Sociální percepce a sociální postoje PhDr. Lenka Emrová 6. přednáška SOCIÁLNÍ PERCEPCE JAK SE NAVZÁJEM VNÍMÁME JAK VNÍMÁME KOHO VNÍMÁME SUBJEKTIVITA VNÍMÁNÍ Sociální schémata uSociální percepce vychází z kategorizace osob, což je proces, kdy na základě nějakých podstatných znaků přiřazujeme neznámý objekt do kategorie objektů již známých. uSchémata plní v našem fungování důležité funkce: uusnadňují orientaci v našem světě, ušetří naši energii a čas, upomáhají organizovat fakta a interpretovat nové informace Druhy schémat uSchéma osoby: obsahuje poznatky o typickém nebo specifickém jedinci, někdy se používá pojem prototypy ( jsou to mentální obrazy typického příkladu určité kategorie např. prototyp starého člověka) uScénáře: schémata vázající se na určitou událost, situaci – jak se kde chovat uSchémata sociálních rolí: vytváříme si schéma role lékaře, učitele, studenta uSchémata pro sociální skupiny: používá se pojem stereotypy, soubory charakteristik, o kterých se předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu či kategorii lidí. uAutostereotypy – vztahují se k příslušníkům naší skupiny, uheterostereotypy – vztahují se k příslušníkům jiných sociálních skupin schémata spojená s očekávaným přístupem ze strany zdravotníků. Stereotypy a osobnostní generalizace Stereotyp je zobecnění vlastností určité třídy lidí. u Zkratka ve vnímání. Stereotypy o ženách, blondýnách, šestinedělkách Stereotypy spojené např. s přijímáním opory v době nemoci u rodiček Výzkumy: Psychosom 2/2014 uObecně řečeno, oxytocin reguluje behaviorální a endokrinní stresové reakce. Pravděpodobný hlavní mechanismus jeho působení zahrnuje snížení stresu omezením hypothalamicko-hypofyzárně-adrenální aktivity. Někteří odborníci však uvádějí, že k potlačení stresové reakce dojde pouze v případě interakce s příslušníky vlastní skupiny; po podání oxytocinu se ochota spolupracovat s cizí skupinou snižuje, a naopak se zvyšuje hostilita a agresivita. Nejsilnější efekt v tomto směru mělo podání oxytocinu účastníkům, kteří měli z cizí skupiny větší strach. uProsociální efekt oxytocinu by také měl dle očekávání zvýšit důvěru v partnera, a tím zlepšit benefity sociální interakce. Je skutečně prokázáno, že podání intranasálního oxytocinu obecně zvyšuje důvěru v sociálních interakcích. Měření úrovně plazmatického oxytocinu však naznačuje, že hladina oxytocinu stoupá pouze v případě, že partner prokáže záměr chovat se prosociálně Při setkání s partnerem, který očividně působil nedůvěryhodně, po aplikaci oxytocinu však důvěra klesá víc, než po aplikaci placeba. uJe také známo, že pozitivní sociální interakce, jako sociální opora či sociální blízkost, vedou k uvolňování oxytocinu, který reprezentuje možný mediátor ochranných účinků sociální opory. Podání oxytocinu zároveň s poskytnutím sociální opory je přitom ve snižování stresové reaktivity nejúčinnější. uOxytocin také přímo ovlivňuje právě sociální percepci a interpretaci sociálních signálů Hlavním mechanismem tohoto účinku je přitom zlepšení schopnosti rozpoznat mentální stav druhých osob ze sociálních signálů v oblasti očí. Podání oxytocinu vede u osob s alexithymií (snížená schopnost emoční kognice, tedy rozpoznávání emocí ostatních) k vyššímu zaměření na oblast očí, a tak zlepšuje jejich schopnost „číst“ emoce ostatních. Oxytocin vede i k preferenci tváří vyjadřujících konkrétní emoci. U mužských probandů přitom prodloužil dobu pozornosti věnované tvářím vyjadřujícím štěstí. u Koho vnímáme První dojem První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné. Efekt primárnosti uExperimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti: upodněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i interpretaci následujících podnětů. uPennigton (1982) experiment s fingovaným soudem. uParticipující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek. uKdyž byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“. uKdyž byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“. u Hallo efekt Haló efekt - tendence přenášet pozitivní nebo negativní dojmy vniklé pozorováním jednoho osobnostního rysu na všechny další osobnostní rysy. Například: leklá ryba Atribuční procesy Atribuční procesy uSnaha člověka po poznání a porozumění chování druhých osob se projevuje kromě jiného hledáním příčin tohoto chování. uAtribuční teorie zkoumá, jak si lidé vysvětlují jednání vlastní i jednání druhých lidí, zabývá se otázkou, jak lidé v běžném životě připisují příčinnost vlastnímu chování, chování jiných lidí nebo nepersonálním jevům. uLidské myšlení je příčinné, u každého jevu máme tendenci hledat příčinu, která jev způsobila. uJedním z předních atribučních úkolů je rozhodnout, čemu lidé v běžném životě připisují příčinu, zda se jedná o jejich vlastní chování, jednání jiných lidí nebo o nepersonální jevy ve svém sociálním prostředí F. Heider – teorie atribuce 1958 u uVnější atribuce – situační - závěrem je, že chování osoby způsobuje situace, v níž se nachází, PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože ve třídě, kde je zkoušen je horko a rušno, nemůže se soustředit uVnitřní atribuce – dispoziční – závěrem je, že za chováním osoby stojí její vnitřní pohnutky (postoj, charakter, osobnost) PŘÍKLAD: žák dostane pětku, protože chce z nějakého důvodu např. propadnout do nižší třídy u Postoje Definice postoje uústřední pojem sociální psychologie upřetrvávající získané dispozice k určitému hodnocení a z toho vyplývajícímu specifickému způsobu chování v různých situacích, resp. ve vztahu k nějakým objektům. uPostojem rozumíme především připravenost reagovat určitými pocity, představami a způsoby chování na určité osoby, skupiny, objekty, situace, způsoby chování, předměty a názory. uTendence k jednání „pro“ nebo „proti“, a to vzhledem k předmětu postoje. u Vznik postojů uVytvářejí se na základě sociálních zkušeností a projevují se jakousi pohotovostí zachovat se určitým způsobem, a to např.: k rasám, k národům, k partnerovi, k hodnotám. uPostoje se pak projevují ve formě sympatií a antipatií, lásky a nenávisti, „fandění“ něčemu či někomu. uPostojem rozumíme sympatii nebo nesympatii – náklonnost nebo odpor k objektům, osobám, skupinám a situacím, nebo k dalším stránkám prostředí. Svoje postoje často vyjadřujeme slovy: „mám rád pomeranče“…. u Funkce postojů uPostoje slouží ke snadnější orientaci ve světě – Umožňují snáze kategorizovat informace, které člověk získává a dát jim určitý význam. uPostoje dodávají jistoty v řešení různých problémů uMnohé postoje slouží k regulaci chování, uPostoje mohou mít ochrannou funkci uPostoje mohou sloužit jako obrana před nepříjemnými pocity, před nejistotou i ztrátou sebeúcty. u Charakteristika postojů §Vysoká odolnost vůči změně - rigidita §Komplexita §Konzistentnost a konsonance (jinak KD a snaha o sjednocení) § Interkonexe (vzájemná spojitost, asociace mezi postoji) § Afektivní složka Postoje úzce souvisejí s hodnotovou orientací jedince a ta je součástí hodnotové orientace kultury…. u Postojové změny Činitelé změn postojů: §Prostředí: například změna kultury - změna postoje. §Traumatické zkušenosti: zneužitá žena může změnit svůj postoj k mužům. §Protikladné osobní zkušenosti – pozitivní zkušenosti s učiteli, politiky, menšinami apod. §Zrání osobnosti a zkušenosti – krystalizace postojů §Korektivní zážitek u u Teorie kognitivní disonance L. Festinger uJednáme-li v rozporu se svými postoji, pociťujeme napětí, které redukujeme vnitřním ospravedlňováním našeho chování. uZískáváme-li rozporuplné informace o objektu postoje, zažíváme kognitivní disonanci; jiný typ disonance je nesoulad mezi obsahem postoje a vlastním chováním udisonance je nepříjemná a je snaha ji redukovat; uredukce nastává změnou chování (změnou postoje) či změnou (posunem) kognice, např. dieta zákusek: „Nemusím držet dietu.“ (změna postoje) „Je to velká výjimka, tento jeden zákusek.“ (přehodnocení vlastního postoje) „Čokoláda je velmi zdravá.“ (dodatečná, vyrovnávající informace) „Život je tak krátký.“ (minimalizace konfliktu - znevážení) „Nemohu ho urazit.“ (redukce, přesun zodpovědnosti za vlastní chování) u