Komunikace s vážně nemocnými a s umírajícími pacienty Paliativní péče v ČR PhDr. Markéta Školoudová Doporučení pro komunikaci •Komunikace s umírajícími – jedno z nejnáročnějších témat komunikace • •Význam: •pozitivně přispívá ke kvalitě života v terminálním stadiu • •Aby zdravotníci mohli porozumět umírajícím pacientům, jejich rodinám, měli by si ujasnit vlastní pohled na existencionální otázky smrti a utrpění. • Doporučení pro komunikaci s pacienty trpícími bolestí •S bolestí se sestra setkává denně •Člověk trpící bolestí si zaslouží obzvláště citlivý přístup bolest je hluboce osobní zkušenost a musí být jako taková akceptována a respektována ošetřujícím personálem •Být pozorná k projevům bolesti u pacienta •Akceptovat neverbální projevy bolesti u pacienta •Nepospíchat, když pacient sděluje, co, jak a kde ho bolí •Nebagatelizovat („to vás nemůže tak bolet!?“, „to noc není“) •Projevovat empatii Doporučení pro komunikaci s pacienty trpícími bolestí •Pacienta informovat před každým bolestivým zásahem, že to bude bolet, jak to bude bolet, jak dlouho to bude bolet •Být v úzkém kontaktu s pacientem, aby věděl, že pomoc je na blízku •Posilovat vlastní aktivitu a iniciativu pacienta v boji s bolestí Aktivity v rámci práce sestry s pacienty trpícími bolestí •Podávání léků proti bolesti •Rozhovory s pacientem o bolesti •Přiměřená aktivizace pacienta, odpoutání od bolesti •Poskytování účasti při bolesti •Pomoc při zvládání strachu a úzkosti •Respektování pacientových metod úlevy •Pomoc při relaxačních metodách •Sledování verbálních a neverbálních projevů souvisejících s bolestí •Zabezpečení kontaktu s nejbližšími •Vypracování plánu na sledování bolesti, poučení pacienta o vedení deníku bolesti Doporučení pro komunikaci s vážně nemocnými pacienty a umírajícími •Čtyři formy vědomého kontextu v souvislosti s typy vzájemné komunikace mezi zdravotnickými pracovníky, příbuznými a osobou, která umírá (Bártlová, Jobánková, 2006): •uzavřené uvědomění (P/K nemá tušení, personál je uvědoměn) •podezíravé uvědomění (na P/K doléhá podezření, že bude muset zemřít, aniž by o tom byl personálem zevrubně informován) •uvědomění oboustranného klamání (všichni zúčastnění interakce vědí o stavu, aniž by to však vzájemně přiznali) •otevřené uvědomění – pacient i personál znají skutečný stav, realisticky ho vyhodnocují a vědomosti si vzájemně předávají • Psychosociální aspekty •Proces umírání – bolestivá kapitola lidského života •Těžce nemocný pacient prožívá lítost nad svým neutěšeným zdravotním stavem •Postupně se musí vyrovnávat s celou řadou ztrát a s faktem, že se dny jeho života blíží ke konci •stavy smutku, rozlady, deprese, zoufání střídá různě dlouhé období naděje, radosti •Někteří pacienti velice trpí, jiní chtějí prožít poslední chvíle radostně •OBECNĚ PLATÍ, ŽE ČAS UMÍRÁNÍ JE PRO VŠECHNY ZÚČATNĚNÉ ČASEM KRIZE, KDE DOMINUJÍ POCITY STRACHU A NEJSITOTY • Psychosociální aspekty •Nejčastější strach ze smrti (thanatofobie), z utrpení, bolesti nebo samoty •Strach se projevuje řadou typických příznaků, a to jak v oblasti fyzické, psychické, tak sociální •Fáze vyrovnávání se s těžkou nemocí (E.-Kubler Rossová), fáze „procesu“ umírání: 1.šok 2.agrese, hněv, vzpoura 3.smlouvání, vyjednávání 4.fáze deprese a smutku 5.přijetí, smíření •Těmito fázemi neprochází jen pacient, ale i jeho nejbližší •Fáze nemusí zachovat uvedený sled Psychosociální aspekty •Smíření a vyrovnání se se smrtí (přijetí nevyhnutelného) je pouze jedna z variant •Bouchal (1993) uvádí další reakce: •pasivní rezignace (netečnost, nezájem) •únik od vzpomínek, jaké to bylo kdysi •únik do fantazie a úvah o nesmrtenosti •pozitivní kompenzace – snaha o dokončení rozdělaného díla •negativní kompenzace – propadnutí alkoholu, drogám, přejídání se •Klidnému umírání a akceptaci smrti z psychologického hlediska často brání pocit osamělosti a opuštěnosti, a také „boj“ pacienta o život, kdy na smrt není připraven, neakceptuje ji a se svými nejbližšími se nerozloučil (Křivohlavý, 2002) Doporučení pro komunikaci •Vytvořit prostředí důvěry, ve kterém mohou pacienti a jejich rodiny vyjádřit a sdílet své pocity a myšlenky •Nechat dostatek času na rozhovor, zvážení a rozhodnutí •Pravdivě informovat, pokud pacient tyto informace požaduje •Informace o zdravotním stavu má podávat lékař (neodhadovat čas, který nemocnému zbývá, každému nemocnému musí zůstat naděje na zlepšení nebo vyléčení, bez naděje se nelze s nemocí vyrovnat) •Poskytovat stejné (shodné) informace a nekritizovat jiné poskytovatele zdravotní péče •Chápat obavy, strach a úzkost pacienta • • • • Doporučení pro komunikaci •Přistupovat k pacientovi s empatií, s respektem •Používat otevřené otázky („Jak se dnes cítíte?“) •Nezapomínat, že prvořadou potřebou umírajících je fyzická přítomnost a přímý kontakt blízkých lidí, zapojit rodinu do péče •Povzbudit pacienta, aby „dokončil věci“, které chce dokončit •Pomáhat pacientovi žít v přítomnosti •Pomáhat rodině i po úmrtí přiznat čas na truchlení (!příbuzní také potřebují pomoc a podporu!) •Zdroj: Křihohlavý, 1995, Plevová, Slowik, 2010, Špatenková, 2009, Venglářová, Mahrová, 2006 Doporučení pro komunikaci s pozůstalými •Smrt blízkého člověka = extrémní zásah do života pozůstalých • •Pozůstalí prožívají po náhlé ztrátě dosti dlouho pocit životního vykolejení, silnou nedůvěru v cokoli a kohokoli, sociální izolaci, intenzivní pocit, že zemřelý je stále na živu, osamělost, úzkost a depresi • •Pozůstalí potřebují pomoc – sestra svojí empatickou, vstřícnou komunikací může tuto podporu poskytnout. Proto musí znát průběh procesu truchlení Doporučení pro komunikaci s pozůstalými •Normální proces truchlení jako přirozená reakce na smrt blízké osoby (Kubíčková, 2001) tři stadia: •krátké období otřesu •období intenzivního zármutku a žalu •období rekonvalescence (uzdravování), kdy se pozůstalí vracejí k normálními společenskému životu Doporučení pro komunikaci s pozůstalými •Podstata normálního a patologického zármutku (Taročková, 1999) – pro zdravé vyrovnání se se ztrátou 6 „R“ procesů truchlení •Recognize – uznat realitu ztráty •React – reagovat na oddělení od objektu, prožívat bolest zármutku •Recolled and reexperience – vzpomínat na ztracený objekt, a opět prožívat vztah k němu •Relinquish – vzdát se starých vazeb k objektu a starého světa •Readjust – vytvořit si nový vztah ke ztracenému objektu, osvojit si nové způsoby bytí, vtvořit si novou identitu •Reinvest – emocionálně investovat do nových vztahů Doporučení pro komunikaci s pozůstalými •Zajistit klidné prostředí pro rozhovor s pozůstalými (nesdělovat informace ve stoje, na chodbě!) •Vyhradit si dostatek času pro rozhovor •Zachovat všechny společenské rituály (představit se, posadit se spolu, vyjádřit pozůstalým lítost) •Při rozhovoru se vyjadřovat věcně (zemřel, smrt), nesnažit se o zmírňující opisy (stalo se to) •Popsat okolnosti úmrtí, a používat slova, která jsou pro pozůstalé úlevná (netrpěl, umřel ve spánku) •Být citlivý, trpělivý Doporučení pro komunikaci s pozůstalými •Naslouchat pocitům pozůstalých, jejich vzpomínkám •Nedávat zbytečné rady (máte pro koho žít), vyhýbat se frázím (to chce čas) •Nebránit pláči •Nepřerušovat pozůstalé v jejich sdělení •Dovolit, aby ticho bylo součástí konverzace •Seznámit příbuzné se všemi formalitami, které budou následovat, poskytnout informační text •Poskytnout dostupné zdroje pomoci a podpory Koncept Paliativní péče v ČR •V ČR kolem 80% všech úmrtí ve věku nad 65 let •Senioři tvoří největší část klientů paliativní péče • •2007 Standardy hospicové paliativní péče • •Dělení paliativní péče: •Obecná paliativní péče •Specializovaná p.p. (interdisciplinární péče) • Formy specializované paliativní péče •Zařízení domácí p.p. (domácí či mobilní hospic) – specializovaná péče v domácím prostředí formou návštěv lékaře-specialisty, sester (režim 24/7), garantuje vybavení pomůckami (polohovací lůžko, kyslík,..) •Hospic – samostatně stojící lůžkové zařízení pro pacienty v preterminální a terminální fázi nevyléčitelného onemocnění, obvyklá doba pobytu 3 – 4 týdny, důraz na individuální potřeby „úcta k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti“ •Specializovaná paliativní péče ve zdravotnických zařízeních •Specializované ambulance paliativní péče •Denní stacionář paliativní péče (edukační, relaxační aktivity pro pacienty, kteří žijí doma) •Zvláštní zařízení specializované paliativní péče (poradny, tísňové linky pro určité diagnostické skupiny) Děkuji za pozornost