OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ
PSYCHOLOGIE
RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD
kocovska@vszdrav.cz
VŠZ
Odborný Asistent, Poradenská Psychologie
Duškova 7, 150 00 Praha 5
Research Associate
Gillberg Neuropsychiatry Centre
University of Gothenburg, Sweden

VĚDOMÍ - SPÁNEK
Spánek jako stav vědomí – minimalizovaná orientovanost, (tj. uvědomování si sebe sama a okolního
světa), a rovněž i schopnost reagovat. Nejde o bezvědomí, ale o stav snížené veškeré aktivity, ale
ne absolutně, v pohotovosti zůstává např. sluch). Během různých stádií spánku se některé oblasti
mozku aktivují – útržky vědomí tvoří sny.
Sen je mentální zkušenost, výsledek subjektivního zpracování dříve získaných poznatků a prožitků,
jejich transformace a realitou nekorigovaného propojení – objevuje se v REM fázi spánku.
Zatím ne zcela jasná podstata neuronálních procesů, ale subkortikulární retikulárně-aktivační
systém ve spánku zastavuje přenos impulsů do mnoha kortikálních synapsí a mění se též produkce
některých neurotransmiterů (acetylcholin, serotonin). Melatonin vylučován za tmy – navozuje spánek.
Z experimentů se spánkovou deprivací vyplývá jasný dopad na narušení průběhu psychického dění a
vede k celkovému tělesnému vyčerpání.
Spánek se podílí na obnově duševních i tělesných sil (Plháková, 2003).

SPÁNEK
Cyklus bdění a spánku
Cirkadiánní cyklus – pravidelné střídání větší a menší fyziologické, behaviorální a psychické
aktivity.
Rytmus má původ v časovaných vazbách v hypothalamu a šišinky mozkové pineální tělísko, epifýza,
které regulují hormon melatonin, tyto „hodiny“ jsou regulovány inputy z očního nervu a registrují
den a noc.
Ranní ptáčata –psychosomatická aktivita – brzy ráno – větší produkce adrenalinu (Kant, Piaget)
Noční ptáci, sovy, ponocní – největší příliv energie odpoledne nebo večer – dosahují vrcholu své
tělesné teploty později (Freud).
Oslabující efekty jet lag způsobený narušením vrozeného časoměru.
Ultradiánní rytmy (objevující se vícekrát za den) – střídání REM spánku, zažívání, sekrece hormonů,
jisté mentální úkony atd. (Plháková, 2003).

SPÁNEK
Nathaniel Kleitman (1895-1999) a Eugene Aserinsky (1921-1998) – 1953 objev rychlých pohybů očních
(koordinované - tenis) rapid eye movements REM = a souvislost se sněním - 80 % probuzených v této
fázi si pamatovali sny – 20% v jiné fázi.
1955-57 Kleitman a William Dement (nar. 1928) – elektroencefalograf - změny spontánní elektrické
aktivity mozku (snímání elektrických signálů mozkové činnosti) – grafický záznam =
elektroencefalogram EEG (Plháková, 2003).
PRŮBĚH SPÁNKU
Přehod z bdělého do spánkového stavu: velké tělesné pohyby, prohloubené dýchání
Hypnagogicý stav = klímání/dřímota - svalové křeče/škubnutí, snižování svalového napětí, krevního
tlaku a tepové frekvence.

SPÁNEK
Bdělost – β beta vlny - vysoká frekvence, nízká amplituda
Relaxovaný stav/tma – α alfa vlny nižší frekvence, vyšší amplituda
Poté 4 spánková stadia:
1.Usínání = hypnagogický – ϑ theta vlny
2.Lehký spánek – spánková vřetena a K-komplexy vln
3.Hluboký spánek – δ delta vlny – pomalé vlny s velkou amplitudou (ortodoxní, pravý spánek)
4.Hluboký spánek – δ delta vlny, pokles srdeční a dechové frekvence, svalová relaxace a chybí oční
pohyby – těžko k probuzení a když, tak zmatený.
Několik cyklů 2,3 a 4 po dobu 90-100 min – NonREM.
Pak nastává výrazná změna – Rapid Eye Movement REM spánek, který se opakuje asi 5x za noc, poprvé
asi 5-10 min, později se REM fáze prodlužují (Až 45 min) – REM tvoří asi 25% nočního spánku. REM
periody fyzicky namáhavé – po zaspání únava.
REM – ϑ Theta aktivita a β beta aktivita fyziologicky aktivovaný stav, ale úbytek svalového napětí
= svaly nefunkční – paradoxický spánek: nejméně alert na vnější podněty, velmi obtížně
probuditelný, ale pokud probuzen, okamžitě čilý (Plháková, 2003).

SPÁNEK
Střídání spánkových stádií

SPÁNEK
Spánková deprivace – potřeba adekvátního množství obou fází spánku, jinak
narušena koncentrace pozornosti a pamět.
Dochází k mikrospánku.
Snová deprivace – vede k poruchám osobnosti - teorie potřeby snů – mentálně-hygienický činitel –
optimální duševní rovnováha.
Zdá se, že obzvláště mozek je závislý na spánku.
Růstový hormon, který podporuje syntézu proteinů a tak pomáhá opravě tělesných tkání je vylučován
převážně během fáze pomalých vln.
Mozek pravděpodobně potřebuje spánek k obnově víc než tělo.
Kojenci mají nejvíc REM spánku – vytváření neuronálních spojení ve vyvíjejícím se mozku.
REM umožnuje konsolidovat co jsme se naučili.
Souvisí s vnitřní termoregulací – ryby a obojživelníci – nemají REM spánek.
Jedna z jeho funkcí =lubrikace očí (Plháková, 2003).

SPÁNEK
SNĚNÍ
Hypnagogické představy – pseudo-halucinace – dřímota – zachována schopnost testování reality – je
si vědom, že se nejedná o skutečnost nebo myšlení, které se podobá snu. Psychické stavy na hranici
mezi spánkem a bdělostí podporují kreativní myšlení – např. vyřešení nějakého vědeckého problému.
SNY v REM fázi
Extrémně živé – narušeno testování reality – neschopnost odlišení od reality. Sny mívají emoční
zabarvení.
Obsah snů bývá ovlivněn prostředím, kulturou i teoretickým rámcem dané psychoterapie:
Klient psychoanalytika mívá sny nabité sexuální symbolikou.
Klienti jungiánů sdělují archetypální snové obrazy (Plháková, 2003).

SPÁNEK
Teorie snění
Fyziologické hledisko - Carley a Hobson: hypotéza aktivace-syntéza
Psychodynamické hledisko
Freud – sen je kompromisem mezi pudovými silami a cenzurou, takže pudový impuls dojde ve snové
podobě určitého uspokojení (Freud, 1994).
Hanna Segal 1981 oponuje - snová práce je součástí psychické práce jinak by to byly neurotické
symptomy.
Jung – sen jako spontánní sebezobrazení aktuálního stavu nevědomí v symbolické formě – kompenzační
funkce snu = psychická autoregulace jedince (Jung, 1997).
Kognitivní hledisko - sny jako proces zpracování informací – třídění, přemisťování, ukládání
potřebných informací do paměti a odstraňování/zapomínání. Snění přispívá k řešení problémů – pomáhá
(neví se jak) konsolidovat a kategorizovat získané údaje a organizovat nové myšlenky do
koherentních forem (Plháková, 2003).

Hlavní příčiny nespavosti
Zátěžové situace během dne, mentální úsilí před spaním, nadbytek kofeinu nebo jiných stimulancií,
nedostatečná únava.
Významné životní změny, psychoaktivní látky, přechod do jiného časového pásma, práce na směny.
Dlouhodobá nespavost - chronický rodinný, zdravotní, pracovní nebo finanční stres, nadměrná
konzumace kofeinu (čaj, káva) nebo endokrinní poruchy.
Příčinou častého buzení – nadměrná konzumace alkoholu – narušuje aktivitu některých
neurotransmiterů a tlumí REM spánek. Drogy obecně působí spánkové poruchy.
Dlouhé usínání – obvykle mladší
Časné probuzení – starší (Plháková, 2003).
PORUCHY SPÁNKU

PORUCHY SPÁNKU
Spánková hygiena – dostatek pohybu, relaxace před spaním, teplý nealko nápoj či jídlo
Léky na spaní nejsou vhodné dlouhodobě – utlumují, ale narušují spánkový cyklus a jsou návykové.
Úzkostný přístup k nespavosti – spánek patří mezi bezděčné psychosomatické děje na které volní
úsilí působí rušivě.
Partnerská nespavost – nedosažení orgasmu, chrápání, přítomnost druhého apod. (Plháková, 2003).
Obr. Jan Heralecký, 2017

I. SENZORICKÉ PROCESY
II. VNÍMÁNÍ
III. UČENÍ
IV. PAMĚT
V. IMAGINACE
VI. MYŠLENÍ
KOGNITIVNÍ PROCESY

SENZORICKÉ PROCESY (ČITÍ)
Senzorické orgány = mostem mezi vnějším světem a lidskou psychikou
W. Wundt (1832-1920) – rozděloval čití a vnímání
Počitky – dále nedělitelné jednotky zkušenosti charakterizované kvalitou (výška tonu a barevnost) a
intenzitou (hlasitost a jasnost).
Vjemy = kombinace jednotlivých počitků
Gestalt – vjemy jsou komplexní psychické fenomény, které nelze považovat za pouhou sumu
jednotlivých počitků.
Dnes senzorická modalita = kvalita psychických jevů zprostředkovaných jednotlivými smysly
(Plháková, 2003).
Současná psychologie: Čití je proces získávání „syrových“ informací z vnějšího i vnitřního
prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulsů, které mozek dále využívá. Data
zpracovaná mozkem tvoří základ pro naše vnímání světa. Percepce = organizace a interpretace
senzorických informací, která nám umožnuje pochopit jejich význam (Plháková, 2003).
KOGNITIVNÍ PROCESY

KOGNITIVNÍ PROCESY – SENZORICKÉ PROCESY
Ernest Weber (1795-1878) – rozdílový práh
Gustav Fechner (1801-1887) – absolutní
podnětový práh
Hermann von Helmholtz (1821-1894)
– vynalezl oftalmoskop = přístroj k vyšetření
vnitřních částí oka
- stanovil rychlost vedení nervového impulsu
(asi 50-100m/s)
- Teorie barevného vnímání
- Teorie místa vysvětluje vnímání výšky tónu
(Hunt, 2015).
Psychofyzika – 19. století – zkoumání vzájemných vztahů mezi vnějšími fyzikálními podněty a jejich
psychickou odezvou.

Obecná charakteristika smyslových orgánů (analyzátorů)
Skládají se z receptorů. Aferentního = dostředivého nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku.
Receptory se vyznačují senzitivitou = citlivostí vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí –
senzorická adaptace na déle trvající neměnné podněty.
Specializované buňky v receptorech reagují na určitý druh fyzikálních, chemických či biochemických
podnětů:
Sluch – vlnění vzduchu vyvolané chvěním předmětů
Zrak – elektromagnetické vlnění
Chuť – chemické látky rozpuštěné ve slinách
KOGNITIVNÍ PROCESY - SENZORICKÉ PROCESY

Absolutní podnětový práh
Senzitivita lidských smyslů má své hranice – podnětové prahy
Dolní podnětový práh neboli absolutní práh = nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku
příslušného smyslového počitku
Horní podnětový práh = nejvyšší intenzita podnětu, na kterou analyzátory reagují ještě specificky,
tj. vznikem počitku příslušné kvality. Nad touto hranicí bud žádná odezva nebo nespecificky vznikem
bolesti při poškození tělesné tkáně.
Obtížně stanovitelné v důsledku nervového hluku, šumu, únavy, kolísání pozornosti a motivace →
absolutní podnětový práh = arbitrárně definován jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec
zaregistruje v 50% prezentací (Morris & Maisto, 1998).
Lidské smysly velmi citlivé.
KOGNITIVNÍ PROCESY – SENZORICKÉ PROCESY

Rozdílový práh
= nejmenší rozdíl mezi 2 podněty různé intenzity, který vede ke vzniku 2 počitků/vjemů. (v 50%
pokusů). Mění se v závislosti na velikosti standardního podnětu = držení závaží: u lehkých závaží
se dařilo zaregistrovat i velmi malé rozdíly.
Weber – stanovil nejmenší rozlišitelný rozdíl
Weberův zákon: při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů
snižuje. Weberova konstanta - nižší – tím citlivější je smyslový orgán ke změnám intenzity podnětů:
KOGNITIVNÍ PROCESY – SENZORICKÉ PROCESY

Teorie nestability podnětových prahů
Teorie detekce signálu – vnímání určitých podnětů ovlivněno motivy, očekáváními a vlastnostmi
daného jedince.
Zásah/hit - hlásí slyšení tonu, který zazněl
Planý poplach/false alarm - hlásí ton, který nezazněl
Chybění reakce/miss – stimulus proběhl, nehlásí
Správné zamítnutí/correct negative - žádný stimulus a nehlásí
Čití je odstupňovaná zkušenost – řada faktorů – při rozhodnutích vždy brát v úvahu užitek a
ztráty/payoff matrix:
Využití: Lékařské Diagnozy, Rozhodnutí soudce apod. (Plháková, 2003).
KOGNITIVNÍ PROCESY – SENZORICKÉ PROCESY

Teorie adaptační úrovně
= snížení citlivosti smyslových orgánů v důsledku déle trvající stimulace
Weber – pokus se 3 šálky
Harry Helson /1898-1977)
Senzitivita smyslových orgánů není stabilní, mění se na základě působení předchozích podnětů
Senzorická adaptace – oči změnám intenzity osvětlení – nelze vědomě ovládat, nezávisí na předchozím
učení
Habituace – elementární forma učení, lze ovlivnit vědomě
Transdukce
Receptory reagují na různé podněty: chemické, fyzikální, biochemické – nutno „přeložit“ do řeči
mozku - elektrochemické nervové impulsy.
Transdukce = transformace podnětů na elektrochemické nervové impulsy, které je mozek schopen
zpracovávat (Plháková, 2003).
KOGNITIVNÍ PROCESY – SENZORICKÉ PROCESY

SMYSLOVÉ ORGÁNY
Exteroreceptory – info z vnějšího prostředí
Zrak, sluch a čich – proximální
Interoreceptory – tělesné změny:
Proprioreceptory – pohyb, poloha, rovnováha
Visceroreceptory – trávení, dýchání, vylučování, sexuální aktivity apod.