intenzita ›Polarita – radost x smutek, láska x nenávist ›stenické – příjemné, dodávají energii ›astenické – nepříjemné, zpomalují a brzdí ›Ambivalence ›Aktuálnost – neopakovatelnost ›Nakažlivost u › Dělení emocí uPodle hierarchie je dělí na: ua)nižší - vyskytují se u lidí i na subhumánní úrovni, jsou spojeny s uspokojováním základních potřeb; ub) vyšší (specificky lidské, podmíněné sociálně) rozlišujeme zde city ›sociální, etické, estetické a intelektuální. Jsou vulnerabilnější než niţší city, směřují mimo osobu kvyšším cílům a zájmům › › Dělení emocí uPodle základního přízvuku: a)libé b)nelibé u uPodle vlivu na svého nositele ua) stenické - mobilizující (hněv,zlost) aktivizují člověka, zvýrazňují energii ub) astenické - demobilizující (smutek), pasivní emoce, inaktivují člověka Dělení emocí ›Podle intenzity a časového průběhu a)Afekty b)City c)Nálady d)Vášně u Základní emoce podle Ekmana ›Hněv je reakcí na nespravedlnost, frustraci, ohrožení, nejintenzivnější, vyžaduje největší sebekontrolu ›Strach je vyvolaný určitou jasně danou situací, konkrétní událostí, upozorňuje na riziko, umožňuje předvídat, mívá nejkratší trvání ›Úzkost – nemá jednoznačný spouštěcí faktor, průběh a konec ›Fobie – trvalý, neúměrný, iracionální strach ›Radost – vede k uvolnění a snižuje práh ostražitosti, v literatuře se objevuje 17x méně, má různě dlouhé trvání a intenzitu ›Smutek – reakce na zklamání, ztrátu, nedostatek, odmítnutí, má nejdelší trvání ›Stud – je reakcí na osobní nedokonalost, často nemá konkrétní podnět, blízký emoci strachu ›Překvapení u Nálady ›citové stavy slabé intenzity a dlouhého trvání ›Vytvářejí určité „pozadí“, na němž se jako „figura“ odlišují jednotlivé kvality prožívání ›nostalgie (teskná touha), splín (pocit životní únavy), skleslost (sklíčenost), rozmrzelost, útočnost, podrážděnost a další › u Vášně uSilné citové vztahy u „silný citový vztah ovládající člověka“. uVýznamně ovlivňují myšlení a činnost člověka, např. vášeň sběratelská, cestovatelská aj. ujsou spjaté s hodnotovým systémem jedince a projevují se velmi intenzivně a dlouhodobě) u Afekty afficere - ovlivnit ›náhlé krátkodobé citové reakce vysoké intenzity, jsou to emoce v užším slova smyslu mající negativní vliv na regulaci činnosti a chování jedince. ›U afektů jsou silně nápadné změny v motorice, verbálním projevu a vegetativních funkcí. › ›afektivita = pohotovost k emočním reakcím u Vyšší city ›citové stavy, které vyplývají z prožívání hodnot ›Dělíme je na vyšší city ›kognitivní (intelektuální), ›mravní, ›sociální ›estetické. u ›souvisí s charakterem, jehož profil je vyjádřením hierarchie uhodnot, v němž jsou vyšší city úzce spjaty se světovým názorem. ›V jejich formování se uplatňují individuální zážitky, ale i vlivy výchovy a vzdělávání. › Sociální psychologie PhDr. Lenka Emrová 5. přednáška SOCIO ČLOVĚK JE TVOR SPOLEČENSKÝ Vymezení předmětu SP uHraniční disciplína uKořeny ve starověku a středověku uBouřlivý vývoj ovlivněný vývojem ve světě uPřevezena z Evropy do USA uPojem sociální psychologie se objevuje poprvé u J.M. Baldwina v roce 1897 u1897 N. Triplett publikuje výsledky svého 1. sociálně psychologického laboratorního experimentu, který zkoumá vliv přítomnosti druhých na výkon jedince uVznik 1908 vydáním učebnic sociální psychologie (Mc Dougall a Ross) u http://comps.canstockphoto.com/can-stock-photo_csp6574383.jpg Předmět SP u uSociální psychologie je empirická věda, která se zabývá studiem psychologické stránky mezilidských (sociálních) interakcí. Předmětem sociální psychologie je studium zákonitostí, projevujících se v následujících formách sociálních interakcí: ujedinec–jedinec (dyadická interakce – například rodič dítě, nadřízený – podřízený, muž – žena), ujedinec–malá skupina (interakce v malých skupinách – např. rodina, třídní kolektiv, pracovní skupina, tým), umalá skupina–malá skupina (vztahy mezi jednotlivým týmy v organizaci). u uSociální psychologie zkoumá, jak navzájem na sebe působí, jak se ovlivňují, podmiňují. u SOCIÁLNÍ PERCEPCE SOCIÁLNÍ INTERAKCE SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE SOCIALIZACE uZákladní kategorie sociální psychologie uJe ontogenetický proces postupného vrůstání jedince do života společnosti uJedinec se postupně z biologické bytosti stává bytostí sociální prostřednictvím sociálního učení (nápodoba, sociální zpevňování, identifikace) uCeloživotní proces osvojování si poznatků, zvyků , postojů, norem, kultury atd…. (dle Junga převážně do 30 let) uNení pasivní, ale aktivním přebíráním zkušeností u Socializace jedince Primární Sekundární Terciární uVýzkumy novorozenců ukazují, že dítě se aktivně vztahuje ke světu již od narození (nejsou nepopsanou tabulí) uBonding – vztah matka – dítě po porodu uDěti preferují sociální podněty – obličeje před věcmi, živé obličeje před maskou, hovořící a pohybující se rodiče před rodiči, kteří nehybně a tiše sedí. uhttp://www.youtube.com/watch?v=apzXGEbZht0&feature=related u uRodiče bývají většinou aktivní a angažovaní a tak vzniká prostor pro vzájemné interakce, sladění , spolupráci, synchronizaci. Miminko sleduje tvář svého pečovatele, když ho zajímá, pokud ho nezajímá odvrátí pozornost k jinému objektu. Doplňují se, neskáčou si do řeči, jako by se domluvili a jeden čeká na reakci druhého, vzájemně se ovlivňují. Akce - interakce uExperimenty H. Harlowa Klec zoufalství 1957 a 1963 uhttps://www.youtube.com/watch?v=OrNBEhzjg8I uřada psychologických experimentů s makaky rhesus, jež měly vysvětlovat podstatu mateřské lásky. Prokázaly, že dítě k matce připoutává něco víc než jen potřeba výživy. u u u Experimenty s opicemi usoubor chování, který se očekává od každého, kdo vstupuje do nějakého sociálního vztahu u„úlohy“, které nám předepisují, jak se máme chovat k druhým a v určitých sociálních situacích uvrozená (muž, žena, věk, národnost, zděděný majetek), uzískaná (student, matka, porodní asistentka…), uVnucené (nezaměstnanost, výkon trestu, pacient…) udočasná (rodička, cestující v HMD, divák… ) uPro psychickou pohodu je významné, aby jedinec byl co nejvíce v souladu se systémem svých rolí u Sociální role Kongruence - soulad uVýchova ovlivňuje náš rozum – být hodný, rozumný, dělat dobrá promyšlená rozhodnutí uÚsudky, nálepky, kategorie uPředsudky, soudy, přesvědčení, automatismy uČernobílé vidění uZbavujeme se odpovědnosti uOdpojení od svých pocitů a potřeb uDělat to, co chtějí druzí uRaději máme představu syna, než syna samotného uKonat nikoli být uMít strach z konfliktů – být poslušný, se snahou zalíbit se uMít masky – maškarní bál http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRqUliYhngB6EzpAOu81j9VhEaZBAxYw-TQWJkki2h09ZECqPsM uVnitřní konflikt subjektu role – když je na člověka kladeno více nároků od různých lidí (co se ode mne očekává??? Komu vyhovět???) u uKonflikt mezi nositeli téže role – pokud si člověk není jistý obsahem své role. Od každého se očekává něco jiného. Nejsou jasné informace. u uKonflikt mezi rolemi – když plníme více rolí a jejich očekávání jsou v rozporu. u uKonflikt role–osobnost – „hraní role“ je v rozporu s osobnostními dispozicemi či postoji nebo hodnotami jedince. Konflikt rolí Sociální role uRole zdravotníka uProfesionál – odborník uNa domácí půdě uKaždodenní záležitost uNebývá emočně zaangažovaný/á uVyšší sociální statut uPoskytuje pomoc uNese odpovědnost uVstupuje do intimního prostoru rodičky/pacienta u uRole rodičky/pacienta uLaik uVstupuje na „cizí“ půdu uVýjimečná událost, nová a neznámá uEmočně zaangažovaná/ý uZávislá/ý, odkázaná/ý ASYMETRICKÝ VZTAH Typologie rodičky Typologie současné rodičky uŽena 30 – 34 let uMinimálně SŠ vzdělaná uVětší město uČasto svobodná uTěhotenství je plánované a chtěné Osobnost současné rodičky uZralá žena uSamostatná uNezávislá uInformovaná uMá životní zkušenosti uAsertivní uZvyklá o sobě rozhodovat uMít vše pod kontrolou uVí, co chce a jde si za tím uNa frustraci spíše reaguje útokem, než útěkem 2 typy žen – dvojí přístup k těhotenství a mateřství uVýkonově orientovaná uLogická uPotřeba podat výkon uNeselhat uStrach z bolesti a emocionálních projevů uStrategie zvládání stresu zaměřená na racionální řešení uEmocionálně orientovaná uCitlivá, zranitelná, empatická uDůvěra ve vlastní instinkt a intuici uIntenzivně prožívá těhotenství i mateřství uPocit výlučnosti a jedinečnosti uEmotivní strategie zvládání stresu Emocionálně orientovaná matka a těhotenství u uIntenzivně prožívání těhotenství uTěhotenství vnímá jako tvůrčí uVšechny strasti těhotenství přijímá jako potvrzení své mateřské role. uNaslouchá řeči svého dítěte, snaží se jí porozumět, uNerada se loučí z těhotenstvím uPorod očekává jako jedinečnou a silnou událost, uVěří ve své tělo a v aktivní spolupráci při přirozeném porodu uUsiluje o to, aby mohla své dítě kojit co nejdříve, pokud možno již na porodním sále. Emocionálně orientovaná matka a mateřství uDítě je středobodem jejího světa, jejím pokračováním, uJedině ona má zvláštní schopnost být s dítětem v opravdovém kontaktu uJe přesvědčena o nutnosti výlučné a stálé mateřské péče uMusí zabezpečovat přání dítěte skrze spontánní porozumění a vhled do jeho potřeb. uOna sama je prostředníkem mezi dítětem a ostatními lidmi a také ona sama jej chrání před přívalem nežádoucích podnětů. uDítě ví vše nejlépe u Výkonově orientovaná matka a těhotenství uTěhotenství je pro ni prostředkem k opatření si dítěte. uJe resistentní vůči emoční dysbalanci, nebo uPokračuje ve své profesní činnosti tak dlouho, jak je to jen možné. uSnaží se zachovat si svůj styl oblékání tak dlouho, jak je to jen možné uPočátek pohybů vnímá jako cizí sílu, kterou nemá pod svojí kontrolou uNesnaží se navázat se svým dítětem kontakt uBěhem těhotenství se vyzbrojí potřebnými vědomostmi o dítěti i péči o něj, a o porodu uTěhotenství je pro ni únavnou cestou, jejímž cílem je vyprodukovat dítě. uPorod vnímá jako bolestivý a pokořující zážitek. Výkonově orientovaná matka a mateřství uPo příchodu z porodnice si vytváří řád, aby mohla co nejlépe pečovat o dítě uPéči vnímá jako úkol, kterého se musí zhostit co nejlépe uDodržuje přesná pravidla uStálý tlak mateřských povinností ohrožuje její osobní identitu uNevnímá mateřství jako něco úžasného a snaží se brzy vrátit zpět do práce uMatka ví vše nejlépe Sociální status uStatus je dán pozicí jedince v sociálně stratifikované struktuře, spojené s mírou ocenění ze strany druhých. ustatus lékaře / status zdravotníka uExpertní pozice lékaře uZdá se, že plnou zodpovědnost za zdraví pacienta nese lékař sám uUmocněno systémem zdravotní legislativy, která umožňuje, aby lékař byl trestán za to, že se pacient neuzdravuje nebo dokonce zhoršuje uLékař může pouze doporučit, ale nemůže být zodpovědný za případné nezodpovědné chování pacienta uDiagnóza je hypotéza a je potřeba s ní takto zacházet – je třeba lékaře vnímat jako člověka, který zvažuje, ne jako boha, který ví uPokora a moudrost lékaře – pozor na prognózování negativních vývojů u Přechod od paternalistického k partnerskému přístupu uCo očekává lékař uPoslušnost uSubmisivitu uVděčnost u uJak vystupuje uDominantně uRadí, dává příkazy, zakazuje, vyhrožuje, zastrašuje uZodpovědně uJako odborník uVšechno ví „vím, co je pro tebe nejlepší“ partner průvodce vede dialog ptá se a poslouchá ukazuje cesty, benefity, rizika zplnomocňuje „ty víš, co je pro tebe nejlepší“ SOCIÁLNÍ PERCEPCE JAK SE NAVZÁJEM VNÍMÁME JAK VNÍMÁME KOHO VNÍMÁME SUBJEKTIVITA VNÍMÁNÍ Sociální schémata uSociální percepce vychází z kategorizace osob, což je proces, kdy na základě nějakých podstatných znaků přiřazujeme neznámý objekt do kategorie objektů již známých. uSchémata plní v našem fungování důležité funkce: u uusnadňují orientaci v našem světě, ušetří naši energii a čas, upomáhají organizovat fakta a interpretovat nové informace Druhy schémat uSchéma osoby: obsahuje poznatky o typickém nebo specifickém jedinci, někdy se používá pojem prototypy ( jsou to mentální obrazy typického příkladu určité kategorie např. prototyp starého člověka) uScénáře: schémata vázající se na určitou událost, situaci – jak se kde chovat uSchémata sociálních rolí: vytváříme si schéma role lékaře, učitele, studenta uSchémata pro sociální skupiny: používá se pojem stereotypy, soubory charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu či kategorii lidí. uAutostereotypy – vztahují se k příslušníkům naší skupiny, uheterostereotypy – vztahují se k příslušníkům jiných sociálních skupin u u schémata spojená s očekávaným přístupem ze strany zdravotníků. Stereotypy a osobnostní generalizace u uStereotyp je zobecnění vlastností určité třídy lidí. u Zkratka ve vnímání. u uStereotypy o ženách, blondýnách, šestinedělkách uStereotypy spojené např. s přijímáním opory v době nemoci u rodiček Výzkumy: Psychosom 2/2014 uObecně řečeno, oxytocin reguluje behaviorální a endokrinní stresové reakce [18]. Pravděpodobný hlavní mechanismus jeho působení zahrnuje snížení stresu omezením hypothalamicko-hypofyzárně-adrenální aktivity [41]. Někteří odborníci však uvádějí, že k potlačení stresové reakce dojde pouze v případě interakce s příslušníky vlastní skupiny; po podání oxytocinu se ochota spolupracovat s cizí skupinou snižuje, a naopak se zvyšuje hostilita a agresivita. Nejsilnější efekt v tomto směru mělo podání oxytocinu účastníkům, kteří měli z cizí skupiny větší strach [8]. uProsociální efekt oxytocinu by také měl dle očekávání zvýšit důvěru v partnera, a tím zlepšit benefity sociální interakce. Je skutečně prokázáno, že podání intranasálního oxytocinu obecně zvyšuje důvěru v sociálních interakcích [22]. Měření úrovně plazmatického oxytocinu však naznačuje, že hladina oxytocinu stoupá pouze v případě, že partner prokáže záměr chovat se prosociálně [44]. Při setkání s partnerem, který očividně působil nedůvěryhodně, po aplikaci oxytocinu však důvěra klesá víc, než po aplikaci placeba [28]. uJe také známo, že pozitivní sociální interakce, jako sociální opora či sociální blízkost, vedou k uvolňování oxytocinu, který reprezentuje možný mediátor ochranných účinků sociální opory [18]. Podání oxytocinu zároveň s poskytnutím sociální opory je přitom ve snižování stresové reaktivity nejúčinnější [17]. uOxytocin také přímo ovlivňuje právě sociální percepci a interpretaci sociálních signálů [18]. Hlavním mechanismem tohoto účinku je přitom zlepšení schopnosti rozpoznat mentální stav druhých osob ze sociálních signálů v oblasti očí [9]. Podání oxytocinu vede u osob s alexithymií (snížená schopnost emoční kognice, tedy rozpoznávání emocí ostatních) k vyššímu zaměření na oblast očí, a tak zlepšuje jejich schopnost „číst“ emoce ostatních [41]. Oxytocin vede i k preferenci tváří vyjadřujících konkrétní emoci. U mužských probandů přitom prodloužil dobu pozornosti věnované tvářím vyjadřujícím štěstí [10]. u Koho vnímáme u První dojem První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné. Efekt primárnosti uExperimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti: upodněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i interpretaci následujících podnětů. uPennigton (1982) experiment s fingovaným soudem. uParticipující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek. uKdyž byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“. uKdyž byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“. u Hallo efekt uHaló efekt - tendence přenášet pozitivní nebo negativní dojmy vniklé pozorováním jednoho osobnostního rysu na všechny další osobnostní rysy. uNapříklad: leklá ryba Atribuční procesy u Atribuční procesy uSnaha člověka po poznání a porozumění chování druhých osob se projevuje kromě jiného hledáním příčin tohoto chování. uAtribuční teorie zkoumá, jak si lidé vysvětlují jednání vlastní i jednání druhých lidí, zabývá se otázkou, jak lidé v běžném životě připisují příčinnost vlastnímu chování, chování jiných lidí nebo nepersonálním jevům. uLidské myšlení je příčinné, u každého jevu máme tendenci hledat příčinu, která jev způsobila. uJedním z předních atribučních úkolů je rozhodnout, čemu lidé v běžném životě připisují příčinu, zda se jedná o jejich vlastní chování, jednání jiných lidí nebo o nepersonální jevy ve svém sociálním prostředí F. Heider – teorie atribuce 1958 u u uVnější atribuce – situační - závěrem je, že chování osoby způsobuje situace, v níž se nachází, PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože ve třídě, kde je zkoušen je horko a rušno, nemůže se soustředit uVnitřní atribuce – dispoziční – závěrem je, že za chováním osoby stojí její vnitřní pohnutky (postoj, charakter, osobnost) PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože chce z nějakého důvodu např. propadnout do nižší třídy u Postoje u Definice postoje uústřední pojem sociální psychologie upřetrvávající získané dispozice k určitému hodnocení a z toho vyplývajícímu specifickému způsobu chování v různých situacích, resp. ve vztahu k nějakým objektům. uPostojem rozumíme především připravenost reagovat určitými pocity, představami a způsoby chování na určité osoby, skupiny, objekty, situace, způsoby chování, předměty a názory. uTendence k jednání „pro“ nebo „proti“, a to vzhledem k předmětu postoje. u Vznik postojů uVytvářejí se na základě sociálních zkušeností a projevují se jakousi pohotovostí zachovat se určitým způsobem, a to např.: k rasám, k národům, k partnerovi, k hodnotám. uPostoje se pak projevují ve formě sympatií a antipatií, lásky a nenávisti, „fandění“ něčemu či někomu. uPostojem rozumíme sympatii nebo nesympatii – náklonnost nebo odpor k objektům, osobám, skupinám a situacím, nebo k dalším stránkám prostředí. Svoje postoje často vyjadřujeme slovy: „mám rád pomeranče“…. u Funkce postojů uPostoje slouží ke snadnější orientaci ve světě – Umožňují snáze kategorizovat informace, které člověk získává a dát jim určitý význam. uPostoje dodávají jistoty v řešení různých problémů uMnohé postoje slouží k regulaci chování, uPostoje mohou mít ochrannou funkci uPostoje mohou sloužit jako obrana před nepříjemnými pocity, před nejistotou i ztrátou sebeúcty. u Charakteristika postojů §Vysoká odolnost vůči změně - rigidita §Komplexita §Konzistentnost a konsonance (jinak KD a snaha o sjednocení) § Interkonexe (vzájemná spojitost, asociace mezi postoji) § Afektivní složka u uPostoje úzce souvisejí s hodnotovou orientací jedince a ta je součástí hodnotové orientace kultury…. u Postojové změny uČinitelé změn postojů: §Prostředí: například změna kultury - změna postoje. §Traumatické zkušenosti: zneužitá žena může změnit svůj postoj k mužům. §Protikladné osobní zkušenosti – pozitivní zkušenosti s učiteli, politiky, menšinami apod. §Zrání osobnosti a zkušenosti – krystalizace postojů §Korektivní zážitek u u Teorie kognitivní disonance L. Festinger uJednáme-li v rozporu se svými postoji, pociťujeme napětí, které redukujeme vnitřním ospravedlňováním našeho chování. uZískáváme-li rozporuplné informace o objektu postoje, zažíváme kognitivní disonanci; jiný typ disonance je nesoulad mezi obsahem postoje a vlastním chováním udisonance je nepříjemná a je snaha ji redukovat; uredukce nastává změnou chování (změnou postoje) či změnou (posunem) kognice, např. dieta zákusek: u u„Nemusím držet dietu.“ (změna postoje) u„Je to velká výjimka, tento jeden zákusek.“ (přehodnocení vlastního postoje) u„Čokoláda je velmi zdravá.“ (dodatečná, vyrovnávající informace) u„Život je tak krátký.“ (minimalizace konfliktu - znevážení) u„Nemohu ho urazit.“ (redukce, přesun zodpovědnosti za vlastní chování) u u PhDr. Lenka Emrová Slavné i méně slavné sociálně psychologické experimenty Rick Gracely lékař učitel, rádce nebo šaman uLékaři řekli stomatologickým pacientům, že při extrakci zubu moudrosti dostanou naloxon, což je antagonista morfinu (který může zhoršit jejich bolest nebo také ne) nebo syntetický opiát fentanyl (který může výrazně snížit jejich bolest nebo nemusí zabrat, je to nejsilnější analgetikum) uPřed zahájením pokusu se lékaři dozvěděli, že nebude k dispozici fentanyl, skupina tedy bude dostávat naloxonové placebo, ale pacientům se nic neřekne uVe druhé fázi jej už dostávali uExperiment na lékařích: pacienti dostávali v první i druhé fázi jen placebo a jediný rozdíl byl v tom, že si lékaři v první fázi mysleli, že pacienti dostávali placebo a ve druhé fázi si mysleli, že dostávají fentanyl, kterému velice věřili uV první fázi pacienti trpěli bolestí a museli se jim přidávat analgetika, v druhé fázi cítili výraznou úlevu Rosenthalův a Fodeův experiment sebenaplňující předpovědi1963 uRosenthalova a Fodeova studie se stala jednou z prvních, která se tímto jevem zabývala. Zjišťovali, jakým způsobem mohou představy a očekávání experimentátora ovlivnit chování respondentů a to nejen lidí, ale i zvířat. uExperimentátory tohoto pokusu se stali studenti psychologie, kterým bylo řečeno, že budou zkoumat učení krys rychle procházet bludištěm. Krysy, které úspěšně prošly bludištěm, byly patřičně odměňovány. Experimentátorovi byl zadán úkol naučit krysu bludištěm projít. uRozhodujícím momentem bylo smyšlené sdělení, že krysy, které jim byly přiděleny, pochází ze dvou mentálně odlišných chovů. Jedna skupina experimentátorů tedy pracovala s vědomím, že jejich krysa má vyšší hodnotu intelektu než krysy druhé skupiny. Ve skutečnosti krysy pocházely ze stejného chovu. uVýsledkem nezávislého měření výkonu krys o několik dní později se ukázalo, že ukrysy, které studenti pokládali za chytré, se naučily procházet bludištěm rychleji než ty krysy, o kterých si jejich trenéři mysleli, že jsou krysami běžnými. Toto ovlivnění způsobil právě takzvaný efekt experimentátora. Studenti, kteří věřili, že se jejich krysy budou učit rychleji, změnili dle tohoto očekávání svůj přístup i trpělivost ke krysám. Prokázalo se, že tito studenti své krysy povzbuzovali, více je krmili, dávali jim více příležitostí k nácviku bludiště. Někteří své svěřence i pojmenovali. Naopak skupina studentů s údajně hloupými krysami jim věnovala mnohem méně pozornosti. uProstým předpovězením toho, co se stane, experimentátoři nevědomky způsobili, že výsledky odpovídaly jejich očekávání. u Rosenthalův efekt sebenaplňující předpovědi 1966 u uUčitelé ve škole dostali (náhodou zaslechli) tipy na obzvlášť šikovné děti, které ale byly úplně průměrnými a normálními žáky. Za rok se těmto dětem výrazně zlepšil prospěch. Ze skrytých záznamů experimentátoři zjistili, že se učitelé chovali k vybraným dětem jinak – častěji je vyvolávali, více je chválili apod uPygmalion efekt (pozitivní) uGolémův efekt (negativní) u uExperiment, který provedli psychologové izraelské armády. V rámci výcviku měli vojáci překonat usilovným pochodem velkou vzdálenost. uJedné skupině vojáků uvedli skutečnou délku trasy: 30 kilometrů. uDruhé skupině uvedli cifru o 10 kilometrů delší a třetí dokonce dvojnásobnou – 60 kilometrů. uSkupina, která byla přesvědčena o tom, že musí překonat 60 kilometrů, přišla do cíle poslední. uO čem to vypovídá? Čím těžší se nám překážka zdá, tím pravděpodobnější je, že ji nezdoláme. Potíže, které si pouze představujeme ve své mysli, se stávají realitou. Rosenhanův experiment 1972 uRosenhan přemluvil 8 svých známých a kolegů, aby se nechali vyšetřit, každý v jiné psychiatrické klinice. Jediné, co měli ošetřujícímu lékaři při příjmu říci, bylo to, že slyší vnitřní hlas, který říká "prázdný" "dutý" a "úder". Dále bylo povoleno lhát pouze o svém jménu a zaměstnání, protože někteří z pseudopacientů byli psychologové a psychiatři, jinak měla být jejich výpověď pravdivá a nezavádějící. Pokud byli pseudopacienti hospitalizováni, měli okamžitě personálu oznámit, že jsou v pořádku, že jim nic není. uPo krátké přípravě, kdy se pokusné osoby nemyly a nepečovaly o sebe, vydaly se včetně Rosenhana do různých v některých případech věhlasných psychiatrických léčeben v USA. Všichni byli přijati, a sice sedm z nich s diagnózou schizofrenie a jeden s diagnózou bipolární afektivní poruchy. uPři terapeutických sezeních, která pseudopacienti podstoupili, se projevovalo takzvané nálepkování. Vše, co bylo řečeno, bylo vykládáno tak, aby to potvrzovalo předešlou diagnózu. Zajímavé také bylo, že ačkoliv lékařský personál byl o dané diagnóze přesvědčen, ostatní pacienti poznali, že jde o duševně zdravé jedince, a také se k nim podle toho chovali. uVšechny pokusné osoby také popisovaly nepříjemné a neosobní zacházení, sám Rosenhan byl dokonce svědkem násilnického chování personálu léčebny vůči pacientům. Průměrná doba hospitalizace byla 19 dnů, maximální pak 52 a nejkratší doba, kterou pseudopacient strávil v léčebně, byla 7 dní. Až poté byli propuštěni z důvodu dočasného pominutí příznaků nemoci. uRosenhan se dočkal ostré kritiky a jedna z klinik dokonce Rosenhana vyzvala, aby jí po dobu tří měsíců náhodně posílal pacienty, kteří budou svou duševní nemoc pouze předstírat. Poté, co Rosenhan výzvu přijal a uplynula dohodnutá doba, klinika oznámila, že odhalila 41 podvodníků. Rosenhan však neposlal nikoho. Poslušnost uHofling (1966) - experiment uExperiment konán v reálném prostředí: nemocnici. Osoba, která předstírala, že je lékař, zavolala sestře, aby podala pacientovi 2x vyšší dávku léku, než bylo maximálně povolené množství. u95% sester uposlechlo. uSociální tlak vyvolaný nerovností může způsobit, že sestra raději ohrozí pacienta, než by neuposlechla příkazu Studie konformity uhttp://www.youtube.com/watch?v=g8AFLI1jHkM uSolomon Asch 1951 uLaboratorní experimenty s konformitou Studie konformity uhttps://www.youtube.com/watch?v=xOYLCy5PVgM uStanley Milgram (1961) uLaboratorní experimenty us poslušností Překvapením bylo zjištění, že mnoho učitelů prohlásilo, že jejich žák si za své utrpení může sám: jednak se sám přihlásil do pokusu a souhlasil s ním a za druhé, neuměl svůj úkol a na zadání odpovídal nesprávně.“ Milgram prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností. V Německu se při opakování pokusu našlo dokonce 85 % poslušných. Milgramovy experimenty Faktory Varianty % osob, jež poslechli Původní experiment 63% Důvěryhodnost objektu Experiment probíhá na Princeton University 80% Prestiž autority Experiment neprobíhá na Univerzitě, ale v kanceláři v centru města 48% Legitimita, důvěryhodnost autority Experimentátor je zřejmě běžný občan 20% Blízkost „žáka“ „Žák“ po celou dobu nevydává žádný zvuk Při 300 voltech „žák“ buší na stěnu „Učitel“ a „žák“ jsou v jedné místnosti 100% 65% 40% Blízkost autority Experimentátor dává instrukce po telefonu 20% Nasazení „učitele“ „Učitel“ přidržuje ruku „žáka“ na elektrodě 30% Studie konformity uPhilip Zimbardo je jedním z nejvýznamnějších světových žijících psychologů. uDr. Zimbardo napsal více než 50 knih a 400 odborných a populárně naučných článků a knižních kapitol. uJakožto emeritní profesor na Stanfordské univerzitě strávil dr. Zimbardo 50 let výukou a studiem psychologie. uDoktorát ze sociální psychologie získal na Yalské univerzitě. uBěhem své kariéry se zabýval výzkumem stydlivosti, časové perspektivy, přesvědčování, kultů, šílenství, násilí, vandalismu, politické psychologie a zla. Jeho nejznámějším počinem je kontroverzní Stanfordský vězeňský experiment, který ukázal, jak snadno mohou běžní inteligentní vysokoškoláci překročit hranici mezi dobrem a zlem, když se ocitnou v matici situačních a systémových sil. uZimbardo (1971) uStanfordský vězeňský experiment 2011 a 2016 PŘEDNÁŠKY v Praze http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/138717-byl-ze-me-reditel-veznice-rika-zimbardo-o-experimentu- s-moci/ V srpnu 1971 si čtyřiadvacet vysokoškolských studentů pod dohledem psychologa Philipa Zimbarda rozdělilo na čtrnáct dní role dozorců a vězňů. Pokus měl prokázat, jakou moc má na lidské chování prostředí, ve kterém žijeme, nakonec skončil po šesti dnech, když se několik studentů-vězňů psychicky zhroutilo pod tlakem a brutalitou dozorců. Sám Zimbardo dnes vzpomíná, že se víc než jako ředitel projektu cítil jako ředitel věznice. Tzv. stanfordský vězeňský experiment patří mezi nejznámější a zároveň nejkontroverznější psychologické experimenty všech dob. „MĚL JSEM TO UKONČIT DŘÍV“ "Většina lidí v takto silných situacích, které jsou pro ně zcela nové, zklame, podlehne, podvádí, lže, zraňuje ostatní. Aby k tomu nedošlo, musíme pochopit, které síly to spouštějí. A za druhé pochopit, kdo jsou ti lidé, kteří odolají. My je považujeme za hrdiny, protože nesklouznou do toho bahna. Víme toho hodně o tom, proč a jak se z dobrých lidí stávají zlí. Nevíme nic o tom, jak se z obyčejných lidí stávají hrdinové." Naše já se mění podle toho, v jakém prostředí zrovna jsme. Myslíme si, že jsme pořád stejní lidé, ale ve skutečnosti si navlékáme různé masky. LUCIFERŮV EFEKT = TENDENCE LIDÍ PODLÉHAT ZLU Projevují se účinky hierarchie, skupinových jevů my vs. oni, deindividuace, tlak prototypu sociální role a očekávání jak se mám chovat a cítit atd. Manipulace vás může překvapit všude!!! Konformita a poslušnost uProjevíme souhlas s druhým, i když máme zcela jiný názor na věc – konformita u uPosloucháme pokyny druhého, i když s ním zjevně nesouhlasíme – u poslušnost u uVyjdeme vstříc na základě požadavku jiné osoby - vyhovění u u u Co vede k konformitě usouvisí s očekáváním a plněním sociálních rolí u„člověk dělá to, co druzí, aby neztratil přízeň, aby nebyl odmítnut“ uv tomto smyslu je velmi citlivé období dětství u u„člověk dělá to, co druzí, aby dosáhl uznání, respektu u uv tomto smyslu je velmi citlivé období puberty a adolescence u u„člověk dělá to, co druzí zejména v nových situacích, kdy se cítí bezradně „nebýt za blbce“ u Pomůžete či ne?? uPředstavte si následující situaci. uJste na nádherné pláži. Dívka na vedlejší dece se odejde koupat a na dece nechá své rádio. uNěkolik minut poté přijde muž, který dané rádio odnese. uJak zareagujete? u u u u u C:\Program Files\Microsoft Office\MEDIA\CAGCAT10\j0300840.wmf uV daném experimentu většina lidí na krádež rádia nijak nereagovala, protože necítili zodpovědnost za věci své sousedky. Pokud je však dívka před svým odchodem požádala, zda by trochu neohlídali její věci během toho co se bude koupat. Většina lidí při pokusu cizího muže vzít dívčino rádio okamžitě reagovala. uJinak řečeno pro zasáhnutí v situaci, kdy někdo potřebuje pomoci, hraje velkou roli zda cítíme, že jsme za pomoc danému člověk zodpovědní uDůležitost pocitu zodpovědnosti ukazuje tragický případ zavražděné Kitty Genovese. u Efekt přihlížejícího – Bystander efekt uhttps://www.youtube.com/watch?v=BdpdUbW8vbw u u uV New Yorku, se dívka jménem Kitty Genovese vracela kolem třetí hodiny ráno k sobě domů, když byla napadena mužem s nožem. Její křik probudil sousedy a vystrašil útočníka tak, že se dal na útěk. Poté co však útočník viděl, že se Kitty nikdo nevydal na pomoc, se vrátil a přes její křik ji brutálně zavraždil. Mezi prvním útiokem a poslední smrtící ránou nožem uběhlo více než půl hodiny během, které se Kitty bránila a volala o pomoc. Přesto nikdo z 38 osob, které útok sledovali ze svého okna nepřišel Kitty na pomoc ani nezavolal policii. Svědkové, kteří poté vypovídali na policii shodně uváděli, že se domnívali, že pomoc již zcela jistě zavolal někdo jiný. uZ soc. psychologických výzkumů na toto téma již nyní víme, že pokud situaci v níž někdo jiný potřebuje pomoc, každý z přihlížejících spoléhá, že oběti pomůže někdo jiný a sám nereaguje. Tento jev nazýváme difuze odpovědnosti u uExperimentátoři požádali studenty, aby sami nebo ve skupinkách po třech čekali v čekárně na rozhovor. Zatímco studenti čekali, začal z ventilačního průchodu ve zdi vycházet kouř. Následujících šest minut bylo chování studentů tajně pozorováno. 75 % studentů čekajících o samotě během dvou minut oznámilo, že zpozorovali kouř. Avšak z těch, kteří čekali ve skupinkách, se takto zachovalo jen 13 %, a to přesto, že místnost byla nakonec zcela zaplněna kouřem. Experimenty Darley a Latané uV tomto pokusu experimentátor pokusné osoby požádal, aby se zúčastnily skupinové diskuse o životě na studentské koleji, a to buď s jedním, třemi nebo pěti dalšími účastníky. Účastníci seděli po jednom v kójích, které jim bránily vidět na sebe navzájem. Komunikovali spolu pomocí mikrofonu a sluchátek. V každé skupině byla jenom jedna opravdová pokusná osoba; zbytek tvořily magnetofonové nahrávky. Diskuse začala tím, že jeden z falešných účastníků popsal ze záznamu svoje osobní problémy, včetně sklonu k epileptickým záchvatům ve stresově náročných situacích. Když pak začal během druhého kola kruhové diskuse mluvit znovu, dostal záchvat a sípal o pomoc. Pokusila se mu skutečná pokusná osoba pomoci? u u uKdyž se opravdová pokusná osoba domnívala, že uje jediným dalším účastníkem debaty, řekla uexperimentátorovi o epileptickém záchvatu v 85 % případů. uJakmile se pokusná osoba domnívala, že se podílí na upokusu ještě s třemi dalšími účastníky, procentuální podíl upokusů poskytnout pomoc klesl na hodnotu 62 %; ua v šestičlenné skupině došlo k dalšímu poklesu až na 31 %. uJe zřejmé, že čím větší je skupina, tím je méně pravděpodobné, uže se oběti dostane pomoci. u Experimenty Darley a Latané uDáma v nesnázích“ („Lady In Distress“) u uPokusné osoby uvítala mladá experimentátorka, požádala je, aby se posadily a vyplnily dotazník. Pak jim řekla, že se hned vrátí, a odešla do vedlejší místnosti. Účastníci ji mohli slyšet, jak vedle přesouvá přes pokoj židli a šplhá se na ni. Poté následoval výkřik a rána, jako by někdo spadl na zem. Experimentátorka pak zaúpěla bolestí a zvolala: „Proboha, můj kotník! Nemůžu s ním ani pohnout! Myslím, že je asi zlomený!“ Pokračovala v naříkání, dokud jí jedna z pokusných osob nepřišla na pomoc, či dokud neuplynula jedna minuta, aniž by někdo přišel. u uVýsledky byly docela překvapující. u70 % pokusných osob poskytlo ženě pomoc, pokud byly ponechány o samotě. uPokud na ni ve vedlejší místnosti čekaly po dvojicích, dostalo se jí pomoci jen ve 40 % případů. uK ještě dramatičtějšímu poklesu došlo, když pokusná osoba vyčkávala s pasivním tajným pomocníkem experimentátorů, který neudělal nic, aby ženě poskytl pomoc. V těchto případech skutečná pokusná osoba přispěchala „oběti“ na pomoc pouze v 7 % případů. Experimenty Latané, Rodinová uEfekt přihlížejících (rozptýlená odpovědnost) – sociální jev, který vyjadřuje skutečnost, že v přítomnosti jiných lidí se snižuje míra pravdě podobnosti poskytnutí pomoci jedincem. uNejsilnější je rozptýlená odpovědnost přítomná ve skupině cizích osob, kde je nízká skupinová koheze uhttp://www.youtube.com/watch?v=PDAVRRj7Ge8 uNejednoznačnost situace uStrach z nevhodného zásahu - tento strach vzrůstá s počtem přihlížejících jedinců uStrach ze sociálního omylu uČasový tlak u u u u u u Situační faktory uProsociální chování je dobrovolné chování zaměřené ve prospěch druhé osoby a je vykonáno bez nároku na odměnu nebo zisk, musí aktéra stát jistou námahu a energii a vyžadovat od něho oběť uZnaky: uje vykonáno ve prospěch druhého, unevyplývá z povinnosti uje vykonáno bez očekávání zisku nebo vnější odměny upodporuje reciprocitu (tj. podobné chování příjemce) unenarušuje identitu poskytovatele ani příjemce u u Definice a znaky prosociálního chování uOsoba a osobnost pomáhajícího – zaměříme se především na vliv nálady, pohlaví a osobnostních rysů na prosociální chování. uSociální okolí – zabýváme se vlivem rodinného prostředí a výchovy na prosociální chování děti, zjišťujeme také vliv širšího sociálního a kulturního prostředí na pomáhající chování. uSituační faktory – zkoumáme, které situační faktory podporují a které naopak inhibují výskyt prosociálního chování. uOsoba příjemce prosociálního chování – věnujeme se tomu, které faktory rozhodují o tom, že člověk v tísni vůbec požádá o pomoc. Také charakterizujeme jedince, kterému je pomoc poskytována častěji a ochotněji. u Determinanty prosociálního chování uDobrá nálada má pozitivní vliv uLidé jsou dokonce ochotni pomáhat více za pěkných slunečných dnů uPomáhají více dívky, ženy, kde je potřeba síla, tak muži uRysy prosociální osobnosti usilná vnitřní kontrola uvíra ve „spravedlivý svět“ usilný pocit sociální odpovědnosti uschopnost projevit empatii umenší egocentrické založení uEmpatie – vcítění se do pocitů a jednání druhých u u Osoba a osobnost pomáhajícího uRodinné koreláty prosociálního dítěte: udostatek lásky, opory a pomoci upřiměřeně vyvážená kontrola a přísnost uakceptace dítěte uŠirší sociální okolí uKultura – děti z Číny (nejkolektivističtější země) mají větší úctu ke staří, jsou mírnější a méně agresivní, než jejich vrstevníci v USA u Sociální okolí upomoc poskytujeme ochotněji svým rodinným příslušníkům, dále pak známým a přátelům, svým oblíbencům, lidem podobným, těm, kteří jsou na naší pomoci závislí uFaktory, které rozhodují o tom, zdali je člověku v nouzi poskytnuta pomoc: uposouzení příčiny nesnází– jestliže je příčina spatřována ve vlastní nezodpovědnosti člověka v nouzi, je ochota druhých pomoci menší uZávazek vůči člověku v nouzi – na kom nám záleží, vůči komu cítíme provinění, kdo nám již pomohl uPohlaví příjemce pomoci – muži ženám, ženy stejně u u u Osoba příjemce prosociálního chování Stres, jeho projevy, důsledky, determinanty PhDr. Lenka Emrová 8. přednáška Proaktivní a reaktivní osobnost uPROAKTIVNÍ uProaktivita je schopnost člověka vědomě přebírat odpovědnost za reakci uNaše jednání je výsledkem našich voleb (rozhodnutí, nikoliv podmínek, které nás ovlivňují uProaktivní člověk není vazalem svých emocí a nikdy nereaguje zkratkově uNesvaluje vinu na okolí, situace či lidi uJako lidé se rodíme vysoce proaktivní, ale vlivem okolností a stresových situací tuto schopnost ztrácíme uREAKTIVNÍ uReaktivní lidé umožnili, aby byli životem ovládáni, protože chápou život jako funkci podmíněnosti a podmínek: př. když je hezky, cítím se dobře uReaktivní lidé jsou závislí na očekávání druhých, jsou závislí na zpětné – jak je budou druzí hodnotit, př. hodnocení přes hodnocení druhých uReaktivní lidé jsou ovládáni pocity druhých a okolnostmi, př. moje pohoda je závislá na chování druhého uReaktivní lidé si přivlasťnují problémy svého okolí a přebírají za ně zodpovědnost, př. Jak se budou druzí cítit Proaktivní a reaktivní osobnost uProaktivní jazyk: uZkusme se na to podívat jinak uJsem ochoten uChci se dohodnout uMůj úhel pohledu je ten a ten uVidím to takto uReaktivní jazyk: uTakový jsem uNejsem zvyklý/jsem zvyklý uNic s tím nemohu udělat uNejde mi to uOkolnosti mě nutí uNestíhám uMusím uTo se může stát jen mně stress Stres „Stres je to, co za stres sami považujeme.“ Stres je nespecifická fyziologická reakce organismu na jakýkoliv nárok na organismus kladený. (H. Selye, 1974) Stres je stav organismu, kdy jeho integrita je ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu. (H. Cooper, M.H. Appley) Stres: je soubor reakcí organismu na vnitřní nebo vnější podněty, narušující normální chod funkcí organismu. Stres distres eustres Jedná se o špatnou, zlou či dlouhodobou zátěž, která je spojena s negativně laděnými a prožívanými emočními procesy (zklamání…) Jedná se o zátěž příjemnou radostnou a aktivizující (radostné vzrušení…) Stresor = podnět vyvolávající stres STRESOR Když smysly zachytí hrozbu (ránu, výhružný pohled, hrůzný vjem), informace se mozkem šíří dvěma různými cestami (zde A, B) A zkratka, horká linka do amygdaly. Ta zalarmuje ostatní části mozku. Důsledkem je úleková reakce, zpocené ruce, zrychlený puls, vzestup TK, výdej adrenalinu. To vše před uvědoměním si situace B hlavní dráha. Teprve po aktivaci strachu se zařadí vědomá mysl. Část senzorické informace putuje do talamu (“processing hub“) a dál do kůry. Ta je zpracovává a rozhoduje, zda vyžadují alarm. Jestliže ano, spustí amygdalu. HYPOTALAMUS Œ SYMPATICKÝ NERVOVÝ SYSTÉM � Nervové impulzy aktivují různé žlázy a hladké svalstvo Ž DŘEŇ NADLEDVINEK Stresové hormony jsou krví přenášeny do důležitých orgánů a svalů � HYPOFÝZA KŮRA NADLEDVINEK ‘ � ’ ÚTOK, ÚTĚK STRESOR Stres z fyziologického hlediska Antagonistický vztah mezi sympatikem a parasympatikem usympatikus uPůsobí nediferencovanĕ uRychlý nástup aktivity uRychlý ústup aktivity uSpotřebovává zdroje uparasympatikus uPůsobí diferencovanĕ uPomalý nástup aktivity uPomalý ústup aktivity uUchovává zdroje uObnovuje zdroje Stres z fyziologického hlediska Autonomní nervový systém sympatický parasympatický Zrychluje, aktivizuje Zpomaluje, relaxuje Srdce bije rychleji Svaly se stáhnou Uvolňuje se krevní cukr a tukové složky Zrychluje se dýchání Zpomaluje srdce Uvolňuje svaly Obnovuje a udržuje normální funkce těla Recipročně inhibované Když je jeden stimulován, druhý je vypnut STRESOR POHOTOVOST 2-5 % ŽIVOTA POKOJ 95-98 % ŽIVOTA Funkce autonomního nervstva uParasympaticus žzajišťuje zotavení organismu žzpomaluje srdeční činnost, snižuje krevní tlak žzužuje průdušky žzesiluje peristaltiku střev žzužuje zornice žvyvolává sekreci slin a trávících žláz žsnižuje svalové napětí svěrače, konečníku a močového měchýře žzvyšuje průtok krve v kůži a břišních orgánech žzklidňuje sekreci potních žláz žzklidňuje stahy hladkých svalů a chlupů žzajišťuje akomodaci oka žzpůsobuje erekci vnějších pohlavních orgánů Sympaticus •připravuje organismus k aktivitě •zvyšuje srdeční činnost, krevní tlak •rozšiřuje průdušky •zeslabuje peristaltiku střev •rozšiřuje zornice •snižuje sekreci slin •zvyšuje svalové napětí svěrače, konečníku a močového měchýře •vyvolává sekreci dřeně nadledvin •snižuje průtok krve v kůži a břišních orgánech •vyvolává sekreci potních žláz •vyvolává stahy hladkých svalů a chlupů • Důsledky trvalé činnosti sympaticu – civilizační choroby uVysoký krevní tlak, infarkt, mozkové cévní příhody uCukrovka II.stupně uBolesti hlavy, zad uŽaludeční vředy uKolitidy – onemocnění střev (Crohnova nemoc…) uRevmatická artritida uSnížená imunita uAlergie uAstma uInfekční choroby uRakovina, leukémie u u u 01-mozek-stavba-hypothalamus-epifyza Stresové signály stres Mysl Chování Tělo Emoce Bušení srdce Nechutenství Bolesti hlavy Nucení na močení Bolesti v břiše – průjem Bolesti krční a bederní páteře Snížená imunita Změny nálady Nadměrné trápení a starosti Omezení kontaktu s druhými lidmi Podrážděnost a úzkostnost Zvýšená absence, nemocnost Osobní nehodovost, zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům Zvýšená konzumace alkoholických nápojů, cigaret, léků Ztráta chuti k jídlu, přejídání se Problémy s usínáním, Netrpělivost, agresivní chování Obavy Negativní myšlenky Obtížné či ukvapené rozhodování Pomatenost, zhoršený úsudek Pocity únavy a obtíže při soustředění Fáze stresu uObecný adaptační syndrom má tři v podstate stereotypní fáze: urychlou "poplachovou" reakci, která má dvě části - šokovou a protišokovou, kde se uplatňuje sympatiko adrenomedulární systém. Cílem této reakce je zmobilizovat síly v organismu k obraně. Tato reakce je velmi nehospodárná co se týče využívání energie. urezistence ufáze exhausce či vyčerpání uV posledních dvou se uplatňuje hypofyzárne adrenokortikální systém unastává pokud nedojde k vyřešení stresové události ve fázích poplachu a adaptace. Dochází k vyčerpání adaptačních schopností organismu a k jeho zhroucení, což může mít podobu psychosomatického onemocnění, psychické poruchy, ale také syndromu vyhoření, deprese. u Druhy stresu uAkutní stres – stres je intenzivní a krátkodobý, dochází ke změnám v organismu, ale zároveň dochází k rychlému návratu ke klidu, stresová reakce doznívá a dochází k uvolnění uAnticipovaný stres – stresová pohotovost narůstá spolu s očekáváním stresoru až k silnému napětí, po exhibici stresoru postupně opadá. uChronický stres – je dlouhodobé vystavení se stresoru, přičemž příznaky stresu mohou být méně nápadné, méně výrazné, napětí nemusí dosahovat vysokých hodnot, ale negativní dopad na organismus může být větší. U chronického stresu chybí hlavně odpočinek a nedaří se ani náhled nad situací. u Osobní a osobnostní determinanty zvládání stresu Individuální osobnostní vlastnosti uovlivňují naše chování, prožívání a jednání a také reakce na stres. uČasto určují, jak silně a v jaké kvalitě stresovou situaci prožíváme a jaký máme životní styl, který mimo jiné ovlivňuje i náš zdravotní stav a může vést ke vzniku některých chorob. uExtroverze, introverze, labilita, stabilita, svědomitost, cílevědomost….. u Chování typu A uFriedman a Rosenman (1959, 1961) rozlišili typy chování: uOsobnosti s chováním typu A se vyznačují: uvysokou hladinou ctižádostivosti, soutěživosti, průbojnosti, agresivity, uOsoby tohoto typu jsou vysoce zaujaty svým povoláním a zanedbávají ostatní oblasti života, ujsou agresivní, byť se projevy agresivity snaží potlačit, unetrpělivostí, neklidem, umají napětí obličejových svalů, uvýbušnou důraznou řeč, uchronickým nedostatkem času, který vede ke zrychlování všech motorických i psychických aktivit uVysokou mírou kontroly u uJe u nich vyšší výskyt onemocnění ischemickou chorobou srdeční (ISCH) u Chování typu B uOsobnost s chováním typu B, je charakterizována opaky, opozicemi uvedených osobnostních rysů typu A. uPodobně byl rozdělen typ B na: utyp relaxovaný, který je v souvislosti se stresem projektivní, utyp stísněný, u něhož se projevuje vyšší riziko v náchylnosti k onemocnění. u Chování typu C u uVe vztahu k nemoci a zdraví byly ve stejné době, tedy na přelomu 50. a 60. let 20. století, klasifikovány čtyři osobnostní typy chování typu C (tzv. „C – personality“), které byly zkoumány zejména v souvislosti s rakovinou a nádorovými onemocněními. uChování typu C podle Baltrusche a kol. je charakterizováno především: utendencí potlačovat negativní emoce; uneschopností vyjadřovat emoce – zejména hněv; uvyhýbáním se konfliktům; utzv. „harmonizujícím chováním“; usilně vyjádřenou sociální desirabilitou a sociální konformitou. u Chování typu D uNejnověji je intenzivněji zkoumána náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám u tzv. osobnostního typu D. uPojem pochází od belgického psychologa J.Denolleta (1991) uD znamená „distressed “, a osoby typu D jsou charakterizované tendencí k prožívání negativních emocí a současně k potlačování exprese těchto emocí a souvisejícího chování v sociální interakci. uTendence prožívat negativní emoce a tendence k sociální inhibici uVede ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění Osobnostní determinanty stresu uVulnerabilita (zranitelnost, citlivost) uResilience uHardiness uSense of coherence uLocus of control uSelf efficacy uOptimismus x pesimismus uKladné sebehodnocení uSmysluplnost života a smysl pro humor u Resilience uvyjadřuje odolnost, pružnou, elastickou a houževnatou nezdolnost či nezlomnost upružnost návratu systému k původním podmínkám, aniž by došlo k jeho deformaci u u schopnost získat zpět síly, zotavit se a pružně se vrátit do původní podoby Koncepce hardiness uTendence spoléhat se na vlastní síly a využívat všech vnitřních kapacit a rezerv, plně se oddávat prováděným činnostem. uŽivotní změny pro jedince neznamenají v prvé řadě překážky, ale jsou vnímány jako inspirující, vzrušující a smysluplné události. Jsou si plně vědomi vlastních schopností ve smyslu kompetence ovládat a řídit události, které se odehrávají v jejich životech uPřijmu odpovědnost, mám své prožívání pod kontrolou, překážku vnímám jako výzvu, příležitost u Sense of coherence ukonstrukt soudržnosti osobnosti (SOC) uSOC je definován jako „trvalá tendence vidět svět jako více či méně uspořádaný, předvídatelný a kontrolovatelný“ u u uintegrita (ucelenost) osobnosti - posílení udezintegrace (rozpad) osobnosti - oslabení uNejvíce záleží na postoji k životu uZáleží na soudržnosti skupiny (rodiny) a soudržnosti osobnost u u ROZUMĚT DÁVAT SMYSL ZVLÁDNOUT u Místo kontroly – Locus of controll uMá-li člověk tzv. „vnitřní místo kontroly“ znamená to, že má důvěru ve vlastní síly při zvládání skutečností, událostí, a že se domnívá, že má vliv na výsledky těchto událostí. uNaopak „vnější místo kontroly“ znamená, že jedinec pociťuje, že jeho vlastní osobní síla má minimální vliv na výsledky událostí. Skutečnosti kolem něj jsou ovládány osudem, náhodou anebo jinými, mocnějšími lidmi. u Self – efficacy (sebeúčinnost, osobní zdatnost) upřesvědčení jedince, že je schopen dosáhnout cílů, které si předsevzal. u uMŮŽU TO ZKUSIT a POVEDE SE TO u uV řadě studií se ukázalo, že tato charakteristika je mimořádně dobrým obranným faktorem proti stresu. Zmíněná charakteristika úzce koreluje např. s kvalitou života, úspěšným zvládáním těžkostí, zanecháním kouření či pití alkoholu apod. Optimismus a pesimismus udispoziční optimismus = osobnostní charakteristika lidí, kteří obecně očekávají, že výsledek dění, jehož jsou účastni, bude kladný. utzv. naučený pesimismus. Tito lidé hodnotí události jako přesahující jejich síly, bez možnosti je změnit. uPříčiny stresových situací vidí převážně sami v sobě, v kvalitách své osobnosti, nikoli v působení vnějších okolností, a nevidí naději na úspěšné zvládnutí této situace. Kladné sebehodnocení selfesteem uschopnost vidět sebe sama s určitým odstupem tak, jak vidíme druhého člověka, a zároveň se popsat a ohodnotit, což je spojeno s mnoha kladnými a negativními emocemi. uLidé s vysokou mírou sebehodnocení jsou zvídavější, odvážněji se seznamují s novými informacemi i pohledy na skutečnost, jsou důvěřivější, spokojenější a mají méně vnitřních konfliktů. Jsou asertivnější, ne však agresivní. Kladou si poměrně vysoké cíle, obvykle jsou úspěšnější a častěji dosahují cílů, které si stanovili, což opět zvyšuje míru jejich sebehodnocení. Jsou též výrazněji přesvědčeni o tom, že jejich skutečný stav je blízký ideálu jejich „já“. Smysluplnost života a smysl pro humor uAntonovsky (1979) ve svých studiích zjistil, že lidé, kteří mají pro co žít, mají víru, a lidé, kteří mají smysl pro humor, lépe zvládají životní těžkosti. uPodstata blahodárnosti humoru a vůbec optimismu na lidský organismus spočívá ve změněném úhlu pohledu na problém u u Zvládání stresu Copingové strategie Coping u„snaha zvládat podmínky, které vyžadují anebo přesahují míru adaptačních schopností jedince uCOPINGOVÉ STRATEGIE = ZPŮSOBY, JAKÝMI SE SNAŽÍME ZVLÁDAT STRES u„Zvládáním (kopinkem) se rozumí snaha uintrapsychická (vnitřní) uinterpsychická - zaměřená na určitou činnost – řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní i vnější požadavky Rozdělení reakcí na zátěž uJiří Mareš navrhuje rozdělení reakcí jedince na zátěž ureakce stresové či obranné - chování nevědomé ureakce zvládací, které jsou vědomým reagováním člověka na stresovou situaci (Mareš, 2001). uPři volbě copingové strategie je třeba brát v úvahu tři oblasti: uMyšlenkovou (kognitivní) uEmocionální (citovou) uVolní, projevující se chováním (činností) u Techniky řešení stresových situací agresivní úniková další přímá agrese nepřímá agrese autoagrese prostý únik únik do nemoci únik do fantazie únik do samoty egocentrismus popření regrese projekce kompenzace vytěsnění racionalizace bagatelizace identifikace Obranné mechanismy Lazarusovo pojetí uLazarus položil ve svém pojetí zvládání stresu důraz na myšlenkové zpracování toho, co se děje: uPrimární myšlenkové hodnocení (primary appraisal): uPrvní fáze styku se stresorem představuje pro jedince šok. uČlověk zvažuje význam určité události s ohledem na to, jak moc ho ohrožuje. uToto posouzení je subjektivní, neexistuje žádné obecné kritérium rozlišující, zda je pro konkrétního jedince situace ohrožující, zatěžující. uV této fázi je důležité, zda člověk považuje situaci za ovlivnitelnou (changeable) nebo neovlivnitelnou. u Lazarusovo pojetí uSekundární hodnocení (secondery appraisal): uTato fáze má kognitivní charakter, člověk hodnotí a aktivuje možnosti, které má a které by mohly pomoci při zvládání toho, co ho ohrožuje (přehled „zbraní“ a jejich účinnosti). uČlověk si klade otázku: „Co mohu v dané situaci dělat?“ Hledá dostupné zdroje zvládání. uPatří sem uzdroje fyzické (zdraví, vitalita), uzdroje psychologické (schopnosti, dovednosti), uzdroje sociální (vztahy k druhým lidem – tzv. social resources, social support, pomoc odborníků), uzdroje materiální. u Lazarusovo pojetí uTřetí fází hodnocení je „přehodnocování situace“. Člověk reflektuje předchozí kroky. Je třeba vědět, co se v důsledku použité strategie změnilo a podle toho je třeba měnit strategie u Negativní jevy na pracovišti PhDr. Lenka Emrová 10. přednáška Syndrom vyhoření „Práce šlechtí“, aneb syndrom vyhoření a workoholismus jako metla lidstva Syndrom vyhoření – burn-out u ustav tělesného, citového (emocionálního) a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Tato emocionální náročnost je nejčastěji způsobena spojením velkého očekávání s chronickými situačními stresy.“ u u uSyndrom vyhoření – BURN-OUT SYNDROM - popsal jako první v roce 1974 americký psychiatr H. J. Freudenberger uproces, který začíná nadměrným a dlouhodobým pracovním zatížením, které vede k pocitům napětí, podrážděnosti, až k úplnému psychickému vyčerpání. u u Příznaky psychické uztráta nadšení, schopnosti pracovního nasazení, uzodpovědnosti; unechuť, lhostejnost k práci; unegativní postoj k sobě, k práci, k instituci, ke společnosti, k životu; uúnik do fantazie; upotíže se soustředěním, zapomínání; usklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost; upocit nedostatku uznání u Příznaky tělesné uporuchy spánku, chuti k jídlu, náchylnost k nemocím, upotíže v oblasti srdeční činnosti, udýchání nebo zažívání; urychlá unavitelnost, vyčerpanost usvalové napětí, vysoký krevní tlak u Příznaky vztahové uubývá angažovanosti, snahy pomáhat problémovým klientům; uomezení kontaktů s klienty na nejmenší možnou mez; ucynický nebo lhostejný přístup ke klientům uomezení kontaktů s kolegy upřibývání konfliktů v oblasti soukromí; unedostatečná příprava k výkonu práce, dlouhodobě nízká výkonnost u Mobbing a bossing Negativní chování - příčiny uSituační faktory uVliv prostředí uVliv prototypu role uPřenesená odpovědnost uDeindividuace u uOsobnostní faktory uPsychopatie uNízká frustrační tolerance uZvýšená tolerance k násilí u DEFINICE MOBBINGU uObecná charakteristika: uMobbing je řada negativních komunikativních jednání, kterých se pravidelně dopouští jednotlivec nebo několik osob vůči určitému člověku po určitou dobu (nejméně půl roku alespoň 1x týdně). uÚtok vede jeden nebo více silných jedinců proti slabšímu, tyto nepřátelské útoky se systematicky opakují. u u u n Mobbing je odvozen od angl. slova to mob - utlačovat, urážet, útočit, napadat, vrhat se na někoho, srocovat se. n V anglosaské oblasti „bullying“, „employee abuse“. uMobbing - systematické zákulisní intrikování, omezování, teror řízený kolegy na pracovišti nebo přímo nadřízeným. u uMobbing ze strany kolegů uMobbing ze strany nadřízeného (bossing) uMobbing ze strany podřízených (staffing - méně typický) u uCíl: donutit dotyčného, aby opustil pracoviště z vlastní vůle. uZe strany kolegy uŠíření pomluv uIzolování kolegy uSabotování práce uZnevažování výkonů a schopností uPoškození soukromí a osobnosti uPoškození zdraví uNičivé války bez naděje na usmíření u u u uZe strany nadřízeného uDávání pocitu nadřazenosti (urážky a ponižování) uNaprostá ignorace uÚkoly nesplnitelné v čase uNedostatek informací uÚkoly pod úroveň uÚkoly ohrožující psychické a fyzické zdraví uKontrola malá, až vůbec žádná uKontrola velká uDůležité úkoly se dějí za jejich zády uOkleštěné kompetence uZáměrné poškozování práce uÚmyslné vyhledávání nedostatků Profil oběti mobbingu uObětí mobbingu se často stávají lidé, kteří jsou něčím výjimeční: uodlišnost rasová, náboženská, politická, genderová (žena v mužském kolektivu či naopak) usilní introverti, lidé s vadou řeči uči naopak velmi inteligentní zaměstnanci, schopnější nebo vzdělanější než zbytek pracovního kolektivu. uNeexistuje však žádný typický profil oběti – mobbing může postihnout každého. uNejčastěji jím trpí ženy, lidé mladší 29 let a lidé s nižším vzděláním. ukaždý může být obětí mobbingu - a dokonce i iniciátorem. uDospělý, který již jako dítě tyranizoval ostatní, má velké předpoklady setrvat v tom i v dospělosti. uNa druhou stranu dítě, které bylo obětí šikany si může svoje ponížení kompenzovat v dospělosti. Příčiny vzniku mobbingu uVnější příčiny: uPermanentní tlak na zvyšování výkonů a snižování nákladů. uStrach před ztrátou zaměstnání (napjatá ekonomická situace) uFiremní kultura: uFiremní kultura s nízkou úrovní etiky. uNedostatky ve vnitropodnikových strukturách uNedostatečná kvalifikace pro vedení lidí - autoritářský styl vedení. u u Příčiny vzniku mobbingu (pokrač.) uVztahy v kolektivu: uZávist a konkurenční vztahy uPodstatné rozdíly v míře (příp. nedostatek) tolerance uDestruktivní zacházení s chybami či omyly. uStruktura osobnosti mobovaného statistiky uZhruba 4 – 8% pracujících je vystaveno mobbingu. uAsi 20% sebevražd je považováno za důsledek mobbingu. uMobbing hrozí především zaměstnancům a úředníkům: uresortu zdravotnictví a soc. věcí (7-násobné riziko) uresortu školství (3,5-násobné riziko) ustátní správy (3-násobné riziko) Základní opatření proti mobbingu uMobbingu se nedaří na pracovištích na nichž vládne dobré pracovní klima. u uMobbing se vyvine z mnoha konfliktů protože se nechá věcem volný průběh. u uVčas rozpoznat mobbingové aktivity a cíleně proti nim zakročit - problém se podaří vyřešit.