OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ PSYCHOLOGIE RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Honorary Senior Research Fellow Queen Mary University of London E-mail: e.kocovska@qmul.ac.uk Proces organizace a interpretace senzorických informací - podstatou tohoto procesu je odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích, které neustále probíhá v lidské mysli. Neuropsychologie – studuje zpracovávání smyslových dat v lidském mozku – percepce podnětů a jejich zpracování má neurofyziologický základ. TEORIE PERCEPCE VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Percepce jako duševní proces – 2 hlavní teorie vnímání: 1. Konstruktivní percepce – konstruktivní mentální děj – ovlivněn dřívějšími zkušenostmi (učením) a dalšími kognitivními procesy. George Berkeley - 1709 při vnímání nevědomě využíváme předchozí zkušenosti (např. perspektivu) (Plháková, 2020). Konstruktivní percepce Herman von Helmhotz – dotváření senzorických informací v lidském mysli nevědomé usuzování. Irwin Rock – teorie konstruktivní percepce - na tvorbě vjemů se podílí i inteligence, myšlení i učení = inteligentní vnímání (Logic of perception, 1983). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION 2. Přímé vnímání James Gibson (1904-1979) – ekologická teorie vnímání – vrozené aspekty a využívání informací z přirozeného přírodního prostředí. Většina informací, které potřebujeme pro přesné vnímání , je součástí podnětů jako takových a je pro naše smysly přímo dostupná (např. pro vzdálenost - gradient neboli spád struktury (texture gradient). Přímé vnímání – empirické ověřování teorií vnímání Z vývojové psychologie – děti vybaveny určitými vrozenými percepčními dispozicemi, nervovými strukturami, ale předpokladem jejich plného rozvoje = raná senzorická stimulace, manipulace s předměty a pohyb v prostoru (prvních měsících) – nezbytnými podmínkami vývoje vnímání (Plháková, 2020). ORGANIZACE PERCEPČNÍHO POLE Tvarová gestalt psychologie – M. Wertheimer – tvarové zákony/principy či zákony organizace: univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků – celek vtiskuje svůj ráz částem (jako gravitace „organizuje“ planety do podoby sluneční soustavy) - uplatňují se u všech smyslových modalit. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Zákony organizace percepčního pole - 1. Krok vnímání Centrace = soustředění se na jednu část vjemového pole - figuru/předmět vnímání. Pozadí = všechny ostatní předměty (sólo na housle/pozadí = produkce orchestru). U reverzibilních figur – střídání figury a pozadí: Rubinova figura, Nekerova krychle. Kamufláž – splynutí figury s pozadím (Plháková, 2020). ORGANIZACE PERCEPČNÍHO POLE Zákony organizace percepčního pole – výstižně charakterizují mnohé principy percepční organizace, ale jsou spíše popisné než vysvětlující: -Pregnantnosti = tendence k dobrému tvaru, k pregnantnosti, přesnosti, jistotě - psychika neúplné senzorické informace doplňuje, aby vznikly úplné a celistvé vjemy. -Proximity (blízkosti) = jako tvar vnímáme ty prvky percepčního pole, které se nacházejí blízko sebe. -Kontinuity (návaznosti) = zákon dobré křivky – tendence organizovat do souvislých linií – subjektivní kontury. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION -Podobnosti = tendence přiřazovat k sobě podobné objekty a vnímat je jako celky. -Společného osudu = jako figuru vnímáme podněty, které se současně mění či pohybují v určitém směru (např. proud vozidel v jednom směru). -Uzavřenosti = vnímáme jako celek to, co je ohraničeno uzavřenými konturami (Plháková, 2020). Detektory rysů v mozkové kůře David H. Hubel a Torsten N Wiesel – 1981 Nobel prize - objasnili jak mozkové neurony organizují senzorickou zkušenost –– mapování receptivního pole korových buněk spojených s určitými oblastmi sítnice. Receptivní pole = ta oblast zrakového pole, v níž se nachází podnět, který evokuje nervový vzruch. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Detektory rysů v mozkové kůře = 3 typy korových buněk – reagují na různé vizuální podněty: Jednoduché buňky Komplexní buňky Hyperkomplexní buňky Mozek reaguje výběrově – teorie přenosu obrazu ze sítnice bod za bodem byla vyvrácena (tj. gestaltické principy). Obraz předmětů se utváří teprve v mozku, respektive vědomí! Disponujeme nervovými strukturami senzitivními vůči komplexním tvarovým vzorcům. Např. novorozenci upřednostňují lidské tváře před jinými vizuálními podněty – René Spitz a Wolf 1940 (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION ROZPOZNÁVÁNÍ = 2.krok vnímání = pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování. Zkoumání mentálních procesů, které se podílejí na rozpoznávání patří k nejobtížnějším tématům psychologie – několik teorií: Transpozice – Christian von Ehrenfels (1859-1932) – schopnost rozpoznat určitý smysluplný percepční celek v různých formách (kruh na tabuli, na papíře, v písku apod. a nezávisle na velikosti nebo melodie v různých tóninách a na různé nástroje). Analýza rysů – 36 základních geonů - nepotvrzeno Analyticko-syntetické teorie – proces postupující zdola-nahoru (bottom-up process). Nepotvrzeno, spíše konekcionistické modely = vnímání je výsledkem paralelního zpracování informací. Mozek senzorická data dotváří a kompletuje (Plháková, 2020). Procesy postupující shora-dolů (top-down processes) -se uplatňují v kombinaci s procesy zdola-nahoru. Percepce je ovlivněna i komplikovanými vnitřními znalostmi, zkušenostmi a očekáváními. -Začínají u celostních mentálních reprezentací různých objektů uložených v paměti. Vliv kontextu na percepci – percepční očekávání (hlasatelka v TV a na sjezdovce). Efekt nadřazenosti slov – Reicher-Wheeler efekt = písmena rozpoznáme snadněji jsou-li začleněna do slov. Percepční kontext napomáhá určit význam nejasných nebo dvojznačných podnětů (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION ROZPOZNÁVÁNÍ = 2. krok vnímání Vnímání jako psychický proces Procesy postupující shora-dolů Vnímání jako řešení problému – kognitivní psychologie chápe rozpoznávání objektů jako řešení percepčních problémů a využívá vzájemnou interakci procesů shora-dolů a zdola-nahoru – ověřování určité „percepční hypotézy“ (Rock, 1983). Nejprve shluk skvrn, posléze jezdec na koni (viz obrázek). Bez procesů zdola-nahoru – pouze naše vnitřní obrazy – halucinace Bez procesů shora-dolů – nemožnost pochopení senzorických podnětů (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PROSTOROVÉ VIDĚNÍ Monokulární vodítka = zprostředkovány jediným okem Malířská vodítka úspěšně využívána renesančními malíři k vytváření iluze trojrozměrného prostoru. 1.Interpozice = překrývání 2.Lineární perspektiva = přibližování dvou rovnoběžných linií ve větší vzdálenosti 3.Atmosférická perspektiva=„znečištění ovzduší zhoršuje vidění vzdálenějších objektů 4.Relativní velikost = menší vzdálenější 5.Relativní výška (výška umístění) = výš umístěný vnímáme jako vzdálenější 6.Gradient/spád struktury = plynulé změny vnímané členitosti povrchu (pilot se při přistání orientuje podle rychle se měnící zrnitosti přistávací plochy) (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PROSTOROVÉ VIDĚNÍ Monokulární vodítka = zprostředkovány jediným okem 7.Pohybová paralaxa = při jízdě dopravním prostředkem se bližší předměty zdánlivě pohybují v opačném směru a rychleji než vzdálenější (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PROSTOROVÉ VIDĚNÍ Binokulární vodítka Konvergence – sbíhavé pohyby očních svalů při pohledu na velmi blízké předměty Disparita = vzdálenost mezi očima (průměrně 6,5cm) – každé oko vnímá zorné pole z jiného úhlu – stereoskopické/prostorové vidění = plastické vnímání hloubky. Po úrazu mozku nebo pod vlivem alkoholu – dvojité vidění /diplopie). VNÍMÁNÍ POHYBU -Skutečného -Zdánlivého (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Organizace a interpretace senzorických informací PROSTOROVÉ VIDĚNÍ VNÍMÁNÍ POHYBU -Skutečného: Na vnímání reálného pohybu se podílejí vrozené neurologické procesy = existence neuronů určená pro vnímání pohybu Hubel a Wiesel – výzkumy receptivních polí. Vnímání biologického pohybu – hadice v trávě – biologická evoluce nás vybavila speciálními mechanismy k vnímání pohybu živých tvorů – senzorický proces spíše než percepční – schopnost reagovat rychle – sebezáchovný význam (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PROSTOROVÉ VIDĚNÍ VNÍMÁNÍ POHYBU -Zdánlivého: Stroboskopický = prezentace dvou zrakových podnětů v rychlém časovém sledu za sebou (30-200 milisekund) – Max Wertheimer 1910 – stroboskop fí-fenomén. Mnoho technologických aplikací – např. neony, filmové umění (frekvence 24 rámečků/sekundu) atd. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Indukovaný = není k dispozici žádný vztažný bod a vzniká dojem, že se pohybuje malý předmět – měsíc/mraky nebo náš vlak stojí, vedlejší se rozjede, nám se zdá, že se rozjel náš vlak. Autokinetická iluze = pozorujeme malý zdroj světla v tmavé místnosti a po chvíli máme dojem, že se světlo pohybuje – mozek interpretuje oční pohyby jako přesuny percipovaného objektu (Plháková, 2020). STÁLOST – KONSTATNTNOST VNÍMÁNÍ = percepční schopnost zajištěna vrozenými nervovými procesy i učením a zajištuje stálost objektů bez ohledu na proměnných informacích proximálních stimulace. Stálost tvaru – neměnná z jakéhokoliv úhlu, libovolné vzdálenosti, při různé intenzitě osvětlení apod. -barvy -jasu VNÍMÁNÍ - PERCEPTION - velikosti: Berkeley: percipovaná velikost objektu=násobku jeho vnímané vzdálenosti a velikosti sítnicového obrazu. Helmholtz: vnímání velikosti = výsledkem dlouhodobé zkušenosti (děti-chybují) (Plháková, 2020). PERCEPČNÍ ILUZE Fyzikální iluze – hůl ve vodě (voda=prizma, které lomí světelné vlny). Percepční iluze – zkreslené vjemy, které jsou výslednicí vnitřních nervových a psychických procesů – vznikají bezděčně, nezávisle na naší vůli a přetrvávají i po přijetí informace o skutečném stavu. Penrose – podivný trojúhelník = „trojrozměrný“ Muller-Lyerova iluze – horní úsečka „kratší“ (hypotéza „tesařského světa“ – průmyslové společnosti – pravé úhly, přírodní národy více zaoblené tvary). Rozdíly zakódovány v nervovém systému, ale utvářejí se na základě senzorické stimulace (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PERCEPČNÍ ILUZE VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Heringova figura -2 mírně prohnuté čáry Horizontálně-vertikální iluze – svislá „delší“ (Plháková, 2020). PERCEPČNÍ ILUZE VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Vliv kontrastu – velké tečky = menší kruh Ponzova iluze – díky lineární perspektivě – horní linka a horní kruh „vzdálenější“ Iluze měsíce – blíž k horizontu = „větší“ – Rock: horizont se nám zdá být mnohem vzdálenější než obloha nad hlavou (Plháková, 2020). INDIVIDUÁLNÍ ROZDÍLY VE VNÍMÁNÍ Každý člověk vnímá svět jedinečným, osobitým způsobem vlivem rozdílů v sociálních zkušenostech a v individuální psychické organizaci/osobnosti. Percepční očekávání: PARIS IN THE THE SPRING Člověk se při četbě řídí především významem textu. Kognitivní styl Lidé závislí na poli: prostředí jako celek Lidé nezávislí na poli: vnímají prvky okolního prostředí jako zřetelně oddělené a všímají si jejich charakteristických rysů. Vyostřování (sharpeners) – uhlazování (leverers): někdo má tendenci přehlížet drobné rozdíly, jiní je naopak zvýrazňují (Plháková, 2020). VNÍMÁNÍ - PERCEPTION C.G. Jung – rozdíly ve vnímání okolního světa – 4 základní psychické funkce: Myšlení, cítění, intuice a vnímání – poslední 2 = iracionální funkce- obcházejí rozum, nepracují s úsudky, pouze s vjemy, aniž by je hodnotily nebo jim dávaly smysl. Percepční typ – bude si pamatovat historickou událost ve všech detailech, nebude ale postihovat souvislosti, do nichž je zařazena. Intuitivní typ – přejde jednotlivosti, ale bude ihned bez námahy chápat vnitřní smysl dění. Jedinec s rozvinutou vědomou funkcí vnímání má obvykle velmi chabou intuici. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION PRIMING – VLIV PŘEDBĚŽNÝCH PODNĚTŮ NA VNÍMÁNÍ Nevědomý sémantický priming Nevědomé afektivní preference PRIMING – VLIV PŘEDBĚŽNÝCH PODNĚTŮ NA VNÍMÁNÍ Nevědomý sémantický priming Nevědomé afektivní preference (Plháková, 2020). Motivace Vzájemný vztah percepce a motivace – silné vnitřní pohnutky vnímání poměrně výrazně ovlivňují: Bruner a Goodman 1947 – sociální hodnota předmětu ovlivňuje vnímání jeho velikosti = chudé děti – větší mince. MacClelland a Atkinson – vliv hladu, „vnímali“ podněty vztahující se k příjmu potravy i když sledovali pouze světelné záblesky. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Osobnost jako celek – do nejasných percepčních podnětů lidé promítají/ projikují některé aspekty svého vnitřního psychického dění. Projekce v psychoanalýze = obranný mechanismus proti úzkosti subjektivně nepřijatelné psychické obsahy či pohnutky připisuje někomu jinému a mimo psychoanalýzu v širším psychologickém pojetí i na objekty vnějšího světa = externalizace (přenášení něčeho zevnitř ven) – totožná s procesy shora-dolů. Roschachův test – projektivní metody. Halucinace – vjemy bez vnější příčiny, pouze naše vnitřní obrazy, zvuky (Plháková, 2020). Percepční obrana – očekávání nepříjemných podnětů Stadium popření a stažení se do izolace = ochrana a psychické vyrovnávání se např. s terminálním onemocněním. Popření reálných událostí – úmrtí partnera – závažnou poruchou testování reality = psychotické onemocnění. VNÍMÁNÍ - PERCEPTION Vliv předběžných podnětů na vnímání „priming“ Podprahové subliminální podněty – předběžné stimuly – ovlivňují následné vjemy - vliv na lidské chování (A. Marcel). Nevědomý sémantický priming (podbarvení, podmalování) Předběžné slovo – posléze cílové slovo – smysluplné či nikoliv? Pokud významově shodné – rychlejší rozhodování (Marcel, 1983). Nevědomé afektivní preference Podprahové vnímání ovlivňuje sympatie k určitým objektům – efekt pouhého vystavení (mere exposure effect) Zajonc, 1980 (Plháková, 2020). UČENÍ = veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností. = proces, jehož výsledkem je získání nových poznatků či rozvoj dovedností, případně trvalejší změna v oblasti prožívání, uvažování nebo chování. Vyplývá z opakování určité činnosti, z působení dřívější zkušenosti nebo ze způsobu jejího chápání. V učení se odráží provázanost lidské psychiky s vnějšími vlivy, interakce mezi organismem a prostředím. Předpokladem učení je fungující paměť a efektivita učení souvisí též s výší intelektu. UČENÍ - LEARNING = základem rozvoje psychických funkcí přispívá k lepší orientaci i adaptaci (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Implicitní učení není zcela autonomní a nezávislé na explicitním a obě varianty se mohou ovlivňovat a mnohdy probíhají paralelně. UČENÍ - LEARNING A. Učení explicitní = vědomé = selektivní = asociační Implicitní mechanismus se může uplatnit i při asociačním učení – např. klasické pavlovovské podmiňování , které na základě 2 podnětů vyvolá podmíněnou reakci (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). B. Učení implicitní = neuvědomované, automatické, evolučně starší, geneticky naprogramované – reflexy, instinkty. =méně variabilní a závisí na inteligenci pouze minimálně – neasociační (=nezahrnuje spojení více podnětů) – priming (neuvědomovaný dílčí podnět ovlivňující budoucí uvažování), senzibilace (zcitlivění), habituace (přivykání), imprintace (vtiskování – učení se mateřského jazyka), explorační chování. ASOCIAČNÍ UČENÍ = základní varianta Založeno na spojení např. 2 podnětů nebo podnětu a reakce. Podílí se na něm různé kognitivní procesy – pozornost, paměť, vnímání a myšlení. UČENÍ - LEARNING Zpevnění funguje dvěma způsoby – pozitivně = odměna – posiluje efekt učení nebo negativně = trest – nepříjemný zážitek vede k eliminaci určité reakce (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Základní variantou asociačního učení = podmiňování: Klasické a Operantní – mohou ovlivnit lidské prožívání, chování a uvažování. V obou případech je z hlediska efektu učení rozhodujícím činitelem zpevnění daného spojení 2 podnětů nebo reakce a jejího účinku. Vztah mezi signálním podnětem a následným děním – kauzální (následky alkoholu) nebo anticipační (nevstupovat do vozovky, blíží-li se auto) nebo iracionální (fobie). ASOCIAČNÍ UČENÍ - základní varianta - Klasické podmiňování: Funguje na základě spojení 2 podnětů, z nichž jeden získává v důsledku toho nový význam. UČENÍ - LEARNING Mechanismy klasického podmiňování objevil na přelomu 19. a20. století ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936) ve své petrohradské laboratoři, kde studoval trávicí procesy. Psům byl chirurgicky implantován vývod slinných žláz, jímž byly sliny odčerpávány do nádobky (Plháková, 2020). ASOCIAČNÍ UČENÍ - základní varianta - Klasické podmiňování: Funguje na základě spojení 2 podnětů, z nichž jeden získává v důsledku toho nový význam (Plháková, 2020). UČENÍ - LEARNING ASOCIAČNÍ UČENÍ - základní varianta - Klasické podmiňování: UČENÍ - LEARNING Experimentátor psům těsně před krmením rozsvěcel žárovku (zvuk zvonku, píšťaly, telefonu či rytmické dotyky na kůži atd.) a teprve pak je nakrmil. Po několikerém opakování začali psy reagovat sliněním již na rozsvícení žárovky, které signalizovalo, že dostanou potravu. Slinění je vrozená reakce, tu se nemuseli psy učit (Plháková, 2020). Klasické podmiňování u lidí UČENÍ - LEARNING Nevytvářejí se nové formy chování, ale vrozené reakce jsou vyvolány novým, původně neutrálním podnětem. Tento typ učení se projevuje v celé živočišné říši a významně ovlivňuje též lidské chování a prožívání (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Vznik drogových závislostí = velmi složitý proces, který lze částečně vysvětlit mechanismy klasického podmiňování. Při klasickém podmiňování vznikají asociace mezi neutrálním podnětem, který původně žádnou reakci nevyvolával, a podnětem, který příslušnou odezvu vyvolá. UČENÍ - LEARNING Připomeneme si využití klasického podmiňování behavioristy v USA – např. J. Watson – experiment s chlapcem Albertem, při kterém došlo ke generalizaci (zobecňování) – bílá krysa byla nahrazena plyšovou hračkou a nakonec se Albert bál i bílých vousů Santa Klause (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Podmíněná reakce/reflex = původně nepodmíněná reakce (slinění), kterou vyvolal podmíněný podnět (rozsvícení žárovky). Nepodmíněný stimulus/podnět – evokuje vrozenou reakci bez předchozího učení (maso). Nepodmíněná reakce (reflex) – nenaučená vrozená odezva na nepodmíněný podnět (slinění). Podmíněný stimulus /podnět = původně neutrální stimul (světlo, zvonění), který během podmiňování získává schopnost vyvolávat vrozenou, nenaučenou reakci (slinění). UČENÍ-LEARNING Neutrální stimulus: králík - bílá krysa Nepodmíněný stimulus: hlučná rána Nepodmíněná reakce/reflex: pláč Podmíněný stimulus: králík - bílá krysa Podmíněná reakce/reflex: pláč UČENÍ-LEARNING Behaviorismus V první polovině 20. století americký behaviorismus – studoval pouze objektivně pozorovatelná fakta a využíval klasického podmiňování - J.R. Watson, B. Skinner. Little Albert pokusy demonstrují, jak lze využít klasický podmíněný reflex k vyvinutí podmíněného emocionálního reflexu – eticky kontroverzní! Operantní – instrumentální - podmiňování = Druh učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu. UČENÍ - LEARNING Edward L. Thorndike (1874-1949) zákon efektu: Akty chování, které v určité situaci vedou k uspokojení, se v ní později vyskytnou s větší pravděpodobností než akty chování, které k uspokojení nevedou, (vytváření asociací – např pedál na podlaze a reakce s pozitivními důsledky) (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Klasické podminování = pasivní, základem operantního podminování je aktivní hledání žádoucí varianty – jde o učení pokusem a omylem. Operantní (instrumentální) podmiňování = Druh učení, při kterém pozitivní či negativní důsledky určitého chování vedou ke změně pravděpodobnosti jeho dalšího výskytu. UČENÍ - LEARNING Burrhus F. Skinner (1904-1990)– operanty = spontánní akty chování, které mohou mít kladné či záporné důsledky. Operantní podminování = druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost budoucího výskytu aktů chování/operantů na základě jejich důsledků. Dva obecné důsledky: posílení/zpevnění a trest = záporný důsledek (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Operantní (instrumentální) podmiňování = posílení či oslabení tendence k určitému způsobu chování na základě jeho důsledků – zafixování účelného chování – v reálném životě: ve výchově, k řešení nepříjemných situací, opakování toho, co se v minulosti osvědčilo (latentní učení), Pokud opakované pokusy nevedou k žádoucímu efektu – naučená bezmocnost Viz obrázek: pokud má dítě možnost manipulovat hračku – usmívá se, pokud ne – přestane se usmívat (domácí násilí) (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). UČENÍ - LEARNING Operantní (instrumentální) podmiňování Paradoxní skutečnost: stereotypní stimulace vede postupně k přesycení UČENÍ - LEARNING Učení – základ kognitivního vývoje Slouží k rozvoji poznávacích schopností a dovedností, získávání poznatků všeho druhu, pochopení souvislostí a vztahů (variabilita příčin a následků), odvození či osvojení obecně platného pravidla i k osvojování způsobů, jak získané poznatky zpracovávat (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Učení nápodobou – přejímá vzorce chování, které pozoruje u druhých. UČENÍ - LEARNING Odměny a tresty – sociální charakter (uznání, pochvala, opovržení, odmítnutí). Jejich hodnota není spojena se žádnou z primárních potřeb – pro jejich korekční význam se lidé nejprve musí naučit sociální normy a hodnoty společnosti. Sociální učení je předpokladem úspěšného vývoje. Poznání pravidel vyhovuje dětské potřebě orientace, protože přináší jistotu a potvrzuje předvídatelnost situací. Paradoxně – „volná výchova“ má na dítě negativní vliv a vede k úzkosti. Teorie Sociálního Učení - Získávání poznatků a zkušeností v rámci interakce s jinými lidmi Bandura (1977) – subjektivní přesvědčení o vlastní zdatnosti (self-efficacy). Rotter (1966): lidé s vnitřním místem řízení (internal locus of control) – věří, že mají svůj život ve svých rukou a lidé s vnějším místem řízení (external locus of control – věří, že jejich schopnosti a chování nijak jejich život neovlivňují. Škála: I-E Rotter. Učení na základě identifikace – ztotožnění s nějakým člověkem, přejímání jeho názorů a postojů (Plháková, 2020, Vágnerová, 2016). Doporučená literatura •PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia: 2020 ISBN 978-80-200-1499-3. •KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1. •VÁGNEROVÁ, M. Obecná psychologie: Dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3268-1. • •GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999. ISBN 0-393-97364-6. • • • Doporučená literatura