Sociální percepce a sociální postoje
PhDr. Lenka Emrová
6. přednáška

SOCIÁLNÍ PERCEPCE
JAK SE NAVZÁJEM VNÍMÁME
JAK VNÍMÁME
KOHO VNÍMÁME
SUBJEKTIVITA VNÍMÁNÍ

Sociální schémata
uSociální percepce vychází z kategorizace osob, což je proces, kdy na základě nějakých podstatných
znaků přiřazujeme neznámý objekt do kategorie objektů již známých.
uSchémata plní v našem fungování důležité funkce:

uusnadňují orientaci v našem světě,
ušetří naši energii a čas,
upomáhají organizovat fakta a interpretovat nové informace

Druhy schémat
uSchéma osoby: obsahuje poznatky o typickém nebo specifickém jedinci, někdy se používá pojem
prototypy ( jsou to mentální obrazy typického příkladu určité kategorie např. prototyp starého
člověka)
uScénáře: schémata vázající se na určitou událost, situaci – jak se kde chovat
uSchémata sociálních rolí: vytváříme si schéma role lékaře, učitele, studenta
uSchémata pro sociální skupiny: používá se pojem stereotypy, soubory charakteristik, o kterých se
předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu či kategorii lidí.
uAutostereotypy – vztahují se k příslušníkům naší skupiny,
uheterostereotypy – vztahují se k příslušníkům jiných sociálních skupin

  schémata spojená s očekávaným přístupem ze strany zdravotníků.

Stereotypy a osobnostní generalizace

 Stereotyp je zobecnění vlastností určité třídy lidí.
u Zkratka ve vnímání.

 Stereotypy o ženách, blondýnách, šestinedělkách
 Stereotypy spojené např. s přijímáním opory v době nemoci u rodiček

Výzkumy: Psychosom 2/2014
uObecně řečeno, oxytocin reguluje behaviorální a endokrinní stresové reakce. Pravděpodobný hlavní
mechanismus jeho působení zahrnuje snížení stresu omezením hypothalamicko-hypofyzárně-adrenální
aktivity. Někteří odborníci však uvádějí, že k potlačení stresové reakce dojde pouze v případě
interakce s příslušníky vlastní skupiny; po podání oxytocinu se ochota spolupracovat s cizí
skupinou snižuje, a naopak se zvyšuje hostilita a agresivita. Nejsilnější efekt v tomto směru mělo
podání oxytocinu účastníkům, kteří měli z cizí skupiny větší strach.
uProsociální efekt oxytocinu by také měl dle očekávání zvýšit důvěru v partnera, a tím zlepšit
benefity sociální interakce. Je skutečně prokázáno, že podání intranasálního oxytocinu obecně
zvyšuje důvěru v sociálních interakcích. Měření úrovně plazmatického oxytocinu však naznačuje, že
hladina oxytocinu stoupá pouze v případě, že partner prokáže záměr chovat se prosociálně Při
setkání s partnerem, který očividně působil nedůvěryhodně, po aplikaci oxytocinu však důvěra klesá
víc, než po aplikaci placeba.
uJe také známo, že pozitivní sociální interakce, jako sociální opora či sociální blízkost, vedou k
uvolňování oxytocinu, který reprezentuje možný mediátor ochranných účinků sociální opory. Podání
oxytocinu zároveň s poskytnutím sociální opory je přitom ve snižování stresové reaktivity
nejúčinnější.
uOxytocin také přímo ovlivňuje právě sociální percepci a interpretaci sociálních signálů Hlavním
mechanismem tohoto účinku je přitom zlepšení schopnosti rozpoznat mentální stav druhých osob ze
sociálních signálů v oblasti očí. Podání oxytocinu vede u osob s alexithymií (snížená schopnost
emoční kognice, tedy rozpoznávání emocí ostatních) k vyššímu zaměření na oblast očí, a tak zlepšuje
jejich schopnost „číst“ emoce ostatních. Oxytocin vede i k preferenci tváří vyjadřujících konkrétní
emoci. U mužských probandů přitom prodloužil dobu pozornosti věnované tvářím vyjadřujícím štěstí.
u

Koho vnímáme



První dojem
První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování
informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné.

Efekt primárnosti
uExperimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti:
upodněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i
interpretaci následujících podnětů.
uPennigton (1982) experiment s fingovaným soudem.
uParticipující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek.
uKdyž byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“.
uKdyž byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“.
u

Hallo efekt
 Haló efekt  - tendence přenášet pozitivní nebo negativní dojmy vniklé pozorováním jednoho
osobnostního rysu na všechny další osobnostní rysy.
 Například: leklá ryba

Atribuční procesy



Atribuční procesy
uSnaha člověka po poznání a porozumění  chování druhých osob se projevuje kromě jiného hledáním
příčin tohoto chování.
uAtribuční teorie zkoumá, jak si lidé vysvětlují jednání vlastní i jednání druhých lidí, zabývá se
otázkou, jak lidé v běžném životě připisují příčinnost vlastnímu chování, chování jiných lidí nebo
nepersonálním jevům.
uLidské myšlení je příčinné, u každého jevu máme tendenci hledat příčinu, která jev způsobila.
uJedním z předních atribučních úkolů je rozhodnout, čemu lidé v běžném životě připisují příčinu,
zda se jedná o jejich vlastní chování, jednání jiných lidí nebo o nepersonální jevy ve svém
sociálním prostředí

F. Heider – teorie atribuce 1958
u

uVnější atribuce – situační - závěrem je, že chování osoby způsobuje situace, v níž se nachází,
PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože ve třídě, kde je zkoušen je horko a rušno, nemůže se soustředit
uVnitřní atribuce – dispoziční – závěrem je, že za chováním osoby stojí její vnitřní pohnutky
(postoj, charakter, osobnost) PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože chce z nějakého důvodu např.
propadnout do nižší třídy
u




Postoje



Definice postoje
uústřední pojem sociální psychologie
upřetrvávající získané dispozice k určitému hodnocení a z toho vyplývajícímu specifickému způsobu
chování v různých situacích, resp. ve vztahu k nějakým objektům.
uPostojem rozumíme především připravenost reagovat určitými pocity, představami a způsoby chování
na určité osoby, skupiny, objekty, situace, způsoby chování, předměty a názory.
uTendence k  jednání „pro“ nebo „proti“, a to vzhledem k předmětu postoje.
u

Vznik postojů
uVytvářejí se na základě sociálních zkušeností a projevují se jakousi pohotovostí zachovat se
určitým způsobem, a to např.: k rasám, k národům, k partnerovi, k hodnotám.
uPostoje se pak projevují ve formě sympatií a antipatií, lásky a nenávisti, „fandění“ něčemu či
někomu.
uPostojem rozumíme sympatii nebo nesympatii – náklonnost nebo odpor k objektům, osobám, skupinám a
situacím, nebo k dalším stránkám prostředí. Svoje postoje často vyjadřujeme slovy: „mám rád
pomeranče“….
u

Funkce postojů
uPostoje slouží ke snadnější orientaci ve světě – Umožňují snáze kategorizovat informace, které
člověk získává a dát jim určitý význam.
uPostoje dodávají jistoty v řešení různých problémů
uMnohé postoje slouží k regulaci chování,
uPostoje mohou mít ochrannou funkci
uPostoje mohou sloužit jako obrana před nepříjemnými pocity, před nejistotou i ztrátou sebeúcty.
u

Charakteristika postojů
§Vysoká odolnost vůči změně - rigidita
§Komplexita
§Konzistentnost a konsonance  (jinak KD a snaha o sjednocení)
§ Interkonexe (vzájemná spojitost, asociace mezi postoji)
§ Afektivní složka

 Postoje úzce souvisejí s hodnotovou orientací jedince a ta je součástí hodnotové orientace
kultury….
u

Postojové změny
 Činitelé změn postojů:
§Prostředí: například změna kultury  - změna postoje.
§Traumatické zkušenosti: zneužitá žena může změnit svůj postoj k mužům.
§Protikladné osobní zkušenosti – pozitivní zkušenosti s učiteli, politiky, menšinami apod.
§Zrání osobnosti a zkušenosti – krystalizace postojů
§Korektivní zážitek
u
u

Teorie kognitivní disonance
L. Festinger
uJednáme-li v rozporu se svými postoji, pociťujeme napětí, které redukujeme vnitřním
ospravedlňováním našeho chování.
uZískáváme-li rozporuplné informace o objektu postoje, zažíváme kognitivní disonanci; jiný typ
disonance je nesoulad mezi obsahem postoje a vlastním chováním
udisonance je nepříjemná a je snaha ji redukovat;
uredukce nastává změnou chování (změnou postoje) či změnou (posunem) kognice, např. dieta  zákusek:

 „Nemusím držet dietu.“ (změna postoje)
 „Je to velká výjimka, tento jeden zákusek.“ (přehodnocení vlastního postoje)
 „Čokoláda je velmi zdravá.“ (dodatečná, vyrovnávající informace)
 „Život je tak krátký.“ (minimalizace konfliktu - znevážení)
 „Nemohu ho urazit.“ (redukce, přesun zodpovědnosti za vlastní chování)

u