ONEMOCNĚNÍ NOVOROZENCŮ
Porod novorozence, jak již bylo řečeno, představuje nesmírně závažný okamžik stresového charakteru, kladoucí vysoké nároky na adaptační schopnost dítěte a vyžadující dokonalou koordinaci kardiorespiračního a centrálního nervového systému (dále jen CNS). Přestože naprosto nezanedbatelnou, determinující, a tudíž významnou roli pro dítě vjeho dalším postnatálním životě hraje nitroděložní situace, zejména pak prvé tři měsíce gravidity, v nichž je embryo vysoce cidivé k toxickému a teratogennímu účinku celé plejády vlivů (pozor například na běžně užívané sali-cyláty a tetracyklinová antibiotika), je vlastní mechanizmus porodu mimořádně závažným a často i rizikovým procesem. Má vliv nejen na okamžitý stav po porodu, nýbrž i na další vývoj, především v prvních hodinách života. Ačkoliv riziko postižení novorozence v důsledku abnormálních poloh v děloze je dnes díky operačním technikám minimální, stále existují situace bezprostředně ohrožující jeho život (mj. výhřez pupečníku, jeho komprese a strangulace a podobně). Zvláštní opatření a postupy vyžadují pak porody novorozenců nízkých porodních vah a zejména pak pokud probíhají v předčasných gestačních obdobích (kolem 30. týdne gravidity).
Aniž bychom hodlali zacházet do podrobností, je nutné zdůraznit, že existence porozeného dítěte závisí bezprostředně na dokonalé funkci plic. Ta spočívá především v přítomnosti tak zvaného anHatelektatického faktoru (čili faktoru povrchového napětí - surfaktantu), látky fosfolipidové povahy, zabraňující kolapsu -atelaktázi - plic po narození. Jelikož se počíná vytvářet po 30. týdnu gravidity, je zřejmé, že novorozenci porození před tímto termínem vyžadují mimořádnou péči a terapeutické postupy, jež patří do rukou specialistů na neonatologických pracovištích typu jednotek intenzivní péče.
Převážná část (90 %) porodů probíhá za fyziologických okolností, zpravidla mezi 38. až 42. týdnem gravidity. Fyziologický novorozenec nevyžaduje, kromě toalety dýchacích cest, zajišťující jejich průchodnost, speciální terapii. První vyšetření pediatrem po porodu umožňuje a také vyžaduje posouzení stupně adaptace na zevní podmínky a odhalení přítomnosti zjevných vrozených vývojových vad.
ONEMOCNĚNÍ NOVOROZENCŮ
3.1 Asŕyktický syndrom
Orientační hodnocení základních životních funkcí se provádí v 1., 5. a 10. minutě po narození stanovením tak zvaného **. podb Apgarové. Pn něm se posu. ^ea^
ľneurologického stavu. Jde o velmi jednoduché schéma, podle něhož hodno** životaschopnost novorozence. Jeho nízké výsledné hodnoty svědci o poruchách ovlivňujících oxygenaci (nízké parciální daky kyslíku v krvi a současně vysoký tlak oxidu uhličitého) plodu čili asfykticém syndromu. S ohledem na posláni těchto textů odkazujeme na podrobnější, respektive speciální literaturu.
3.2 Rozštěpové vady
Vyhledávání vrozených vývojových vad se při klinickém vyšetření zaměřuje na vady rozštěpové (rtu, patra, čelisti, stěny břišní), výhřezy nervového systému (meningo-myelokély), eventracev oblasti stěny břišní, ale též i ortopedické vady - výskyt kloubních a kostních deformita vady končetin (nadpočetné prsty nebo jejich srůst a podobně).
Již při prvním vyšetření lze diagnostikovat některé vrozené vady srdeční nebo lespoň vyslovit podezření na jejich přítomnost a zorganizovat podrobné vyšetření a speciální vyšetřovací postupy. Stejně tak lze zjistit i některé chromozomálnt aberace (Downův syndrom, Edvardsův syndrom, kraniofaciální dysforniizmus). Mezi povinná vyšetření pak patří skríning metabolických nebo endokrinologických vad (fenylketonurie, hypotyreózy, katarakty a podobně).
3.3   Poranění novorozenců
Ačkoliv každý porod je veden co nejšetrnějším způsobem, eventuálně operační cestou, nejsou úrazy novorozenců výjimkou. Jde především o krevní výrony v oblasti hlavičky, o poranění kostí (zlomeniny klíčku či dlouhých kostí), obrny periferního nervového systému a v případě nejzávažnějším i o nitrolební krvácení, častěji se vyskytující u předčasně narozených a u asŕyktických novorozenců. Také v tomto případě odkazujeme na speciální učebnice a neonatologickou literaturu. S^^C^ ŽC něktCré ****** Pačesy, vyskytující se v ntf» ÄľSSíí     *' m°hOU ZPŮS°bem « další vývoj a být
í Sféiy ZáJmU ***** P^gik^e proto perinatolo LvrZT? , l *J1 Pátrat vanamnéze postiženého jedince, a to i na g™t:^ * M v současné dob'e perfektně dia-
p
ne roz
34  žloutenky novorozenců
Závažným diagnostickým úkolem je rozlišit žloutenky (iktery), které by mohly (jit CNS, přestupem žlučového barviva (bilirubinu) do mozkové tkáně. Jejich °S'astěi'ší příčinou jsou hemolytkképrocesy, vznikající jednak v důsledku přirozeného eJCadu erytrocytů kvůli jejich nízké rezistenci k atmosférickému kyslíku (viz zmínka r°fetálním hemoglobinu), ale zejména pak následkem inkompatibility, to jest ne-° uladu mezi krevními skupinami v sytému ABO (má-li matka krevní skupinu 0 a dítě o biologickém otci A, B nebo AB) nebo v Rh systému (matka je Rh negativní a její ^°tomek Rh pozitivní). Rovněž i tyto procesy patří do specializované neonatologické roblematiky. Je však třeba o jejich existenci vědět. Nikoliv bezvýznamné jsou žloutenky obštrukční, způsobené zpomaleným nebo přerušeným odtokem žluči do duodena. Jde taktéž o patologické procesy velmi speciální. Jsou sice vzácnější co do frekvence výskytu, avšak jejich léčba je podstatně složitější než zmiňovaných hemo-lytických (či jinak řečeno nekonjugovaných) žloutenek. Zpravidla vyžadují chirurgické řešení a nezřídka jsou indikací k transplantaci jater.
Kontrolní otázky:
1. Nejčastčjší vývojové vady novorozence.
2. Asfyktický syndrom novorozence.
3. Příčiny a charakteristika novorozeneckých žloutenek.
4. Úrazy novorozenců.
5. Následky hypoxických stavů v časném vékovém období.