Profesionální komunikace a prevence násilí
ZZPKO38033 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
ZZPKO39473 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
Jaroslav Pekara
1. Fraser, S. C. (1974). Deindividuation: Effects of anonymity on aggression in children,
Unpublished report. Los Angeles: University of Southern California
Scott Fraser (1974) připravil speciální experiment pro děti základní školy. Polovina her byla
neagresivních, polovina byla střetem dvou dětí k získání výhry. Experimentální uspořádání
v každé skupině bylo A-B-A: A(bez kostýmu), B (s kostýmem), A(bez kostýmu). Na začátku
jim řekl, že kostýmy jsou na cestě a začali hrát hry bez kostýmu. Pak pokračovali s kostýmy a
závěr již opět bez kostýmů. Výsledky svědčí pro moc anonymity. Agrese vzrostla, když si děti
oblékly kostýmy, více než dvojnásobně, oproti střetům, kdy hráli bez kostýmů. Významným
nálezem bylo, že agrese se nepřenášela mezi jednotlivými fázemi hry A-B-A. Na začátku
první hry A měli děti stejné výsledky – neagresivní – jako v poslední formaci A. Formace B
tedy nepřenesla agresivní chování do poslední formace. Změna chování v důsledku agresivity
nevytvořila dispoziční, vnitřní změnu, změnila se jen vnější reakce. Změňte situaci a chování
se změní předvídatelným způsobem.
2. Zimbardo, Phillip G. The Human Choice: Individuation, Reason, and Order Versus
Deindividuation, Impulse, and Chaos, In W. T. Arnold and D. Levine (eds.), Nebraska
symposium on Motiviation, Vol 17., 1969.)
Cokoliv, co u někoho vyvolává pocit anonymity nebo ho tím nějakým způsobem měnilo,
redukuje smysl odpovědnosti a vytváří potenciál, aby tato osoba jednala zlým způsobem –
jakmile situace dovolí násilí.
3. Bandura, A., Underwood, B., & Fromson, M. E. (1975). Disinhibition of
aggression through diffusion of responsibility and dehumanization of victims. Journal
of Personality and Social Psychology, 9, s 253 – 269.
Bandura navrhl experiment demonstrující moc odlidšťující nálepky. Skupinu účastníků vyzval
aby dávali skupinám třem lidí elektrošoky na základě dané výzvy. O první skupině řekl, že
vypadají „mile“, o druhé se vyjádřil jako o dobytku a třetí skupině nepřisoudil žádnou nálepku.
Výzkum odhalil jak snadné je přimět lidi, aby přijali odlidšťující nálepku na základě jednoho
slova a pak jednali agresivně podle tohoto stereotypu. Subjekty dávali nejvíce elektrošoků
skupině označených jako zvířata (intenzita šoků rostla lineárně během deseti pokusů), zatím co
skupina označená „mile, dostala trestů nejméně. Stačilo jediné slovo, aby podnítilo inteligentní
lidi k zacházení s těmi, kteří byli takto označeni, tak jako by je znali dostatečně a zasloužili si
větší potrestání. Ti, kteří dávali šoky „dobytku“ a jejich tresty narůstaly s časem. Nárůst
agresivních reakcí v čase s praxí či zkušeností ilustruje sebeposilující účinek násilného chování
– poskytuje více uspokojení. Libovolné značkování také fungovalo u těch, kteří byli označeni
mile, kteří dostávali trestů méně (ve srovnání s těmi, kteří neměli nálepku žádnou). Zde je
Profesionální komunikace a prevence násilí
ZZPKO38033 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
ZZPKO39473 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
Jaroslav Pekara
výsledkem velké poselství o moci slov, rétoriky, nálepek, předsudků, které lze použít pro dobro
i zlo.
4. Zimbardo, P. G. (1976). A social-psychological analysis of vandalism: Making sense
of senseless violence. In E. P. Hollander & R. G. Hunt (Eds.), Current Perspectives in
Social Psychology (4 th Ed.); (pp. 129-134). New York: Oxford University Press
Zimbardo uskutečnil jednoduchý terénní výzkum, který měl prokázat ekologické rozdíly mezi
místy, kde panuje anonymita a smysl pro společenství. Nechal po jednom ojetém autě, ale
v dobrém stavu v Bronxu New York City a druhé v Palo Alto. Poznávací značky byly
odstraněny a střecha byla pootevřená jako „stimul“ pro páchání zla. Kamera na druhé straně
ulice sledovala veškeré dění. V Bronxu trvalo vandalské procesí dva dny, došlo k 23 útokům
na ponechané auto. Jen v jednom případě šlo o útoky adoslescenta, zbylé případy tvořili dobře
oblečení dospělý – většina z nich projížděla autem a zastavila se něco ukrást. Zde je velký
vliv anonymity. A auto v Palo Alto? Kamera neodhalila žádného vandala v průběhu pěti dnů a
po odtažení auta v ten den tři lidé ze sídliště, kde auto stálo, zavolali a nahlásili krádež daného
vozu. Pro New York City vyplynula rada: odstavte stará auta, přemalujte zdi, grafity, zasklete
rozbitá okna a druhým rokem; po těchto úpravách významně poklesla čísla trestných činů.
5. C. R. Browning (1992). Ordinary Men: Reserve Police Battalion 101 and the
Final solution in Poland, Harper Pereninal, New York.
Browning popisuje nález nacistických archivů, kdy byl formován 101 batalion, vojenská
jednotka o cca 500ti mužích z Hamburku. Jednalo se o otce rodin, dělníci, kteří byli povolání
do armády. Bez zkušeností s vojenskou policií, bez jakéhokoliv výcviku, byli polání do
Polska, kde měli pomáhat řešit přísně tajnou misi – řešení židovské otázky. Za čtyři měsíce
postříleli 38 000 Židů a 45 000 deportovali do koncentračního tábora v Treblince. Browning
jasně zjistil, že nebyl prováděn žádný speciální výcvik a jednalo se o naprosto obyčejné lidi,
tedy do chvíle, kdy měli možnost a oficiální povolení provádět sadistické vraždění proti těm,
kteří byli označeni za nepřítele.
6. Darley J. M.; Batson, C.D.(1973). From Jerusalem to Jericho: A study of Situational
and Dispositional Variables in Helping Behavior. Journal of Personality and Social
Psychology, 27, 100-108.
I pouhá nečinnost se může stát zlem v případě, kdy je nezbytná pomoc, nesouhlas či
neposlušnost. Vlivnou ukázku pomoci v nouzi druhým předvedli John Darley a Dan Batson
(1973). Provedli akční výzkum se studenty teologie, kteří kráčeli kázat o Milosrdném
Samaritánovi. Studentům bylo sděleno, že jejich kázání bude nahráváno na video za účelem
psychologického výzkumu o efektivní komunikaci. Studenti postavili náhodně do tří situací
(pomoc člověku na cestě do komunikačního centra), kdy měli přejít od asistentů do
komunikačního centra, kde se měla pořídit nahrávka. Závěr: Pokud se stanete obětí v nouzi a
Profesionální komunikace a prevence násilí
ZZPKO38033 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
ZZPKO39473 Profesionální komunikace a prevence násilí 3 (zima 2020)
Jaroslav Pekara
mají vám pomoci lidé, kteří spěchají, tak vám v 90 % nepomůžou. Čím více času si studenti
mysleli, že mají, tím byla větší pravděpodobnost, že se zastaví a pomohou. Situační proměnná
tlaku v nedostatku času nejvíce ovlivňovala změny v pomoci, aniž bylo třeba udávat nějaké
vysvětlení. Kromě pachatelů zla vždy existuje ještě skupina jedinců, kteří jsou páchání násilí
přítomni, nebo o něm alespoň vědí. A svou nečinností napomáhají a podporují zlo, které je
pácháno či aby pokračovalo. Podobný efekt zaznamenal také Zimbardo (2004) u dozorců ve
věznici Abu Ghraib, kde docházelo k ponižování vězňů a přítomní dozorci tzv. dobří sice
vězňům neubližovali, ale ani jednou se nepostavili proti tomuto ponižování, které prováděli
dozorci zlí. Věděli o tom i lékaři a sestry, kteří ve vězení pracovali, nikdo však nezasáhl.
(Zimbardo P. (2004). Ghraib: The evil of inaction, and the heroes who acted. The Western
Psychology Newsletter, August 2004: 4-5.)