ERIKSON


Vychází z předpokladu, že si jedinec musí na každém stupni vývoje vyřešit určitý „psychosociální
konflikt“.

Důležitým pokrokem je prodloužení vývojového pohledu na celý lidský život.


Vysvětlení stádií Eriksona


 1. nov., koj. : nutnost získat pocit základní důvěry v život a ubránit se ohrožujícím pocitům
nejistoty. Založen na stálosti péče a kvalitě vztahu matky k dítěti.



 2. batole : dítě musí zvládnout rozpor pocitu autonomie a pocitů studu. Pevné vedení chrání dítě
před prožitky studu, povzbuzuje ho, aby stálo na vlastních nohou.



 3. předškolák : dítě si musí vyřešit svůj konflikt mezi vlastní iniciativou a pocity viny.
K autonomii se přidává plánování, zdolávání úkolu s cílem být aktivní.



 4. školák : dítě si má přisvojit pocit vlastní snaživosti ( práce ve škole ) a ubránit se
ohrožujícím pocitům méněcennosti ( úzkostem, že na nic nestačím )



 5. adolescent : dítě hledá vlastní identitu, hledá vlastní roli mezi lidmi. „ Kdo jsem já“.

„ Jaký je smysl mého života“. „ Jak se na mne dívají ostatní“



 6. raná dospělost : mladý dospělý je ochotný vzdát se vlastní „ totožnosti“. Tu je ochoten nechat
splynout s totožností druhého člověka v pravé intimitě. Je připraven odevzdat se těsným citovým
vztahům.



 7. dospělost : jedinec je zaměřen na zplození a vedení příští generace ( = uplatnění pocitu
generativy ). Jsou jedinci, kteří nemají děti a přesto v sobě pocit generativy rozvíjejí tvořivou
činností. Druzí, kteří také nemají děti selhávají a mají pocit stagnace a osobního ochuzení.



 8. zralost, stáří : i v tomto období má člověk vývojové úkoly. Přijetí vlastního životního běhu
jako něco, co muselo být a nemohlo být jinak. Integrita či „ moudrost „ je patrná u zralých lidí.