Nádory plic Klasifikace • •- Primární: • bronchogenní karcinom • 1) nemalobuněčný – spinocelulární karcinom, adenokarcinom, velkobuněčný karcinom • 2) malobuněčný •plicní karcinoid • - Sekundární (metastatické postižení plic) • - Benigní nádory plic • Maligní nádory plic •jsou nejčastěji vyskytujícím se nádorem dýchacího ústrojí •převládá bronchogenní karcinom. •jedná se o nejčastější nádor u mužů nad 40 let, maximum výskytu je od 55 do 65 let. Výskyt má vzestupný trend, hlavně u žen •bronchogenní karcinom zaujímá druhé místo mezi všemi zhoubnými nádorytvoří asi 1/3 úmrtí • Bronchogenní karcinom •Vlivy, které způsobují vznik bronchogenního karcinomu, můžeme rozdělit na endogenní a exogenní. •endogenní vlivy - zvýšená aktivita cytochromu P450 (zvýšená tvorba karcinogenů z cigaretového kouře), snížená funkce glutathion S-transferázy, snížená aktivita buněčných mechanismů pro opravu DNA a také mutace genu TP53 •exogenní příčina - nejvýznamnější je kouření, 90 % nádoru plic se vyskytuje u kuřáků, pasivní kouření představuje rovněž zvýšené riziko. • - zvýšená expozice radonu, azbest, anorganické sloučeniny arzenu, síry, sloučeniny chromu, niklu nebo PVC • - ionizující záření • morfologicky ho dělíme na 2 typy: Biologické vlastnosti •Malobuněčný karcinom (SCLC) roste rychle a dochází k časnému regionálnímu i vzdálenému metastazování (CNS, kosti, játra, nadledviny, kůže). Z tohoto důvodu jsou omezené možnosti chirurgické léčby nádoru. Karcinom však dobře reaguje na chemoterapii a radioterapii. •Nemalobuněčný karcinom (NSCLC) roste pomaleji než předchozí typ nádoru, a proto je možné nádor řešit chirurgicky – resekcí nádoru. Senzitivita na léčbu je u tohoto typu nádoru menší. • Bronchogenní karcinom •nemalobuněčný karcinom obsahuje 3 podtypy nádoru – spinocelulární karcinom, adenokarcinom a velkobunečný karcinom •Plicní nádor může být taky kombinovaný – obsahuje složku SCLC a jiného histologického typu Klinický obraz • nevykazuje časné příznaky •jakmile se příznaky nemoci objeví, jedná se už o karcinom ve stadiu pokročilém •Příznaky závisí na velikosti a lokalizaci primárního nádoru • Příznaky dělíme do tří skupin: intratorakální, extratorakální a paraneoplastické Intratorakální příznaky : u centrálně rostoucích nádorů • •kašel (u 45–75 % nemocných – zpočátku suchý, dráždivý, poté až produktivní); pozor na změnu charakteru chronického kašle (větší intenzita, frekvence, dráždivost); •hemoptýza (20–30 %); •stridor při zúžení hlavních dýchacích cest; •bronchopneumonie při obstrukci bronchu; •syndrom horní duté žíly jako následek útlaku zvětšenými mízními uzlinami; •chrapot při útlaku n. laryngeus recurrens, kde dochází k paréze hlasových vazů; •Dušnost- v pokročilých stadiích • Intratorakální příznaky : u periferně rostoucích nádorů •bolest na hrudi •dušnost restriktivní povahy •zvláštní forma periferního tumoru – Pancoastův nádor - prorůstá z plicního hrotu do retroklavikulárního prostoru, kde může postihovat nervové pleteně- typickými příznaky jsou postižení •plexus brachialis – kruté bolesti horní končetiny, paréza; •krční sympatické pletene – vzniká Hornerův syndrom (mióza, ptóza, enoftalmus) Extrathorakální příznaky •při metastáze do CNS – bolesti hlavy, porucha vizu, neurologické nebo psychické poruchy. •při metastáze do kostí – anémie, leukoerytroblastóza, bolest, patologické fraktury. •metastázy do jater se projeví ikterem a další hepatobiliární symptomatologií •hubnutí, nechutenství • Paraneoplastické příznaky •u bronchogenního karcinomu jsou velmi časté, mohou být i prvním projevem onemocnění •Endogenní paraneoplastické syndromy zahrnují hyperkalcémii a hypofostatémii při ektopické sekreci parathormonu. •Hyponatrémie – neadekvátní sekrece ADH. •Cushingův syndrom s hypokalémií při ektopické sekreci ACTH. •Hypertrofická osteoartropatie – paličkovité prsty, periostitida. •Kožní – dermatomyozitida. •Neurologické – periferní neuropatie, svalové myopatie. •Svalové – myastenie. •Hematologické. • Diagnostika – fyzikální vyšetření •pískoty nebo vrzoty •cíleně je potřebné vyšetřit mízní uzliny – nadklíčkové, axilární a krční •zvětšená játra mohou být již metastaticky postižena •vymizelé dýchaní a zkrácený poklep, což svědčí pro pleurální výpotek •= fluidothorax je nadměrné množství tekutiny v pleurální dutině, •(pozor hemothorax označuje přítomnost krve v pleurální dutině, hydrothorax znamená- přítomnost serózní tekutiny v pleurální dutině při zánětlivém onemocnění, pyothorax -přítomnost hnisu v pleurální dutině) • Zobrazovací metody •RTG – zadopřední a boční projekce. •CT – plíce a mediastinum. •MRI – plíce a mediastinum, vhodné pro Pancoastův tumor. •další PET, sono břicha a retroperitonea, scintigrafie skeletu, CT mozku, sternální punkce • Cytohistologické vyšetření •Bronchoskopie – odběr materiálu na histologické vyšetření, pomocí kartáčku na cytologické vyšetření, makroskopicky lze hodnotit změny. •Videoasistovaná torakoskopie (VATS) – biopsie/resekce části plicního parenchymu. •Mediastinoskopie •Transparietální biopsie - pod rtg/CT kontrolou (hlavně periferní léze). •Kryobiopsie- metoda k získání větších vzorků plicního parenchymu pomocí speciální mrazící sondy (kryosondy) •Pokud u nemocného není umožněno provést odběrové vyšetření, můžeme cytologicky vyšetřit sputum (3–5 dávek). • Obsah obrázku osoba, interiér, muž, držení Popis byl vytvořen automaticky Histologie •definitivní diagnózu můžeme stanovit jenom na základě histopatologického vyšetření Léčba nemalobuněčného karcinomu •určení klinického stádia na základě TNM klasifikace je základ pro stanovení léčby •TNM systém slouží k jednoduchému popisu rozsahu nádoru a určení stádia onemocnění. Stádium onemocnění je pak jedním z kritérií, podle kterých se lékař rozhoduje při volbě léčby. TNM systém není univerzální, ale pro každou nádorovou lokalizaci je vypracován vlastní systém •Klinická klasifikace (c)TNM se určuje na základě klinického vyšetření (vyšetření lékařem + zobrazovací vyšetření) •Patologickou klasifikaci (pTNM) provádí patolog na základě vyšetření nádoru (a okolních tkání) odebraných při operaci nebo při pitvě, • Terapie nemalobuněčného karcinomu plic •Biologická léčba - inhibitory tyrozinkináz-indikovány u pacientů s pozitivní aktivační mutací genu EGFR • - monoklonální protilátka proti VEGFR • - selektivní inhibitor ALK a jejích onkogenních variant (např. fúze genů EML4-ALK) Prognóza – nemalobuněčného karcinomu Léčba malobuněčného karcinomu •Chemoterapie, radioterapie cílená na tumor a metastázy, preventivní ozáření mozku a vzácně chirurgie • •U limitované formy je radioterapie kombinovaná s chemoterapií – standardní léčební postup. •Chirurgická léčba je indikovaná jenom ve velmi limitovaných případech. Vždy musí následovat systémová léčba. • • > •Limitované onemocnění – onemocnění postihuje jenom jedno plicní křídlo s/bez postižení ipsilaterálních nebo kontralaterálních mediastinálních nebo supraklavikulárních uzlin a s/bez ipsilaterálního výpotku, které může být zavzato do jednoho ozařovacího pole. •Extenzivní onemocnění – všechny ostatní formy •Chemoterapie, radioterapie cílená na tumor a metastázy, preventivní ozáření mozku a vzácně chirurgie. •