Studijní materiál ONIN PhDr. Jana Hlinovská, PhD.
Ošetřovatelský proces u nemocných s chorobami
zažívacího traktu
Anatomie:
2 hlavní funk1ce.:
- 1. rozmělňování potravy na elementární vstřebatelné části ( základní )
- 2. Vstřebávání těchto částí a) mechanicky- kousáním, žvýkáním, míšením
b) chemicky-pomocí enzymů, žláz, které ústí do trávicí trubice
Trávení - je mechanické a chemické zpracování potravy. Přijatá potrava se v ústech nejprve
rozmělní pomocí zubů, jazyka, a tvrdého patra. V dut. ústní se sousto promísí se slinami a
smrštěním svalů patra, jazyka a hltanu je sousto odděleno a posunuto do hltanu a pak dále až
do žaludku. Chemické trávení začíná již v dut. ústní pomocí slin dále je pak sousto chemicky
tráveno v žaludku díky působení HCL. V tenkém střevě dochází k úplnému chemickému
zpracování potravy pomocí šťáv- pankreatické a duodenální.
Metabolismus – základní životní fce organismu. Na metab. se podílí dýchací systém, cévní,
močový a trávicí systém.
Anabolismus- je vytváření složitých látek z látek jednoduchých.( z jednoduchých cukrů
vznikají složité látky – škroby )
Katabolismus je rozklad složitých látek na jednoduché. ( bílkoviny se postupně rozkládají na
jednoduché stavební kameny tzv. aminokyseliny )
Vstřebávání( resorpce ) – probíhá v různých úsecích trávicí trubice.
- Aktivní vstřebávání je typické pro tenké střevo kdy rozštěpené látky jsou předávány do
krevních cév( bílkoviny, vitamíny ), nebo do mízních cév ( tukové kapénky ).
- Pasivní resorpce je omezena na volný postup některých látek přes buňky sliznice. Jde
především o některé léky, vodné roztoky, alkohol atd.
Rychlost trávení je závislá na množství potravy a na složení. ( tukové látky se vstřebávají až
12 hod., alkohol se vstřebává okamžitě ) Trávení a vstřebávání je fyziolog. základem látkové
a energetické přeměny a metabolismu.
Bílkoviny – základní stavební látka organismu buněk a tkání. Organismus nedovede proteiny
ukládat do zásoby. Základní stavební jednotkou jsou Aminokyseliny( AK ). Aminokyseliny
mají vysoký obsah dusíku díky molekule NH2. Máme jich 21 znichž 9 je životně nezbytných.
Vzájemným spojováním vznikají složité řetězce – bílkoviny. Spojování AK v buňkách
zajištují ribosomy, pracující podle DNA a RNA uložené v chromozomech. Bílkoviny přijímá
člověk v rostlinné a živočišné potravě. Bílkoviny jsou druhově specifické tzn. že bílkoviny
jsou pro člověka toxické jestliže jsou podány jinou cestou než trávicí. Projdou-li trávicím
ústrojím jsou této druhové specifity zbaveny, protože bílkoviny se v průběhu trávení
rozkládají na enzymy a jednotlivé AK a po jejich vstřebání se opět ve tkáních a játrech
skládají na proteiny specifické pro určitého jedince. Nepoužité nebo nepotřebné AK se
odbourávají jaterními buňkami. Odštěpují se tam z AK dusíkaté skupiny NH2( katabolit ).
Říkáme tomu deaminace. Z uvolněné skupiny vzniká amoniak který se slučuje s kys.
uhličitou(H2CO3) a vzniká močovina, která je hlavním odpadem bílkovin.
Sacharidy – základní zdroj energie organismu. Nečrvový systém je schopen používat pouze
energii z cukrů svaly je také používají jako hlavní zdroj energie. Sacharidy jsou reservní
látkou, kterou organismus dovede ihned využít při náhlém zatížení.
Chemicky jsou složené z uhlíků, kyslíku a vodíku.
Dělení:
- jednoduché ( glukóza ) a složité ( glykogen )
- vstřebatelné a nevstřebatelné ( celulóza )
- stravitelné a nestravitelné ( celulóza )
Rozložené sacharidy jsou resorbovány buňkami sliznice tenkého střeva do krve. Množství
cukrů v krvi je neustále udržováno na stálé hladině. Cukry jsou krví nabízeny orgánům a
tkáním, kde se buď ukládají, nebo štěpením ( oxidací) uvolňují energii zajištující buněčné a
tkáňové fce. Pronikání do buňky řídí hormon Inzulín. Rezervoárem cukrů v organismu je
glykogen – živočišný škrob, uložený v játrech. Při zvýšené námaze ( nemoci ) je glykogen
uvolňován z jater a rozkládán na využitelné sacharidy.
Katabolitem cukrů je CO2.
Glykoneogeneze přeměna jiných živin na sacharidy.
Tuky- energetická a stavební fce. Energetická pohotovost je menší , ale tuková tkáň je
dlouhodobou rezervou pro uvolňování energie. Stavební význam je, že se tuky spojují
s bílkovinami a vytvářejí lipoproteiny, které jsou důležitou součástí membrán, mitochondrií a
cytoplazmy. Lipidy jsou špatným vodičem tepla a proto chrání organ. před tepelnými
ztrátami.)
Základem tuků jsou mastné kyseliny ( MK ). MK reagují s alkoholy př. glycerolem, nebo
cholesterolem a vznikají tuky ( oleje ), vosky. Tuky se vstřebávají převážně do mízního
systému. Pokud nejsou využity ukládají se do podkožního vaziva, kolem některých orgánů.
Tuky se účinkem enzymů rozkládají na glycerol a mastné kyseliny. Úplným rozkladem
vzniká aceton, který je vylučován močí, zvláště v průběhu hladovění.
Dutina ústní( cavum oris )
Je prostor ohraničený patrem proti dutině nosní, rty a tvářemi zvenčí. Spodinu tvoří jazyk,
připojený svaly k  dolní čelisti.
Jazyk ( lingua ) je tvořen příčně pruhovanými svaly.Kořen jazyka je fixován k jazylce.
Povrch je kryt sliznicí, vrstevnatým dlaždicovým epitelem, vybíhajícím v různé typy
jazykových bradavek ( papil ) . V prohlubních kolem papil jsou uloženy chutové pohárky
sloužící k vnímání chuti přijímané potravy.
Má 3 fce:
- rozmělňovací- zabezpečuje posun potravy a obalení sousta slinami a vtlačení sousta do
hltanu. Posun potravy jazykem vyvolá v hltanu polykací reflex.
- Chuťové pohárky obsahují smyslové buňky, které reagují na podráždění. Chuťové
podněty jsou nezbytné pro reflexní vyměšování slin a žaludeční šťávy.
- Tvorba hlásek nezbytných pro řeč. Jazyk je součástí mluvidel ( rty, jazyk, hlasivky ad. ).
Zuby souží k rozmělňování potravy. Pro tu funkci jsou tvarově uzpůsobené tak aby bylo
možno potravu řezat – řezáky ( dentes incisivi ), trhat – špičáky ( d. canini ), dělit a
rozmělňovat – zuby třenové a stoličky ( premolares a molares ).
Slinné žlázy jsou uložené v podslizničním vazyvu tváří, patra a předsíně, nebo tvoří
objemné párové žlázy uložené mimo dutinu ústní. Největší slin žlázou je příušní ( glandula
parotis ), podčelistní ( submandibularis ) a podjazyková ( sublingvalis ).
Sliny jsou tvořeny z 90% vodou a ostatní 1% je tvořeno organickými látkami.Jde především o
hlenovitou bílkovinu – mucín a enzym – ptyalin, který štěpí škroby na jednoduché.
Hltan ( pharynx )
Rozeznáváme : nosohltan, ústí část hltanu, a dolní hrtanový úsek hltanu tady se kříží dýchací
a polykací cesty. Hrtan leží před hltanem a je při polykání uzavřen hrtanovou příklopkou.
Polykání je složitý reflexní děj, který se vybavuje dotykem sousta s patrovými mandlemi a
kořene jazyka. Celý reflex je řízen z prodloužené míchy.
Jícen( oesophagus )
Je svalová trubice, která spojuje hltan se žaludkem. Jícen prochází samostatným otvorem
v bránici do dutiny břišní, kde se napojuje na první úsek žaludku. Je dlouhý asi 25 – 28 cm.
Sousto jícnem prochází aktivně je posunováno smrštováním svaloviny. V klidu jsou stěny
přiloženy k sobě.
Žaludek ( gaster )
Se skládá z kardie, těla a pyloru. Ve sliznici jsou žlázky které produkují žaludeční štávu
( HCL ). HCL obsahuje kyselinu solnou, pepsin, chymosin, žaludeční lipázu a mucin. HCL se
tvoří ve dvou fázích – reflexní ( nervové ) a chemické ( látkové ). HCL zajišťuje kyselé
prostředí optimální pro pepsiny, chrání vit. C, hubí bakterie, pomáhá redukci FE3+ na FE2+.
V klidu má žaludek 50 ml ale může se zvětšit až na 1,5 l. Po ukončení přímu potravy dochází
k peristaltice. Díky peristaltice se potrava změní na kašovitý chymus promíchaný se šťávami.
Trávenina je vstřikována do dvanáctníku.
Tenké střevo( intestinum tenue )
Je trubice, ve které probíhá hlavní část trávení a vstřebávání. Střevní šťáva, vyměšována
žlázkami ležícími mezi klky, je složená z vody, erypsinu, střevních lipáz a amyláz.
V duodenu je bradavka – papila Vateri – kam ústí vývody slinivky břišní a žlučových cest.
Vnitřní povrch střeva je tvořen klky. V první části ( duodenu a jejunu ) dochází k hlavnímu
štěpení živin. Ve druhé části ( jejuna a ileum ) se řasy snižují a převažuje zde resorbce
štěpených látek do krev. a lymf. systémů. Střevní šťáva se tvoří reflexne 1-3 l za den. Je slabě
zásaditá.
Játra ( hepar )
Jsou největší metabolickou žlázou organ. Základní stavební jednotkou je jaterní lalůček,
složený z trámců. Lalůček je zapojen do portálního oběhu prostřednictvím vrátnicové žíly,
která vzniká soutokem žil žaludku, z tenkého a tlustého střeva. Vrátnicová žíla přivádí krev
bohatou na živiny. Jaterní buňky produkují žluč, skládající se z vody, hlenu, žlučových barviv
a solí. Žlučové kyseliny emulgují tuky a umožňují štěpení tuků střevními a pankreatickými
lipázami. Žluč je odváděna žlučovými cestami do duodena a do žlučníku.
Slinivka břišní( pankreas )
Má zevně a vnitřně sekretorickou fci. Vnitřně sekreční fce. je tvorba inzulinu. Vnější sekreční
fci tvoří trypsinový komplex, pankreatické lipázy a amylázy.
Tlusté střevo( intestinum crassum, colon )
Je koncová část trávicí trubice. Stěna tlustého střeva je upravena tak, aby mohlo docházet ke
vstřebávání vody a zahuštění obsahu, a dokončení trávení hnitím a zkvašením zbytků potravy.
Tlusté střevo má tyto části: slepé střevo, vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník,
esovitý tračník a konečník. Sliznice nemá klky, v podslizničním vazivu jsou cévní pleteně,
které vstřebávají vodu a minerální látky. Hlenové žlázky produkují množství hlenu chránící
sliznici před poškozením látkami vznikajícími při kvašení cukrů a tuků a při hnití bílkovin, a
před působením kvasných a hnilobných bakterií. Stolice je ze střeva vyprazdňována reflexním
stahem břišních svalů a bránice za současného uvolnění svěračů.
Stolice obsahuje nestrávené zbytky potravy, vodu, odloupané epitelie a žlučová barviva.
Tuhost stolice je závislá na množství vody, barvu ovlivňují žlučová barviva.
Onemocnění jícnu
Projevy jsou různé: polykací obtíže, bolest za hrudní kostí, zvracení polknutého jídla atd.
Poleptání jícnu: kyseliny, louhy
Klinický obraz ( KO ): nekróza jícnu, proděravění, může dojít také k zánětu mezihrudí
( mediastina ), ke stenóze
Léčba:
Achalázie ( kardiospazmus )
Křečové stažení dolního úseku jícnu a kardie.
Příčina: neznámá, u stresových a nervově labilních lidí ( možné změny i bránice )
Příznaky: váznutí tuhé stravy později i tekutin, dilatace jícnu nad zúženinou.
Léčba:
- tlumení – sedativa
- dieta – tekutá strava ( kaše atd. )
- operativní – odstranění spazmu
Poranění jícnu
Perforace při esophagoskopii, při polknutí kosti, protézy, sebepoškozování, poranění
hrudníku.
Léčba: dle velikosti poranění a místa poranění – operativní.
Krvácení z jícnových varixů
Častá komplikace jaterní cirhózy, trvalá fibróza tkáně útlak cév,  TK v cévách  spojky
mezi horní a dolní dut. žílou.
Projevy:
- výrůstky v jícnu
- pod kůží trupu ventrálně „ caput medusae“
- komplikace – silné krvácení, které může skončit smrtí.
První pomoc ( PP ) – balónková sonda do žaludku
Léčba: operativní
Prevence : nepít alkohol
Nádory jícnu:
Benigní jsou vzácné
Maligní – karcinomy, postihují převážně M 50 - ti leté, metastázy – plíce, játra
Příčiny: alkohol, kouření, kancerogeny, dysfagické potíže
Projevy: polykací obtíže až neprůchodnost pro tuhou až tekutou stravu, zvracení, bolest za
hrudní kostí
Léčba:
- operativní odstranění nádoru
- zářením
- cytostatiky
Onemocnění žaludku
Nejčastější onemocnění žaludku je vředová choroba žaludku a dvanáctníku.
Onemocnění, které se projeví porušením sliznice nebo poškození hlubších vrstev díky
působení HCL a agresivních látek. Malá poškození sliznice se nazývají – Eroze. Větší
poškození je vřed ( ulcus ), akutní, který má morfologní charakter – ostře ohraničené okraje se
spodinou. Může být akutní nebo chronický. Chronický přetrvává týdny, měsíce, roky okraje
má navalité s vazivovou oblastí.
Vřed vzniká všude tam kde dochází ke styku sliznice s HCL. Onemocnění má sezóní
charakter – jaro a podzim.
Příčina:
- zevní – nevhodné složení potravy, nepravidelnost, kouření, pití kafe a silného čaje,
alkohol, používání léků – antirevmatika( Nurofen, Ibuprofen ), pyroxika, kortikoidy
( kortyzol, solumedrol, prednison ), saliciláty ( acylpyrin ).
- vnitřní - genetická dispozice
- také mezi nejčastější příčina je osídlení žaludeč. sliznice bakteriemi – helikobakter pylorí.
KO:
- viscerální bolesti  trvalého charakteru, v závislosti na jídle – na lačno dvanácterníkové a
po jídle – žaludeční.
- závisí na stresových situacích, rytmus bolesti – náhlé vzplanutí u chronického vředu
( akutní exacerbace )
- pálení žáhy, horní dispeptický syndrom( plnost žaludku, říhání, pálení, nechutenství,
nauzea, záchvatovité slinění )
- někdy jsou klinicky němé a projeví se až komplikacemi.
Komplikace: krvácení, penetrace, perforace, stenóza, maligní zvrat.
Krvácení- vřed nahlodává cévu stěny žaludku či duodena  únik krve, meléna, zvracení
krve, pocit rozlitého tepla v nadbřišku, bledost, příznaky šoku při masivním krvácení.
Léčba: nic per os, ledování, klid, léky stavějící krvácení ( DICYNON ) , infuze, transfuze,
operativní řešení
Pentrace ( pronikání ) – do různých orgánů aniž dojde k proděravění.Projevuje se bolestmi,
léčba operativní.
Perforace – proděravění do dutiny břišní – náhlá příhoda břišní.( peritonitida )
Nejčastěji u duodenálního vředu, musí být okamžitě operativně řešeno nebezpečí vzniku
peritonitis acuta rozvrat vnitřního hospodářství vést ke smrti.
Projev: náhlá krutá bolest v nadbřišku podobná jako u IM, člověk je nezvladatelný, budí
dojem psychiatrického pac.
Léčba: operativní, infuze, boj s bolestí, nic per os, sledovat P, TT, TK
Stenóza – v důsledku hojení vředu nebo se prohlubující mění – vazivově jizevnatí a stahuje se
– může dojít k zúžení až ucpání určité části – nejčastěji u dvanáctníku.Projevy: nemúže nic
jíst  zvracení nestrávených zbytků potravy, indikace k operaci.
Léčba a diagnostika:
- diagnostika- neinvazivní- poklep, poslech, sono, vyš. krve, stolice
- invazivní – gastroskopie až duodenoskopie – s biopsií.
- Rtg + kontrastní látka
Léčba konzervativní
- léky – antacida( anacid, gastrogel )
- anticholinergika – tlumí hypersekreci šťáv podávají se půlhodiny před jídlem ( Ranisan,
Ranital )
- mukoprotektiva- ochraňují sliznici před HCL ( Venter, atd. )
- anxiolitika – diasepan – mírní psychické tenze
- antibiotika – cíleně proti bakteriím
- dieta- šetřící, nesmí alkohol, kávu, černý silný čaj, nic tučného, horké a ledové jídlo, dobře
potravu rozkousat, jíst vícekrát denně, zvládání stresu, odpočinek
Léčba operativní: sutura při perforaci, resekce žaludku:
2 typy: BILROTH 1 a BILROTH 2
Ošetřovatelské problémy u jícnu a žaludku:
1. Bolest v souvislosti s akutním vzplanutím vředů.
2. Bolest v souvislosti s jídlem.
3. Bolest v souvislosti s chemickým drážděním peritonea při peritonitídě.
4. Dyskomfor v souvislosti se zvracením.
5. Neznalost pojmu v souvislosti s neznalostí potenciálních komplikacích, se snížením
bolesti.
6. Strach v souvislosti s prudkou bolestí, melénou atd.
7. Snížení objemu tělesných tekutin v souvislosti s krevními ztrátami při krvácení z vředů.
8. Poruchy tkáňového prokrvení v souvislosti s hypovolémií.
9. Poruchy polykání v souvislosti se zúžením jícnu, nádorem jícnu.
10. Porucha spánku v souvislosti s bolestí u duodenálního vředu ( na lačno )
11. Riziko vykrvácení v souvislosti s jícnovými varixi.
12. Riziko šíření infekce v souvislosti s peritonitidou
Záněty žaludku( gastritidy )
Akutní – prudký zánět žaludeční sliznice, překrvení sliznice, hlen, eroze,
Příčina: dietní chyba, nadměrné kouření, solení, kořenění, používání acylpyrinu, stres.
KO: náhlý začátek, projev – tlak, bolesti, křeče, nechutenství, nauzea, zvracení, teplota – u
infekční
Chronický- nenápadný nález, často vede k přestavbě sliznice- atrofie, hypertrofie
Typy: A – na podkladě autoimuní onemocnění, tvorbe protilátek proti parietálním buňkám a
vnitřnímu faktoru
B – u duodenálního vředu, infekce Helicobakter pylorí.
Léčba: konzervativní viz. vředová onemoc., léky proti zvracení, dieta,
Diagnostika: endoskopická vyš, histologie, biopsie
Nádory žaludku
Benigní: vzácné, polypy – mají se dříve odstranit než se maligně zvrhnou.
Maligní: karcinom – obvykle v malém ohbí, lymfosarkom, leomiom, neurofibrom
- časté onemocnění u obou pohlaví, častěji u starších mužů než žen
- příznaky – často netypické projevy v začátcích největší problém pro včasnou diagnostiku,
cítí se slabí, ztrácí chuť k jídlu, hubnou, anémie, zvracení – při karcinomu kardie ihned,
Léčba a diagnostika:
- fibroskopie s biopsií
- gastrektomie při včasném objevení
- gastro- entero anastomóza
- gastrostomie
- ozařování
- cytostatika
Onemocnění tenkého střeva
Divertikulitida
- vrozená i získaná, patří k náhlým příhodám břišním zánětlivým( NPB )
- výhřez sliznice štěrbinou ve svalovině často u starších žen, především v esovité kličce,
komplikace – perforace - peritonitida
Ileus ( střevní neprůchodnost )
Má tři hlavní příznaky – zástava větrů a stolice, vzedmuté břicho( enormě ), zvracení
Příčiny a dělení:
1a) mechanický - obstrukční :
- nádorem, který je uvnitř střeva nebo nádorem zvenčí který prorůstá do střeva nebo ho
utlačuje
- kamenem žlučníkovým
- pomerančový – z jídla
1b) strangulační:
- srůsty nitrobřišní
- volvulus- otočení střeva tenké kličky( u dětí )
- Invaginatio – vsunutí střeva do sebe
- Uskřinutá kýla
Léčba: operativní
2a) nervový – paralytický:
- častý – vzniká jako důsledek difúzního zánětu pobřišnice, střevo je dilatováno
2b) spastický – vzácný – nic mechanicky nebrání , ale střevo je přesto staženo a průsvit je
úzký – při kontrakci svalů
Léčba: konzervativní
3a) cévní- tepený
- embolie do tepen zásobující střevo ( mesenterické tepny ), nejčastěji při srdeční chorobě
3b) žil – trombóza žil
Projevy u všech:  T, zvracení – nemusí, zástava pasáže, při rozvíjeném zánětu – drážděna
nástěnná pleura – svaly se stáhnou, břicho je tvrdé, špatně prohmatatelné, bolesti břicha,
poslechově překážkové fenomény než se pasáž úplně zastaví, dech cítit po stolici, může dojít
až k šoku.
Diagnostika: pohmat, poklep , poslech, per rektum, laboratoř, sono, RTG na hladiny
Léčba: operativní ( enterotomie, resekce střeva, ), konzervativní- ledování, dieta
- dieta po operaci jen parenterální výživa později čaj po lžičkách, dlouhodobě nekořeněná
jídla, ne tuhé maso, švestky, jablka atd. zavedení sondy při zvracení a před operací, infuzní
terapie,
Záněty
Akutní enteritida- náhle průjem, dyspeptický syndrom- plynatost, bolesti břicha, teplota, při
spojení se zvracením ( gastroenteritida )
Léčba + diagnostika
– dieta – šetřící , bez tuků ( 4 s ), omezení bílkovin, nekořeněnou stravu málo solit,
– léky proti průjmům – reasekt, imodium, endiaron, černé uhlí,
– proti zvracení - torekan
– vyšetření – laboratoř, výtěr z konečníku
Cronova choroba
Postihuje především tenké střevo v úsecích ( regionální enteritida ), sliznici, i celou stěnu
střeva, příslušné mízní uzliny
KO: - dlouho nepoznatelná, objevuje se mezi 10 až 30 rokem
- hubnutí, bolest břicha, dyspeptické potíže, teploty, anémie, průjmy
- chronický zánět, projevuje se ztluštěním stěny střeva
- příčina je neznámá, předpokládá se genetická choroba
- komplikace – srůsty střevních kliček, hrozba vzniku karcinomu střeva – porucha pasáže,
perforace, píštěle,
Léčba: symptomatická, při komplikacích chirurgická, neustálá dispenzarizace, při zhoršení
stavu – energetická strava, minerály, kortikoidy
Idiopatická proktokolitida( ulcerósní kolitis )
- zánět tlustého střeva, konečníku s výskytem vředů, druhotnou ifekcí – s následným
hnisání a zvýšenou tvorbou hlenu
- střídání ataků s remisemi
- rektální syndrom – nucení na stolici, stolice s příměsí krve, hlenu
- komplikace – toxické, megakolon – smrtelné komplikace ihned operativně řešit
Diagnostika:
- rektoskopie, colonoskopie s následnou biopsií – histologické vyš.
Léčba:
konzervativní - dieta – mléčné strava, bílkoviny, hodně zbytkové stravy, boj proti infekcím,
chemoterapeutika, kortikoidy,
operativní při komplikacích
Nádory tenkého střeva
Benigní – jsou vzácné
Maligní – méně než u tlustého střeva, obtíže – krvácení – meléna, nepravidelná stolice,
průjmy, nadýmání – nesnadné objevení těchto nádorů
Ošetřovatelské problémy u chorob tenkého střeva:
1. Bolest v souvislosti se zánětem sliznice střeva.
2. Průjem, zácpa v souvislosti se změnou anatomické struktury, z funkčních poruch při
projevech zánětu.
3. Neznalost pojmů v souvislosti s vlastním chorobným procesem, s komplikacemi.
4. Bezmocnost v souvislosti s chronickou povahou onemocnění.
5. Snížení objemu tělesných tekutin v souvislosti s velkými ztrátami při průjmech, zvracení.
Onemocnění tlustého střeva
Záněty – colitis
- průjmy vodnaté, hlenovité s kolikovými bolestmi břicha
léčba: dostatečná hydratace
Apendicitis acuta – zánět červovitého přívěsku
- patří mezi NPB je to nejčastější zánět dut. břišní
postihuje všechny kategorie nejčastěji v dětském věku
Příznaky- nespecifické ze začátku – nechutenství, nauzea, zvracení, zvýšená TT, u dítětí do 2
let může být i průjem a následkem může dojít ke špatné diagnóze ( gastoenteritis acuta ),
bolesti v břiše spíše v nadbřišku ty se po určité době přemístí do pravé jámy kyčelní ale ne u
každého je tato anamnéza
Průběh – sliznice má zánětlivé projevy je překrvená, a bolestivá( catarális ), zánět postupuje a
prohlubuje se a později postihuje celou stěnu apendixu ( a. flegmonózní ), při zhoršení
( gangrenózní ) může dojít k též k perforaci a následné peritonitidě. Zánět může dráždit –
adnexa ( adnexitis ), močový měchýř, ledviny,
Léčba+ diagnostika: apendektomie do 48 hod. po této době se čeká a léčí konzervativně –
přísné sledování pac.
- klid, dieta – čaj, ATB, ledování, sledování TT, P, břicha
- vyš. pohmat, poslech, poklep, laboratoř, per rectum – ochablí svěrač, douglasový prostor
bolestivý, prosáklí
Apendicitis chronika
- výskyt sporadický
- postihuje člověka, u kterého proběhla akutní apendicitída, ale nevyvrcholila tak aby bylo
nutné operovat
- vyšetření – irigoskopie – naplnění střeva bariovou kaší a snímkuje se u zdravého apendixu
je vidět na RTG, u zánětu vidět není, protože lumen je uzavřen a tekutina se tam
nedostala.
- Léčba - operace
Nádory tlustého střeva
Benigní – mezenchymové - lipom, leiomyom, mohou prorůstat do sliznice – způsobit
krvácení
- epitelové – polypy – nenádorové, zánětlivé
adenomy – nádorové
mohou být sporadické nebo mnohočetné až kolem 100, většinou se vyskytují dědičně –
syndrom Hereditární polypózy
Maligní – karcinomy nejčastěji postihují colon a rektum v pravé části tračníku jsou dlouho
klinicky němé, nedělají obstrukci, projev většinou krvácení a anémií.Levostranné – vyvolávají
obstrujkci, mechan. ileus, koliky, zácpa
Komplikace: stenóza, krvácení, perforace, metastázy do jater
Diagnostika a léčba:
- per rektum – nahmatány v rektu
- vyš stolice na přítomnost krve ( okult krvácení )
- rektoskopie
- kolonoskopie
Terapie: chirurgická léčba – často stomie
Konzervativní – záření, cytostatika
Ošetřovatelské problémy:
1. Bolest v souvislosti se zánětem.
2. Snížení objemu tělesných tekutin v souvislostí se zvracením, průjmem.
3. Riziko vzniku infekce v souvislosti s rupturou apendixu.
4. Strach v souvislosti s objevením krve ve stolici.
5. Poruchy výživy v souvislosti s nechutenstvím.
6. Změny tělesné hmotnosti v souvislosti s karcinomem střeva.
7. Úzkost v souvislosti s léčbou karcinomu.
Onemocnění jater
Cirhóza jater
Přestavba jaterního parenchymu následkem zániku hepatocytů a zmnožení vaziva v játrech
s následnou přestavbou parenchymu – má uzlovitý charakter
Příčina- postnekrotická – ke které vede chronická hepatitida typu B a C
- alkoholická – vzniká jako následek poškození jater alkoholem, vznik 60g čistého alkoholu
denně u M a u Ž 20g, první fáze je toxické poškození – steatóza – přechází do alkoholové
hepatitidy – do cirhózy

reverzibilní když přestanou pít.
- biliární – vznik a) následkem dlouhodobé obstrukce žlučových cest
b) onemocnění primární biliární cirhózou – způsobené autoimuní onemoc.
způsobené protilátkami proti žlučovodům, postihuje většinou mladé Ž
- při toxickém poškození léky
- metabolicky podmíněné cirhózy – Wilsonova nemoc – porucha metabolismu mědi, ta se
ukládá v játrech a vede to k poškození jater.
- Pigmentová cirhóza – komplikace hemochromatózy, onemocnění kdy se vstřebává
nadbytečně FE a ukládá se v játrech – vede to k cirhóze
- Venostáza – nedochází k přestavbě parenchymu
Komplikace:
- Portální hypertenze – má za následek ascites, při portální hypertenzi se vytvářejí
anastomózy protože je ve v. portae překážka. Organismus se snaží překážku obejít tím že
vytváří anastomózy do dolní duté žíly kolem jícnu a žaludku, dochází k rozšíření pletení –
vznikají velké městky na jícnu ( jícnové varixi )
- Splenomegalie, krvácivost – způsobená nedostatečnou tvorbou srážecích faktorů hlavně
protrombinu.
Neléčitelné onemocnění – pac. umírají buď na selhání jater – jaterní koma, nebo na
vykrvácení z jícnových varixů.
Projevy:
- bez projevů – kompenzovaná
- projevy u dekompenzované – únava, slabost, hubnutí, otoky, poruchy koagulace,
žloutenka,
Léčba: včasná diagnostika
- úprava životosprávy – zákaz alkoholu
- D. dostatek bílkovin, omezení tuků, přívod vitamínů
- Léky – hepatoprotektiva, kortikoidy, imunosupresiva
- jediná šance na přežití je transplantace jater
Ošetřovatelské problémy:
Poruchy výživy ze sníženého příjmu potravy v souvislosti s neschopností přijímat potravu,
vstřebávat živiny.
1. Zvýšení objemu tělesných tekutin v souvislosti s otokem.
2. Zvýšené riziko krvácení v souvislosti s poruchou koagulačních mechanismů.
3. Zvýšené riziko vykrvácení v souvislosti s portální hypertenzí, jícnovými varixy.
4. Nedostatečná spolupráce klienta v souvislosti s přetrvávajícím alkoholismem.
Onemocnění žlučníku
Cholelitiáza ( žlučové kameny )
Přítomnost kamenů ve žlučových cestách
Příčina:
- strava – tuky, soli kyseliny žlučové, Ca soli
- náchylnost, dědičné dispozice, geny
- pohlaví – častěji ženy spojeno s těhotenstvím, hormony
- obezita
Litogenost žluči je schopnost vytvářet kameny.
Kameny mohou druhotně vyvolávat infekci – zánět žlučníku.
Kameny mohou ve žlučových cestách putovat tím vyvolávají biliární koliku – projevy – náhlá
bolest v pravém podžebří nebo podjaterní krajině vystřeluje podél pravého oblouku žeberního
k pravé lopatce nebo k páteři, nausea, zvracení. Kamének se může dostat do choledochu a
ucpat cystikus – kolika odezní ale je uzavřen a žluč se tam nemůže dostat je tam tekutina
bělavé barvy. Kamének se může prodrat přes papilu Vaterí do duodena nebo se zaklíní ve
Vaterské papile – žluč tak nemůže odtékat do duodena, vznikne žluté zabarvení sliznic, kůže,
spojivek a dochází k ikteru obstrukčnímu, který se musí řešit operativně jinak může dojít
k porušení jater.
Diagnostika: ECHO, kontrastní vyšetření žlučníku – choledochografie, ETCP
Léčba:
- cholecystektomie, laparotomie
- litotripse – pomocí ultrazvukových vln se kamen rozdrtí
- rozpoštění léky
Prevence:
- dieta – omezení tuků
- lázeňská léčba – Karlovy Vary
- při obtížích – spasmolytika ( algifen )
Ošetřovatelské problémy:
1. Bolest v souvislosti s putováním kamenů.
2. Riziko infekce v souvislosti se stázou žluče.
Viz předchozí diagnózy
Rozdělení NPB
Do NPB počítáme ta chirurgická onemocnění břicha, která vzniknou náhle z plného zdraví,
probíhají rychle a ohrožují život nemocného.
Dělení do 4 skupin:
1. Zánětlivé příhody – a) ohraničené na orgán- apendix, cholecistitis acuta
b) šířící se do okolí – s  postiženého orgánu tvoří zánětlivý infiltrát
v okolí orgánu ( peritonitis cirkum scripta – ohraničený zánět pobřišnice )
c) peritonitis difuza – celkový zánět pobřišnice, celková intoxikace se
šokem, zástavou pasáže
2. Střevní neprůchodnost – Ileus – viz předchozí
3. Krvácení do zažívací trubice – viz. vředová choroba
4. Poranění – a) krvácení do volné dutiny břišní – hemoperitoneum
b) perforace dutého nitrobřišního orgánu – vyvolá peritonitis
c) kombinace obou
- způsobené – postřelením, bodnutím, úderem do břicha či hrudního koše, autonehody – náraz
na dutinu břišní.