ANATOMIE ŽENSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ
Ženské pohlav. orgány (organa genitalia feminina) dělíme na:
l Interna (vnitřní):
� Ovaria (vaječníky )
� Tubae ovarinae (vejcovody )
� Uterus (děloha )
� Vagina (pochva)
l Externa (vnější):
� Labia majora et labia minora pudendi (velké a malé pysky stydké)
� Vestibulum vaginae (předsíň poševní)
� Clitoris (poštěváček)
� Mons pubis (stydký pahorek)
� Útvary pod povrchem – bulbus vestibuli (předsíňové topořivé těleso)
glandula vestibularis major – Bartholini
(párová vestibulární žláza)
glandulea vestlibulares minores – malé vestibulární žlázky
ORGANA GENITALIA FEMININA INTERNA
l Pro polohu a upevnění má zvláštní význam ligamentum latum uteri (široký vaz děložní)
� Peritoneální duplikatura
� Stojí uprostřed pánve frontálně, k bokům pánve zahýbá dozadu
(přechází do nástěnného peritonea)
� Uvnitř je zavzatá děloha, po jejích stranách jsou k hornímu okraji lig. latum tenkými závěsy
připojeny vejcovody, k zadní ploše lig. latum je při stěně pánve vpravo i vlevo připojen vaječník
1 lig. latum uteri
2 závěs vejcovodu – mesosalpinx
3 tuba uterina v mesosalpingu
4 závěs ovaria – mesovarium
5 ovarium
6 uterus v lig. latum – v mesometriu
7 abdominální ústí vejcovodu - fimbrie
8 a. et v. uterina
9 lig. teres uteri
10 stěna vaginy
11 glandula vestibularis major
12 vestibulum vaginae
13 labium pudendi majus et minus
14 ostium urethrae externum
15 clitoris
OVARIUM
l Tvar ovoidu, ze stran zploštělý
l Ženská pohlavní žláza – produkce ženských pohlavních buněk – vajíčka ; a hormonů
l Velikost a tvar kolísá dle funkčního stavu a věku
Míry
Starší plod (9 měsíců)
a novorozenec
Do 1 roku věku
Zralé vaječníky
Délka
20 – 24 mm
2,5 cm
3 – 5 cm
Šířka
4 – 5 mm
0,8 cm
1,5 – 3 cm
Tloušťka
3 mm
+ / - 3 mm
1 – 1,5 cm
Hmotnost
0,2 g
0,5 g
6 – 10 g
l Povrch ovaria má šedorůžovou barvu
� V mládí je hladký
� V době pohlavní dospělosti je hrbolatý - ( vyklenující se folikuly s vajíčky )
� Ve stáří svraštělý a celý orgán je zmenšený
l Závěs ovaria je mesovarium ( peritoneální duplikatura )
� Připojuje ovarium k zadní straně lig. latum uteri
� V místě připojení mesovaria na ovarium je hilum (hilus) ovarii – vstup cév a nervů
l POLOHA
� In situ visí podélnou osou téměř svisle
� Zploštělé plochy jsou rovnoběžné s boční stěnou pánve
� NULLIPARA X MULTIPARA
■ U nullipar při stěně malé pánve – fossa ovarica ( mezi vasa iliaca ext. a int.)
■ U žen rodivších klesá ovarium dozadu
■ U multipar až za vasa iliaca int. – Claudiova jamka
l POPIS
� Facies medialis ( vnitřní plocha ) – obrácená do dutiny pánve
� Facies lateralis ( zevní plocha ) – směřuje k nástěnnému peritoneu boční stěny pánve
� Margo mesovaricus – přední, rovnější okraj, připojený závěsem na lig. latum
� Margo liber – volný konvexní zadní okraj
� Extremitas tubaria ( horní pól ) – přivrácený k vejcovodu
� Extremitas uterina ( dolní pól ) – bližší děloze
l FIXACE:
� Ligamentum suspensorium ovari
– obsahuje cévy ( a. ovarica + 2 vv. ovaricae)
� Ligamentum ovarii proprium (lig. uteroovaricum)
– obsahuje hl. svalovinu
� Mesovariem připojeno k lig. latum uteri
l STAVBA:
1. Zárodečný epitel ( netvoří vajíčka ) – kubický
2. Tunica albuginea – zhuštěné vazivo
3. Stroma – vazivo
a) Cortex ovarii
– obsahuje stádia folikulů a vajíčka ( hustší )
b) Medulla ovarii
– obsahuje krevní a mízní cévy, nervy ( řidší )
TUBA UTERINA (SALPINX)
l Párová trubice
l Zevním koncem nálevkovitě otevřená do pobřišnicové dutiny a přivrácená těsně k vaječníku
l Vnitřním koncem otevřená v rohu děložním do dutiny děložní
l POPIS:
� Délka 10 – 15 cm ( někdy delší )
� Průměr 1 – 6 mm
■ Lumen tuby je nejširší u ovariálního konce ( 4 – 6 mm )
■ Nejužší při vústění do dělohy ( méně než 1 mm )
l ČÁSTI:
1. Ostium abdominale tubae uterinae – zevní ústí
� Fimbriae tubae uterinae – třásním podobné slizniční výběžky
� Fimbria ovarica – nejdelší z fimbrií přirostlá k vaječníku
2. Infundibulum tubae uterinae – nálevkovité rozšíření
3. Ampulla tubae uterinae – laterální širší dvě třetiny
4. Isthmus tubae uterinae – zúžená mediální třetina
5. Pars uterina – intramurální úsek ve stěně děložního rohu ( nejužší část )
6. Ostium uterinum tubae uterinae – děložní ústí
l POLOHA A FIXACE:
� Od vaječníku jde transverzálně ke stěně malé pánve, poté zahýbá dozadu vzhůru
( nad vaječník ) a nakonec jde do děložního rohu
� Připojen k hornímu okraji lig. latum uteri peritoneálním závěsem – mesosalpinx
■ V mesosalpinx probíhá cévní zásobení pro ovaria
� Kryt kličkami tenkého střeva, které současně přehrnují mesosalpinx přes ovarium, čímž se
zmenšuje prostor, kam se z ovaria dostává vajíčko při ovulaci
l STAVBA:
1. Epitel – jednovrstevný cylindrický s řasinkami + sekreční bb.
2. Sliznice – světle růžová složena v řasy ( labyrint )
3. Lamina propria – řídké vazivo
4. Svalovina – směrem k děloze se ztlušťuje
� Vnitřní cirkulární a zevní longitudinální vrstva
� Sval. pruhy kolem cév a pro udržení tvaru
5. Tunica serosa – peritoneální kryt
l FUNKCE:
� Transport vajíčka po ovulaci do dělohy
� Pohyb řasinek epithelu vytváří proud tekutiny směrem k děloze
� Svalovina působí pravidelný peristaltický pohyb k děloze, ale (na podkladě podráždění)
„antiperistaltický pohyb“ opačným směrem, který urychluje pohyb spermií k ampule
� Těsně před ovulací se objevují aktivní pohyby svaloviny
■ Fimbrie se přiloží na povrch ovaria a obemknou vyvýšené místo vyklenutého dozrálého
folikulu
� Průchod vajíčka vejcovodem do dělohy trvá 4 – 5 dní
� K oplození dochází zpravidla v ampulární části vejcovodu
� Změny sliznice (např. po zánětu) mohou zneprůchodnit vejcovod
■ Oplozené vajíčko se usadí v tubě – vznikne mimoděložní těhotenství.
UTERUS
l Silnostěnný dutý orgán hruškovitého tvaru, o délce asi 8 cm, lehce předozadně oploštělý
l V těle děložním dochází k nidaci oplozeného vajíčka a intrauterinnímu vývoj plodu
l Krček dělohy je měkkou cestou porodní
l Sliznice děložní prodělává cyklické změny – menstruační cyklus
l Má 3 hlavní části:
� Corpus uteri (tělo děložní)
� Isthmus uteri (úžina děložní)
� Cervix uteri (krček děložní)
1) CORPUS UTERI
l Tvoří horní 2/3 dělohy
l Nahoře se vyklenuje
ve fundus uteri (dno děložní)
l Fundus je laterálně na obou stranách
„vytažen” v cornua uteri (roh děložní)
2) CERVIX UTERI
l Klinické označení: collum uteri (hrdlo děložní)
l Tvoří asi 1/3 dělohy - dle věku a hormonální aktivity ženy
l Úponem pochvy je rozdělen v:
� Část horní – portio supravaginalis
� Část dolní – portio vaginalis (čípek děložní)
■ Vyčnívá do pochvy
■ Je obklopenou klenbami poševními.
■ Zde se dutina děložní otevírá do pochvy – zevní brankou děložní.
l NULLIPARA X MULTIPARA - změna tvaru
� U nullipary má p. supravaginalis tvar cylindrický, p. vaginalis tvar kónický, kaudálně zaoblený.
� U ženy již rodivší mají obě části krčku tvar cylindrický
3) ISTHMUS UTERI
l Velmi úzká a velmi krtká část uteru (o délce 0,5 - 1 cm)
l Zde je dutina děložní zúžena ve vnitřní branku děložní
l CAVITAS UTERI (DUTINA DĚLOŽNÍ)
� U netěhotné ženy objem dutiny 2-3 ml
� V krčku 2 významná zúžení:
■ Kraniálně – vnitřní branka děložní – ostium anatomicum uteri internum (canalis isthmi)
l Hranice mezi sliznicí těla a krčku
� Odlišným histologickým a funkčním charakterem
� Označení ostium histologicum uteri internum
l Zde se vstupuje do canalis cervicis
■ Kaudálně – zevní branka – ostium uteri
l Vyústění dutiny děložní na povrch čípku děložního
■ NULLIPARA X MULTIPARA
l U nullipary je tvaru okrouhlého
l U ženy již rodivší má tvar příčně postavené štěrbiny
� Následek při natržení okrajů během prvního porodu
� Rozděluje tak spodní plochu čípku v pysk přední (labium anterius) a pysk zadní (labium
posterius)
l STAVBA
� Stěnu uteru tloušťky asi 1,5 cm tvoří:
■ Endometrium (sliznice děložní)
■ Myometrium (hladká svalovina děložní) – nejsilnější vrstva
■ Perimetrium (peritoneum děložní)
1) ENDOMETRIUM
l Sliznice v oblasti těla je bez řas, v krčku složena v řasy – plicae palmatae.
l Je pevně spojena se svalovinou
l Kryta jednovrstevným cylindrickým epitelem, obsahuje žlázky
l Endometrium těla děložního má dvě vrsvy:
� Povrchovou zona functionalis
■ Pod vlivem ovariálních hormonů prodělává cyklické změny
■ Odlučuje se při menstruaci a následně opět regeneruje
� Hlubokou zona basalis
■ Zůstává během menstruace zachována
l U endometrium krčku dělohy dochází v průběhu menstruačního cyklu ke změnám kvality sekretu,
který produkují jeho žlázky, ale během menstruace se neodlučuje
Klinická poznámka:
l Jednovrstevný cylindrický epitel endometria přechází na zevní brance děložní v mnohovrstevný
dlaždicový epitel povrchu čípku
l Hranice přechodu obou epitelů = tranformační zona
� – různě široká, může být na čípku nebo zanořená v hrdle děložním – dle věku a hormonální
aktivity ženy , místo metaplazie
� Je předmětem vyšetření při koploskopii
l Metaplazie – náhrada jednovrstevného cylindr.epitelu mnohovrstevným dlaždicobuněčným epitelem
na povrchu čípku
� - díky kyselosti pochvy (acid burn) přestavba, dlaždicový má větší odolnost
� - dlaždicový epitel povrchově a přemosťuje tak hlubší vrstvy cylindrického epitelu (krypty)
a vznikají tak žlázky a ovula (ovulum Nabothi)
� - zralá a nezralá
l Při výskytu cylindrického epitelu na povrchu čípku se může jednat i o patologie
a) Ektopie = patologický cylindr. epitel na čípku
b) Ektropium:
l se cylindrický epitel na čípku ocitne druhotně – z nitra dělohy
l jde o následk natržení zevní branky během porodu
l stav tedy není patologií v pravém slova smyslu a není nebezpečný
2) MYOMETRIUM
l Převážnou část tloušťky stěny uteru – silnější v těle, slabší v krčku
l Dle uspořádání a vaskularizace svaloviny rozlišujeme 4 vrstvy:
� stratum submucosum
� stratum vasculare
� stratum supravasculare
� stratum subserosum.
Klinická poznámka:
l Během těhotenství prochází myometrium obdobím prudkého růstu – svalovina hypertrofuje
l Za porodu se svalovina těla chová aktivně – její kontrakce směřují k vypuzení plodu
l Svalovina isthmu je naproti tomu inaktivní – je pasivně přetahována přes dolní pól plodu
l Kontrakce svaloviny krčku směřují k dilataci krčku (1. doba porodní – doba otevírací)
l Stahy děložního svalstva jsou pod hormonálním vlivem
� za porodu působí oxytocin, stahy jsou dále podpořeny estrogeny
� tlumeny progesteronem
3) PERIMETRIUM
l Kryje téměř celý uterus – s výjimkou čípku a přední plochy
supravag. části krčku
l Na přední ploše dělohy přechází na moč. měchýř v záhybu
– excavatio vesicouterina
l Ze zadní plochy dělohy (facies intestinalis) pokračuje
kaudálně na zadni stěnu vaginy ( kryje pouze horní 1/4),
odtud přechází hlubokým záhybem, excavatio
rectouterina (cavum Douglasi) na rektum
� Excavatioo rectouterina = nejnižší částí dutiny
peritoneální u stojící i ležící
l Od hran děložních pokračuje peritoneum ke stěnám
malé pánve jako lig. latum uteri
l POLOHA:
� Anteflexe = ohnutí dělohy dopředu ( obrz. A )
■ Ohbí v místě isthmu, cervix míří dopředu dolů, tělo dopředu nahoru
■ V normě svírá tělo děložní s hrdlem úhel cca 150°
� Anteverse = překlopení anteflektované dělohy dopředu ( obrz. B )
■ Kolem horziontální frontální osy jdoucí isthmem
■ Tělo dělohy je nakloněné dopředu, cervix dozadu proti zadní stěně poševní
■ Vlivem anteverse svírá děloha s pochvou úhel 70 až 100°
■ Mění se dle náplně sousedních orgánů
� Retroverze – překopena dozadu k rektu
� Posunutí stranou = lateroposice
� Pootočení doprava = dextrotorse
l FIXACE
� Podpůrný aparát, tvořený svaly dna pánevního ( důležitější )
■ M. levator ani obou stran – vytváří m. pubovaginalis
� Závěsný aparát – soubor parametrálních vazů
■ Je - li poškozen (např.porodem)
– sestup dělohy do pochvy (prolapsus uteri)
■ Tvořeno:
a) Parametrium
b) Ligg. sacrouterina (rectouterina) ( 1 )
c) Lig. cardinale uteri ( 2 )
d) Ligg. vesicouterina ( 3 )
e) Ligg. pubovesicalia ( 4 )
f) Lig. teres uteri
l Kopíruje trasu funiculus spermaticus u muže
l Od děložního rohu laterálně ke stěně pánevní, pod nástěnným peritoneem zahýbá dopředu, prochází
inguinálním kanálem a končí ve vazivu velkých stydkých pysků
l Táhne fundus dělohy dopředu
l Udržuje anteversi dělohy ( hl. při těhotenství )
l Svalovina koná aktivní rytmický stahy po podráždění ( za porodu )
VAGINA
l Pohlavní cesta a kopulační orgán
l Trubice obemykající kraniálně hrdlo děložní
l Kaudálně otevřena jako ostium vaginae ( vchod poševní ) do vestibulum vaginae
( prostor mezi malými stydkými pysky )
l Předozadně oploštělá (mimo ostium vaginae – sagitální štěrbina)
l POPIS:
� Paries anterior = přední stěna
� paries posterior = zadní stěna
� Rugae vaginales – na stěnách zvrásněné řasy
■ Uprostřed tvoří valy ( columna rugarum anterior et posterior )
■ Snižují se po porodech a ve stáří.
� Carina urethralis vaginae – vyvýšení podmíněné urethrou
� Horní konec připevněn okolo děložního cervixu ( portio vaginalis cervici )
■ Vyčnívá do vaginy (srov. str. 370) a přechází v ohbí = fornix vaginae
l Pars anterior ( přední klenba ) – kratší a méně vyklenutá
l Pars posterior ( zadní klenba ) – delší a více vyklenutá
( hromadění ejakulátu )
l Partes laterales ( postranní klenby )
l ROZMĚRY:
� Průměrně 9 cm dlouhá
� U vchodu je nejužší
� Nejprostornější u děložního čípku
� Šířka činí 2,5 – 3 cm
� Přední stěna je dlouhá 8 – 9 cm
� Zadní kolem 10 – 11 cm
� Stěny jsou 3 – 4 mm silné, elastické, značně tažné, relativně měkké ( vyšetření okolí )
l Na hranici vaginy a vestibulum vaginae hymen ( panenská blána )
� Tenká slizniční řasa, vyplněná řídkým vazivem zužující ostium vaginae
� Individuálně různý rozsah a tvar
l STAVBA:
1. Epitel – mnohovrstevný dlaždicový ( rohovění )
� Cyklické změny ( menstruační cyklus) – mění se pouze šířka
� Pod vlivem estrogenů vytváří a hromadí glykogen, který se vlivem odlupování dostává do lumen –
metabolizováno bakteriemi na kys. mléčnou
■ Tvoří se kyselého prostředí vaginy ( pH asi 4 )
– potlačuje nežádoucí bakteriální flóru a její růst
2. Sliznice – řídké vazivo s elast. vlákny, nerv. zakončeními, cévami
� Narůžovělá
� Za menstruace nebo při pohlavním podráždění temněji červená
� V těhotenství nafialovělá ( podle dilatace cév )
3. Svalovina – síťovitě uspořádaná
� Navnitř převažují cirkulární snopce,
� Na povrchu snopce longitudinální
� Kolem dolní části příčně pruhovaná – m. sphincter urethrovaginalis
4. Vazivová adventicie – husté vazivo s většími cévami, nervy
l POLOHA A FIXACE:
� S urethrou pevné spojení = septum urethrovaginale.
� Místo srůstu peritonea se zadní poševní klenbou je chirurgická cesta při operacích pánevních
orgánů (dělohy) vaginální cestou
■ POZOR: laterálně od místa styku peritonea s klenbou je křížení a. uterina s ureterem a při
proříznutí klenby je blíže k řezu ureter, který tepnu podbíhá!
� Od rekta oddělen vazivem – septum rectovaginale
■ Směrem k hrázi houstne a rozšiřuje se = centrum perineale
ORGANA GENITALIA FEMININA EXTERNA ( VULVA )
1 mons pubis
2 preputium clitoridis
3 glans clitoridis
4 frenulum clitoridis
5 labium minus pudendi
6 ostium urethrae externum
7 labium majus pudendi
8 hymen
9 fossa vestibuli vaginae
10 commissura labiorum posterior
11 commissura labiorum anterior
12 vestibulum vaginae
13 carina urethralis vaginae
14 ostium vaginae
15 frenulum labiorum pudendi