OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ PSYCHOLOGIE RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 International Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Honorary Senior Research Fellow Queen Mary University of London E-mail: e.kocovska@qmul.ac.uk VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Psychický vývoj zahrnuje 4 dílčí oblasti: 1.Biologický vývoj = tělesný vývoj a veškeré proměny s ním spojené včetně ovlivňujících faktorů 2.Kognitivní vývoj = všechny psychické procesy týkající se lidského poznávání tj. kompetence při příjmu a zpracování informací, při myšlení, rozhodování a učení a ovlivňující úroveň adaptace. Ovlivňující faktory: vrozené dispozice, vlivy prostředí – způsob výchovy a vzdělávání. 3.Psychický vývoj = proměny způsobu prožívání, osobnostních charakteristik 4.Sociální vývoj = proměny sociálních charakteristik a rolí, mezilidských vztahů či sociální pozice – proces socializace. PŘEDMĚT a METODY VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE - Zaměřena na zkoumání souvislostí a pravidel vývojem podmíněných proměn v jednotlivých oblastech lidské psychiky i celé osobnosti a na porozumění jejich mechanismům VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Jednotlivé oblasti vývoje – somatická, psychická i sociální se vzájemně ovlivňují – působení mnoha faktorů ve vzájemné interakci. Nejrychleji se rozvíjí senzo-motorický kortex, prefrontální – nejdéle. Ne plynule – ve skocích Rychlejší vývoj mozku u dívek, méně specializovaný, intenzívnější propojení obou hemisfér = větší výkonnost a odolnost. U chlapců – asymetričtější uspořádání – funkční diferenciace – obtížnější dosáhnout souhry funkce obou hemisfér – déle trvající proces → problémy ve škole (Koukolík, 2014). PŘEDMĚT a METODY VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Psychický vývoj = výsledkem interakce dědičných předpokladů a vnějších vlivů, především sociokulturních. Uskutečňuje se prostřednictvím zrání a učení. Zrání = podmínkou připravenosti k učení a tím i dalšímu rozvoji Učení = proces, projevující se určitou, přetrvávající změnou psychických procesů a vlastností, navozenou účinkem zkušenosti Psychický vývoj nebývá zcela plynulý – jednotlivé vývojové fáze = typické určitými změnami = vývojové mezníky. Pro rozvoj některých kompetencí – tzv. citlivá období tzn. Vnímavější k podnětům, které vývoj v této oblasti podporují. NATURE versus NURTURE DĚDIČNOST versus VLOHY ● VROZENÉ versus ZÍSKANÉ ● PROSTŘEDÍ versus VÝCHOVA Duševní vývoj – proces vzniku zákonitých změn psychických procesů a vlastností v rámci diferenciace a integrace celé osobnosti. Zkušenosti z raného dětství mohou významně ovlivnit další psychický vývoj, ale jednoznačně ho nemohou predeterminovat. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Způsob zpracování těchto podnětů je vždy, I když v různé míře předurčen genetickými předpoklady. Průběh psychického vývoje závisí na individuálně specifické interakci vrozených dispozic a komplexu vlivů prostředí. (Obr. Thorová, 2015) Rozvoj dílčích psychických vlastností celé osobnosti je dán individuálně variabilní dispoziční složkou a komplexem nejrůznějších vnějších vlivů a situací, které přispívají ke vzniku určité zkušenosti. DĚDIČNOST či PROSTŘEDÍ - NATURE versus NURTURE = ústřední otázka vývojové psychologie VÝVOJ CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY jako ORGANICKÝ ZÁKLAD PSACHICKÝCH FUNKCÍ VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ - Uskutečňuje se zráním jehož průběh je určen genetickou informací i vnějšími faktory -Projevuje se vzrůstem organizační komplexity a vzájemného propojení jednotlivých oblastí (myelinace nervových vláken, specializace mozkových hemisfér – lateralizace) (Obr. Thorová, 2015) CNS jako ORGANICKÝ ZÁKLAD PSYCHICKÝCH FUNKCÍ Vývoj CNS = důležitý předpoklad rozvoje všech psychických vlastností a procesů. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Vývoj CNS - prenatální i postnatální – určité fáze, pro něž jsou typické různé strukturální i funkční změny nervové tkáně: 1.Vytváření neuronů 2.Migrace neuronů 3.Diferenciace funkcí neuronů 4.Změny ve vzájemném propojení neuronů Schopnost CNS reagovat na zkušenost = plasticita I při normálním vývoji – značná variabilita! VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ STRUČNÁ KLASIFIKACE VÝVOJOVÝCH TEORIÍ ØTeorie determinace duševního vývoje 1.teorie empiristické (exogenistické; behaviorismus -novorozeně je jako "prázdný list") 2.teorie nativistické (endogenistické) * racionalistické (např. Gesell) * iracionalistické (instinktivistické, hédonistické; např. Freud) 3. teorie interakční (syntetické, dialektické; např. Vygotskij, Piaget) Ø ØTeorie periodizace duševního vývoje Ø ØTeorie individuace duševního vývoje (např. Jung, Thomas & Chessová) C JUNG – základ osobnosti = vrozený, nevědomý a univerzální. Psychický vývoj = proces individuace VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Vývojová psychologie – několik různých přístupů PSYCHODYNAMICKÁ TEORIE S. FREUDA Rané zkušenosti = velmi důležité, ač zůstávají v nevědomí, ale přesto ovlivňují dětskou psychiku i v pozdějším věku: -Princip slasti -Princip reality -Osobnost tvoří: -Id = vrozená složka osobnosti, -Ego – rozvíjí se z činnosti Id -Supergo = naučená složka osobnosti VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Stadia psycho-sexuálního vývoje podle Sigmunda Freuda ØOrální (kojenec do 1 roku): slast sání, polykání, s růstem zubů se centrum slasti mění na bolest; při ustrnutí v této fázi se stává osoba orálně závislou (přejídání, kouření...) ØAnální (batole 1-3 roky): první střet s autoritou, přinucení k disciplíně; při ustrnutí osoba buď análně retentivní – lakomá k okolí, asketická vůči sobě, nebo análně impulsivní – bez sebekontroly, neodpovědnost, agrese ØFalické (předškolní 3-6 roků): zkoumání sexuálních orgánů, masturbace, Oidipův (náklonnost syna k matce, s agresivním vztahem k otci) a Elektřin komplex ØLatentní (raný školní věk 6-12 roků): potlačení sexuality, libido odvedeno jinam, dřívější impulzy a zážitky jsou zapomínány ØGenitální (dospívání 12-18 roků): jedinec se zaměřuje heterosexuálně, od sebelásky k lásce VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Důležité je vytvoření pozitivního očekávání dítěte, že matka bude dostupná a bude na jeho projevy citlivě reagovat – předpoklad optimálního emocionálního, psychologického, sociálního a celkového well-being = prospívání dítěte závisí na kvalitě vztahu dítěte a matky. ATTACHMENT THEORIE - John BOWLBY (1907-1990), Attachment theory is a psychological, evolutionary and ethological theory concerning relationships between humans. The most important tenet is that young children need to develop a relationship with at least one primary caregiver for normal social and emotional development (Wikipedia). – psychoanalyticko- etologický (evoluční) přístup k vývoji – kvalita raných sociálních vztahů = kritická a nezbytná pro další psychický vývoj a pro přežití Emoční vazba s matkou = kontrolní systém pro exploraci Mary AINSWORTH (1913-1999) : - rozvoj vztahu mezi matkou a dítětem – Kvalita Attachmentu : §Pevná a spolehlivá vazba §Nejistý a vyhýbavý vztah §Nejistý a ambivalentní vztah §Chaotický, nefunkční (disorganised) Využití - při práci s dětmi s historií vážného týrání, sexuálního zneužívání, a deprivace – Reactive Attachment Disorder RAD VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Některé hlavní přístupy týkající se kognitivního vývoje (J. Piaget), vývoje osobnosti (E.H. Erikson) a morálního vývoje (L. Kohlberg). Vývoj a hlavní faktory (determinanty), které ho ovlivňují. Vývoj je chápán jako řada změn, ke kterým dochází v zákonitém pořadí. U každého člověka můžeme rozlišit vývoj fyzický a psychický. A ačkoliv ani ve fyzickém vývoji nejsou jednotlivá období příliš markantní, je to s duševním vývojem ještě mnohem složitější. I zde však existují snahy o stanovení psychologicky několika odlišných vývojových etap. Mezi hlavní obecné třídy faktorů, které ovlivňují duševní vývoj jedince, patří tyto čtyři: biologické, sociální, kulturní a psychické. Jde o třídy vlivů, které mohou změnit průběh vývoje. Žádná z nich však na něj nemá výlučný charakter. Otázka, zda je vývoj určen spíše přírodou nebo prostředím, je sterilní, neproduktivní. Produktivní otázka zní: jak ovlivňují příroda a prostředí vývoj osobnosti, již samotnou nelze převést ani na jeden z těchto faktorů, a jež je sama faktorem ovlivňujícím svůj vlastní vývoj. = studium dětského myšlení - teorie kognitivního vývoje či genetické epistemologie Ø4. Stádium formálních operací (11-12): v podstatě stejný způsob myšlení jako dospělý, uvažování v čistě symbolických pojmech, formální myšlení Ø1. Senzo-motorické stádium (do 2 let): vztahy mezi aktivitami a následky, stálost objektu, odděluje sám sebe od vnějšího světa Ø2. Předoperační stádium (2-7 let): užití jazyka, vytváří objektové reprezentace představ, myšlení stále egocentrické, třídí podle jednoho rysu, jeden aspekt situace vždy dominuje a ostatní nejsou vnímány, dominují zrakové dojmy * stádium předpojmového a symbolického myšlení (2.- 4 r.) * stádium názorného myšlení (4.- 7r.) Ø3. Stádium konkrétních operací (7-12): umí logicky přemýšlet o předmětech, stálost počtu, množství, hmotnosti, nové logické operace, utváří mentální reprezentace, používá abstraktní pojmy, ale jen ve vztahu ke konkrétním objektům Jean PIAGET: KOGNITIVNĚ – VÝVOJOVÁ TEORIE VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Piagetovo pojetí kognitivního vývoje – Celkový přehled Stádium Věk Charakteristika 0 – 2 Senzorickomotorická inteligence – není přítomná symbolizační funkce 2 – 4 Předpojmové myšlení - předpojmy namísto pojmů - transdukce namísto pojmového usuzování předlogické, předoperační (0-7) Dítě například nerozlišuje jedinečné a obecné a nemá pojem trvání. Na procházce se domnívá, že se vždy stejný slimák objevuje na různých místech, že hora mění tvar, když ji obchází atp. 4 – 7 Názorné myšlení – soudy jsou kontrolovány tím, co dítě vidí. Pokusy s korálky, kostkami, vodou logické, operační 7 – 12 Konkrétní myšlení – řešení logických úkolů je vázáno na činnost. Není schopno řešit ryze symbolicky zadaný úkol (například jestliže A > B a B > C, je větší A nebo C?) (7-12+) 12 + Abstraktní myšlení – formální myšlení umožňující volné kombinování předmětů, faktorů, myšlenek, výroků atp. odpoutaných od denotátů. Vývoj inteligence podle Jeana Piageta probíhá od narození do puberty v těchto stádiích. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Senzoricko-motorická inteligence Piagetův přístup dobře uvádí tento citát: „Jestliže dítě částečně vysvětluje dospělého, můžeme také říci, že každé vývojové období částečně vykládá období následující. To je zvlášť jasně vidět na období, které předchází vzniku řeči. Můžeme je nazývat obdobím „senzoricko-motorickým“, protože si v něm kojenec ještě neosvojil symbolickou funkci. Chybí tedy myšlení a citový život vázaný na představy, které by dovolovaly zpřítomnit předměty nebo osoby za jejich nepřítomnosti. Ale přes tyto mezery je vývoj během prvních osmnácti měsíců obzvláště rychlý a důležitý. Na této úrovni si totiž dítě vypracovává soubor poznávacích podstruktur, které se stanou východiskem pozdějších vjemových a intelektuálních konstrukcí“ (Piaget, Inhelderová, 1970, s. 15). V Piagetově teorii přecházejí postupně (1) spontánní pohyby a vrozené reflexy v (2) naučené zvyky a ty pak v (3) inteligentní jednání. Samotné senzoricko-motorické stádium má řadu podstádií. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Stadia senzorickomotorického vývoje inteligence. Podle: J. Piaget (1972) Psychologie inteligence. Praha: SPN 1. stadium narození – 1. měsíc využívání vrozených reflexů Piaget hovoří o „reflexním cvičení“, tj. o zpevňování reflexního chování na základě funkčního cvičení. V průběhu tohoto učení dochází k ‘zobecňující asimilaci’ (dítě dumlá i nové předměty) a k ‘diferencující asimilaci’ (dítě rozlišuje prsní bradavku od jiných předmětů). 2. stadium 1. až 4. měsíc primární kruhové reakce V této etapě se utvářejí první zvyky, tedy nevrozené formy chování. Jsou však zaměřené výhradně na vlastní tělo nemluvněte. Dítě například náhodně zjistí, že je příjemné dumlat si vlastní palce a navozuje si tedy příjemné pocity dumláním vlastních prstíků. Dosud nejde o účinky vlastního chování na prostředí. Nemají dosud pojem trvání objektu – zmizí-li objekt z jejich zorného pole, přestává pro ně existovat. 3. stadium 4. až 8. měsíc sekundární kruhové reakce Dítě odhaluje souvislosti mezi vlastním chováním a chováním některých objektů v prostředí. Zjišťuje například, že zatahání za provázek vede k pohybu chrastítka nebo že jeho pláč přivolá matku. 4. stadium 8. až 12. měsíc koordinace sekundárních schémat Chování se stává více orientované na cíl v důsledku kombinování dříve osvojených schémat a forem chování. Děti začínají anticipovat některé události. Rozvíjí pojem trvání objektu – dítě však hledá schovaný předmět pouze na místě, kde zmizel, i když ví, že se pohybuje. 5. stadium 12. až 18. měsíc terciární kruhové reakce Děti vykazují značnou zvídavost při zjišťování důsledků svých činů. Šlápne-li například dítě náhodou na hračku panenky a ona vydá hlas, zkouší si dítě na panu sednout. Jestliže se ozve stejný hlas, je šťastné a zkouší něco jiného – třeba svírání panenky v náručí. 6. stadium 18. až 24. měsíc mentální kombinace Přibližně v 18 měsících začínají být podle Piageta děti schopné symbolického myšlení. Poprvé jsou schopné operovat nikoliv pouze s objekty, ale s pouhými mentálními representacemi těchto objektů. Schopnost operovat se symboly umožňuje dětem osvobodit se od aktuální skutečnosti a napodobovat akce modelů, které již nejsou v jejich přítomnosti. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ØPředpojmové myšlení •Děti v tomto stádiu vývoje mohou již přemýšlet o nepřítomných jevech, neboť mohou využívat mentální representace těchto jevů. To je významný krok vpřed od závislosti myšlení na konkrétních přítomných podnětech. V tomto stádiu však děti ještě nejsou schopny na mentální representace (slova, symboly) aplikovat logiku. •Předpojmy: Dítě nerozlišuje jedinečné a obecné a nemá pojem trvání. Na procházce se domnívá, že se vždy stejný slimák objevuje na různých místech, že hora mění tvar, když ji obchází atp. Transdukce: Na rozdíl od deduktivního a induktivního usuzování zde nejde o vztah mezi jedinečnými a obecnými výroky, ale o nelogické spojení dvou (nebo více) jedinečných výroků. Příklad: „Včera jsem se zlobil na sestřičku. Sestřička je dneska nemocná. Její nemoc jsem tedy určitě zavinil já!“ Ø ØNázorné myšlení •Předškolák začíná chápat první matematické vztahy. Jeho myšlení se však stále řídí přímým názorem. Pravdu jakoby přímo „vidí“. Když například odlije z lahve do dvou sklenic stejné množství vody, zdá se mu, že je více vody v té sklenici, v níž se vytvářil vyšší sloupec; nepřihlíží k objemu sklenice. Stejně tak když udělá z hlíny kuličku a z ní potom placičku, myslí, že v placičce je jí více, protože je větší. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ØKonkrétní myšlení •Přibližně kolem 7. roku vstupují děti do stádia konkrétních operací. Na mentální reprezentace (symboly) začínají nyní používat logiku. Piaget hovoří o operačním myšlení. Avšak ačkoliv jsou schopny myslet logicky mnohem lépe než děti v předškolním věku, je jejich myšlení silně vymezeno tím, co je zde a nyní. Podle Piageta dosáhnou vyšší úrovně – tzv. formálních či abstraktních operací – až teprve s nástupem puberty. Až teprve pak budou schopny myslet zcela abstraktně, testovat formálně odvozené hypotézy, chápat pravděpodobnostní soudy atp. •Dítě v tomto období začíná chápat princip zachování hmoty, váhy a objemu, tedy skutečnost, že dvě stejné kvantity látky mohou být co do hmotnosti, váhy i objemu stejné, ačkoliv jejich tvar může být značně odlišný. Pojem zachování sám prochází vývojem: •- v 6–7 letech zachování množství (hmotnosti) •- v 9–10 letech zachování váhy •- v 11–12 letech zachování objemu. Ačkoliv jde ve všech případech o stejný princip, nejsou děti v tomto věku schopny přenést (extrapolovat) poznatky z jednoho typu úkolu na druhý. V etapě konkrétních operací dítě není schopno aplikovat v zásadě stejné myšlenkové operace na jevově odlišné situace. Piaget používal k označení tohoto jevu termín „horizontální posun“. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ØAbstraktní myšlení a ryze formální operace •Přibližně s počátkem do puberty začíná dítě řešit problémy tak, že na mentální representace aplikuje čistou logiku oproštěnou od zkušenosti. Dostane-li například úkol: „Jestliže je X větší než Y a Y je větší než Q, je větší X nebo Q?“ vyvodí logicky správnou odpověď, která je platná pro všechny konkrétní případy X, Y a Q. Dětské projevy doporučoval posuzovat v dynamickém hodnotícím prostředí – rady, pokyny, které při dostatečné latentní kapacitě umožní dítěti řešení zadaného problému. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ 1. Aktuální dovednosti 2. Zóna proximálního 3. Možný výkon s asistencí a znalosti vývoje ZPD stane se novou pozicí 1. Socio-kulturní teorie Vygotského •Psychický vývoj dítěte – závisí na působení socio-kulturního prostředí – sociální interakce – dialogy s rodiči/učitelem (jazyk je stěžejním článkem Vygotského teorie) - umožnují rozvoj vyšších mentálních funkcí – internalizace poznatků a zkušeností. •Řešení problémů s podporou člověka s většími zkušenostmi – „zóna proximálního vývoje“=rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností, tak jak se projevují v jeho výkonu, a latentní kapacitou tj. možným výkonem, jehož lze dosáhnout s pomocí (mediací) zkušenější osoby – process of scaffolding. LEV VYGOTSKY 1896-1934 Podrobnější popis Eriksonovy teorie viz Studijní opora na IS VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE – DĚTSTVÍ - DOSPĚLOST Psychosociální teorie Erika Homburgera Eriksona 1.Důvěra vs. základní nedůvěra, ctností je: naděje (0 – 1r) 2.Aautonomie vs. zahanbení a pochybnosti, ctností je: vůle (1-3) 3.Iniciativa vs. vina, ctností je: účelnost (3-6) 4.Snaživost vs. méněcennost, ctností je: kompetence (6-12) 5.Identita vs. zmatení rolí, ctností je: věrnost, oddanost zvolené životní filozofii (12- 19) 6.Intimita vs. izolace, ctností je: láska (19 – 25) 7.Generativita vs. stagnace, ctností je: pečování, konstruktivní přispění společnosti (25-50) 8.Integrita vs. zoufalství, ctností je: moudrost jako výsledek celkového vývoje jedince (50 a více) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Eriksonovo pojetí vývoje osobnosti •Erik H. Erikson v zásadě vyšel z Freudovy koncepce vývojových stádií. Tato stadia však rozšířil, takže zahrnují celý život jedince. •Erikson – podobně jako Anna Freudová, Heinz Hartmann a Robert White – dospěl k závěru, že nikoliv id, ale ego je základní instancí lidské psychiky. Ego je pro něj autonomní strukturou osobnosti, která se vyvíjí v procesech sociální a kulturní adaptace. Hlavní funkcí ega je integrovat zkušenost a chování adaptivním způsobem. Tento důraz na ego v rámci psychoanalýzy je dnes zpravidla označován jako psychologie ega. Ego se nesnaží pouze přizpůsobit na prostředí, ale samo nachází tvořivé řešení každého nového problému. I při nezdarech odpovídá aktivně, neboť je v zásadě silné a flexibilní. Mnohé kvality ega přitom odrážejí vliv sociálních a kulturních faktorů. • •Teorie epigeneze •Erikson přijal jeden z ústředních principů embryologie, princip epigeneze. Podle něj se vyvíjí živý organismus z entity, která je zpočátku nediferencovaná, avšak je v ní nějakým způsobem předprogramován vývoj jednotlivých orgánů i období a sekvence procesů jejich vývoje. Podobně tomu, jako je předprogramován vývoj tělesných struktur a funkcí, je předprogramován i vývoj psychiky, respektive ega. Všechny pozitivní kvality ega (důvěra, autonomie, iniciativa atd.) existují v určité formě již při narození; zjevnými se však stávají až v určitých přesně vymezených životních etapách či fázích. •Erikson postuluje existenci osmi takových kvalit ega. Každá nová kvalita ega je přitom závislá na vytvoření kvalit ega v období předešlých a staví na nich (viz 3. tabulka). DE VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Tabulka 4 Eriksonovy etapy lidského vývoje. Podle: Erikson, E.H. (1963). Childhood and Society. 2nd ed. Harmondsworth: Penguin Věk Psychosociální krize Kvalita ega 0-1 úkolem dítěte je získat pocit důvěry v život a ubránit se proti pocitům nejistoty naděje 1-3 úkolem je zvládnout rozpor mezi pocity autonomie a pocity studu a pochybností síla vůle 3-6 úkolem je vyřešit konflikt mezi iniciativou a pocity viny rozhodnost 6-12 úkolem je nabýt pocit snaživosti či usilovnosti v práci a ubránit se pocitům méněcennosti kompetence 12-19 úkolem je hledání vlastní identity a boj proti jejímu rozplynutí v rozmanitých rolích (konfúze rolí) věrnost 19-25 úkolem je vytvoření intimního vztahu a vyhnutí se izolovanosti láska 26-64 úkolem je pečovat o další generace a bojovat proti pocitům stagnace péče 65+ úkolem je dosáhnout osobní integrity; její absence se projevuje pocity zoufalství z prožití zbytečného života moudrost Psychosociální model vývoje Erikson se ve svém modelu soustřeďuje na určité kvality ega, které vznikají na základě řešení osobních a sociálních krizí.. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Stádia morálního vývoje Lawrence Kohlberga  Předkonvenční úroveň: v prvních dvou stádiích je morálka vnější nikoliv vnitřní, dobro a zlo se posuzuje podle důsledku * Stádium 1: Zaměření na trest a poslušnost – co se trestá je špatné, dobré je vyhýbat se trestu, strach z trestu se stává prvořadým motivem v chování * Stádium 2: Naivní instrumentální hédonismus – dobro je představováno výrokem: „Co z toho mám já?“; strach z trestu přetrvává, ale přidává se snaha o odměnu  Konvenční úroveň: dostat se na tuto úroveň představuje značný skok, vyvine se etický kodex, který v sobě zahrnuje i potřeby druhých * Stádium 3: Hodní kluci a holky – důraz především na vztahy, chtějí být považováni za dobré syny, dcery, manžele, žáky, občany,... občas se mohou vzdát i toho, co chtějí, protože jejich chování by poškodilo druhé * Stádium 4: Řád a zákon – Co by se stalo, kdyby každý ve vaší situaci porušil zákon, protože by sis myslel že má dobrý důvod?  Postkonvenční úroveň: málo lidí se dostane na úroveň postkonvenční, do 5. stadia se dostane asi jen 15% lidí a to pouze starších 25 let; stádium 6 nakonec označil za potenciální; i ten, kdo dokáže uvažovat ve stádiu 6, může mít problém ho sladit se svými činy * Stádium 5: Společenská smlouva – zákony byly udělány pro člověka, a ne člověk pro zákony * Stádium 6: Univerzální etika - řídí se řadou individuálních zásad, které říkají, že jedinec má právo na život, svobodu a spravedlnost * Stádium 7: konečné stádium, náboženské; lze ho dosáhnout až na sklonku života; člověk je jen nepatrnou součástí vesmíru, jednota s vesmírem či s bohem VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ • Kohlbergovo pojetí morálního vývoje • Lawrence Kohlberg zkoumal vývoj morálního usuzování pomocí deseti dilemat, které mají respondenti řešit. Svůj prvotní výzkum provedl se 72 chicagskými chlapci ve věku 10, 13 a 16 let (Kohlberg, 1958). Tento výzkum byl zároveň výchozím bodem pro dlouhodobé zkoumání morálního vývoje, které probíhalo přes 40 let. •K nejznámějším z původně zkoumaných deseti dilemat patří dilema Heinze. Zní takto: •V jisté vzdálené zemi umírala jistá žena na zvláštní druh rakoviny. Jeden lékárník objevil lék, o kterém lékaři věří, že by ji mohl zachránit. Šlo o zvláštní formu radia, jejíž výroba je poměrně nákladná, lékárník však za malou dávku tohoto léku požaduje $ 2000 – tj. desetkrát více, než ho stojí surovina potřebná k výrobě léku. •Manžel nemocné ženy se jmenuje Heinz. Heinz si vypůjčil od všech známých peníze, usiloval i o pomoc úřadů a nadací, ale celkem shromáždil pouze $ 1000. Poprosil tedy lékárníka, aby mu lék buď prodal se slevou, anebo aby počkal se splacením druhé poloviny ceny. Lékárník odmítl se slovy: „Já jsem ten lék vynalezl a teď na něm také chci vydělat!“ Zoufalý Heinz se ocitl v bezvýchodné situaci, neboť vyčerpal všechny legální možnosti, jak svoji manželku zachránit. Vloupal se tedy potají do lékárníkova domu a lék ukradl. • •Klíčová otázka pro zkoušeného jedince zní: •Měl Heinz tento čin udělat? Pokud ano, proč? Pokud ne, proč ne? •Dlouhodobé Kohlbergovy výzkumy ukázaly, že si všichni respondenti uvědomují, že jde o složité dilema, o konflikt, o obtížně řešitelnou situaci. Liší se však v tom, v čem spatřují podstatu tohoto konfliktu a čím se ve svém usuzování řídí, jaký mají pojem „spravedlnosti“, „správnosti“ či morálky. Kohlberg ukazuje, že lze tyto koncepce a jim odpovídající formy usuzování uspořádat do hierarchické sekvence šesti úrovní, které se ve vývoji objevují vždy v určité posloupnosti. (Detailní popis – viz Interaktivní Osnova na IS) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ EMRYONÁLNÍ OBDOBÍ – vývoj plodu od početí do narození Embryonální vývoj – zahrnuje progresivní anatomickou diferenciaci, tj. změny od obecného ke specifickému, od jednodušší formy k vysoce komplexní (K.E. von Baer 1792-1876) a nejenom v anatomii - stejné principy se uplatňují později i v chování dítěte – např. úchop VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Základní formy prenatálního vývoje •V přírodě se vyskytují dvě základní formy prenatálního vývoje. První z nich můžeme pozorovat například u hlodavců. Tito tvorové mají relativně krátkou dobu březosti a matce se narodí velké množství značně nevyvinutých mláďat – jsou malá, slabá, holá, bezmocná, se špatnou koordinací pohybů atd. Tito tvorové mají zpravidla malý mozek, nevyvíjí se u nich příliš složité vzorce sociálního chování a žijí poměrně krátce. •Druhou formu prenatálního vývoje můžeme pozorovat u větších savců. Ti mají naopak poměrně dlouhou dobu březosti a matce se narodí malé množství relativně vyvinutých mláďat schopných se o sebe postarat hned po narození. Například mládě zebry je schopno několik hodin po narození běhat se stádem a v případě ohrožení nakopnout útočníka. Tito tvorové mají zpravidla velký mozek, složité formy sociálního chování a žijí poměrně dlouho. •Nápadnou výjimku z těchto dvou forem prenatálního vývoje představují primáti a zejména člověk. Tem má velký mozek, komplexní formy sociálního chování a žije relativně dlouho, avšak ve srovnání s ostatními velkými savci se rodí poměrně bezmocný a málo vyvinutý. Podle některých biologů je člověk „embryem“ ještě po porodu a zůstává jím ještě po celý první rok svého života. Vývoj, který u ostatních druhů probíhá ještě v děloze, tak u něj probíhá ještě nějaký čas po narození. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Nezralost lidského mláděte -S sebou nese řadu důsledků. Mnoho našich druhových charakteristik a dovedností vzniká až po porodu, ne před ním. Zatímco příslušníci ostatních druhů dozrávají v relativně klidném prostředí dělohy, my dozráváme v prostředí bohatém na celou řadu fyzických, sociálních a kulturních podnětů. -To od nás vyžaduje vysokou schopnost adaptace a zejména učení. A skutečně také žádný jiný tvor není tak schopný učit se, ani není tak závislý na této schopnosti jako člověk. -A navíc dlouhé období nezralosti mimo mateřské lůno s sebou přináší pro každého jedince značně odlišné prostředí; tato variabilita prostředí přispívá ke značné variabilitě znaků u jednotlivých příslušníků našeho druhu. S touto pestrostí osobností a osudů se u ostatních tvorů patrně nesetkáme. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ETAPY PRENATÁLNÍHO VÝVOJE Prenatální stadium je obdobím od početí po narození dítěte. Zpravidla se dělí na tři etapy: ØZárodečné v užším slova smyslu (do dvou týdnů) – období zygoty ØEmbryonální (od dvou týdnů do tří měsíců) – diferenciace tkání a struktur ØFetální či období plodu (od tří měsíců do narození) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Etapy prenatálního vývoje VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PRENATÁLNÍ VÝVOJ VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PRENATÁLNÍ VÝVOJ VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ POČETÍ – OPLOZENÍ VAJÍČKA VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ POČETÍ a ZÁRODEČNÉ OBDOBÍ Jde o období charakterizované oplozením vajíčka, jeho rýhováním, vznikem blastocysty, jejím uhnízděním ve sliznici dělohy a vytvořením zárodečného stvolu. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ØOplození vajíčka (početí) Vývoj lidského organismu začíná aktem oplození (koncepce), tj. splynutím mužské a ženské pohlavní buňky (gamety). K oplodnění vajíčka, které bylo uvolněno z Graafova folikulu ve vaječníku, dochází v době ovulace, k níž dochází zpravidla uprostřed menstruačního cyklu. Zatímco spermie (přesněji řečeno její aktivní část, spermatozoa) žije asi 48 hodin, žije vajíčko pouze 24 hodin. Ze dvou gamet s polovičními (haploidními) sadami chromozómů, z nichž jedna pochází od otce a druhá od matky, vzniká oplozené vajíčko (zygota) s úplnou sadou chromozómů (diploidní). Oplození je impulsem k dalšímu rychlému vývoji zygoty, kterým je rýhování. • Ø Rýhování vajíčka Několik hodin (asi 36) po splynutí pohlavních buněk dochází k prvnímu dělení zygoty na dvě, později na čtyři, osm, šestnáct atd. stejně velkých buněk (blastomer). V průběhu tohoto mitotického dělení buněk se vajíčko přemění v útvar podobný moruši (či malině), který odpovídá stádiu moruly. Toto dělení probíhá první čtyři dny ve vejcovodu. Na konci čtvrtého dne má zygota asi 64 buněk a získává postupně tvar zvnějšku podobný nafukovacímu fotbalovému míči – je vevnitř dutá a na povrchu jsou pravidelně uspořádané buňky. Již v tomto období jsou zjišťovány značné interindividuální rozdíly ve velikosti buněk a v rychlosti jejich mitotického dělení. Od této chvíle se jedna z buněk začíná chovat jinak než ostatní. Z ní se v dalším vývoji vyvine lidský jedinec, zatímco z ostatních buněk se vyvine trofoblast, z nějž vzniká placenta. Tento útvar je označen jako blastocysta. Během vývoje zygoty se z blastocysty utváří: VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ •1. Z povrchových pravidelně uspořádaných obalových buněk, které jsou světlejší, vzniká trofoblast. Buňky trofoblastu se vzniku vlastního zárodku vůbec neúčastní, ale později z nich vznikne jedna z plodových blan – blána klkatá (chorion), která zprostředkuje zárodku především vyživovací funkce. •2. Temnější a více granulované buňky, které jsou uvnitř moruly, vytvářejí pod trofoblastem druhou část vajíčka – zárodečný uzel (embryoblast). Z něj vznikají základy nového jedince a také další extraembryonální orgány. •a) zárodečný terčík, který nejdříve sestává ze dvou vrstev (ektodermy a endodermy), později ze tří vrstev: •- ektoderm – nervová soustava, hypofýza, dřeň nadledvinek, smyslové epitely •- mesoderm – pobřišnice, poplicnice, soustava močová a pohlavní, cévy, chrupavky, svalstvo •- endoderm – soustava trávicí a dýchací •b) extraembryonální orgány •- amniotický vak - později v něm vzniká plodová voda, která je důležitým prostředím pro zárodek a plod •- žloutkový váček – rudimentární vývojový prvek •- placenta – vzniká srůstem chorionu klkatého a sousedící děložní sliznice; zprostředkovává přenos krevních plynů, živin a hormonů mezi tělem plodu a matky •- pupeční šňůra – spojuje zárodek s placentou VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ • Uhnízdění zárodku (nidace, implantace) •Oplozené vajíčko putuje asi tři až čtyři dny vejcovodem a mění se z moruly v blastocystu. •Blastocysta asi den až dva volně plave v děloze a pak se v průběhu 6.–8. dne začne uhnizďovat do sliznice děložní. •Přitom se velmi silně mění jak její vnější část (trofoblast), tak část vnitřní (embryoblast). •Sliznice dělohy je v tomto stádiu zduřelá a bohatě prokrvená. •Na počátku těhotenství se normální menstruační cyklus v tomto stádiu zastaví a nedochází k odbourávání sliznice. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Původní otvor se zaplní sraženinou a vrstvou trofoblastu zvanou víčko (operculum), které plní imunitní funkce, neboť matčin organismus tělísko vnímá jako nepřátelské; časem (asi za 12 dní) se otvor zcela zacelí přerůstající povrchovou slizniční vrstvou. Tím je nidace ukončená. Na konci této etapy je zárodek (tj. váček, blastocysta) asi 4 mm velký. Žena zpravidla o této události ještě nic neví. Uhnízdění zárodku (nidace, implantace) Trofoblast se rychle klkovitě a síťovitě vrůstá do děložní sliznice, rozleptává její jemný povrch, až vyhloubí jamku, do níž se zárodečný váček zanoří. Asi po 40 hodinách od počátku nidace zapadne celý váček pod povrch děložní sliznice, která se nad ním uzavře. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH VÝVOJOVÝCH OBDOBÍ Prenatální období =devět měsíců, od oplození vajíčka až po porod Člení se na tři fáze: 1.Od oplodnění po uhnízdění blastocysty – končí vznikem tří zárodečných listů, trvá asi tři týdny, ve třetím týdnu vznik nervové trubice 2.Embryonální období – do 12. týdne (konec prvního trimestru), vznik všech orgánových základů, embryo citlivé - v tomto období mohou vznikat vývojové vady 3.Fetální období – dokončování vývoje orgánových systémů, některé už začínají i fungovat, trvá až do narození - v tomto období nereaguje se zvýšenou citlivostí plod i matka VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Pohlaví: genetické pohlaví určeno chromozomy X a Y, ale pohlavní znaky určují hormony, všechna embrya jsou primárně samičí, ale rozvoj mužského pohlaví určuje testosteron (produkovaný varlaty), pohlavní orgány vznikají v embryonální fázi, ve fetálním období pak působí pohlavní hormony i na vývoj mozku. Páry lidských chromozomů VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ 2. měsíc – v 7. týdnu první pohyby (málo znatelné), v 8. týdnu dostávají charakter záškubů, v 9. týdnu izolované pohyby končetin a posléze i hlavy 3. měsíc – reakce na dotek v okolí úst a nosu, pohybuje jazykem, zívání, sací pohyby, na podráždění sevření prstů, pohyb hlavy i končetin, otočí se kolem své osy 4. měsíc – střídavý pohyb rukama a nohama, reaguje na dotek kdekoliv na pokožce, otevírá a zavírá ústa, mění výraz tváře, na podráždění víček reaguje jen víčky (a ne celým tělem jako dřív), začínají se vytvářet základní reflexy 5. měsíc – reaguje na tlak a zvukové podněty (zejména z matčina těla – tlukot srdce), rozlišuje základní chutě, pohyb aktivnější a diferencuje se, rozdíly v denní a noční aktivitě, v době mezi 18. a 20. týdne začíná matka vnímat pohyby plodu, matky registrují asi jen 40% pohybů 6. měsíc – zvětšuje se intenzita pohybů končetin, všechny pohyby stále nekoordinované, diferencují a prohlubují se reakce na podněty, reaguje i na zvuky z vnějšího prostředí (modifikované amniovou tekutinou) 7 – 9. měsíc – motorika i percepce se dále rozvíjí, zlepšuje se kvalita smyslů – vzrůstá propustnost placenty, takže se rozvíjí i chuť a čich, střední ucho ukončuje vývoj v 7. – 8. měsíci a s ním se rozvíjí i patřičná korová centra, vznikají specifické zkušenosti (matčin hlas, intonace mateřského jazyka,…), na konci těhotenství je děloha napjatá a ztenčená takže působí jako zesilovač, rozvoj smyslů závisí na stimulaci IM Obecné znaky prenatálního vývoje: některé funkce se objevují ve specifickém období (některé vymizí ve specifickém období), ve fetálním období je četnost pohybové aktivity stabilní – zabírá 20-30% času, některé pohybové funkce plodu jsou základem funkcí postnatálních (sání, zívání., jiné mají svůj smysl již před porodem (změna polohy těla, polykání amniové tekutiny) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ -Plod má vrozenou schopnost reagovat na podněty (změna matčiny polohy, zvukové podněty), reaguje tak jak je pro něj výhodné, jeho reakce se postupně diferencují a přibývají, je schopen nejjednodušších forem učení, dokáže se naučit rozlišovat některé podněty a reagovat na ně různými způsoby (většinou změnou intenzity pohybu) -rozvíjí se bazální pocit bezpečí  chování je již individuálně typické, jeho znaky přetrvávají i po narození (zpravidla projevy temperamentu, intenzita, množství, frekvence pohybová). Matka a plod: pro rozvoj plodu je významné spojení s matkou, komunikace může probíhat fyziologicky (krev přes placentu – hormonů, metabolismu...), smyslově (pohybem, tlakem, zvukem…), a emočně (tím že se matka na dítě soustředí, má k němu určitý vztah… (nechtěné děti bývají častěji potraceny, než chtěné, aktivním účastníkem komunikace je také plod -Nedonošené děti (Langmeier, Krejčířová): bývají labilnější, dráždivé, současně méně reaktivní na smyslové a sociální podněty -Prenatální diagnostika: ultrazvuk, alfa fetoproteinový test (z krve matky, rozštěp páteře, anencefálie), amniocentéza (Downův syndrom) I VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ OBR teratogeny malá 63 VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ TERATOGENY GVÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Prenatální vývoj lidského plodu trvá 9 kalendářních měsíců. V tomto období se vytvářejí všechny potřebné předpoklady pro budoucí samostatný vývoj plodu. Plod je velice brzy aktivním organismem, který je schopen i nejjednodušších forem učení a jehož projevy jsou již v této době individuálně specifické. Dovede diferencovaně reagovat na různé smyslové podněty – taktilně-kinestetické a sluchové. Pro rozvoj plodu je důležité spojení s mateřským organismem. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Normální porod -ve 38. – 42. týdnu -průměrná hmotnost novorozence 3300 – 3400g -měří v průměru 50cm -Výrazná změna prostředí = zátěžový okamžik pro dítě, -Rychlý nástup funkcí mnoha orgánů (dýchání, trávicí trakt) APGAR-ova škála: vzhled (barva), pulz (srdeční rytmus), grimasy (iritabilita), aktivita (svalový tonus), respirace POROD - NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ APGAR-ova škála - skorování: VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ -Trvá asi jeden měsíc od doby porodu, je to adaptační období, reaguje pomocí reflexů (sání, úchopu, chůze), veškeré projevy chování závisí na biorytmu, krátké úseky bdění vyplňuje uspokojování biologických potřeb (až postupně se dá zaujmout i jinými podněty), bdělost se dá ovlivnit (např. změnou polohy) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Brazeltonova neonatální škála hodnotí 4 dimenze: 1. Interaktivní chování 2. Motorické chování 3. Ovládání fyziologického stavu 4. Reakce na stres Brazeltonova škála: rozlišuje šest základních stavů novorozence §Hluboký spánek: dech pravidelný, oči zavřené, nízký svalový tonus, změna stavu je méně pravděpodobná než v ostatních §Lehký spánek: REM fáze, rychlé pohyby očí, zavřená či přivřená víčka, dech nepravidelný, nízká úroveň aktivity s drobnými záškuby či nahodilými pohyby §Dřímota: přechodný stav mezi spánkem a bděním, oči otevřené či polootevřené s kalným pohledem, nízké svalové napětí, §Klidný bdělý stav: s jasným pohledem, veškerá pozornost zaměřena na pozorování a naslouchání, aktivita nízká, střední svalové napětí, zapojování se do sociální interakce §Aktivní bdělý stav: oči otevřené, značná pohybová aktivita s velkými pohyby končetin, častější krátké hlasové projevy §Pláč: oči otevřené nebo zavřené, velká pohybová aktivita, vysoké svalové napětí, dech nepravidelný, pláč VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ Od 1 měsíce – 1 roku = Fáze receptivity – hlavním účelem = získání důvěry ve vztahu ke světu Měření Inteligence Výzkum ukazuje, že přibývání na váze a zvětšování objemu hlavy v prvním měsíci života kojence – se váže k vyššímu IQ ve školním věku •Mullen Scales of Early Learning (0-5 let) – pohybové, vizuální a jazykové schopnosti •Bayley Scale of Infant Development (1m-3,5let) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ = 1 měsíc – 1 rok Rozpoznávání tváří - již krátce po narození kojenci přednostně zaměřují pohled na lidskou tvář spíše než na jiné předměty VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ = 1 měsíc – 1 rok Potřeba stimulace a s tím související učení: 1.Fáze rozvoje poznávacích procesů = období senzomotorické inteligence VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ = 1 měsíc – 1 rok 2. Poznávání a učení probíhá na úrovni kontaktu s okolním světem v časově limitovaném úseku přítomnosti 3. Pro rozvoj poznávacích procesů = důležité vnímání – zrakové a motorika. 4. Zrakové vnímání – rozvoj teprve po narození – schopnost vrozená, ale vyžaduje specifickou stimulaci 5. Pohybový vývoj = důležitý pro rozšíření podnětové nabídky a možnosti upokojit zvídavost vlastní aktivitou (Obr. Thorová, 2015) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ = 1 měsíc – 1 rok Poznání trvalosti a stability objektů = důležitý mezník v kognitivním rozvoji V raném kojeneckém věku – rozvoj především implicitní paměti Ve druhé polovině kojeneckého věku – i explicitní, deklarativní paměť tj. schopnost uchovávat různé poznatky Předpoklady k rozvoji řeči: Sluchové vnímání = diferenciace specifických řečových zvuků = fonémů, stejně jako schopnost produkovat zvuky podobné fonémům (broukání, žvatlání), interakce vrozených dispozic a učení a též i kvalita stimulace. Dítě má vrozenou schopnost emočně reagovat – emoční projevy = velmi důležité Matka/otec ve vztahu k dítěti = zrcadlo – zpětná vazba – základ pro učení nápodobou VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ – SOCIALIZACE Prostředkem socializace = učení v rámci mezilidské interakce Lidé dítěti zprostředkovávají různé zkušenosti a rozvíjejí tak jeho schopnosti Proces socializace závisí především na interakci s matkou/rodiči – obě strany pro tuto interakci vybaveny vrozenými dispozicemi VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ Citlivá matka – dovede rozeznávat signály potřeb dítěte a přiměřeným způsobem je uspokojovat. Matka svými reakcemi poskytuje dítěti informaci o jeho hodnotě a významu – tento obraz = základem jeho sebepojetí. Pokud otec věnuje dítěti dostatečnou pozornost – vytváří si dítě i vztah k otci. KOJENECKÉ OBDOBÍ – SOCIALIZACE 6.=9. měsíc – dítě začíná odlišovat matku od ostatních lidských bytostí Separační úzkost (Bowlby a Robertson, 1952) a strach z cizích lidí = jeden z nejdůležitějších signálů normálního vývoje Matka = jeden z prvních objektů, které dítě chápe jako trvalé Postupně akceptuje i svou vlastní samostatnost – oddělenost od mateřské bytosti – v důsledku této zkušenosti dítě rozvíjí tendence udržet zájem matky různými způsoby – rozvoj dětských kompetencí např. komunikace VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ KOJENECKÉ OBDOBÍ – SOCIALIZACE Vývoj sebepojetí - Na konci prvního roku – dítě začíná chápat stálost a kontinuity vlastní bytosti, odlišené od okolního světa, orientuje se v nejbližším prostředí, začíná vytvářet stabilní vztahy ke svému prostředí a pocit jistoty a bezpečí dána uspokojujícím vztahem s matkou/rodiči. Zkušenost CITOVÉ DEPRIVACE či sub-deprivace = příčinou poruch vývoje osobnosti! VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ SOCIALIZACE KOJENCE Pochopení trvalosti objektu = základem vytváření předpojmu VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ BATOLECÍ VĚK Velký význam – motorický vývoj = pohybové dovednosti – ovládání vlastního těla i pronikání do okolí Samostatná lokomoce = uvolnění z vázanosti na prostor i aktivitu jiného člověka - a rovněž uspokojování potřeby stimulace Rozvoj poznávacích procesů = symbolická expanze do světa (Obr. Thorová, 2015) První řečové projevy = agramatické (teprve mezi 2.-3. rokem základy syntaxe) Narůstá schopnost reagovat emočně diferencovaně – sebehodnotící emoce, pocit hrdosti, zahanbení a studu, typická = separační úzkost, rozvoj empatie. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ BATOLECÍ VĚK Rozvoj symbolického myšlení – jeho nezbytným předpokladem = pochopení trvalosti objektu = základem k vytváření předpojmů → schopnost anticipace budoucího dění Poznávání pravidel fungování okolního světa Rozvíjí se všechny formy paměti s výjimkou epizodické formy deklarativní paměti – v tomto období se vytváří jen velmi málo trvalejších vzpomínek Řeč – vyvíjí se v interakci s rozvojem poznávacích procesů – Obzvlášť rychle - sémantická složka = dětský slovník Osamostatňování – spojeno s rozvojem komunikace Řeč = základním nástrojem sociálního přizpůsobení, učí se jí nápodobou verbálního modelu jež je k dispozici VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ S normami chování se seznamuje – pozorováním i prostřednictvím verbálního výkladu. Znalost pravidel uspokojuje dětskou potřebu orientace – žádoucí chování = odměněno Nápodoba a identifikace rodiče=důležitá forma sociálního učení batolat. SOCIALIZACE BATOLETE Probíhá v rámci rodiny – pod vlivem rodičů, sourozenců Postupné odpoutávání z vazby na matku Vztah k otci – citová vazba na oba rodiče – větší citová jistota Sourozenci = alternativní zdroj zkušeností Důležitý vztah mezi potřebou emancipace a potřebou stability Vědomí vlastní osobnosti, trvalosti vlastní existence a její kontinuity Potřeba sebeprosazení, až negativismu – okolo 2 let období vzdoru, odporu („terrible twos“) Sebepojetí batolete – jeho kompetence, vlastnictví i sociální role, genderová role Sebehodnocení závislé na názoru rodičů – nutno kritizovat chování a nikdy ne osobu dítěte!!! Symbolická hra = důležitá – umožnuje zvládnout problematické situace přijatelným způsobem Rozvíjí se - porozumění prostoru, času a počtu – zatím s omezenou schopností abstrakce -Všechny složky paměti – epizodická umožnuje formulaci vlastních zážitků verbálně -Emoční inteligence – porozumění vlastním i komplexnějším emocím a citovým projevům druhých VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ – VĚK HRY Charakteristický diferenciací vztahu k světu Představivost = fáze fantazijního zpracování informací a intuitivního uvažování, které není regulováno logikou Myšlení předškolního dítěte = charakteristické egocentrismem, ulpíváním na zjevných znacích a magičností Interpretace reality jemu srozumitelným a přijatelným způsobem – občas výpomoc zkreslením či vyloučením některých informací – tímto způsobem uspokojuje svoji potřebu jistoty orientace. Úroveň myšlení - ovlivněna způsobem verbálního vyjadřování a zpracováním informací. Diferenciace egocentrické řeči = prostředek uvažování i autoregulace Kresba = významná neverbální symbolická funkce- rozvíjí se od fantazijního způsobu zpracování tématu k realistickému pojetí Rozpoznání sebe sama v zrcadle VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ – VĚK HRY VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PŘEDŠKOLNÍ VĚK – SOCIALIZACE Rodina i sociální prostředí = zařazení do mateřské školky = důležitý mezník Učí se žádoucí způsoby chování – prosociální, respektující práva ostatních Základní normy chování – ztotožnění – za dodržení oceněni Rodiče = model různých rolí, vzor – identifikace Postupné uvolňování vázanosti na rodinu = období přípravy na život ve společnosti Navazují kontakty s vrstevníky – soulad potřeb a zájmů Ve skupině – diferenciace rolí – soupeření i spolupráce Přejímání názorů dospělých na sebe sama nekriticky Součástí dětské identity = pozorovatelné charakteristiky, vztahy k lidem, vlastnictví i různé sociální role – i genderová – mají tendenci zveličovat genderové rozdíly – vyšší hodnota vlastního genderu, identifikují se s rodičem stejného pohlaví. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ PŘEDŠKOLNÍ VĚK – SOCIALIZACE D. Premarc & G. Woodruff: TEORIE MYSLI VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ŠKOLNÍ VĚK Mění se způsob dětského poznávání – rozvíjí se zraková i sluchová percepce, mění se uvažování – přechod na úroveň konkrétních logických operací Stále vázány na realitu, ale již respekt základních zákonů logiky Ubývá poznávacího egocentrismu, neulpívání na jednom hledisku Schopnost chápat podstatu určité skutečnosti a nenechat se ovlivnit dílčími proměnami – školák akceptuje proměnlivost jako základní vlastnost reality Decentrace – v hodnocení sebe sama i jiných lidí Realistický přístup – školák skutečnost jako danost a o jiných alternativách zatím neuvažuje Mění se způsob chápání problémů i strategie jejich řešení Rozvíjí se metakognice – i když školák ještě není schopen adekvátního sebehodnocení Lepší ovládání pozornosti, zvyšuje se kapacita paměti a rozvíjejí se paměťové strategie – rozvoj není vázán jenom na zrání, ale též specifické požadavky školy Jazykové schopnosti – rozvíjejí se pod vlivem školní výuky Emoční stabilita se zvyšuje v závislosti na zrání CNS – lepší ovládání pocitů, rozvoj emoční inteligence, sebekontrola a další autoregulační mechanismy volního charakteru. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ŠKOLNÍ VĚK Příslušnost k rodině – stále důležitou součástí identity – otec i matka = modelem určitého chování a zdrojem jistoty a bezpečí – očekáváním rodičů se může změnit i jeho postavení v rodině Při rozpadu rodiny – dítě ztrácí možnost získat mnohé potřebné zkušenosti Změna vztahu k rodičům – postupně nabývají na významu normy vrstevnické skupiny – diferenciace způsobu komunikace Genderová diferenciace – narůstá – jednoznačné upřednostňování vrstevníků stejného pohlaví. VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ŠKOLNÍ VĚK - SOCIALIZACE 1.Raný – 6-7 let 2.Střední školní věk 8-12 let 3.Starší školní věk 12-15 let Vstup do školy - Oficiální vstup do společnosti – fáze píle a snaživosti – dítě se vymezuje tím, co dokáže Role žáka a spolužáka – plnit očekávání, chovat se požadovaným způsobem a respektovat určité normy a přijmout autoritu učitele Posuzováno podle výsledků, pozitivní hodnocení zde nezíská automaticky Spolužáci = rovnocenní partneři – porovnávání = potřebuje být pozitivně hodnocen i svými vrstevníky – získat v dětské skupině přijatelné postavení VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ŠKOLNÍ VĚK VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ BRONFENBRENNEROVA TEORIE EKOLOGICKÝCH SYSTÉMŮ (Obr. Thorová, 2015) VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE - DĚTSTVÍ ZÁVĚR Příště: Vývojová psychologie – dospívání, dospělost a stáří IS_E-earning_Studijní opora IS Soubory – Dokumenty 4_Podklady k výuce Obecná a vývojová psychologie https://is.vszdrav.cz/auth/do/vsz/podklady/obecna_a_vyvojova_psychologie.qwarp Doporučená literatura •THOROVÁ, K. Vývojová psychologie. Praha, Portál: 2015. ISBN 978-80-262-0714-6. •KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1. •VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8. • •GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999. ISBN 0-393-97364-6. Doporučená literatura