OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ PSYCHOLOGIE RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD kocovska@vszdrav.cz VŠZ Odborný Asistent, Poradenská Psychologie Duškova 7, 150 00 Praha 5 Research Associate Gillberg Neuropsychiatry Centre University of Gothenburg, Sweden Motivy - Latentní dispozice - Vědomé i nevědomé MOTIVACE Vznik motivu závisí na vnitřním psychickém (potřeba) i somatickém stavu (biologické potřeby) jedince, ale i na vnějších podnětech (pobídka). Motiv navozuje jednání směřující k dosažení cíle. Latinsky Movere = hýbat Česky – motiv =pohnutka Motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují a organizují chování i prožívání s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout něčeho pozitivního. Chceme něco získat nebo se něčemu vyhnout. Psychology zajímají příčiny lidského chování a prožívání. Motivy = podněty určují: -Zaměření a charakter aktivity -Míru úsilí -Délku trvání příslušné aktivity Motivační vlastnosti = významnější než aktuální motivační stavy. = trvalejší charakteristiky osobnosti, které podminují jak často, jak silně a jakým způsobem se bude v prožívání a chování lidí uplatňovat nějaký motiv U lidí - různé stabilnější motivační tendence a nejvýznamnější potřeby – dávají odhadnout pravděpodobnost určitého chování. MOTIVACE Motivace – propojena s emocemi Emoční prožitek – signalizuje určitou potřebu Emoce - fungují jako regulační aspekt motivace Motivace = propojena s kognicí Racionální úvahy – podílejí se na vzniku motivu, volbě určité aktivity, hodnocení její efektivity a na posouzení výsledku. ØZávislost na odměně = potřeba příjemných zážitků, ocenění a podpory okolí posiluje ochotu chovat se v souladu s platnými sociálními normami. Pokud je tato potřeba slabá – lidem na odezvě okolí nezáleží a jejich chování bývá egocentrické a více motivované vlastními potřebami. MOTIVACE ØTendence k vyhledávání nových a silných zážitků Pokud silná – sklon hledat vzrušení a riziko Pokud slabá – posiluje tendenci vyhýbat se příliš vzrušujícím a riskantním zážitkům ØTendence k vyhýbání se nepříjemným zážitkům – preference pohody i za cenu rezignace na různé cíle a aktivity. V případě snížené citlivosti vůči nepříjemným podnětům – sklon k rizikovému chování. Stabilnější motivační tendence – vycházejí z temperamentového typu C. Cloninger, 1987 – 3 základní temperamentové dispozice ovlivňující tendence k určitému typu chování: MOTIVACE Pudové tendence jsou v neustálém konfliktu s intrapsychickými motivy – zdroje úzkosti ØPSYCHOANALYTICKÉ POJETÍ MOTIVACE Důraz na nevědomé motivy – instinkty = extrémně redukcionistické pojetí. S Freud – lidské chování determinují síly, nad nimiž má člověk velmi malou kontrolu: Vrozené vnitřní impulzy Eros = instinkt života - vše, co směřuje k zachování života, dosažení bezprostředního uspokojení – princip slasti, především sexuálního charakteru Thanatos = instinkt smrti – podněty směřující k nepřátelství, krutosti a agresi – princip nirvány – návrat do neživotného, klidového stavu, kde už není třeba usilovat. Eros a thanatos = primárním zdrojem energie a stimulují veškeré chování =síly iracionální, těžko se podřizují rozumu – skryté ve fantaziích a snech Sex a agrese = evolučně důležité faktory -motivem mnoha lidských příběhů -Zároveň jde o velmi redukcionistický přístup MOTIVACE Např. komplex potřeby výkonu, dominance a moci by se u politika projevila tendencí k sebeprosazení a ovládání jiných lidí za každou cenu. V případě kritiky – agrese – verbální – ale bez rizika postihu – až společensky nepřijatelným. ØPojetí motivace H. Murrayho Při formování motivace – důležité vnitřní síly – vědomé či nevědomé potřeby – stejně jako vnější podmínky a rovněž i názor daného jedince. Způsob zpracování jeho záměru lze chápat jako individuálně charakteristický projev dané potřeby. Potřeba = silou ovlivňující vnímání, myšlení i prožívání a stimuluje určité chování. Různé potřeby působí v interakci – mohou se posilovat, splývat nebo vylučovat a nemusí být plně uvědomované (být oblíbený a mít dobré vztahy s lidmi). Murray vycházel z analýzy zdravých lidí – vymezil větší počet základních potřeb než většina jiných badatelů. MOTIVACE Murray – Charakteristika nejdůležitějších potřeb (volně podle Hall & Lindzey, 1997) MOTIVACE ØMOTIVACE V HUMANISTICKÉ PSYCHOLOGII C. Rogers a A. Maslow Důraz na vědomé potřeby – možnost vlastní volby a s ní související zodpovědnost! Optimismus a víra ve schopnost lidí takto jednat. Pozitivně vymezené potřeby – člověk primárně dobrý Nejdůležitější = potřeba rozvoje vlastní osobnosti – směřuje k naplnění vlastního potenciálu – vědomé řízení vlastního směřování – korigováno vnějšími požadavky. Seberealizace: Rembrandtovy auto-portréty - ve 34 jako úspěšný renesanční gentleman a v 60 jako malíř MOTIVACE ØMOTIVACE V HUMANISTICKÉ PSYCHOLOGII C. ROGERS – Humanistické zaměření – potřeba seberealizace Podmínkou seberealizace = psychická rovnováha daná uspokojením potřeb nižší úrovně: potřeba akceptace jinými lidmi a potřeba sebepřijetí. Rozpor mezi nimi vede k racionalizaci – zklamání a nespokojenost potlačeny – emoční prožitky se stávají neautentické = zkreslené vlastní pocity = deformované → rozvoj osobnosti blokován a člověk nemůže jednat v souladu se svými vnitřními potřebami (např. žena, která je manželkou a matkou, ráda by se uplatnila i v profesi, ale pod tlakem rodiny se tohoto plánu vzdá). MOTIVACE Abraham A. MASLOW - Zabýval se potřebami zdravých lidí Vypracoval hierarchické uspořádání základních potřeb vycházející od nižších pudových potřeb biologické existence přes vyšší až k vrcholným potřebám rozvoje osobnosti A. Maslow: Hierarchie motivační struktury MOTIVACE Maslow’s hierarchy of needs MOTIVACE Ne každý člověk potřeby seberozvoje dosáhne a ne každý o to usiluje (není to pro některé lidi důležité). A jsou i jedinci, jejichž hierarchicky nižší potřeby saturovány nejsou (např. zdraví) a přesto pro ně dosažení hierarchicky vyšších hodnot je důležité (Helen Keller – slepá, hluchá & němá, 1880-1968). MOTIVACE Maslow Aby se člověk mohl zaměřit na rozvoj své osobnosti, musí být schopen o něco takového usilovat: üPřijetí reality - svět i sebe bez iluzí üJednat autonomně a nezávisle üNebýt konformní, spíše se snažit situaci změnit než se pasivně podřídit üNenechat se zdeptat, ale ani neusilovat o ovládnutí druhých üAkceptovat možná rizika jako samozřejmou součást života üAkceptovat dobré i špatné, dívat se s nadhledem, ale zachovat si spontánnost üVzdát se obranné sebe-idealizace i čehokoliv jiného üBýt stabilní a odolný (resilient) MOTIVACE ØPojetí motivace - E. DECI a R. RYAN Kombinace psychoanalytického a behaviorálního přístupu, ale vyúsťuje v humanistický Potřeba autentického osobnostního rozvoje a seberealizace Lidé se liší podle míry vlivu svých potřeb na rozhodování a chování ve srovnání s tendencí podřídit se tlakům vnějšího prostředí: -Vnitřně motivováni – harmonické uspořádání vnitřních požadavků s požadavky vnějšího světa, autonomní, ale nemají potřebu ovládat ani se necítí ohroženi -Ovládáni vnějšími tlaky – značně ovlivnitelní - nedělají to, co by ve skutečnosti dělat chtěli a nejsou spokojeni - až bezmocnost a méněcennost a vyhýbavost. Teorie sebe determinace (self-determination theory) Lidé - vrozená tendence jednat v souladu se svými potřebami, ale ne vždy schopni realizace. Vrozené základní aspekty: vPotřeba kompetentnosti = motivace ke zvládání těžkých úkolů vPotřeba autonomie = nenechat se okolím ovládat vPotřeba sounáležitosti = snaha o udržení dobrých vztahů s ostatními Základní pudy a jejich psychologický význam 1.Pud obživný vZdroj slasti – odměna, náhražka za jinou, aktuálně nedosažitelnou slast, ulehčení zvládání zátěže, stresu, Prostřednictvím energie obsažené v potravinách obzv. Sladkostech – dochází k uklidnění a k potlačení strachu i úzkosti – nejde jen o náhradní saturaci, ale i o její energetický efekt vJídlo není jen cílem, ale i prostředkem – přejídání, hladovění, askeze – sebeúcta. MOTIVACE BIOLOGICKÉ POTŘEBY = vrozené motivační dispozice (pudy) = fylogeneticky nejstaršími a ontogeneticky nejrannějšími motivačními funkcemi. S pudy jsou spojeny vrozené stereotypní vzorce prožívání a chování. Pudy – projevují se puzením k aktivitě, která vede k jejich uspokojení – slouží k 2 základním cílům: üZachování sebe sama – potřeba vody, jídla, kyslíku, tepla a bezpečí üZachování rodu – zplození potomstva a péče o ně Variabilita v uspokojování pudových potřeb – u různých lidí rozdílná intenzita MOTIVACE 2. Pud sebezáchovy vVyhnout se ohrožení – péče o vlastní zdraví vVyhnout se bolesti = signál ohrožení Sebepoškozování = auto-agrese – cíl nebo prostředek = pozornost okolí z pocitu viny a sebe-trestání = cíl K eliminaci silné úzkosti a tenze Sebeobětování – demonstrace významnosti určité hodnoty nebo k zvýšení pravděpodobnosti dosažení významného cíle (i když někým jiným) Sebevražedná jednání = autoagrese – v důsledku oslabení pudu sebezáchovy – odmítání pokračování vlastního života 3. Sexuální pud – odvozen z pudu rozmnožovacího, ale ne vždy cílem potomstvo -Prožitková složka, sexuální uspokojení -Sex vyžaduje účast další lidské bytosti – a saturuje i jiné potřeby -Sex cílem i prostředkem k dosažení něčeho jiného = manželství či získání nějaké výhody MOTIVACE 4. Pud péče o potomstvo Spojena s dalšími potřebami: üUspokojení potřeby citové vazby üSeberealizace, sebepotvrzení üProkázání osobní hodnoty üSplnění sociální normy a potřebu konformity – pozitivní reakce společnosti üNaplnění potřeby budoucnosti üPřesah vlastní biologické existence – pokračování üDává životu dospělého člověka žádoucí smysl Potřeba rozmnožování i péče o potomstvo – navzdor pudovému základu velmi variabilní u různých lidí MOTIVACE NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY ØZákladní: §Potřeba stimulace – geneticky podmíněna – minimum = nuda, maximum = dráždění, vyčerpání §Potřeba nových zážitků resp. Klidu a zachování stereotypu – §Potřeba jistoty a bezpečí – nejen tělesné, ale i řád, pravidla – kognitivní jistota – orientace ve světě a možnost predikce Bezpečné vztahy s lidmi, jistota prostředí, zaměstnání atd. – pokud silná, lidé neriskují §Potřeba naděje – důvěra v pozitivní nebo alespoň přijatelný výsledek ØPotřeby související se vztahem k jiným lidem: •Sociálního kontaktu •Sounáležitost a akceptance jinými lidmi Vysoká = přátelští Strach ze zavržení •Intimity – tendence vytvářet hlubší vztahy – stabilní a spolehlivé -lidé s nízkou potřebou intimity je shledávají omezující a snaží se uniknout ØPotřeby související s vlastním rozvojem a uplatněním oPotřeba výkonu – dosáhnout něčeho žádoucího Vysoká = aktivní, cílevědomí, vysoké aspirace i dobrou sebekontrolu Někdy výkonem kompenzují jiné problémy Nízká = neochotni vynakládat úsilí, důraz na osobní pohodu oPotřeba úspěchu – dobrý výkon je oceněn oPotřeba vyhnout se neúspěchu – spojena s nejistotou MOTIVACE Potřeby související se vztahem k jiným lidem: •Potřeba autonomie = snaha o udržení nezávislosti a soukromí Pokud nízká – nejistí závislí na druzích, nižší sebedůvěra pocity bezmocnosti …. •Potřeba moci = tendence ovládat svoje okolí A Adler – individuální psychologie – potřeba překonat pocit méněcennosti větší sklon k agresivitě či tendencí jiné lidi využívat Opakem - sklon k submisivitě a podřízení – nedostatek sebedůvěry – řešení vlastní nejistoty Potřeby související s vlastním rozvojem a uplatněním MOTIVACE ØPotřeba seberozvoje, seberealizace a naplnění vlastního vnitřního potenciálu Silnější u lidí s dobrými schopnostmi a potřebou je uplatnit – tato podmínka u mnoha lidí chybí a proto se u nich potřeba dalšího rozvoje nevytváří. §Potřeba smyslu – smysl poznání a orientace ve světě i v sobě samém a rovněž pochopení významu vlastního života Viktor Frankl – úsilí o nalezení smyslu chápal jako nejvýznamnější životní úkol – není to abstraktní pojem – u každého jiný konkrétní obsah – nalézt dík pozitivním zkušenostem a zážitkům, ale i prožitým utrpením (syndrom Pollyana). oPotřeba dosažení dokonalosti – podle Adlera nejvýznamnější motiv lidského jednání – každý člověk má touhu stát se lepší, silnějším a schopnějším a přiblížit se vlastnímu ideálu – dominantní v mládí, dospívání a rané dospělosti Vznik pocitů méněcennosti – důsledek vlastní nedostačivosti = motivační impuls k většímu úsilí. HODNOTY JAKO MOTIVAČNÍ FAKTOR – hodnotová hierarchie se v průběhu života mění Základní lidské hodnoty: üVztahy s lidmi üMateriální hodnoty üMoc üPravda üSvoboda üMoudrost üMorální hodnoty MOTIVACE ROZHODOVÁNÍ A REALIZACE MOTIVOVANÉHO CHOVÁNÍ Vůle = vědomá autoregulační funkce = ekvivalent exekutivních funkcí sloužících k regulaci a řízení poznávacích procesů – její fungování zajištěno neuronálními sítěmi v prefrontální kůře. Potřeba svobodného rozhodování Vědomí nutnosti podřídit svou volbu určitým pravidlům - já chci = spojeno s pocitem svobody Volní regulace - navozeno potřebami vyššího řádu EMOCE ZÁKLADNÍ EMOCE: ØŠTĚSTÍ - RADOST ØSMUTEK ØHNUS - ZNECHUCENÍ ØSTRACH ØHNĚV - VZTEK ØPŘEKVAPENÍ Prožitková složka emoce – liší se podle své kvality (libost-nelibost) a intenzity – napětí – uvolnění Emocionální prožitky = vědomá složka emocí – druh vjemů se specifickým obsahem – spojeny s nějakým hodnocením a pohnutkami k jednání: radost, smutek, strach, zlost…. EMOCE Fyziologický stav – typický pro určitý okruh emocí – rozdílná míra nabuzení = připravenosti reagovat, či útlumu. Jednotlivé pocity = vázány na určité tělesné projevy a mohou je i zpětně ovlivňovat. Vnější projevy emocí – různé – mimické i pantomimické (výraz obličeje a držení těla), mluva (hlasitost) a navozuje různé chování (agresivní útok či únik ze situace – fight-or-flight). EMOCE = štěstí, smutek, hnus, strach, hněv a překvapení základní orientační a regulační systém – jedna z nejstarších složek lidské psychiky – přinášejí rychlou a jasnou informaci o významu situace a jsou spojeny s připraveností k určitému chování . Z hlediska obsahu – citové prožitky a emoce Emoce = složitý komplex metabolických a neurofyziologických procesů - spojené s tělesnými reakcemi, s psychickým prožitkem a různými projevy chování EMOCE Emoce ØVyvolávány podněty, které mají pro jedince nějaký význam = specifická reakce – závisí na kvalitě podnětu, ale i na dispozicích a zkušenostech jedince a obojí ovlivňuje jeho reagování. ØDispozice k emočnímu prožívání = vrozená, subjektivní – různí lidé reagují různě a rovněž i člověk v průběhu času. ØIndividuálně charakteristický způsob emočního prožívání – intenzita, stabilita, trvalost, proměnlivost citových prožitků = geneticky podmíněný a souvisí s typem temperamentu. ØSklon k určitým emočním projevům závisí i na zkušenosti – individuální i sociokulturní. EMOCE Primární emoce = vrozené a univerzální = nezávislé na zkušenostech a sociokulturním prostředí (Darwin). EMOCE SEKUNDÁRNÍ EMOCE – spojené s určitým objektem ØZaměřené k vlastní osobě §Sebe-úcta, sebe-láska §Hrdost §Lítost §Zahanbení, vina, rozpaky ØSpojené se vztahem k někomu jinému •Náklonnost, sympatie, láska •Odmítání, nechuť, nenávist •Ocenění, obdiv •Pohrdání, opovržení •Žárlivost •Křivda •Ponížení •Vděčnost Emoční ambivalence ve vztazích – nenávist a láska ….(oběti domácího násilí) Schéma Plutchikova rozdělení emocí EMOCE JAMES – LANGE TEORIE EMOCÍ Mozek zachytí nějaký emočně významný podnět (reálný nebo vybavený z paměti) – aktivuje se příslušná odezva, jejíž součástí jsou fyziologické změny stavu organismu a navození pocitu, jež ovlivňuje další psychické procesy i chování. Ne vždy jde o uvědomovaný proces. . EMOCE SCHACHTER & SINGER KOGNITIVNĚ – FYZIOLOGICKÁ TEORIE EMOCÍ 2 Faktory: 1. Fyziologická excitace (arousal) 2. Kognitivní označení (label) fyziologické excitace Emoční prožitek tak souvisí s kognitivním objasněním (atribucí) toho, co se právě děje EMOCE NEUROPSYCHOLOGICKÝ ZÁKLAD EMOCÍ Fyziologické reakce nejsou příčinou emocí – paralelní projev aktivity určitých mozkových center – thalamu – který informaci přenáší do mozkové kůry i do autonomního nervového systému. Novější teorie emocí – subjektivní vnímání fyziologického stavu – A. DAMASIO, 2000, 2004: Tělové signály/tělesné pocity = somatické markery = představují základ emoční zkušenosti – vliv na chování a rozhodování – mohou být zdrojem intuice. K vyvolání určitého pocitu může přispět aktivace mimických projevů. Emočně významné podněty – zpracovávány v percepčních systémech – ty aktivují další oblasti sloužící k navození emocí = složitá mentální funkce a závisí na sladění aktivity několika mozkových oblastí. EMOCE NEURONÁLNÍ FUNKČNÍ SYSTÉM – který umožnuje vytváření a další zpracování emocí tvoří: AMYGDALA, INSULA, CINGULÁRNÍ a PREFRONTÁLNÍ KŮRA, THALAMUS a HYPOTHALAMUS EMOCE ØAmygdala = důležité emoční centrum (lokalizována uvnitř temporálního laloku) – rozpoznávání emočního významu různých podnětů (ohrožení, ale i jiné – reaguje rychle, automaticky a i na podprahové tj. neuvědomované informace). NEURONÁLNÍ FUNKČNÍ SYSTÉM ØNěkteré struktury mozkového kmene – schopnost rozlišení emočního signálu ØLimbický systém a bazální ganglia – schopnost dodat emočnímu signálu příslušný obsah ØMozková kůra – podkladem etického a estetického rozměru emocí ØThalamus – spojuje oblasti důležité pro zpracování emočně významných podnětů EMOCE ØEmoce a pocity mají neurobiologickou, psychologickou i sociokulturní stránku ØEmoce malých dětí se velmi odlišují od emocí dospívajících, dospělých a starých lidí ØRůzné emoce nemají vymezené mozkové oblasti, ale existuje pro ně společný funkční systém (Koukolík, 2014). AFEKT (emoce a city) a POZNÁVACÍ FUNKCE ØJsou trvale a neoddělitelně spolupracující systémy ØAfekt se týká jak podkorových tak korových systémů ØEmoce jsou záležitostí jak mozku, tak těla – biologické a psychické = v lidech rub a líc jedné mince, neoddělitelné od sociálního a kulturního „Pocity jsou mentální reprezentace fyziologických změn charakterizujících emoce. Na rozdíl od emocí, které jsou vědecky zjevné, jsou pocity skutečně jevem soukromým, byť nikoli subjektivnějším, než jsou jakékoli jiné aspekty vědomí, jejichž příkladem je mé plánování této věty nebo mentální řešení aritmetického problému. Pocity jsou za předpokladu užití přiměřené metody vědecky analyzovatelné stejně jako jakékoli jiné kognitivní jevy. A nadto: protože jsou pocity přímým důsledkem emocí, vysvětlení neurobiologie emocí otevírá cestu l vysvětlení neurobiologie pocitů. Jestliže emoce zaručují okamžitou odpověď na jisté výzvy a příležitosti, jimž organismus čelí, pocit těchto emocí organismu oznamuje vědomý poplach. Pocity zesilují vliv dané situace, zvyšují míru učení, zvyšují pravděpodobnost, že bude možné podobnou situaci předvídat.“ EMOCE Antonio R. DAMASIO (2000, 2004) Emoce nejsou totožné s vědomými pocity – emoce pocitům předcházejí: „Emoce, např. štěstí, smutek, znepokojení či pýcha, jsou uspořádaný soubor chemických a neuronálních odpovědí mozku na emočně kompetentní podnět – např. na objekt nebo situaci. Zpracování podnětu může, ale nemusí být vědomé, neboť emoční odpovědi jsou automatické. Emoční odpovědi jsou ty druhy odpovědí mozku, které evoluce připravila jako odpovědi na některé typy objektů a událostí společně s jistým rejstříkem reakcí. Mozek nakonec asociuje další objekty a události, které jsou součástí individuální zkušenosti, s oněmi objekty a událostmi, které jsou příčinou emocí z vrozených důvodů. Tím vzniká další množina emočně kompetentních podnětů.“ EMOCE Damasio – emoce = představují vysokou úroveň automatické homeostázy, která udržuje organismus v „rovnováze“ s prostředím. Emoční výraz - funguje jako informace – signál postoje k druhému člověku -viditelné projevy emocí navozují podobné pocity Neschopnost rozpoznávat neverbální signály = DYSSEMIE = značný handicap EMOCE VNĚJŠÍ PROJEVY EMOCÍ: -V mimice, pantomimice a hlasovém projevu -Vnější výraz různých emocí = vrozený a do značné míry univerzální (Darwin, 1872). -Výraz obličeje – sociokulturně podmíněné specifičnosti projevu některých emocí -Emoční ladění lze rozpoznat i z tonu a způsobu řeči, tj. z prozodických charakteristik verbálního projevu (rozčílení – nahlas a rychle, depresívní – potichu a pomalu) Schopnost vnímat a rozpoznat emoční signály ve výrazu obličeje = důležitým předpokladem úspěšné sociální interakce. Když lidé vnímají různé emoční výrazy, v příslušných oblastech jejich vlastního mozku se aktivují stejné emoce EMOCE FUNKCE EMOCÍ ØOrientační §Umožnují bazální hodnocení, §Vyjadřují vztah člověka k sobě samému i k okolnímu světu §Subjektivní odhad míry uspokojení různých potřeb §Nemusí být vždy jednoznačné §Fungují jako systém sociálních vodítek ØMotivační a regulační •Mohou zásadním způsobem ovlivňovat chování jedince •Regulační funkci má i anticipace určitých pocitů •Emoce fungují jako primární motivační systém •Vrozený základní mechanismus autoregulace •Emoční regulace má svá racionálně i sociálně daná omezení – neodreagované emoce mohou vyvolat poruchy spánku, zažívání apod. EMOCE POROZUMĚNÍ a ROZPOZNÁVÁNÍ EMOCÍ EMPATIE = schopnost sdílet a rozpoznávat emoční prožitky jiných lidí Simulace pozorovaného stavu. Narušení empatie - při poškození odpovídajících oblastí mozku a často též u jedinců s poruchou autistického spektra PAS. Bývá spojeno i s alexitýmií. Alexitýmie = neschopnost rozpoznat, vyjádřit a popsat vlastní emoce i projevy druhého – rovněž mají problémy se spontánním vyjádřením emocí. Podobné problémy též u lidí se schizofrenií a u jedinců s asociální poruchou osobnosti. Empatie = důležitým aspektem sociálního chování Rozdíl mezi empatií a mentalizací = schopnost porozumět pocitům druhých a predikovat jejich chování a tak s nimi manipulovat, ale nevciťovat se do nich (psychopaté). ØSklon k pozitivnímu emočnímu ladění – souvisí s celkovým pocitem pohody, spokojenosti a optimismu, tendencí aktivně jednat = relativně stabilním, genetickým rysem, součástí extroverze EMOCE ØSklon k negativnímu emočnímu ladění = obecná tendence cítit se spíše špatně, spojen s neuroticismem, sklony k pesimismu a méně adaptibilnímu reagování. Variabilní - Mohou se projevovat jako: §Sklon k úzkostnosti a strachu §Sklon k depresívnímu ladění §Sklon k afektům vzteku a zlosti CITOVÉ STAVY a DISPOZICE K URČITÉMU ZPŮSOBU PROŽÍVÁNÍ Emoční reakce a aktuální citové stavy = proměnlivé Trvalejší Dispozice – předurčují tendence k určitému emočnímu ladění = významný osobnostní rys a závisí na typu temperamentu! Ovlivní ambice, cíle, volbu prostředků i vztahy k druhým lidem – člověk se musí naučit s nimi zacházet. Významnou osobnostní charakteristikou = převažující kvalita emočních prožitků i schopnost svoje emoce ovládat. Sklon k pozitivním či negativním emocím – do určité míry nezávislé, komplementární, vzájemně se nevylučují. EMOCE Dispozice k určitému emočnímu ladění – relativně stabilní osobnostní charakteristikou EMOCE EMOČNÍ REGULACE Emoce ovlivňují lidské uvažování i chování, ale zároveň jimi mohou být samy regulovány. I když vznikají spontánně, je možné je monitorovat, hodnotit, ovládat a korigovat. Emoční regulace – omezení či eliminace nebo naopak jejich udržení. U neuroticismu – snížená kontrola vlastních emocí – spíše tendence potlačovat nepříjemné pocity. Tlak sociálních norem – potřeba vyhnout se problémům. ØAdaptační význam ØFunguje různým způsobem: -Regulace citových prožitků – vyhýbání se určitým situacím -Kontrola emočních projevů a chování – fyzická aktivita k odreagování od emočního napětí -1. Regulace na úrovni podnětů = distrakce -2. Regulace na úrovni prožitků – a) Potlačení – pokud dlouhodobě → psychosomatické potíže (introverti), b) Přehodnocení – srovnání vlastní situace s jinými (horšími) stavy (extroverti) -3. Regulace na úrovni vnějších projevů chování – potlačení reakce, nebo náhradní odreagování EMOCE VZTAH EMOČNÍ a KOGNITIVNÍ SLOŽKY Emoční a kognitivní funkce = vzájemně propojené Emoce mají svůj vlastní poznávací význam – rychlý ač zjednodušený náhled na situaci. Emoční mysl se neřídí logikou(!) → bezpředmětné používat rozumové argumenty s člověkem ovládaným silnými emocemi. J. LeDoux (2008) – 2 emoční okruhy s rozdílnou funkcí: 1.Pomalý – spojení thalamu s prefrontální kůrou a amygdalou 2.Rychlý – spojuje thalamus přímo s amygdalou – umožnuje reagovat automaticky, bez účasti vědomí – navození emoce bez účasti kognice (úlek a dodatečné zjištění, že situace není nebezpečná). EMOCE EMOČNÍ INTELIGENCE (EI) = schopnost vnímat emoční signály, orientovat se v nich, ovládat je a využívat je při zvládání požadavků běžného života. Lidé se z hlediska emočních kompetencí liší FAKTOROVÁ ANALÝZA emočních schopností – 3 faktory, které nejsou nezávislé: 1.Vnímání a rozpoznávání emocí 2.Porozumění emocím a jejich využívání 3.Kontrola a regulace emocí 1.Emoční inteligence jako KOMPLEXNÍ SCHOPNOST – J Mayer & P. Salovey (1993) = schopnost orientovat se v emočních projevech, regulovat je a využívat 4 základní komponenty: ØVnímání a vyjadřování emocí ØPorozumění emocím a schopnost je analyzovat ØEmoční podpora myšlení = schopnost využívat emoce při řešení různých problémů a koordinovat je s kognitivními procesy ØRegulace a řízení emocí 2. Emoční inteligence jako EMOČNÍ ZDATNOST – R. Bar-Ona (2000) = komplex nekognitivních způsobilostí, osobnostních vlastností a tendencí. 5 základních faktorů Emoční Inteligence: üIntrapersonální dovednosti = orientace ve vlastních emocích a pocitech üInterpersonální dovednosti = empatičnost, dobré vztahy s druhými üAdaptabilita = míra vlivu emocí a schopnost ovládání üTolerance vůči stresu = odolávání zátěžím a udržení psychické rovnováhy üDispozice cítit se dobře = udržení emoční pohody EMOCE Emoční zdatnost chápána jako OSOBNOSTNÍ RYS – Dispozice vztažená k citovému prožívání - Spojena s osobnostními vlastnostmi se silným emočním základem = extraverze a neuroticismus EMOCE EMOČNÍ KOMPETENCE Roberts, 2001 EMOCE VLIV EMOČNÍ INTELIGENCE NA ÚSPĚŠNOST V RŮZNÝCH OBLASTECH ŽIVOTA üEI – důležitým předpokladem k dosažení životní spokojenosti üEI – důležitou podmínkou k navázání i udržení blízkých vztahů (ovlivňuje i řešení konfliktů) üEI – pozitivně ovlivňuje studijní i profesní úspěšnost üEI – ochranný faktor, snižuje pravděpodobnost rizikových aktivit a zvyšuje odolnost vůči užívání psychoaktivních látek, alkoholu i drog – emočně stabilní a vyrovnaní lidé, kteří dovedou přijatelně zvládat různé frustrace a stresy a udrží si dobré vztahy nemají potřebu náhradního řešení a úniku s nezvládnutých problémů. üEI prospěšná zvlášť tam, kde je nutná sociální adaptabilita a flexibilita reagování Nízká EI a obzvlášť ve spojení s dalšími nepříznivými vlastnostmi a omezenými kompetencemi – se projeví nedostatečnou schopností zvládat stres a nárůstem celkové nespokojenosti – potřeba navodit si příjemné pocity alternativními způsoby. EMOCE VLIV EMOČNÍ INTELIGENCE NA ÚSPĚŠNOST V RŮZNÝCH OBLASTECH ŽIVOTA Self-destructive behaviour ZÁVĚR Tímto jsme zakončili obecnou psychologii a příště začneme vývojovou psychologii. EK IS_E-earning_Studijní opora IS Soubory – Dokumenty 4_Podklady k výuce Obecná a vývojová psychologie https://is.vszdrav.cz/auth/do/vsz/podklady/obecna_a_vyvojova_psychologie.qwarp Doporučená literatura •PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia: 2020 ISBN 978-80-200-1499-3. •KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1. •VÁGNEROVÁ, M. Obecná psychologie: Dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3268-1. • •GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999. ISBN 0-393-97364-6. • • • Doporučená literatura