OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ PSYCHOLOGIE RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Dnes potvrzeno – ve schopnosti vytvářet představy existují značné individuální rozdíly odpovídající rovněž různým smyslovým modalitám (zrakové, sluchové, čichové ….). IMAGINACE HISTORICKÝ ÚVOD V 18. století se lidskou představivostí zabýval asocianismus, který se vydělil z empirické filosofie a pokoušel se vysvětlit veškeré psychické dění na základě asociací (spojů) mezi psychickými obsahy. David Hume (1711-1776) – imprese (vjemy) a ideje (představy) – mohou se sdružovat na základě asociačních zákonů: podobnosti, kontrastu, dotyku či kontiguity v prostoru, dotyku v čase a příčinnosti (kauzality). Thomas Brown (1778-1820) - Sekundární zákony: živost, častost a novost. Francis Galton (1822-1911) – první výzkumy představivosti – představivost je v populaci normálně rozložena podobně jako inteligence. Na počátku psychologie jako samostatné vědy - představy považovány za základní psychické obsahy, o jejichž existenci nikdo nepochyboval. V USA se po vzniku behaviorismu ve 20. letech 20. století výzkum imaginace na padesát let zastavil – vědecky nepřípustný: představy = subjektivní a introspekce = nevědecká. DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Pamětní představy = obraz předmětu nebo děje ve vědomí, ač příslušný předmět nebo děj není vnímán Fantazijní představy vUdálostí, které jsme nikdy neprožili vMíst/Zemí, kde jsme nikdy nebyli Obsahují jen takové elementy, které dříve pronikli do vědomí jako počitky či vjemy. IMAGINACE 2 základní procesy: ØPředstavivost = psychický proces, který vede ke vzniku pamětních představ, jež jsou mentálními reprezentacemi dřívějších senzoricko-vjemových, případně citových zážitků. ØFantazie = děj, jehož výsledkem jsou představy, jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného či nového. - Čerpá ze zásobárny pamětních představ, které jsou však různě kombinovány, přetvářeny, doplněny, zasazeny do jiného rámce či nových souvislostí (umělecká tvorba, ale i denní sny, mýty či pohádky). IMAGINACE V souladu s kognitivní psychologií – předpoklad že: - Pamětní představy jsou utvářeny na základě podnětů z vnější reality - Impulsy k vytváření fantazijních představ – převážně z vnitřních zdrojů Hranice mezi představivostí a fantazií = velmi tenká, oba psychické procesy i jejich produkty se neustále prolínají a vzájemně ovlivňují. Ztráta kontaktu s realitou = patologický jev Funkce imaginace v psychickém dění: Představivost slouží k vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa Josef Viewegh (1986): ØPrimární funkce fantazie = emancipovat se od objektivní reality - nabídnout alternativu k realitě ØSekundární = uplatnění v jakékoli lidské činnosti, zejména tvůrčí – vytváření alternativního modelu světa IMAGINACE KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI Představivost a paměť 1966 Frances Zates: Umění paměti (The art of memory) – metoda umístění = metoda loci – např. přednes dlouhé řeči – využití u mnemotechnických postupů Alan Baddeley: 10 míst u vás doma, tak jak byste jím procházeli a k nim přiřadit 10 věcí k zapamatování Vliv neobvyklosti představ na zapamatování Efekt bizarnosti – napomáhá dlouhodobější paměti, odolnější vůči interferenci. Ale! Nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí. Allan Paivio (1925-2016) – teorie dvojího kódování 1986 = dva separátní systémy zpracování informací v dlouhodobé paměti: verbální a neverbální – umožnují alternativní psychické znázornění = reprezentaci vnějších podnětů s využitím charakteristického kódování: Slovní = logogeny (sériově), imaginativní = imageny (simultánní). Obousměrné vazby mezi verbálním a imaginativním systémem = referenční spojení. Konkrétních slova (židle, tužka) = kódována ve verbálním i imaginativním systému a proto jsou snadněji reprodukována než abstraktní výrazy (účel), které jsou produkty lidské mysli a nelze s ními mít smyslový kontakt jako u konkrétních slov – kodovány pouze verbálně. Paiviova teorie koresponduje s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér: Levá – sídlem řeči, verbální materiál, pravá - rozpoznávání a rovněž s Baddeleyho modelem 1999 pracovní paměti rozdělené na optickoprostorový náčrtník a fonologickou smyčku. IMAGINACE KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI IMAGINACE KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI Analogová škola – výzkum lidské imaginace - Stephen M Kosslyn (1948) ‘Kde’ (parietální) a ‘co’ (temporální) systémy v mozku – 2 různé typy představivosti: Vizuální prostorová Vizuální objektní Imaginace jako kognitivní proces- Howard Gardner: Teorie rozmanitých inteligencí – prostorová inteligence. IMAGINACE KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI - Analogová škola Člověk je navíc schopen s vizuálními představami různými způsoby účelně manipulovat, prohlížet, otáčet či transformovat: vScanning (prohlížení) vMentální rotace vTransformace představ vKognitivní mapy Imaginace IMAGINACE EIDETICKÁ – FOTOGRAFICKÁ PAMĚŤ U dětí – eidetické představy – snadno hrají pexeso – před pubertou mizí. U dospělých pokud přetrvá = fotografická paměť Předvědomí dále zpracovává pudové deriváty do podoby uměleckých děl, tvůrčí vědecké práce – tento proces = sublimace. Při tvůrčí práci – smíření principů slasti a reality. IMAGINACE Kořeny lidské tvořivosti – v údobí předškolního věku, kdy je fantazie a její produkty součástí psychického dění. Z vývojového hlediska předchází rozvoj fantazie vývoji logického myšlení. ØCarl Jung – pramenem lidské imaginace = nevědomí – jeho nejhlubší vrstva tzv. kolektivní nevědomí. V této oblasti lidské psychiky – uložena dosavadní kondenzovaná psychická zkušenost lidstva v podobě tzv. archetypů, které formují naše osobní zážitky a dávají jim smysl. Kolektivní nevědomí se nevyvíjí individuálně, ale je děděno. PSYCHODYNAMICKÉ TEORIE IMAGINACE ØSigmund Freud – předpokládal, že důvodem vzniku fantazijních představ jsou pudová přání, které cenzura předvědomí transformuje do pudových derivátů, které lze vyjádřit verbálně – např. milostná báseň, jiné zůstávají jako nevědomé fantazie v předvědomí a ovlivňují percepci, postoje, chování i mezilidské vztahy. IMAGINACE PSYCHOTERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ IMAGINACE Carl G. Jung – tvůrce metody aktivní imaginace – vynést na světlo nevědomé obsahy v podobě symbolů – lze využít jakoukoli modalitu – verbální, hudební výtvarnou, pohybovou atd. Denní snění üÚnik z reálného světa üTransformace citového stavu üNapomáhá zvládnout nebo vydržet obtížné situace (váleční zajatci …) üJsou zdrojem stálé a proměnlivé stimulace (vojáci na stáži ….) Nejen síla slov a myšlenek, ale i neverbalizované vzpomínky a imaginace mají velký význam pro psychosomatické děje. Imaginace mohou jak rozstonat, tak uzdravit. MYŠLENÍ üNejkomplexnější kognitivní proces üVnitřní mentální děj üProces zpracování informací a jejich využívání při rozhodování a řešení problémů i při plánování budoucího postupu Jeho stěžejní složkou je schopnost posuzovat různé souvislosti a vztahy, zobecňovat dílčí poznatky a vyvozovat závěry ze stanovených předpokladů. Myšlenkové operace = manipulace s různými mentálními reprezentacemi: vjemy, představy, pojmy, výroky a elementární myšlenky (propozice) či abstraktní znaky. üZákladem porozumění okolnímu světu i sobě samému üÚzce souvisí s inteligencí = poznávací schopnost určující úroveň a kvalitu myšlení daného jedince. üVýsledkem myšlení = nový poznatek Hlavní funkce myšlení: formování pojmů, rozpoznávání a nacházení vztahů (např. kauzálních),vyvozování závěrů z výchozích předpokladů (usuzování), řešení problémů a vytváření něčeho nového MYŠLENÍ DRUHY MYŠLENÍ: ØPodle mentálních reprezentací (psychických obsahů): vKonkrétní – manipulace s vjemy vNázorné – manipulace s představami – vizuálními, sluchovými …. vAbstraktní – manipulace se znaky (symboly): - verbální znaky = pojmy - myšlení pojmové - propozice (výroky, tvrzení) = myšlení propoziční ØPodle převládajících mentálních operací: Analýza = myšlenkové rozdělení celku na části Syntéza = sjednocování či kombinování jednotlivostí do určitého mentálního celku vAnalytické myšlení – popis částí určitého celku – závěr neobsahuje nic víc ani nic nového než co bylo obsaženo ve výchozích předpokladech. Často – ke kritickému hodnocení celku i jeho složek. vSyntetické – závěr není obsažen ve výchozích údajích, výsledkem tohoto typu myšlení je něco nového. Intuitivní závěry se objevují náhle, jako nápad nebo vhled. Lidé si neuvědomují proces, s jehož pomocí dosáhl hledané odpovědi. Jde o implicitní vniknutí do celého problému najednou. MYŠLENÍ TEORIE 2 RŮZNÝCH KOGNITIVNÍCH SYSTÉMŮ – další dělení myšlení J. Bruner, 1965: ØPodle zapojení rozdílných neuronálních okruhů: heuristické a analytické vHeuristické = intuitivní uvažování – amygdala, bazální ganglia, temporální kůra a zadní parietální asociační kůra = oblasti spojené s podmiňováním a asociačním učením. - rychlé, automatické, holistické, vázané na kontext - funguje na základě asociací - vychází ze zkušenosti, z dříve získaných poznatků a z myšlenkových zkratek – heuristik. Heuristika = postup, který je založen na zkušenosti, intuici a který nevychází z hypotéz. Vychází z odhadu, který se postupně zpřesňuje. Intuitivní uvažování - využívá základních kognitivních operací, jako je navození asociací (priming) a vybavení aktuálně potřebných vědomostí a jejich zpracování analogickým způsobem. Obvykle se opírá o dobrou znalost příslušného vědního oboru a jeho struktury. To dává dotyčnému možnost skoků, takže je později třeba závěry zkontrolovat analytickými prostředky deduktivními či induktivními. Aktivace určitého způsobu uvažování závisí na okolnostech a na charakteru problému, na zkušenostech – individuálních i sociokulturně podmíněných: Asie – spíše holistické, intuitivní myšlení, vnímavější ke kontextu, větší důraz na souvislosti a vztahy. Západ – spíše analytické, logické, hlavní objekt, určitá pravidla, kategorie. Př. kráva, kuře, tráva: Asie – kráva žere trávu, Západ – kráva a kuře = živočichové MYŠLENÍ vAnalytické = explicitní uvažování – Respektuje pravidla logiky – algoritmus - a není primárně vázané na kontext – Tento způsob myšlení je rozvíjen ve škole Oba systémy – heuristický/intuitivní a analytický/explicitní jsou propojené a fungují v interakci, paralelně i v návaznosti – vzájemně se ovlivňují. Oba jsou užitečné a mají své výhody a nevýhody: Intuitivní = rychlý a snadný, ale může být zatížen chybami -Při nedostatku času či jinak omezených možnostech Analytické uvažování = časově i energeticky náročnější, ale bývá přesnější. MYŠLENÍ Archimédův zákon je fyzikální poučka z hydrostatiky, která říká: ... Těleso ponořené do tekutiny, která je v klidu, je nadlehčováno silou rovnající se tíže tekutiny stejného objemu, jako je ponořená část tělesa. ARCHIMEDŮV ZÁKON MYŠLENÍ Potřeba kognitivní jistoty či Kognitivní pohodlnost Posuzování pravděpodobnosti následujících událostí Hráčský klam USUZOVÁNÍ a ROZHODOVÁNÍ Teorie mentálních modelů Teorie pravděpodobnostního přístupu Představa předpokládaných důsledků ROZHODOVÁNÍ = důležitá kognitivní funkce – lidé jsou citlivější na případné ztráty, než aby se zaměřili na možný zisk – Kahneman & Tversky (2011). Často – NE promyšleně, ale zkratkovitě, emotivně a bez uvážení různých souvislostí: vlivy osobnostní (optimisté spíše riskují), aktuální stav člověka, jeho potřeby, pocity, anticipace pocitů, tendence vyhnout se nějaké ztrátě. MYŠLENÍ USUZOVÁNÍ a ROZHODOVÁNÍ ØHEURISTICKÉ STRATEGIE Člověk hledá cestu nejmenšího odporu vHeuristika reprezentativnosti – podcenění významu četnosti: lidé věří, že malý vzorek čehokoli je stejně dobrý jako velký a lze z něj odvodit stejně platné závěry. Vhodné – nevhodné Vyhovující – nevyhovující MYŠLENÍ vHeuristika dostupnosti = další varianta heuristických strategií, tj. zkratkovitého uvažování vHeuristika ukotvení – ovlivnění způsobem prezentace dané informace či úkolu, otázky: účinek prvního dojmu: Formulace úvodního sdělení Navození odlišných asociací FAKTORY OVLIVNUJÍCÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Lidé mají tendence: Hledat ve všem nějaké souvislosti Eliminovat působení nahodilosti Retrospektivní zkreslení Potřeba věřit ve správnost svých rozhodnutí Míra důvěry ve vlastní názory a rozhodnutí souvisí s osobnostními vlastnostmi. Koncepce heuristického uvažování – počítačová simulace operací lidského intelektu: 1950-1960 A. Newell, H Simon – umělá inteligence. MYŠLENÍ Možné řešení problému: 1.Den - 1 leknín 2.Den – 2 lekníny 3.Den – 4 lekníny…….. …….. 60. Den – 580 milionů miliard leknínů Polovina = 290 milionů miliard jich byla na jezírku 59. den, protože víme, že se každý den jejich počet zdvojnásobí. Správný postup = metoda řešení pozpátku: Přeskočit počítání a použít informaci o každodenním dvojnásobném přírůstku a z toho plynoucí odpověď, ze polovina konečného počtu jich byla 59. den. ŘEŠENÍ PROBLÉMU: The Water-lily Problem Počet leknínů v jezírku se zdvojnásobí během každých 24 hodin. Na první letní den je na jezírku jeden leknín (A). Šedesátý den je jezírko celé pokryté lekníny (B). Kolikátý den je jezírko zakryté z poloviny? MYŠLENÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Ukázka z praxe - Ozařování nádoru: Pacient má neoperovatelný nádor žaludku. Existuje záření, které by při nastavení patřičné intenzity mohlo nádor eliminovat. Při této síle záření by však paprsky zničily rovněž i zdravé tkáně obklopující nádor (např. žaludeční stěnu, abdominální svaly apod.). Jakým způsobem lze nádor eliminovat, aniž by se poškodily zdravé tkáně, kterými musí paprsky cestou k nádoru procházet? MYŠLENÍ Na začátku hry jsou na tyčce A navlečeny 3 kroužky různé velikosti: malý, střední a velký. Jedinec má za úkol přemístit všechny kroužky z tyčky A na tyčku C, přičemž může manipulovat pouze s jedním z nich a nesmí položit větší kroužek na menší. Může tedy navléci nejmenší kruh na tyčku B, ale nesmí na něj umístit kroužek větší velikosti. ŘEŠENÍ PROBLÉMU - HANOJSKÁ VĚŽ MYŠLENÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMU – Horse-and-rider-problém Úkolem je umístit B na A tak, aby jezdci seděli správně na koni: MYŠLENÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMU MYŠLENÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMU NINE-DOT PROBLEM MYŠLENÍ Sestavte z 6 sirek čtyři rovnostranné trojúhelníky, jejichž každá strana se rovná délce jedné sirky. ŘEŠENÍ PROBLÉMU- MATCHSTICK PROBLEM MYŠLENÍ ANALYTICKÉ UVAŽOVÁNÍ Induktivní úvahy vycházejí ze selektivního zpracování a srovnání různých poznatků a zkušeností. Deduktivní uvažování je založeno na jejich kombinování. Podmíněné uvažování Sylogistické uvažování: - lineární - kategorický sylogismus ØINDUKTIVNÍ UVAŽOVÁNÍ -Vychází z nějaké hypotézy, předpokladu, který by měl být potvrzen či vyloučen -Induktivní uvažování slouží k vymezování kategorií, vyvozování závěrů o různých souvislostech a vztazích či k odvození obecného pravidla – např. ve vědě. MYŠLENÍ ØANALOGICKÉ USUZOVÁNÍ - slouží k vyvozování závěrů na základě srovnání ØDEDUKTIVNÍ UVAŽOVÁNÍ - -Vychází z určitých tvrzení a směřuje k vyvozování závěrů, které z nich vyplývají. -Aktivace různých oblastí mozku v průběhu deduktivního uvažování závisí na typu úkolu a na jeho požadavcích -Deduktivní uvažování může vést za určitých okolností k nepřesnostem a nesprávným závěrům (belief bias effect = zkreslení úvah pod vlivem názoru nebo předsudku. - INTELIGENCE üKomplex mentálních schopností zahrnujících kognitivní i exekutivní funkce üVíc než kognice, je to schopnost využívat kognitivní schopnosti účinně a ve vztahu k aktuálním podmínkám adaptivně üSchopnost myslet a účelně zpracovávat dostupné informace: Myšlení = stěžejní vlastností inteligence üUčit se ze zkušeností üVyužívat svoje znalosti a schopnosti ke zvládání různých požadavků běžného i profesního života, popřípadě k jejich změně a k přizpůsobení prostředí svým potřebám, a k plánování a řízení svých aktivit INTELIGENCE: üÚčelně uplatnit dřívější poznatky INTELIGENCE METAKOGNICE = porozumění vlastním kognitivním funkcím ØFAKTOROVĚ ANALYTICKÝ MODEL INTELIGENCE – C. Spearman –počátek 20. stol. - Obecný faktor inteligence – hodnotí výsledný výkon vObecná inteligence = nejvýznamnější složka inteligence = schopnost myšlení – porozumění souvislostem a vztahům, vyvozování nadřazených kategorií a využívání dílčích úvah a zkušeností vKrystalická inteligence = komplex naučených znalostí a dovedností = schopnost využívat dřívější znalosti = kulturně a vzdělanostně podmíněná = relativně odolná vůči stárnutí = stabilnější než fluidní inteligence vFluidní inteligence = závisí na dědičných dispozicích = zvládání nových situací – nové problémy, informace a učení se = pružnost uvažování = méně odolná vůči stárnutí ZÁKLADNÍ MODELY INTELIGENCE = účelně uplatnit dřívější poznatky INTELIGENCE ØTRIARCHICKÝ MODEL INTELIGENCE – kognitivní psychologie – Sternberg (2002) – hodnotí průběh zpracování informace. Inteligence = soubor 3 komponent: vZískávání znalostí a zkušeností – explicitní i implicitní učení, selekce, srovnání vMetakognitivní komponenty – proces zvládání problému (exekutivní funkce) vProváděcí komponenty - realizace řešení problému (analytické, kreativní i praktické myšlení) ZÁKLADNÍ MODELY INTELIGENCE INTELIGENCE TEORIE FRONTO-PARIETÁLNÍ INTEGRACE Úroveň inteligence – závislá na propojení několik a oblastí mozku: frontální, parietální a částečně i některých oblastí okcipitální a temporální kůry. Oblasti mozku spojené s inteligencí – tmavé kruhy: L-hemisféra, světlé: v obou hemisférách NEUROPSYCHOLOGIE INTELIGENCE, MYŠLENÍ a ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ INTELIGENCE Úroveň inteligence – závislá na propojení několik a oblastí mozku: frontální, parietální a částečně i některých oblastí okcipitální a temporální kůry. Prefrontální kůra – řídí uvědomění a propojení poznatků a jejich další zpracování. U lidí s vyšší inteligencí funguje příslušná neuronální sít efektivněji NEUROPSYCHOLOGIE INTELIGENCE, MYŠLENÍ a ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Důležité oblasti pro zpracování informací, uvažování a řešení úloh TEORIE FRONTO-PARIETÁLNÍ INTEGRACE INTELIGENCE Znalost jazyka = implicitní = správné používání bez uvědomování si, jak proces probíhá. Zároveň i metajazykové povědomí (formulace, význam slov). JAZYK a MYŠLENÍ JAZYK = kognitivní a komunikační systém umožňující kódování významů, jejich sdílení a výměnu. Základní prvky – tvary a zvuky, které je možno různě kombinovat a tvořit tak slova. Slova = základním nositelem významu. Z nich lze skládat věty či delší sdělení obsahující informaci či myšlenu Základem jazykové kompetence = mentální lexikon = slovní zásoba (význam slov i možné způsoby jejich použití) - Znalost gramatiky – smysluplné věty. Jazykový systém umožnuje pomocí kombinací dílčích složek vytvářet různé varianty sdělení s rozdílným významem Jazyk je využíván na 2 úrovních: - K zakódování informací do jazykové podoby a k jejich dekódování - K porozumění smyslu takto zakódovaného sdělení vFonémy kombinujeme do smysluplných jednotek zvaných Morfémy = nejmenší složky jazyka , které jsou nositelem určitého významu – slovní kořeny i celá slova - význam slova (pes), přípony i předpony - významotvorné, slovní druh (laskavý či laskavost), jeho gramatickou funkci a další vlastnosti. ØLexikon – soubor všech slov užívaných v daném jazyce – slovní zásoba = slovník Rozsah a kvalita slovní zásoby JAZYK a MYŠLENÍ ØFonetika a fonologie = zvuková stránka jazyka, řeči vZvukové jednotky jazyka - jednotlivé hlásky = fonémy – slouží k tvorbě a odlišení slov i jejich tvarů. Všechny mluvené řeči – založeny na omezeném počtu zvuků - více než počet písmen v abecedě (Čj: 31 hlásek ď, t, n, ). Každý jazyk – jiné fonémy – osvojení perfektní výslovnosti obtížné. Řeč – individuální mentální aktivita, při níž jedinec užívá jazyk především ke komunikaci a myšlení. Psycholingvistika – speciální odvětví psychologie – zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské mentální aktivity. ZÁKLADNÍ LINGVISICKÉ POJMY Lingvistika (jazykověda) – studuje přirozené jazyky, jejich slovní zásobu a strukturu. Jazyk = systém znaků/symbolů, který má svou gramatickou stavbu, jejíž součástí je především syntax, tj. zákonitosti tvorby gramatiky správných vět. Diskurz = nejvyšší a nejsložitější úroveň lingvistické analýzy – zkoumání diskurzu = užití jazyka, které přesahuje rámec jednotlivých vět – rozhovory, odborné články, přednášky, kapitoly, celé knihy JAZYK a MYŠLENÍ ØGramatika (mluvnice) – další úroveň lingvistické analýzy: vMorfologie – studuje slovní tvary vSyntax – soubor strukturálních pravidel umožnující slova řadit a kombinovat tak, aby vznikaly smysluplné, srozumitelné fráze nebo věty. ØSémantika – nauka o významu slov i delších sdělení John S Mill (1806-1873) – 2 základní druhy významů: vDenotát = určitý reálný objekt nebo význam: Homonyma – více denotativních významů – duše Synonyma – různá slova, ale stejný denotát – babička, stařenka vKonotát – individuální, emocionální asociace spojené s denotátem ØPragmatika – proměny jazyka, řeči v různých komunikačních kontextech – zahrnuje nejen rovinu jazykovou, ale i neverbální – mocenské pozice účastníků, místo, čas a prostředí konverzace. VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM - 2 propojené kognitivní systémy, fungují v interakci. Jazyk může modifikovat uvažování mluvčího i příjemce příslušného sdělení. Je nositelem významu a slouží jako katalyzátor vývoje myšlení. JAZYK a MYŠLENÍ Kůra čelního laloku levé hemisféry – řídí komplexní zpracování a propojování verbálních informací bez ohledu na způsob jejich prezentace (slyšená, čtená). Funkční specializace mozku je značná - různé druhy slov aktivují různé oblasti mozku. Neuronální sít, která zajištuje porozumění = relativně rozsáhlá – obecná kognitivní funkce. Myšlení může ovlivnit způsob užívání jazyka i utváření slovní zásoby. Jazyk ovlivňuje myšlení a myšlení je ovlivňováno jazykem. Jazyk ovlivňuje způsob, jakým lidé kódují a ukládají informace do paměti a stejně tak jejich vybavování Poloha Wernickeho oblasti JAZYK a MYŠLENÍ NEUROPSYCHOLGIE JAZYKA A ŘEČI Mluví-li člověk s druhým člověkem, způsobuje v jeho mozku změny v synaptických propojeních neuronálních sítí, tedy strukturální změny. ØBrocova oblast levého čelního laloku – produkce plynulé a správně artikulované řeči Poruchy vyjadřování a chápání jazyka: Afázie či dysfázie vOmezené porozumění řeči - Wernickeho oblast (L spánkový lalok) vNarušení řečové produkce – Brocova oblast (L frontální lalok) - ØWernickeho oblast – temporální lalok – porozumění řeči ØWernickeho oblast: vPřední část se uplatňuje při posuzování sémantických vlastností slov a při integraci různých jazykových poznatků vStřední část – zpracování syntaktických informací vZadní část – umožnuje fonologickou analýzu JAZYK a MYŠLENÍ NEUROPSYCHOLGIE ZPRACOVÁNÍ VERBÁLNÍHO SDĚLENÍ Kůra čelního laloku levé hemisféry – řídí komplexní zpracování a propojování verbálních informací bez ohledu na způsob jejich prezentace (slyšená Funkční specializace mozku je značná - různé druhy slov aktivují různé oblasti mozku. Neuronální sít, která zajištuje porozumění = relativně rozsáhlá – obecná kognitivní funkce. VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM JAZYK a MYŠLENÍ VERBÁLNÍ VYJADŘOVÁNÍ Vytvoření verbálního sdělení zahrnuje různé mentální operace, které probíhají téměř paralelně: 1. Konceptualizace 2. Formulace sdělení: Zvolit vhodná slova Gramatické zpracování Vytvoření větné struktury Syntaktická persistence 3. Artikulace sdělení Prozodické signály – ke zpřesnění vyjádření (pauzy, melodie, rytmus řeči) VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM JAZYK a MYŠLENÍ VERBÁLNÍ VYJADŘOVÁNÍ Vytvoření verbálního sdělení zahrnuje aktivity několika různých oblastí mozku: PERCEPCE A POROZUMĚNÍ VERBÁLNÍMU SDĚLENÍ Percepce verbálního sdělení – analyzovat fonologickou informaci – percepční konstanty fonémů. Percepce řeči = konstruktivní proces – doplnění chybějícího sdělení. JAZYK a MYŠLENÍ Rozpoznávání slov – percepce fonologické podoby slova stimuluje jeho vybavení z dlouhodobé paměti Jazyk ovlivňuje způsob, jakým lidé kódují a ukládají informace do paměti a stejně tak jejich vybavování JAZYK a MYŠLENÍ NEUROPSYCHOLGIE JAZYKA A ŘEČI Rozvoj jazyka i řeči – závisí na fungování rozsáhlé neurokognitivní sítě – korové a podkorové oblasti obou hemisfér (téměř celý mozek). Neuropsychologické výzkumy potvrdily, že znalost pojmů a slovních druhů je zpracovávána částečně nezávislými systémy mozku – různé poruchy – např. schopnost rozlišovat pojmy, ale neschopnost zpracovat informace o slovním druhu a naopak. Jazykové funkce jsou lateralizované – převážně v LEVÉ mozkové hemisféře. Primární jazykové a asociační oblasti JAZYK a MYŠLENÍ PORUCHY JAZYKA A ŘEČI ØDyslexie – porucha čtení ØDysgrafie – porucha psaní ØDyskalkulie – porucha počítání ØDyspraxie – poruchy motorické koordinace, obratnosti a polohové stability ZÁVĚR Správný postup = nejmenší možný počet kroků: 7 Pro ty, kdo vzorně dočetli až do konce - následují správná řešení některých úloh J HANOJSKÁ VĚŽ ŘEŠENÍ PROBLÉMU IS_E-earning_Studijní opora IS Soubory – Dokumenty 4_Podklady k výuce Obecná a vývojová psychologie https://is.vszdrav.cz/auth/do/vsz/podklady/obecna_a_vyvojova_psychologie.qwarp Doporučená literatura •PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia: 2020 ISBN 978-80-200-1499-3. •KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1. •VÁGNEROVÁ, M. Obecná psychologie: Dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3268-1. • •GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999. ISBN 0-393-97364-6. • • • Doporučená literatura