Při popisu stavby lidského těla vždy vycházíme ze základní anatomické polohy těla, kterou je
vzpřímený stoj s horními končetinami svěšenými podél boků a s dlaněmi obrácenými vpřed. Z této
polohy vycházíme bez ohledu na momentální polohu vyšetřované osoby. K usnadnění popisu a pro jeho
naprostou jednoznačnost používáme zvláštní názvy některých rovin a směrů.


Základní roviny

střední (mediánní) – prochází předozadně středem těla a dělí ho na dvě souměrné poloviny

sagitální – všechny roviny rovnoběžné s rovinou mediánní

frontální – všechny kolmé na rovinu mediální a rovnoběžné s kostí čelní

transverzální – roviny kolmé na všechny předozadní, v základní anatomické poloze jsou orientovány
horizontálně


Základní směry

Vertikální

směr k hlavě – kraniální (cranium – lebka)

horní – superior

směr k pánevnímu konci – kaudální (cauda – ocas)

dolní – inferior

na končetinách:

směrem k trupu –proximální (proximalis)

směrem od trupu –distální (distalis)


                                   Podrobnější orientace na těle

Předozadní

směr dopředu – ventrální (ventralis)

přední – anterior

směr dozadu – dorzální (dorsalis)

zadní – posterior

Horizontální

směr ke střední rovině – mediální (medialis)

směr od této roviny ke stranám – laterální (lateralis)

napravo, pravý – dexter

nalevo, levý – sinister

                                         Označení hloubky

povrchový – superficialis

zevní – externus

hluboký – profundus

vnitřní – internus

                                          Základní pohyby

ohnutí – flexe

natažení – extenze

otáčivý pohyb předloktí:

palcem k tělu – pronace

malíkem k tělu – supinace

odtažení – abdukce

přitažení – addukce

elevace - zdvihnutí

deprese - pokles