MUDr. Jana MatějkováIMUNITNÍ SYSTÉM
IMUNITA
Imunita - schopnost specializovaných částí a buněk organismu rozeznat cizí struktury, popř. vlastní
struktury poškozené, a reagovat proti nim řadou mechanismů, zahrnujících např. přímou buněčnou
likvidaci, pohlcení, tvorbu protilátek atd. Uplatňuje se při udržení celistvosti těla, obraně proti infekci či
nádorům.
Antigen - určitá molekula, resp. její část, kterou buňky imunitního systému rozeznávají jako cizí. Antigen
mají i vlastní buňky, ale na ty imunitní systém nereaguje.
Antigen – většinou bílkovina – často s navázanými cukry.
IMUNITNÍ SYSTÉM
Dvě hlavní komponenty
- leukocyty
- lymfatická tkáň
LEUKOCYTY
Bílé krvinky 4-9 x 103 v 1mm3
Dělí se – granulocyty – mají v cytoplazmě sekreční granula
- neutrofily – fagocytují
- obrana proti bakteriálním infekcím
- zvýšení počtu v krvi – známka infekce
- vylučují cytokiny – zánětlivý proces
LEUKOCYTY
Granulocyty - eozinofily – fagocytoza
- obrana proti plísním a parazitům
- vylučují toxické substance k likvidaci parazitů
- bazofily – likvidace parazitických nákaz
- podílejí se na vzniku alergických reakcí
- granula obsahují heparin a histamin
LEUKOCYTY
Agranulocyty – monocyty – fagocytoza
- diferencují se na makrofágy – největší buňky
- nejvýraznější fagocytární i sekreční aktivita
- lymfocyty – mají imunologickou paměť, schopnost odlišit vlastní
struktury od cizorodých
B lymfocyty – kolují v krvi – po setkání s cizorodou látkou
(molekula, antigen) se mění na plazmatické buňky
LEUKOCYTY
B lymfocyty – plazmatická buňka produkuje protilátky specificky zaměřené
proti konkrétnímu antigenu.
T lymfocyty – likvidují přímo cizorodé buňky – kontaktují infikovanou, mutovanou
nebo cizorodou buňku – přeměňují se na cytotoxické buňky – secernují
látky, které porušují membránu cílových buněk
Nulové buňky – velké tzv zabijácké buňky (killer cells) – destrukce buněk
napadených viry a buněk v procesu zhoubného bujení.
LYMFATICKÉ TKÁNĚ
Zahrnují kostní dřeň, brzlík, slezinu, lymfatické uzliny, fetální játra a tonzily.
Leukocyty se zde shromažďují, vyvíjejí a přicházejí do kontaktu s cizorodými
materiály.
Všechny leukocyty se vyvíjejí v kostní dřeni z prekurzorových buněk (hematopoetické)
Všechny leukocyty v kostní dřeni také dozrávají – výjimkou jsou T lymfocyty,
Které migrují do brzlíku a zde dozrávají.
Tkáně, kde se leukocyty vyvíjejí a dozrávají se nazývají – centrální LT
Tkáně, kam leukocyty doputují a plní svou funkci periferní LT – slezina,
LU, tonzily
IMUNITNÍ ODPOVĚĎ
Nespecifická – obrana organismu proti škodlivým agens bez ohledu na jejich
přesnější identifikaci
- čištění a hojení ran
Specifická – vysoce selektivní reakce zaměřená na konkrétní agens
- odpověď se posiluje při opakovaném setkání s určitým agens
NESPECIFICKÁ IMUNITA
Patří sem – kožní a slizniční bariéra
- sekrety slizničních bariér
- zánětlivé reakce
- interferony
- zabijácké lymfocyty
- systém komplementu
NESPECIFICKÁ IMUNITA
Zánět – komplexní souhrn pochodů – vede k obnovení fyziologického stavu
Hlavní procesy zánětu – fagocytóza cizorodých látek makrofágy
- vazodilatace a zvýšení permeability kapilár
- migrace leukocytů do místa zánětu
Makrofágy – detekují cizorodý materiál – antigeny na jeho povrchu – fagocytují ho
- současně secernují cytokiny - mediátory zánětu - histamin – způsobuje
vazodilataci – zvýšení prokrvení postižené tkáně – zarudnutí a zvýšení
teploty – zvyšuje se permeabilita kapilár – plazmatické proteiny přestupují
do tkáně. Proteiny následuje voda a vzniká otok. Otok tlačí na nervová
zakončení a vzniká bolest.
NESPECIFICKÁ IMUNITA
Mediátory zánětu – pomáhají koordinovat průběh zánětlivé reakce
- patří sem – interleukiny – CRP – C-reaktivní protein –
vzniká v játrech – patří do proteinů
akutní fáze – antibakteriální účinek
- interferony – brání šíření virové infekce –
- jsou secernovány buňkami napadenými viry
- dávají informaci, že je třeba se bránit
NESPECIFICKÁ IMUNITA
Komplement – skupina asi 30 proteinů
- v neaktivní formě se vyskytují v plazmě
- aktivovány stykem s některým i cukry na povrchu mikrobiální stěny
- přitahují leukocyty a urychlují fagocytozu
NESPECIFICKÁ IMUNITA
SPECIFICKÁ IMUNITA
Pomalejší než nespecifická, ale má vysokou účinnost.
Podílejí se na ní – B-lymfocyty – transformují se na plazmatické buňky –
- ty pak secernují specifické protilátky – proto se této
složce říká humorální imunita
T-lymfocyty – transformují se na cytotoxické buňky
- přímo se vážou na abnormální buňky v těle a likvidují je
této složce se říká buněčná imunita
SPECIFICKÁ IMUNITA
T i B-lymfocyty reagují na abnormální molekuly nazývané antigeny
antigen – bílkovinná nebo sacharidová složka buněčné stěny – bakterie, viry,
plísně, parazité, nádorové buňky.
- unikátní struktura – antigenní determinant – ten rozeznávají lymfocyty
a cílí na ně destrukci.
- antigenní receptory – na membráně lymfocytů – dává jim schopnost
rozeznat antigenní determinanty
- receptory se vážou specificky jen na určitý antigen
SPECIFICKÁ IMUNITA
Každý lymfocyt má na povrchu přibližně 100 000 různých antigenních receptorů
Vznikají i lymfocyty, které mají receptory proti vlastním antigenním determinantám
Tyto jsou eliminovány během zrání v kostní dřeni a v brzlíku.
Specifičnost reakce spočívá v tom, že se naváže pouze leukocyt a příslušným antigenním
receptorem – po navázání se lymfocyt začne rychle dělit, vznikají 2 populace
1) efektorové buňky – plazmatické buňky – produkují protilátky
2) paměťové buňky – nesou na sobě receptory pro antigen s nímž se setkaly.
SPECIFICKÁ IMUNITA
Primární imunitní odpověď – tzv. vrozená imunita – trvá přibližně 2 týdny –
- likviduje antigen, ale nezabrání vzniku onemocnění
Sekundární imunitní odpověď – opakované setkání – trvá 2 - 7 dní
- je mohutnější
- trvá déle
- vůbec neonemocní
tzv. získaná imunita
PROTILÁTKY
Protilátky – bílkovinné molekuly typického tvaru - Y
PROTILÁTKY
Existuje 5 tříd – M, G, A, D, E.
IgM- jsou první imunoglobuliny, které se tvoří při časné infekci. Jejich průkaz proti určitému zárodku ukazuje
na současnou, právě probíhající infekci. Molekula IgM je tvořena 5 základními molekulami – proto jsou
imunoglobuliny třídy M nejtěžší. A protože jsou velké, neprocházejí placentou z matky na plod.
IgG jsou „klasické“ dlouhodobě přetrvávající protilátky, procházejí z matky na plod, čímž mu mohou
poskytovat ochranu po narození (časem se mateřské protilátky rozloží a postupně vznikají vlastní protilátky
plodu). Tvoří hlavní část skupiny bílkovin plasmy, jimž se říká „gamaglobuliny“.
IgA jsou přítomny především na sliznicích a poskytují místní ochranu.
IgE jsou typické protilátky spojené s alergií a imunopatologickou reakcí I. typu.
IgD zřejmě regulační.
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
4 typy
Reakce I. typu – klasické alergické nemoci
Reakce II. typu – zprostředkována protilátkami rozpoznávajícími antigeny na povrchu
buněčné membrány. Aktivace komplementu – cytolýza
příkladem je rozpad červených krvinek po tranfuzi inkompatibilní
krve nebo Basedowova nemoc – autoimunitní onemocnění ŠŽ
Reakce III. typu – protilátky tvoří komplex s volnými antigenny (nevázanými
na buňky) – vznikají imunokomplexy – ukládají se do tkání
a aktivují komplement – vaskulitidy, lupus erythematodes
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
Reakce IV. typu – trvalá stimulace makrofágů a cytotoxických T lymfocytů – chronický
zánět – TBC, RS, DM I. typu
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
Alergie - přecitlivělá reakce imunitního systému na jinak běžné antigeny v okolí (pyl, prach, roztoči,
zvířecí chlupy, různé chemické látky, léky).
Vzniká z důvodu nepřiměřené reakce imunitního systému na běžný („bezpečný“) antigen okolního
prostředí, který se v tomto případě často označuje jako alergen.
Alergeny se do těla dostávají vdechnutím, potravou, či kontaktem. Může jít o pyly, exkrementy roztočů,
některé potraviny, ale i kovy
Alergen se váže na IgE, následně dojde k vyplavení např histaminu – účinkuje na hladkou svalovinu,
zvyšuje propustnost stěny kapilár – otok, rozšíření cév, zúžení průdušek,
zčervenání, kopřivka, svědění.
Reakce je lokální – atopie – kopřivka, senná rýma, astma, zánět spojivek
celková – anafylaktický šok – obtíže s dýchání, pokles TK, tachykardie
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
Autoimunita
Imunitní systém působí proti vlastním buňkám – autoprotilátky
Příčiny vzniku nejsou jasné – genetika, vliv hormonů, infekce, UV záření.
Autoimunitní nemoci se dělí – orgánově specifické – DM I. typu, některé záněty
ledvin, střeva, plic, kůže
- orgánově nespecifické – systémová onemocnění
- revmatoidní artritida, vaskulitidy, SLE, sklerodermie
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
Imunosuprese – imunita je potlačena v souvislosti se zevními podmínkami – léčba
buď jako vedlejší účinek nebo cíleně – transplantace, léčba
autoimunitních chorob.
IMUNOPATOLOGICKÉ REAKCE
HIV infekce a AIDS
Virus napadá a ničí skupinu T-lymfocytů
- zvyšuje se výskyt infekcí – netypických, nebo s těžkým průběhem
- objevují se neobvyklé nádory
Přenos – pohlavním stykem
- krví
- z matky na plod