OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ
PSYCHOLOGIE
RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD
kocovska@vszdrav.cz
VŠZ
Odborný Asistent, Poradenská Psychologie
Duškova 7, 150 00 Praha 5
Research Associate
Gillberg Neuropsychiatry Centre
University of Gothenburg, Sweden

Motivy
 - Latentní dispozice
 - Vědomé i nevědomé
MOTIVACE
Vznik motivu závisí na vnitřním psychickém (potřeba) i somatickém stavu (biologické potřeby)
jedince, ale i na vnějších podnětech (pobídka). Motiv navozuje jednání směřující k dosažení cíle.
Latinsky Movere = hýbat
Česky – motiv =pohnutka
Motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů, které zpravidla aktivizují
a organizují chování i prožívání s cílem změnit existující neuspokojivou situaci nebo dosáhnout
něčeho pozitivního.
Chceme něco získat nebo se něčemu vyhnout.
Psychology zajímají příčiny lidského chování a prožívání.
Motivy = podněty určují:
-Zaměření a charakter aktivity
-Míru úsilí
-Délku trvání příslušné aktivity

Motivační vlastnosti
= významnější než aktuální motivační stavy.
= trvalejší charakteristiky osobnosti, které podminují jak často, jak silně a jakým způsobem se
bude v prožívání a chování lidí uplatňovat nějaký motiv
U lidí - různé stabilnější motivační tendence a nejvýznamnější potřeby – dávají odhadnout
pravděpodobnost určitého chování.
MOTIVACE
Motivace – propojena s emocemi
Emoční prožitek – signalizuje určitou potřebu
Emoce - fungují jako regulační aspekt motivace
Motivace = propojena s kognicí
Racionální úvahy – podílejí se na vzniku motivu, volbě určité aktivity, hodnocení její efektivity a
na posouzení výsledku.

ØZávislost na odměně = potřeba příjemných zážitků, ocenění a podpory okolí posiluje ochotu chovat
se v souladu s platnými sociálními normami.
Pokud je tato potřeba slabá – lidem na odezvě okolí nezáleží a jejich chování bývá egocentrické a
více motivované vlastními potřebami.
MOTIVACE
ØTendence k vyhledávání nových a silných zážitků
Pokud silná – sklon hledat vzrušení a riziko
Pokud slabá – posiluje tendenci vyhýbat se příliš vzrušujícím a riskantním zážitkům
ØTendence k vyhýbání se nepříjemným zážitkům – preference pohody i za cenu rezignace na různé cíle
a aktivity.
V případě snížené citlivosti vůči nepříjemným podnětům – sklon k rizikovému chování.
Stabilnější motivační tendence – vycházejí z temperamentového typu
C. Cloninger, 1987 – 3 základní temperamentové dispozice ovlivňující tendence k určitému typu
chování:

MOTIVACE
Pudové tendence jsou v neustálém konfliktu s intrapsychickými motivy – zdroje úzkosti
ØPSYCHOANALYTICKÉ POJETÍ MOTIVACE
Důraz na nevědomé motivy – instinkty = extrémně redukcionistické pojetí.
S Freud – lidské chování determinují síly, nad nimiž má člověk velmi malou kontrolu:
Vrozené vnitřní impulzy
Eros = instinkt života - vše, co směřuje k zachování života, dosažení bezprostředního uspokojení –
princip slasti, především sexuálního charakteru
Thanatos = instinkt smrti – podněty směřující k nepřátelství, krutosti a agresi – princip nirvány –
návrat do neživotného, klidového stavu, kde už není třeba usilovat.
Eros a thanatos
= primárním zdrojem energie a stimulují veškeré chování
=síly iracionální, těžko se podřizují rozumu – skryté ve fantaziích a snech
Sex a agrese = evolučně důležité faktory
-motivem mnoha lidských příběhů
-Zároveň jde o velmi redukcionistický přístup

MOTIVACE
Např. komplex potřeby výkonu, dominance a moci by se u politika projevila tendencí k sebeprosazení
a ovládání jiných lidí za každou cenu. V případě kritiky – agrese – verbální – ale bez rizika
postihu – až společensky nepřijatelným.
ØPojetí motivace H. Murrayho
Při formování motivace – důležité vnitřní síly – vědomé či nevědomé potřeby – stejně jako vnější
podmínky a rovněž i názor daného jedince.
Způsob zpracování jeho záměru lze chápat jako individuálně charakteristický projev dané potřeby.
Potřeba = silou ovlivňující vnímání, myšlení i prožívání a stimuluje určité chování.
Různé potřeby působí v interakci – mohou se posilovat, splývat nebo vylučovat a nemusí být plně
uvědomované (být oblíbený a mít dobré vztahy s lidmi).
Murray vycházel z analýzy zdravých lidí – vymezil větší počet základních potřeb než většina jiných
badatelů.

MOTIVACE
Murray – Charakteristika nejdůležitějších potřeb (volně podle Hall & Lindzey, 1997)


MOTIVACE
ØMOTIVACE V HUMANISTICKÉ PSYCHOLOGII
C. Rogers a A. Maslow
Důraz na vědomé potřeby – možnost vlastní volby a s ní související zodpovědnost! Optimismus a víra
ve schopnost lidí takto jednat.
Pozitivně vymezené potřeby – člověk primárně dobrý
Nejdůležitější = potřeba rozvoje vlastní osobnosti – směřuje k naplnění vlastního potenciálu –
vědomé řízení vlastního směřování – korigováno vnějšími požadavky.
Seberealizace: Rembrandtovy auto-portréty - ve 34 jako úspěšný renesanční gentleman a v 60 jako
malíř

MOTIVACE
ØMOTIVACE V HUMANISTICKÉ PSYCHOLOGII
C. ROGERS – Humanistické zaměření – potřeba seberealizace
Podmínkou seberealizace = psychická rovnováha daná uspokojením potřeb nižší úrovně: potřeba
akceptace jinými lidmi a potřeba sebepřijetí.
Rozpor mezi nimi vede k racionalizaci – zklamání a nespokojenost potlačeny – emoční prožitky se
stávají neautentické = zkreslené vlastní pocity = deformované → rozvoj osobnosti blokován a člověk
nemůže jednat v souladu se svými vnitřními potřebami (např. žena, která je manželkou a matkou, ráda
by se uplatnila i v profesi, ale pod tlakem rodiny se tohoto plánu vzdá).

MOTIVACE
Abraham A. MASLOW - Zabýval se potřebami zdravých lidí
Vypracoval hierarchické uspořádání základních potřeb vycházející od nižších pudových potřeb
biologické existence přes vyšší až k vrcholným potřebám rozvoje osobnosti
A. Maslow: Hierarchie motivační struktury

MOTIVACE
Maslow’s hierarchy of needs


MOTIVACE



Ne každý člověk potřeby seberozvoje dosáhne a ne každý o to usiluje (není to pro některé lidi
důležité).
A jsou i jedinci, jejichž hierarchicky nižší potřeby saturovány nejsou (např. zdraví) a přesto pro
ně dosažení hierarchicky vyšších hodnot je důležité (Helen Keller – slepá, hluchá &  němá,
1880-1968).
MOTIVACE
Maslow
Aby se člověk mohl zaměřit na rozvoj své osobnosti, musí být schopen o něco takového usilovat:
üPřijetí reality - svět i sebe bez iluzí
üJednat autonomně a nezávisle
üNebýt konformní, spíše se snažit situaci změnit než se pasivně podřídit
üNenechat se zdeptat, ale ani neusilovat o ovládnutí druhých
üAkceptovat možná rizika jako samozřejmou součást života
üAkceptovat dobré i špatné, dívat se s nadhledem, ale zachovat si spontánnost
üVzdát se obranné sebe-idealizace i čehokoliv jiného
üBýt stabilní a odolný (resilient)

MOTIVACE
ØPojetí motivace - E. DECI a R. RYAN
Kombinace psychoanalytického a behaviorálního přístupu, ale vyúsťuje v humanistický
Potřeba autentického osobnostního rozvoje a seberealizace
Lidé se liší podle míry vlivu svých potřeb na rozhodování a chování ve srovnání s tendencí podřídit
se tlakům vnějšího prostředí:
-Vnitřně motivováni – harmonické uspořádání vnitřních požadavků s požadavky vnějšího světa,
autonomní, ale nemají potřebu ovládat ani se necítí ohroženi
-Ovládáni vnějšími tlaky – značně ovlivnitelní - nedělají to, co by ve skutečnosti dělat chtěli a
nejsou spokojeni - až bezmocnost a méněcennost a vyhýbavost.
Teorie sebe determinace (self-determination theory)
Lidé - vrozená tendence jednat v souladu se svými potřebami, ale ne vždy schopni realizace. Vrozené
základní aspekty:
vPotřeba kompetentnosti = motivace ke zvládání těžkých úkolů
vPotřeba autonomie = nenechat se okolím ovládat
vPotřeba sounáležitosti = snaha o udržení dobrých vztahů s ostatními

Základní pudy a jejich psychologický význam
1.Pud obživný
vZdroj slasti – odměna, náhražka za jinou, aktuálně nedosažitelnou slast, ulehčení zvládání zátěže,
stresu, Prostřednictvím energie obsažené v potravinách obzv. Sladkostech – dochází k uklidnění a k
potlačení strachu i úzkosti – nejde jen o náhradní saturaci, ale i o její energetický efekt
vJídlo není jen cílem, ale i prostředkem – přejídání, hladovění, askeze – sebeúcta.
MOTIVACE
BIOLOGICKÉ POTŘEBY
= vrozené motivační dispozice (pudy) = fylogeneticky nejstaršími a ontogeneticky nejrannějšími
motivačními funkcemi.
S pudy jsou spojeny vrozené stereotypní vzorce prožívání a chování.
Pudy – projevují se puzením k aktivitě, která vede k jejich uspokojení
– slouží k 2 základním cílům:
üZachování sebe sama – potřeba vody, jídla, kyslíku, tepla a bezpečí
üZachování rodu – zplození potomstva a péče o ně
Variabilita v uspokojování pudových potřeb – u různých lidí rozdílná intenzita

MOTIVACE
2. Pud sebezáchovy
vVyhnout se ohrožení – péče o vlastní zdraví
vVyhnout se bolesti = signál ohrožení
Sebepoškozování = auto-agrese – cíl nebo prostředek = pozornost okolí
z pocitu viny a sebe-trestání = cíl
K eliminaci silné úzkosti a tenze
Sebeobětování – demonstrace významnosti určité hodnoty nebo k zvýšení pravděpodobnosti dosažení
významného cíle (i když někým jiným)
Sebevražedná jednání = autoagrese – v důsledku oslabení pudu sebezáchovy – odmítání pokračování
vlastního života
3. Sexuální pud – odvozen z pudu rozmnožovacího, ale ne vždy cílem potomstvo
-Prožitková složka, sexuální uspokojení
-Sex vyžaduje účast další lidské bytosti – a saturuje i jiné potřeby
-Sex cílem i prostředkem k dosažení něčeho jiného =  manželství či získání nějaké výhody

MOTIVACE
4. Pud péče o potomstvo
Spojena s dalšími potřebami:
üUspokojení potřeby citové vazby
üSeberealizace, sebepotvrzení
üProkázání osobní hodnoty
üSplnění sociální normy a potřebu konformity – pozitivní reakce společnosti
üNaplnění potřeby budoucnosti
üPřesah vlastní biologické existence – pokračování
üDává životu dospělého člověka žádoucí smysl
Potřeba rozmnožování i péče o potomstvo – navzdor pudovému základu velmi variabilní u různých lidí

MOTIVACE
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PSYCHICKÉ POTŘEBY
ØZákladní:
§Potřeba stimulace – geneticky podmíněna – minimum = nuda, maximum = dráždění, vyčerpání
§Potřeba nových zážitků resp. Klidu a zachování stereotypu –
§Potřeba jistoty a bezpečí – nejen tělesné, ale i řád, pravidla – kognitivní jistota – orientace ve
světě a možnost predikce
      Bezpečné vztahy s lidmi, jistota prostředí, zaměstnání atd. – pokud silná,             lidé
neriskují
§Potřeba naděje – důvěra v pozitivní nebo alespoň přijatelný výsledek
ØPotřeby související se vztahem k jiným lidem:
•Sociálního kontaktu
•Sounáležitost a akceptance jinými lidmi
      Vysoká = přátelští
      Strach ze zavržení
•Intimity – tendence vytvářet hlubší vztahy – stabilní a spolehlivé
     -lidé s nízkou potřebou intimity je shledávají omezující a snaží se uniknout

ØPotřeby související s vlastním rozvojem  a uplatněním
oPotřeba výkonu – dosáhnout něčeho žádoucího
Vysoká = aktivní, cílevědomí, vysoké aspirace i dobrou sebekontrolu
             Někdy výkonem kompenzují jiné problémy
Nízká = neochotni vynakládat úsilí, důraz na osobní pohodu
oPotřeba úspěchu – dobrý výkon je oceněn
oPotřeba vyhnout se neúspěchu – spojena s nejistotou
MOTIVACE
Potřeby související se vztahem k jiným lidem:
•Potřeba autonomie = snaha o udržení nezávislosti a soukromí
     Pokud nízká – nejistí závislí na druzích, nižší sebedůvěra pocity bezmocnosti ….
•Potřeba moci = tendence ovládat svoje okolí
A Adler – individuální psychologie – potřeba překonat pocit méněcennosti
větší sklon k agresivitě či tendencí jiné lidi využívat
Opakem - sklon k submisivitě a podřízení – nedostatek sebedůvěry – řešení vlastní nejistoty

Potřeby související s vlastním rozvojem  a uplatněním
MOTIVACE
ØPotřeba seberozvoje, seberealizace a naplnění vlastního vnitřního potenciálu
Silnější u lidí s dobrými schopnostmi a potřebou je uplatnit – tato podmínka u mnoha lidí chybí a
proto se u nich potřeba dalšího rozvoje nevytváří.
§Potřeba smyslu – smysl poznání a orientace ve světě i v sobě samém a rovněž pochopení významu
vlastního života
Viktor Frankl – úsilí o nalezení smyslu chápal jako nejvýznamnější životní úkol – není to
abstraktní pojem – u každého jiný konkrétní obsah – nalézt dík pozitivním zkušenostem a zážitkům,
ale i prožitým utrpením (syndrom Pollyana).
oPotřeba dosažení dokonalosti – podle Adlera nejvýznamnější motiv lidského jednání – každý člověk
má touhu stát se lepší, silnějším a schopnějším a přiblížit se vlastnímu ideálu – dominantní v
mládí, dospívání a rané dospělosti
Vznik pocitů méněcennosti – důsledek vlastní nedostačivosti = motivační impuls k většímu úsilí.

HODNOTY JAKO MOTIVAČNÍ FAKTOR
– hodnotová hierarchie se v průběhu života mění
Základní lidské hodnoty:
üVztahy s lidmi
üMateriální hodnoty
üMoc
üPravda
üSvoboda
üMoudrost
üMorální hodnoty
MOTIVACE
ROZHODOVÁNÍ A REALIZACE MOTIVOVANÉHO CHOVÁNÍ
Vůle = vědomá autoregulační funkce = ekvivalent exekutivních funkcí sloužících k regulaci a řízení
poznávacích procesů – její fungování zajištěno neuronálními sítěmi v prefrontální kůře.
Potřeba svobodného rozhodování
Vědomí nutnosti podřídit svou volbu určitým pravidlům - já chci = spojeno s pocitem svobody
Volní regulace  - navozeno potřebami vyššího řádu

EMOCE
ZÁKLADNÍ EMOCE:
ØŠTĚSTÍ - RADOST
ØSMUTEK
ØHNUS - ZNECHUCENÍ
ØSTRACH
ØHNĚV -  VZTEK
ØPŘEKVAPENÍ

Prožitková složka emoce – liší se podle své kvality (libost-nelibost) a intenzity – napětí –
uvolnění
Emocionální prožitky = vědomá složka emocí – druh vjemů se specifickým obsahem – spojeny s nějakým
hodnocením a pohnutkami k jednání: radost, smutek, strach, zlost….
EMOCE
Fyziologický stav – typický pro určitý okruh emocí – rozdílná míra nabuzení = připravenosti
reagovat, či útlumu. Jednotlivé pocity = vázány na určité tělesné projevy a mohou je i zpětně
ovlivňovat.
Vnější projevy emocí – různé – mimické i pantomimické (výraz obličeje a držení těla), mluva
(hlasitost) a navozuje různé chování (agresivní útok či únik ze situace – fight-or-flight).
EMOCE = štěstí, smutek, hnus, strach, hněv a překvapení
základní orientační a regulační systém – jedna z nejstarších složek lidské psychiky – přinášejí
rychlou a jasnou informaci o významu situace a jsou spojeny s připraveností k určitému chování .
Z hlediska obsahu – citové prožitky a emoce
Emoce = složitý komplex metabolických a neurofyziologických procesů -  spojené s tělesnými
reakcemi, s psychickým prožitkem a různými projevy chování

EMOCE
Emoce
ØVyvolávány podněty, které mají pro jedince nějaký význam = specifická reakce – závisí na kvalitě
podnětu, ale i na dispozicích a zkušenostech jedince a obojí ovlivňuje jeho reagování.
ØDispozice k emočnímu prožívání = vrozená, subjektivní – různí lidé reagují různě a rovněž i člověk
v průběhu času.
ØIndividuálně charakteristický způsob emočního prožívání – intenzita, stabilita, trvalost,
proměnlivost citových prožitků = geneticky podmíněný a souvisí s typem temperamentu.
ØSklon k určitým emočním projevům závisí i na zkušenosti – individuální i sociokulturní.

EMOCE
Primární emoce
= vrozené a univerzální
= nezávislé na zkušenostech a sociokulturním prostředí
(Darwin).

EMOCE
SEKUNDÁRNÍ EMOCE – spojené s určitým objektem
ØZaměřené k vlastní osobě
§Sebe-úcta, sebe-láska
§Hrdost
§Lítost
§Zahanbení, vina, rozpaky
ØSpojené se vztahem k někomu jinému
•Náklonnost, sympatie, láska
•Odmítání, nechuť, nenávist
•Ocenění, obdiv
•Pohrdání, opovržení
•Žárlivost
•Křivda
•Ponížení
•Vděčnost
Emoční ambivalence ve vztazích – nenávist a láska ….(oběti domácího násilí)
Schéma Plutchikova rozdělení emocí

EMOCE
JAMES – LANGE TEORIE EMOCÍ
Mozek zachytí nějaký emočně významný podnět (reálný nebo vybavený z paměti) – aktivuje se příslušná
odezva, jejíž součástí jsou fyziologické změny stavu organismu a navození pocitu, jež ovlivňuje
další psychické procesy i chování. Ne vždy jde o uvědomovaný proces.
.

EMOCE
SCHACHTER & SINGER  KOGNITIVNĚ – FYZIOLOGICKÁ TEORIE EMOCÍ
2 Faktory: 1. Fyziologická excitace (arousal)
 2. Kognitivní označení (label) fyziologické excitace
Emoční prožitek tak souvisí s  kognitivním objasněním (atribucí) toho, co se právě děje

EMOCE
NEUROPSYCHOLOGICKÝ ZÁKLAD EMOCÍ
Fyziologické reakce nejsou příčinou emocí – paralelní projev aktivity určitých mozkových center –
thalamu – který informaci přenáší do mozkové kůry i do autonomního nervového systému.
Novější teorie emocí – subjektivní vnímání fyziologického stavu – A. DAMASIO, 2000, 2004: Tělové
signály/tělesné pocity = somatické markery = představují základ emoční zkušenosti – vliv na chování
a rozhodování – mohou být zdrojem intuice. K vyvolání určitého pocitu může přispět aktivace
mimických projevů.
Emočně významné podněty – zpracovávány v percepčních systémech – ty aktivují další oblasti sloužící
k navození emocí = složitá mentální funkce a závisí na sladění aktivity několika mozkových oblastí.

EMOCE
NEURONÁLNÍ FUNKČNÍ SYSTÉM – který umožnuje vytváření a další zpracování emocí tvoří:
AMYGDALA, INSULA, CINGULÁRNÍ a PREFRONTÁLNÍ KŮRA, THALAMUS a HYPOTHALAMUS

EMOCE
ØAmygdala = důležité emoční centrum (lokalizována uvnitř temporálního laloku) – rozpoznávání
emočního významu různých podnětů (ohrožení, ale i jiné – reaguje rychle, automaticky a i na
podprahové tj. neuvědomované informace).
NEURONÁLNÍ FUNKČNÍ SYSTÉM

ØNěkteré struktury mozkového kmene – schopnost rozlišení emočního signálu
ØLimbický systém a bazální ganglia – schopnost dodat emočnímu signálu        příslušný obsah
ØMozková kůra – podkladem etického a estetického rozměru emocí
ØThalamus – spojuje oblasti důležité pro zpracování emočně významných podnětů

EMOCE
ØEmoce a pocity mají neurobiologickou, psychologickou i sociokulturní stránku
ØEmoce malých dětí se velmi odlišují od emocí dospívajících, dospělých a starých lidí
ØRůzné emoce nemají vymezené mozkové oblasti, ale existuje pro ně společný funkční systém
(Koukolík, 2014).
AFEKT (emoce a city) a POZNÁVACÍ FUNKCE
ØJsou trvale a neoddělitelně spolupracující systémy
ØAfekt se týká jak podkorových tak korových systémů
ØEmoce jsou záležitostí jak mozku, tak těla – biologické a psychické = v lidech rub a líc jedné
mince, neoddělitelné od sociálního a kulturního

„Pocity jsou mentální reprezentace fyziologických změn charakterizujících emoce. Na rozdíl od
emocí, které jsou vědecky zjevné, jsou pocity skutečně jevem soukromým, byť nikoli subjektivnějším,
než jsou jakékoli jiné aspekty vědomí, jejichž příkladem je mé plánování této věty nebo mentální
řešení aritmetického problému. Pocity jsou za předpokladu užití přiměřené metody vědecky
analyzovatelné stejně jako jakékoli jiné kognitivní jevy. A nadto: protože jsou pocity přímým
důsledkem emocí, vysvětlení neurobiologie emocí otevírá cestu l vysvětlení neurobiologie pocitů.
Jestliže emoce zaručují okamžitou odpověď na jisté výzvy a příležitosti, jimž organismus čelí,
pocit těchto emocí organismu oznamuje vědomý poplach. Pocity zesilují vliv dané situace, zvyšují
míru učení, zvyšují pravděpodobnost, že bude možné podobnou situaci předvídat.“
EMOCE
Antonio R. DAMASIO (2000, 2004)
Emoce nejsou totožné s vědomými pocity – emoce pocitům předcházejí:
„Emoce, např. štěstí, smutek, znepokojení či pýcha, jsou uspořádaný soubor chemických a
neuronálních odpovědí mozku na emočně kompetentní podnět – např. na objekt nebo situaci. Zpracování
podnětu může, ale nemusí být vědomé, neboť emoční odpovědi jsou automatické. Emoční odpovědi jsou
ty druhy odpovědí mozku, které evoluce připravila jako odpovědi na některé typy objektů a událostí
společně s jistým rejstříkem reakcí. Mozek nakonec asociuje další objekty a události, které jsou
součástí individuální zkušenosti, s oněmi objekty a událostmi, které jsou příčinou emocí z
vrozených důvodů. Tím vzniká další množina emočně kompetentních podnětů.“

EMOCE
Damasio – emoce = představují vysokou úroveň automatické homeostázy, která udržuje organismus v
„rovnováze“ s prostředím.

Emoční výraz - funguje jako informace – signál postoje k druhému člověku
       -viditelné projevy emocí navozují podobné pocity
Neschopnost rozpoznávat neverbální signály = DYSSEMIE = značný handicap
EMOCE
VNĚJŠÍ PROJEVY EMOCÍ:
-V mimice, pantomimice a hlasovém projevu
-Vnější výraz různých emocí = vrozený a do značné míry univerzální (Darwin, 1872).
-Výraz obličeje – sociokulturně podmíněné specifičnosti projevu některých emocí
-Emoční ladění lze rozpoznat i z tonu a způsobu řeči, tj. z prozodických charakteristik verbálního
projevu (rozčílení – nahlas a rychle, depresívní – potichu a pomalu)
Schopnost vnímat a rozpoznat emoční signály ve výrazu obličeje = důležitým předpokladem úspěšné
sociální interakce.
Když lidé vnímají různé emoční výrazy, v příslušných oblastech jejich vlastního mozku se aktivují
stejné emoce

EMOCE
FUNKCE EMOCÍ
ØOrientační
§Umožnují bazální hodnocení,
§Vyjadřují vztah člověka k sobě samému i k okolnímu světu
§Subjektivní odhad míry uspokojení různých potřeb
§Nemusí být vždy jednoznačné
§Fungují jako systém sociálních vodítek
ØMotivační a regulační
•Mohou zásadním způsobem ovlivňovat chování jedince
•Regulační funkci má i anticipace určitých pocitů
•Emoce fungují jako primární motivační systém
•Vrozený základní mechanismus autoregulace
•Emoční regulace má svá racionálně i sociálně daná omezení – neodreagované emoce mohou vyvolat
poruchy spánku, zažívání apod.

EMOCE
POROZUMĚNÍ a ROZPOZNÁVÁNÍ EMOCÍ
EMPATIE = schopnost sdílet a rozpoznávat emoční prožitky jiných lidí
Simulace pozorovaného stavu.
Narušení empatie - při poškození odpovídajících oblastí mozku a často též u jedinců s poruchou
autistického spektra PAS. Bývá spojeno i s alexitýmií.
Alexitýmie = neschopnost rozpoznat, vyjádřit a popsat vlastní emoce i projevy       druhého
– rovněž mají problémy se spontánním vyjádřením emocí.
Podobné problémy též u lidí se schizofrenií a u jedinců s asociální poruchou osobnosti.
Empatie = důležitým aspektem sociálního chování
Rozdíl mezi empatií a mentalizací = schopnost porozumět pocitům druhých a predikovat jejich chování
a tak s nimi manipulovat, ale nevciťovat se do nich (psychopaté).

ØSklon k pozitivnímu emočnímu ladění – souvisí s celkovým pocitem pohody, spokojenosti a optimismu,
tendencí aktivně jednat = relativně stabilním, genetickým rysem, součástí extroverze
EMOCE
ØSklon k negativnímu emočnímu ladění = obecná tendence cítit se spíše špatně, spojen s
neuroticismem, sklony k pesimismu a méně adaptibilnímu reagování.
Variabilní - Mohou se projevovat jako:
§Sklon k úzkostnosti a strachu
§Sklon k depresívnímu ladění
§Sklon k afektům vzteku a zlosti
CITOVÉ STAVY a DISPOZICE K URČITÉMU ZPŮSOBU PROŽÍVÁNÍ
Emoční reakce a aktuální citové stavy = proměnlivé
Trvalejší Dispozice – předurčují tendence k určitému emočnímu ladění
= významný osobnostní rys a závisí na typu temperamentu!
Ovlivní ambice, cíle, volbu prostředků i vztahy k druhým lidem – člověk se musí naučit s nimi
zacházet.
Významnou osobnostní charakteristikou = převažující kvalita emočních prožitků i schopnost svoje
emoce ovládat.
Sklon k pozitivním či negativním emocím – do určité míry nezávislé, komplementární, vzájemně se
nevylučují.

EMOCE
Dispozice k určitému emočnímu ladění – relativně stabilní osobnostní charakteristikou


EMOCE
EMOČNÍ REGULACE
Emoce ovlivňují lidské uvažování i chování, ale zároveň jimi mohou být samy regulovány. I když
vznikají spontánně, je možné je monitorovat, hodnotit, ovládat a korigovat. Emoční regulace –
omezení či eliminace nebo naopak jejich udržení. U neuroticismu – snížená kontrola vlastních emocí
– spíše tendence potlačovat nepříjemné pocity.
Tlak sociálních norem – potřeba vyhnout se problémům.
ØAdaptační význam
ØFunguje různým způsobem:
-Regulace citových prožitků – vyhýbání se určitým situacím
-Kontrola emočních projevů a chování – fyzická aktivita k odreagování od emočního napětí
-1. Regulace na úrovni podnětů = distrakce
-2. Regulace na úrovni prožitků – a) Potlačení – pokud dlouhodobě → psychosomatické potíže
(introverti), b) Přehodnocení – srovnání vlastní situace s jinými (horšími) stavy (extroverti)
-3. Regulace na úrovni vnějších projevů chování – potlačení reakce, nebo náhradní odreagování

EMOCE
VZTAH EMOČNÍ a KOGNITIVNÍ SLOŽKY
Emoční a kognitivní funkce  = vzájemně propojené
Emoce mají svůj vlastní poznávací význam – rychlý ač zjednodušený náhled na situaci. Emoční mysl se
neřídí logikou(!) → bezpředmětné používat rozumové argumenty s člověkem ovládaným silnými emocemi.
J. LeDoux (2008) – 2 emoční okruhy s rozdílnou funkcí:
1.Pomalý – spojení thalamu s prefrontální kůrou a amygdalou
2.Rychlý – spojuje thalamus přímo s amygdalou – umožnuje reagovat automaticky, bez účasti vědomí –
navození emoce bez účasti kognice (úlek a dodatečné zjištění, že situace není nebezpečná).

EMOCE
EMOČNÍ INTELIGENCE (EI)
= schopnost vnímat emoční signály, orientovat se v nich, ovládat je a využívat je při zvládání
požadavků běžného života.
Lidé se z hlediska emočních kompetencí liší
FAKTOROVÁ ANALÝZA emočních schopností – 3 faktory, které nejsou nezávislé:
1.Vnímání a rozpoznávání emocí
2.Porozumění emocím a jejich využívání
3.Kontrola a regulace emocí
1.Emoční inteligence jako KOMPLEXNÍ SCHOPNOST – J Mayer & P. Salovey (1993)
= schopnost orientovat se v emočních projevech, regulovat je a využívat
4 základní komponenty:
ØVnímání a vyjadřování emocí
ØPorozumění emocím a schopnost je analyzovat
ØEmoční podpora myšlení = schopnost využívat emoce při řešení různých problémů a koordinovat je s
kognitivními procesy
ØRegulace a řízení emocí

2. Emoční inteligence jako EMOČNÍ ZDATNOST – R. Bar-Ona (2000)
    = komplex nekognitivních způsobilostí, osobnostních vlastností a tendencí.
5 základních faktorů Emoční Inteligence:
üIntrapersonální dovednosti = orientace ve vlastních emocích a pocitech
üInterpersonální dovednosti = empatičnost, dobré vztahy s druhými
üAdaptabilita = míra vlivu emocí a schopnost ovládání
üTolerance vůči stresu = odolávání zátěžím a udržení psychické rovnováhy
üDispozice cítit se dobře = udržení emoční pohody
EMOCE
Emoční zdatnost chápána jako OSOBNOSTNÍ RYS
 – Dispozice vztažená k citovému prožívání
 -  Spojena s osobnostními vlastnostmi se silným emočním základem = extraverze a      neuroticismus

EMOCE
EMOČNÍ KOMPETENCE Roberts, 2001


EMOCE
VLIV EMOČNÍ INTELIGENCE NA ÚSPĚŠNOST V RŮZNÝCH OBLASTECH ŽIVOTA
üEI – důležitým předpokladem k dosažení životní spokojenosti
üEI – důležitou podmínkou k navázání i udržení blízkých vztahů (ovlivňuje i řešení konfliktů)
üEI – pozitivně ovlivňuje studijní i profesní úspěšnost
üEI – ochranný faktor, snižuje pravděpodobnost rizikových aktivit a zvyšuje odolnost vůči užívání
psychoaktivních látek, alkoholu i drog – emočně stabilní a vyrovnaní lidé, kteří dovedou přijatelně
zvládat různé frustrace a stresy a udrží si dobré vztahy nemají potřebu náhradního řešení a úniku s
nezvládnutých problémů.
üEI prospěšná zvlášť tam, kde je nutná sociální adaptabilita a flexibilita reagování

Nízká EI a obzvlášť ve spojení s dalšími nepříznivými vlastnostmi a omezenými kompetencemi – se
projeví nedostatečnou schopností zvládat stres a nárůstem celkové nespokojenosti – potřeba navodit
si příjemné pocity alternativními způsoby.
EMOCE
VLIV EMOČNÍ INTELIGENCE NA ÚSPĚŠNOST V RŮZNÝCH OBLASTECH ŽIVOTA
Self-destructive behaviour

ZÁVĚR
Tímto jsme zakončili obecnou psychologii a příště začneme vývojovou psychologii. EK


IS_E-earning_Studijní opora
IS
Soubory – Dokumenty
4_Podklady k výuce
Obecná a vývojová psychologie
https://is.vszdrav.cz/auth/do/vsz/podklady/obecna_a_vyvojova_psychologie.qwarp

Doporučená literatura
•PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia: 2020 ISBN 978-80-200-1499-3.
•KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1.
•VÁGNEROVÁ, M. Obecná psychologie: Dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha:
Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3268-1.
•
•GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999.
ISBN 0-393-97364-6.
•
•
•

Doporučená literatura