NP ve vybraných oborech
STOMATOLOGIE
STOMATOLOGIE
Stomatologie je lékařským oborem, který se zabývá
• prevencí,
• diagnostikou,
• léčením,
• výzkumem,
• onemocněním a vývojovými poruchami zubů,
chrupu a všech tkání dutiny ústní, jakož i orgánů
a tkání topograficky s ní souvisejících.
Cílem stomatologie
• je zabezpečení adekvátní úrovně orálního zdraví
všech věkových skupin obyvatelstva,
• při čemž se koncepčně vychází ze současných
vědeckých poznatků a z mezinárodně uznávaných
programů zvyšování kvality zdraví,
• zejména z dokumentů Světové zdravotnické
organizace (WHO).
Obory stomatologie (více dělení)
• Záchovná stomatologie – prevence zubního kazu, léčba (kariologie)
a zachování postiženého zubu.
• Stomatochirurgie – chirurgické zákroky (chirurgie dentoalveolární
(DÚ), implantologie, chirurgie maxilofaciální – čelist, tvář, krk.
• Stomatologická protetika
• Parodontologie
• Pedostomatologie
• Ortodoncie (čelistní ortopedie)
Praktické zubní lékařství
• zahrnuje působení lékaře v :
– záchovné stomatologii
– stomatologické chirurgii
– protetické stomatologii
– dětské stomatologii
– parodontologii
– onemocněních ústní sliznice
Záchovná stomatologie
• Koncentruje se na léčbu postižení tvrdých zubních
tkání a onemocnění zubní dřeně.
Stomatologická chirurgie
• Se zabývá léčbou chirurgických onemocnění dutiny
ústní, která zpravidla nevyžadují hospitalizaci
a podílí se na rozvoji dentální implantologie.
Protetická stomatologie
• Řeší náhrady ztrát jednotlivých zubů, skupin
zubů, popřípadě celé či defektů vzniklých po
úrazech a operacích.
Dětská stomatologie
• Lze ji definovat jako působení praktického zubního
lékaře pro určitou věkovou kategorii (od narození do
18 let), při čemž zvláštností oproti dospělým je
osobnost pacienta a vyvíjející se orofaciální
soustava a s ní spojené odlišné nazírání v přístupu
k dítěti a v terapeutických postupech.
Paradontologie
• Zaměřuje se na prevenci a léčbu onemocnění
parodontu – záněty dásní,ostatních částí parodontu – závěsného aparátu
zubů.
Onemocnění sliznic DÚ
• Zabývá se nemocemi ústní sliznice různé etiologie a
projevy celkových chorob.
Ortodoncie
• Je samostatným oborem lékařského směru
stomatologie.
• Zabývá se vrozenými a vývojovými vadami chrupu
a orofaciální soustavy.
• Dosažení funkčního a estetického optima v oblasti
chrupu a orofaciální soustavy je cílem ortodontické
léčby.
Obor maxilo-faciální chirurgie
• Je samostatným oborem lékařského směru
stomatologie.
• Zabezpečuje diagnostiku, léčbu, rehabilitaci
a posudkovou službu u vrozených a získaných
onemocnění a úrazů oromaxilo‐faciální soustavy
a orgánů s ní funkčně souvisejících (slinné žlázy,
regionální uzlinový systém, čelistní kloub).
• Obor je převážně vázán na nemocniční péči.
Základy fylogeneze a srovnávací anatomie zubů
zuby – tvrdé orgány, které jsou pokládány za deriváty
kůže; podobně jako ona derivují z ektodermu a mezenchymu
tzv. pravé zuby (z emailu a dentinu) se objevují až u čelistnatých
obratlovců (Gnathostomata)
za předchůdce zubů se považují plakoidní šupiny u paryb, které pokrývaly povrch
těla a dutinu ústní
soubor všech zubů = dentice
uloženy v horní maxilla název pro kost v horní a dolní mandibula
název pro kost v dolní čelisti
U člověka je dentice
 podle tvaru zubů: heterodontní – zuby jsou tvarově odlišné
(u savců dentes incisivi, canini, praemolares a molares)
 podle počtu výměn: difyodontní (dentes decidui, dentes permanentes)
 podle způsobu upevnění k čelisti: thekodontní - vsazeny do zubních jamek
Zub a zubní lůžko, periodontium, parodont, gingiva
směry užívané při popisu: apikální, koronální, mesiální, distální, vestibulární, linguální (palatinální)
části zubu: korunka, krček a kořen
dutina cavum dentis přecházející do
kořenového kanálku canalis radicis dentis,
ten ústí na apexu kořene otvorem
foramen apicis radicis dentis
anatomická vs klinická korunka,
anatomický vs klinický kořen
----------------------------
TERMINOLOGIE:
Dentes decidui (lactei) - 20
Dentes permanentes – 28-32
Corona dentis (korunka)
Collum (krček)
Radix (kořen)
Cavum et canalis radicis dentis
(dutina a kořenový kanálek)
Pulpa dentis
Foramen apicis radicis
Alveolus (zubní lůžko)
(gomphosis – syndesmosis)
Periodontium (ozubice)
Závěsný aparát zubu
Zub (dens)
gingiva
• zubní lůžko, alveolus každý zub má samostatné
• Periodontium (ozubice) - husté kolagenní vazivo,
které upevňuje kořen zubu v lůžku
• závěsný aparát zubu = ozubice + cement zubního
kořene + stěna zubního lůžka tvoří anatomickofunkční
celek
• závěsné zařízení od dutiny ústní odděluje dáseň gingiva,
která pevně přirůstá k povrchu krčku
zubu a vytváří kolem něj Gottliebovu epitelovou
těsnící manžetu
• parodont = závěsný aparát zubu + dáseň
Parodont
Tkáně zubu
- tvrdé:
• sklovina - email
subst. adamantina (ř. adamas, adamantos = ocel, diamant),
substantia vitrea (lat. vitrum= sklenice)
• zubovina - dentin
substantia eburnea (l. ebur = slonovina)
• cement - substantia ossea
- měkké:
• zubní dřeň - pulpa dentis
Tkáně zubu
(a jeho okolí)
• sklovina - email
• dentin - zubovina
• pulpa - dřeň
• cement
• periodontium,
závěsný aparát,
dentogingivální týkající se
uzávěra,
• gingiva – dáseň
• bone – kost tvrdá
úsměv prosím
Zubní kaz (caries dentis)
destruktivní a progredující patologický proces,
charakterizovaný fokální demineralizací tvrdých tkání zubu
onemocnění pandemické - postihuje více než 90% populace
planety a téměř 100% populace Evropy (epidemiologické studie vztah
mezi výskytem zubního kazu a socioekonomickou stratifikací
společnost).
etiologie: multifaktoriální - kariogenní bakterie, rasové a dědičné
dispozice, složení diety, malnutrice, úroveň zubní hygieny, přítomnost
zubního plaku, i dostupnost a kvalita stomatologické péče.
vývojové defekty skloviny a cementu a vyšší stupeň abraze zubů
postižené tkáně: sklovina nebo obnažený cement;
postupuje do hloubky na dentin a může vést k úplné destrukci zubu
postihuje dočasnou i trvalou dentici, zpravidla se vyskytuje bilaterálně
zuby na maxilárním oblouku kazem postiženy častěji než zuby dolní.
reakce zubních tkání na kaz: 1) tvorba terciárního dentinu, 2)
hyperémie dřeně, 3) pulpitida s následnou nekrózou dřeně =
devitalizace zubu.
zánět, komplikující hluboký kaz, se může rozšířit do okolí zubu
neléčený zubní kaz vede v konečném důsledku ke ztrátě zubu
Klinický průběh zubního kazu
akutní kaz (caries acuta) - rychlý průběh, kazivé
hmoty měkké, kašovité konsistence, světle-žluté
barvy, rychle se šíří do hloubky nebo šířky
onemocnění dětí a mladých dospělých jedinců
chronický kaz (caries tarda) - průběh pomalejší,
kazivé hmoty jsou hnědé, onemocnění dospělého
věku, částečná sanace tvorbou terciárního
dentinu
Topografie zubního kazu
Kazy korunky zubu
 fisurální kaz - vzniká v reliéfních rýhách abrazí nedotčené - nebo
málo abradované skloviny na okluzních plochách zubů
hlavně u mladých jedinců
vzniknout také v patologických puklinách, štěrbinách a trhlinách
korunky při mikrotraumatizaci zubů nebo na bázi hypoplazie
kterékoliv období lidského věku
 okluzní kaz - na okluzní ploše korunky laterálních zubů výrazněji
postižených abrazí
hlavně u starších jedinců
 aproximální kaz - meziální nebo distální plocha zubních korunek
nejčastější typ zubního kazu
výskyt ve kterékoliv věkovém období
Kazy krčku a kořene
v rámci nebo jako následek parodontopatií když
se obnaží části zubů původně kryté a chráněné
dásní a kostí alveolárního výběžku
Regenerace skloviny
není možná
za vývoje zanikly sklovinotvorné buňky (vnitřní ameloblasty sklovinného orgánu)
zubním kazem či jinak poškozená sklovina se nahrazuje plombami
Věkové změny skloviny
- chemické složení - sklovina dočasných zubů obsahuje více N-sloučenin než u zubů trvalých
- barva skloviny - pigmentace skloviny (inkorporace organického materiálu do skloviny,
tloustnutím dentinu a jeho tmavnutím)
- permeabilita emailu - s věkem se snižuje, krystality během života rostou a zmenšují se póry
mezi nimi
Hypoplazie skloviny
drobivostí - poruchy mineralizace, fisury a jamkovité defekty v korunce, anomální modelací
korunky
příčiny: alterace činnosti ameloblastů nebo předčasné ukončení jejich činnosti
horečnaté stavy
medikace tetracyklinových antibiotik (jsou inkorporována do vápenatějících tkání)
dlouhodobý zvýšený přívod fluoridů - při 5 násobném zvýšení hodnot fluoridů v pitné vodě
než připouští norma)
Děkuji za pozornost