OBECNÁ, VÝVOJOVÁ, SOCIÁLNÍ a ZDRAVOTNICKÁ
PSYCHOLOGIE
RNDr. Eva KOČOVSKÁ, PhD
kocovska@vszdrav.cz
VŠZ
Odborný Asistent, Poradenská Psychologie
Duškova 7, 150 00 Praha 5
Research Associate
Gillberg Neuropsychiatry Centre
University of Gothenburg, Sweden

Dnes potvrzeno – ve schopnosti vytvářet představy existují značné individuální rozdíly odpovídající
rovněž různým smyslovým modalitám (zrakové, sluchové, čichové ….).
IMAGINACE
HISTORICKÝ ÚVOD
V 18. století se lidskou představivostí zabýval asocianismus, který se vydělil z empirické
filosofie a pokoušel se vysvětlit veškeré psychické dění na základě asociací (spojů) mezi
psychickými obsahy.
David Hume (1711-1776) – imprese (vjemy) a ideje (představy) – mohou se sdružovat na základě
asociačních zákonů: podobnosti, kontrastu, dotyku či kontiguity v prostoru, dotyku v čase a
příčinnosti (kauzality).
Thomas Brown (1778-1820) - Sekundární zákony: živost, častost a novost.
Francis Galton (1822-1911) – první výzkumy představivosti – představivost je v populaci normálně
rozložena podobně jako inteligence.
Na počátku psychologie jako samostatné vědy - představy považovány za základní psychické obsahy, o
jejichž existenci nikdo nepochyboval.
V USA se po vzniku behaviorismu ve 20. letech 20. století výzkum imaginace na padesát let zastavil
– stal se „vědecky nepřípustný“: představy = subjektivní a introspekce = „nevědecká“.

DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ
Pamětní představy = obraz předmětu nebo děje ve vědomí, ač příslušný předmět nebo děj není vnímán
Fantazijní představy
vUdálostí, které jsme nikdy neprožili
vMíst/Zemí, kde jsme nikdy nebyli
Obsahují jen takové elementy, které dříve pronikli do vědomí jako počitky či vjemy.
IMAGINACE
2 základní procesy:
ØPředstavivost = psychický proces, který vede ke vzniku pamětních představ, jež jsou mentálními
reprezentacemi dřívějších senzoricko-vjemových, případně citových zážitků.
ØFantazie = děj, jehož výsledkem jsou představy, jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané
skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného či nového.
- Čerpá ze zásobárny pamětních představ, které jsou však různě kombinovány, přetvářeny, doplněny,
zasazeny do jiného rámce či nových souvislostí (umělecká tvorba, ale i denní sny, mýty či pohádky).

IMAGINACE
V souladu s kognitivní psychologií – předpoklad že:
- Pamětní představy jsou utvářeny na základě podnětů z vnější reality
- Impulsy k vytváření fantazijních představ – převážně z vnitřních zdrojů
Hranice mezi představivostí a fantazií = velmi tenká, oba psychické procesy i jejich produkty se
neustále prolínají a vzájemně ovlivňují.
Ztráta kontaktu s realitou = patologický jev
Funkce imaginace v psychickém dění:
Představivost slouží k vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa
Josef Viewegh (1986):
ØPrimární funkce fantazie = emancipovat se od objektivní reality - nabídnout alternativu k realitě
ØSekundární = uplatnění v jakékoli lidské činnosti, zejména tvůrčí – vytváření alternativního
modelu světa

IMAGINACE
KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI
Představivost a paměť
1966 Frances Zates: Umění paměti (The art of memory) – metoda umístění = metoda loci – např.
přednes dlouhé řeči – využití u mnemotechnických postupů
Alan Baddeley: 10 míst u vás doma, tak jak byste jím procházeli a k nim přiřadit
10 věcí k zapamatování
Vliv neobvyklosti představ na zapamatování
Efekt bizarnosti – napomáhá dlouhodobější paměti, odolnější vůči interferenci.
Ale! Nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí.

Allan Paivio (1925-2016) – teorie dvojího kódování 1986 = dva separátní  systémy zpracování
informací v dlouhodobé paměti: verbální a neverbální – umožnují alternativní psychické znázornění =
reprezentaci vnějších podnětů s využitím charakteristického kódování: Slovní = logogeny (sériově),
imaginativní = imageny (simultánní).
Obousměrné vazby mezi verbálním a imaginativním systémem = referenční spojení. Konkrétních slova
(židle, tužka) = kódována ve verbálním i imaginativním systému a proto jsou snadněji reprodukována
než abstraktní výrazy (účel), které jsou produkty lidské mysli a nelze s ními mít smyslový kontakt
jako u konkrétních slov – kodovány pouze verbálně.
Paiviova teorie koresponduje s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér: Levá – sídlem
řeči, verbální materiál, pravá - rozpoznávání a rovněž s Baddeleyho modelem 1999 pracovní paměti
rozdělené na optickoprostorový náčrtník a fonologickou smyčku.
IMAGINACE
KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI

IMAGINACE
KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI
Analogová škola – výzkum lidské imaginace - Stephen M Kosslyn (1948)
‘Kde’ (parietální) a ‘co’ (temporální) systémy v mozku – 2 různé typy představivosti: Vizuální
prostorová
          Vizuální objektní

Imaginace jako kognitivní proces- Howard Gardner: Teorie rozmanitých inteligencí – prostorová
inteligence.
IMAGINACE
KOGNITIVNÍ PŘÍSTUP K IMAGINACI - Analogová škola
Člověk je navíc schopen s vizuálními představami různými způsoby účelně manipulovat, prohlížet,
otáčet či transformovat:
vScanning (prohlížení)
vMentální rotace
vTransformace představ
vKognitivní mapy

Imaginace
IMAGINACE
EIDETICKÁ – FOTOGRAFICKÁ PAMĚŤ
U dětí – eidetické představy – snadno hrají pexeso – před pubertou mizí.
U dospělých pokud přetrvá = fotografická paměť

Předvědomí dále zpracovává pudové deriváty do podoby uměleckých děl, tvůrčí vědecké práce – tento
proces = sublimace.
Při tvůrčí práci – smíření principů slasti a reality.
IMAGINACE
Kořeny lidské tvořivosti – v údobí předškolního věku, kdy je fantazie a její produkty součástí
psychického dění. Z vývojového hlediska předchází rozvoj fantazie vývoji logického myšlení.
ØCarl Jung – pramenem lidské imaginace = nevědomí – jeho nejhlubší vrstva tzv. kolektivní nevědomí.
V této oblasti lidské psychiky – uložena dosavadní kondenzovaná psychická zkušenost lidstva v
podobě tzv. archetypů, které formují naše osobní zážitky a dávají jim smysl. Kolektivní nevědomí se
nevyvíjí individuálně, ale je děděno.
PSYCHODYNAMICKÉ TEORIE IMAGINACE
ØSigmund Freud – předpokládal, že důvodem vzniku fantazijních představ jsou pudová přání, které
cenzura předvědomí transformuje do pudových derivátů, které lze vyjádřit verbálně – např. milostná
báseň, jiné zůstávají jako nevědomé fantazie v předvědomí a ovlivňují percepci, postoje, chování i
mezilidské vztahy.

IMAGINACE
PSYCHOTERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ IMAGINACE
Carl G. Jung – tvůrce metody aktivní imaginace – vynést na světlo nevědomé obsahy v podobě symbolů
– lze využít jakoukoli modalitu – verbální, hudební výtvarnou, pohybovou atd.
Denní snění
üÚnik z reálného světa
üTransformace citového stavu
üNapomáhá zvládnout nebo vydržet obtížné situace (váleční zajatci …)
üJsou zdrojem stálé a proměnlivé stimulace
     (vojáci na stáži ….)
Nejen síla slov a myšlenek, ale i neverbalizované vzpomínky a imaginace mají velký význam pro
psychosomatické děje. Imaginace mohou jak rozstonat, tak uzdravit.

MYŠLENÍ
üNejkomplexnější kognitivní proces
üVnitřní mentální děj
üProces zpracování informací a jejich využívání při rozhodování a řešení problémů i při plánování
budoucího postupu
Jeho stěžejní složkou je schopnost posuzovat různé souvislosti a vztahy, zobecňovat dílčí poznatky
a vyvozovat závěry ze stanovených předpokladů.
Myšlenkové operace = manipulace s různými mentálními reprezentacemi: vjemy, představy, pojmy,
výroky a elementární myšlenky (propozice) či abstraktní znaky.
üZákladem porozumění okolnímu světu i sobě samému
üÚzce souvisí s inteligencí = poznávací schopnost určující úroveň a kvalitu myšlení daného jedince.
üVýsledkem myšlení = nový poznatek
Hlavní funkce myšlení: formování pojmů, rozpoznávání a nacházení vztahů (např.
kauzálních),vyvozování závěrů z výchozích předpokladů (usuzování), řešení problémů a vytváření
něčeho nového

MYŠLENÍ
DRUHY MYŠLENÍ:
ØPodle mentálních reprezentací (psychických obsahů):
vKonkrétní – manipulace s vjemy
vNázorné – manipulace s představami – vizuálními, sluchovými ….
vAbstraktní – manipulace se znaky (symboly):
- verbální znaky = pojmy - myšlení pojmové
- propozice (výroky, tvrzení) = myšlení propoziční
ØPodle převládajících mentálních operací:
Analýza = myšlenkové rozdělení celku na části
Syntéza = sjednocování či kombinování jednotlivostí do určitého mentálního celku
vAnalytické myšlení – popis částí určitého celku – závěr neobsahuje nic víc ani nic nového než co
bylo obsaženo ve výchozích předpokladech.
Často – ke kritickému hodnocení celku i jeho složek.
vSyntetické – závěr není obsažen ve výchozích údajích, výsledkem tohoto typu myšlení je něco
nového.

Intuitivní závěry se objevují náhle, jako nápad nebo vhled. Lidé si neuvědomují proces, s jehož
pomocí dosáhl hledané odpovědi. Jde o implicitní vniknutí do celého problému najednou.
MYŠLENÍ
TEORIE 2 RŮZNÝCH KOGNITIVNÍCH SYSTÉMŮ – další dělení myšlení J. Bruner, 1965:
ØPodle zapojení rozdílných neuronálních okruhů: heuristické a analytické
vHeuristické = intuitivní uvažování – amygdala, bazální ganglia, temporální kůra a zadní parietální
asociační kůra = oblasti spojené s podmiňováním a asociačním učením.
- rychlé, automatické, holistické, vázané na kontext
- funguje na základě asociací
- vychází ze zkušenosti, z dříve získaných poznatků a z myšlenkových        zkratek – heuristik.
Heuristika = postup, který je založen na zkušenosti, intuici a který nevychází z hypotéz. Vychází z
odhadu, který se postupně zpřesňuje.
Intuitivní uvažování - využívá základních kognitivních operací, jako je navození asociací (priming)
a vybavení aktuálně potřebných vědomostí a jejich zpracování analogickým způsobem. Obvykle se opírá
o dobrou znalost příslušného vědního oboru a jeho struktury. To dává dotyčnému možnost skoků, takže
je později třeba závěry zkontrolovat analytickými prostředky deduktivními či induktivními.

Aktivace určitého způsobu uvažování závisí na okolnostech a na charakteru problému, na zkušenostech
– individuálních i sociokulturně podmíněných:
Asie – spíše holistické, intuitivní myšlení, vnímavější ke kontextu, větší důraz na souvislosti a
vztahy.
Západ – spíše analytické, logické, hlavní objekt, určitá pravidla, kategorie.
Př. kráva, kuře, tráva: Asie – kráva žere trávu, Západ – kráva a kuře = živočichové
MYŠLENÍ
vAnalytické = explicitní uvažování
– Respektuje pravidla logiky – algoritmus - a není primárně vázané na kontext
– Tento způsob myšlení je rozvíjen ve škole
Oba systémy – heuristický/intuitivní a analytický/explicitní jsou propojené a fungují v interakci,
paralelně i v návaznosti – vzájemně se ovlivňují.
Oba jsou užitečné a mají své výhody a nevýhody:
Intuitivní = rychlý a snadný, ale může být zatížen chybami
-Při nedostatku času či jinak omezených možnostech
Analytické uvažování = časově i energeticky náročnější, ale bývá přesnější.

MYŠLENÍ
Archimédův zákon je fyzikální poučka z hydrostatiky, která říká: ... Těleso ponořené do tekutiny,
která je v klidu, je nadlehčováno silou rovnající se tíže tekutiny stejného objemu, jako je
ponořená část tělesa.
ARCHIMEDŮV ZÁKON

MYŠLENÍ
Potřeba kognitivní jistoty či
Kognitivní pohodlnost
Posuzování pravděpodobnosti následujících událostí
Hráčský klam
USUZOVÁNÍ a ROZHODOVÁNÍ
Teorie mentálních modelů
Teorie pravděpodobnostního přístupu
Představa předpokládaných důsledků
ROZHODOVÁNÍ = důležitá kognitivní funkce
– lidé jsou citlivější na případné ztráty, než aby se zaměřili na možný zisk – Kahneman & Tversky
(2011).
Často – NE promyšleně, ale zkratkovitě, emotivně a bez uvážení různých souvislostí: vlivy
osobnostní (optimisté spíše riskují), aktuální stav člověka, jeho potřeby, pocity, anticipace
pocitů, tendence vyhnout se nějaké ztrátě.

MYŠLENÍ
USUZOVÁNÍ a ROZHODOVÁNÍ
ØHEURISTICKÉ STRATEGIE
Člověk hledá cestu nejmenšího odporu
vHeuristika reprezentativnosti – podcenění významu četnosti: lidé věří, že malý vzorek čehokoli je
stejně dobrý jako velký a lze z něj odvodit stejně platné závěry.
Vhodné – nevhodné
Vyhovující – nevyhovující

MYŠLENÍ
vHeuristika dostupnosti = další varianta heuristických strategií, tj. zkratkovitého uvažování
vHeuristika ukotvení – ovlivnění způsobem prezentace dané informace či úkolu, otázky: účinek
prvního dojmu: Formulace úvodního sdělení
  Navození odlišných asociací
FAKTORY OVLIVNUJÍCÍ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Lidé mají tendence:
Hledat ve všem nějaké souvislosti
Eliminovat působení nahodilosti
Retrospektivní zkreslení
Potřeba věřit ve správnost svých rozhodnutí
Míra důvěry ve vlastní názory a rozhodnutí souvisí s osobnostními vlastnostmi.
Koncepce heuristického uvažování – počítačová simulace operací lidského intelektu: 1950-1960 A.
Newell, H Simon – umělá inteligence.

MYŠLENÍ
Možné řešení problému:
1.Den - 1 leknín
2.Den – 2 lekníny
3.Den – 4 lekníny……..
……..
60. Den – 580 milionů miliard leknínů
Polovina = 290 milionů miliard jich byla na jezírku 59. den, protože víme, že se každý den jejich
počet zdvojnásobí.
Správný postup = metoda řešení pozpátku:
Přeskočit počítání a použít informaci o každodenním dvojnásobném přírůstku a z toho plynoucí
odpověď, ze polovina konečného počtu jich byla 59. den.
ŘEŠENÍ PROBLÉMU: The Water-lily Problem
Počet leknínů v jezírku se zdvojnásobí během  každých 24 hodin. Na první letní den je na jezírku
jeden leknín (A). Šedesátý den je jezírko celé pokryté lekníny (B). Kolikátý den je jezírko zakryté
z poloviny?

MYŠLENÍ
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Ukázka z praxe  - Ozařování nádoru:
Pacient má neoperovatelný nádor žaludku. Existuje záření, které by při nastavení patřičné intenzity
mohlo nádor eliminovat.
Při této síle záření by však paprsky zničily rovněž i zdravé tkáně obklopující nádor (např.
žaludeční stěnu, abdominální svaly apod.).
Jakým způsobem lze nádor eliminovat, aniž by se poškodily zdravé tkáně, kterými musí paprsky cestou
k nádoru procházet?

MYŠLENÍ
Na začátku hry jsou na tyčce A navlečeny 3 kroužky různé velikosti: malý, střední a velký. Jedinec
má za úkol přemístit všechny kroužky z tyčky A na tyčku C, přičemž může manipulovat pouze s jedním
z nich a nesmí položit větší kroužek na menší. Může tedy navléci nejmenší kruh na tyčku B, ale
nesmí na něj umístit kroužek větší velikosti.
ŘEŠENÍ PROBLÉMU - HANOJSKÁ VĚŽ

MYŠLENÍ
ŘEŠENÍ PROBLÉMU – Horse-and-rider-problém
Úkolem je umístit B na A tak, aby jezdci seděli správně na koni:

MYŠLENÍ
ŘEŠENÍ PROBLÉMU


MYŠLENÍ
ŘEŠENÍ PROBLÉMU
NINE-DOT PROBLEM

MYŠLENÍ
Sestavte z 6 sirek čtyři rovnostranné trojúhelníky, jejichž každá strana se rovná délce jedné
sirky.
ŘEŠENÍ PROBLÉMU- MATCHSTICK PROBLEM

MYŠLENÍ
ANALYTICKÉ UVAŽOVÁNÍ
Induktivní úvahy vycházejí ze selektivního zpracování a srovnání různých poznatků a zkušeností.
Deduktivní uvažování je založeno na jejich kombinování.
Podmíněné uvažování
Sylogistické uvažování: - lineární
      - kategorický sylogismus
ØINDUKTIVNÍ UVAŽOVÁNÍ
-Vychází z nějaké hypotézy, předpokladu, který by měl být potvrzen či vyloučen
-Induktivní uvažování slouží k vymezování kategorií, vyvozování závěrů o různých souvislostech a
vztazích či k odvození obecného pravidla – např.
      ve vědě.

MYŠLENÍ
ØANALOGICKÉ USUZOVÁNÍ
- slouží k vyvozování závěrů na základě srovnání
ØDEDUKTIVNÍ UVAŽOVÁNÍ
-
-Vychází z určitých tvrzení a směřuje k vyvozování závěrů, které z nich vyplývají.
-Aktivace různých oblastí mozku v průběhu deduktivního uvažování závisí na typu úkolu a na jeho
požadavcích
-Deduktivní uvažování může vést za určitých okolností k nepřesnostem a nesprávným závěrům (belief
bias effect = zkreslení úvah pod vlivem názoru nebo předsudku.
-

INTELIGENCE
üKomplex mentálních schopností zahrnujících kognitivní i exekutivní funkce
üVíc než kognice, je to schopnost využívat kognitivní schopnosti účinně a ve vztahu k aktuálním
podmínkám adaptivně
üSchopnost myslet a účelně zpracovávat dostupné informace:
      Myšlení = stěžejní vlastností inteligence
üUčit se ze zkušeností
üVyužívat svoje znalosti a schopnosti ke zvládání různých požadavků běžného i profesního života,
popřípadě k jejich změně a k přizpůsobení prostředí svým potřebám, a k plánování a řízení svých
aktivit
INTELIGENCE:
üÚčelně uplatnit dřívější poznatky

INTELIGENCE
METAKOGNICE = porozumění vlastním kognitivním funkcím
ØFAKTOROVĚ ANALYTICKÝ MODEL INTELIGENCE – C. Spearman –počátek 20. stol.
- Obecný faktor inteligence – hodnotí výsledný výkon
vObecná inteligence = nejvýznamnější složka inteligence
= schopnost myšlení – porozumění souvislostem a vztahům, vyvozování nadřazených kategorií a
využívání dílčích úvah a zkušeností
vKrystalická inteligence = komplex naučených znalostí a dovedností
= schopnost využívat dřívější znalosti
= kulturně a vzdělanostně podmíněná
= relativně odolná vůči stárnutí
= stabilnější než fluidní inteligence
vFluidní inteligence = závisí na dědičných dispozicích
= zvládání nových situací – nové problémy, informace a učení se
= pružnost uvažování
= méně odolná vůči  stárnutí
ZÁKLADNÍ MODELY INTELIGENCE
= účelně uplatnit dřívější poznatky

INTELIGENCE
ØTRIARCHICKÝ MODEL INTELIGENCE – kognitivní psychologie – Sternberg (2002)
 – hodnotí průběh zpracování informace.
Inteligence = soubor 3 komponent:
vZískávání znalostí a zkušeností – explicitní i implicitní učení, selekce, srovnání
vMetakognitivní komponenty – proces zvládání problému (exekutivní funkce)
vProváděcí komponenty - realizace řešení problému  (analytické, kreativní i praktické myšlení)
ZÁKLADNÍ MODELY INTELIGENCE

INTELIGENCE
TEORIE FRONTO-PARIETÁLNÍ INTEGRACE
Úroveň inteligence – závislá na propojení několik a oblastí mozku:
frontální, parietální a částečně i některých oblastí okcipitální a temporální kůry.
Oblasti mozku spojené s inteligencí – tmavé kruhy: L-hemisféra, světlé: v obou hemisférách
NEUROPSYCHOLOGIE INTELIGENCE, MYŠLENÍ a ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

INTELIGENCE
Úroveň inteligence – závislá na propojení několik a oblastí mozku:
frontální, parietální a částečně i některých oblastí okcipitální a temporální kůry.
Prefrontální kůra – řídí uvědomění a propojení poznatků a jejich další zpracování.
U lidí s vyšší inteligencí funguje příslušná neuronální sít efektivněji
NEUROPSYCHOLOGIE INTELIGENCE, MYŠLENÍ a ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
Důležité oblasti pro zpracování informací, uvažování a řešení úloh
TEORIE FRONTO-PARIETÁLNÍ INTEGRACE

INTELIGENCE



Znalost jazyka = implicitní = správné používání bez uvědomování si, jak proces probíhá. Zároveň i
metajazykové povědomí (formulace, význam slov).
JAZYK a MYŠLENÍ
JAZYK
= kognitivní a komunikační systém umožňující kódování významů, jejich sdílení a výměnu.
Základní prvky – tvary a zvuky, které je možno různě kombinovat a tvořit tak slova.
Slova = základním nositelem významu. Z nich lze skládat věty či delší sdělení obsahující informaci
či myšlenu
Základem jazykové kompetence = mentální lexikon = slovní zásoba (význam slov i možné způsoby jejich
použití)
- Znalost gramatiky – smysluplné věty.
Jazykový systém umožnuje pomocí kombinací dílčích složek vytvářet různé varianty sdělení s
rozdílným významem
Jazyk je využíván  na 2 úrovních:
- K zakódování informací do jazykové podoby a k jejich dekódování
- K porozumění smyslu takto zakódovaného sdělení

vFonémy kombinujeme do smysluplných jednotek zvaných Morfémy = nejmenší složky jazyka , které jsou
nositelem určitého významu – slovní kořeny i celá slova - význam slova (pes), přípony i předpony -
významotvorné, slovní druh (laskavý či laskavost), jeho gramatickou funkci a další vlastnosti.
ØLexikon – soubor všech slov užívaných v daném jazyce  – slovní zásoba = slovník Rozsah a kvalita
slovní zásoby
JAZYK a MYŠLENÍ
ØFonetika a fonologie = zvuková stránka jazyka, řeči
vZvukové jednotky jazyka - jednotlivé hlásky = fonémy – slouží k tvorbě a odlišení slov i jejich
tvarů. Všechny mluvené řeči – založeny na omezeném počtu zvuků - více než počet písmen v abecedě
(Čj: 31 hlásek ď, t, n, ). Každý jazyk – jiné fonémy – osvojení perfektní výslovnosti obtížné.
Řeč – individuální mentální aktivita, při níž jedinec užívá jazyk především ke komunikaci a
myšlení.
Psycholingvistika – speciální odvětví psychologie – zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské mentální
aktivity.
ZÁKLADNÍ LINGVISICKÉ POJMY
Lingvistika (jazykověda) – studuje přirozené jazyky, jejich slovní zásobu a strukturu.
Jazyk = systém znaků/symbolů, který má svou gramatickou stavbu, jejíž součástí je především syntax,
tj. zákonitosti tvorby gramatiky správných vět.

Diskurz = nejvyšší a nejsložitější úroveň lingvistické analýzy – zkoumání diskurzu = užití jazyka,
které přesahuje rámec jednotlivých vět – rozhovory, odborné články, přednášky, kapitoly, celé knihy
JAZYK a MYŠLENÍ
ØGramatika (mluvnice) – další úroveň lingvistické analýzy:
vMorfologie – studuje slovní tvary
vSyntax – soubor strukturálních pravidel umožnující slova řadit a kombinovat tak, aby vznikaly
smysluplné, srozumitelné fráze nebo věty.
ØSémantika – nauka o významu slov i delších sdělení
John S Mill (1806-1873) – 2 základní druhy významů:
vDenotát = určitý reálný objekt nebo význam:
Homonyma – více denotativních významů – duše
Synonyma – různá slova, ale stejný denotát – babička, stařenka
vKonotát – individuální, emocionální asociace spojené s denotátem
ØPragmatika – proměny jazyka, řeči v různých komunikačních kontextech – zahrnuje nejen rovinu
jazykovou, ale i neverbální – mocenské pozice účastníků, místo, čas a prostředí konverzace.

VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM
- 2 propojené kognitivní systémy, fungují v interakci. Jazyk může modifikovat uvažování mluvčího i
příjemce příslušného sdělení. Je nositelem významu a slouží jako katalyzátor vývoje myšlení.
JAZYK a MYŠLENÍ
Kůra čelního laloku levé hemisféry – řídí komplexní zpracování a propojování verbálních informací
bez ohledu na způsob jejich prezentace (slyšená, čtená).
Funkční specializace mozku je značná - různé druhy slov aktivují různé oblasti mozku. Neuronální
sít, která zajištuje porozumění = relativně rozsáhlá – obecná kognitivní funkce.
Myšlení může ovlivnit způsob užívání jazyka i utváření slovní zásoby.
Jazyk ovlivňuje myšlení a myšlení je ovlivňováno jazykem.
Jazyk ovlivňuje způsob, jakým lidé kódují a ukládají informace do paměti a stejně tak jejich
vybavování

Poloha Wernickeho oblasti
JAZYK a MYŠLENÍ
NEUROPSYCHOLGIE JAZYKA A ŘEČI
Mluví-li člověk s druhým člověkem, způsobuje v jeho mozku změny v synaptických propojeních
neuronálních sítí, tedy strukturální změny.
ØBrocova oblast levého čelního laloku – produkce plynulé a správně artikulované řeči
Poruchy vyjadřování a chápání jazyka:
 Afázie či dysfázie
vOmezené porozumění řeči - Wernickeho oblast (L spánkový lalok)
vNarušení řečové produkce – Brocova oblast (L frontální lalok)
-
ØWernickeho oblast – temporální lalok – porozumění řeči

ØWernickeho oblast:
vPřední část se uplatňuje při posuzování sémantických vlastností slov a při integraci různých
jazykových poznatků
vStřední část – zpracování syntaktických informací
vZadní část – umožnuje fonologickou analýzu
JAZYK a MYŠLENÍ
NEUROPSYCHOLGIE ZPRACOVÁNÍ VERBÁLNÍHO SDĚLENÍ
Kůra čelního laloku levé hemisféry – řídí komplexní zpracování a propojování verbálních informací
bez ohledu na způsob jejich prezentace (slyšená
Funkční specializace mozku je značná - různé druhy slov aktivují různé oblasti mozku. Neuronální
sít, která zajištuje porozumění = relativně rozsáhlá – obecná kognitivní funkce.

VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM
JAZYK a MYŠLENÍ
VERBÁLNÍ VYJADŘOVÁNÍ
Vytvoření verbálního sdělení zahrnuje různé mentální operace, které probíhají téměř paralelně:
1. Konceptualizace
2. Formulace sdělení:
Zvolit vhodná slova Gramatické zpracování Vytvoření větné struktury Syntaktická persistence
3. Artikulace sdělení
Prozodické signály
– ke zpřesnění vyjádření
(pauzy, melodie, rytmus řeči)

VZTAH MEZI JAZYKEM A MYŠLENÍM
JAZYK a MYŠLENÍ
VERBÁLNÍ VYJADŘOVÁNÍ
Vytvoření verbálního sdělení zahrnuje aktivity několika různých oblastí mozku:

PERCEPCE A POROZUMĚNÍ VERBÁLNÍMU SDĚLENÍ
Percepce verbálního sdělení – analyzovat fonologickou informaci – percepční konstanty fonémů.
Percepce řeči = konstruktivní proces – doplnění chybějícího sdělení.
JAZYK a MYŠLENÍ
Rozpoznávání slov – percepce fonologické podoby slova stimuluje jeho vybavení z dlouhodobé paměti
Jazyk ovlivňuje způsob, jakým lidé kódují a ukládají informace do paměti a stejně tak jejich
vybavování

JAZYK a MYŠLENÍ
NEUROPSYCHOLGIE JAZYKA A ŘEČI
Rozvoj jazyka i řeči – závisí na fungování rozsáhlé neurokognitivní sítě – korové a podkorové
oblasti obou hemisfér (téměř celý mozek).
Neuropsychologické výzkumy potvrdily, že znalost pojmů a slovních druhů je zpracovávána částečně
nezávislými systémy mozku – různé poruchy – např. schopnost rozlišovat pojmy, ale neschopnost
zpracovat informace o slovním druhu a naopak.
Jazykové funkce jsou lateralizované – převážně v LEVÉ mozkové hemisféře.
Primární jazykové a asociační oblasti

JAZYK a MYŠLENÍ
PORUCHY JAZYKA A ŘEČI
ØDyslexie – porucha čtení
ØDysgrafie – porucha psaní
ØDyskalkulie – porucha počítání
ØDyspraxie – poruchy motorické koordinace, obratnosti a polohové stability

ZÁVĚR
Správný postup = nejmenší možný počet kroků: 7
Pro ty, kdo vzorně dočetli až do konce -
následují správná řešení některých úloh J
HANOJSKÁ VĚŽ

ŘEŠENÍ PROBLÉMU



IS_E-earning_Studijní opora
IS
Soubory – Dokumenty
4_Podklady k výuce
Obecná a vývojová psychologie
https://is.vszdrav.cz/auth/do/vsz/podklady/obecna_a_vyvojova_psychologie.qwarp

Doporučená literatura
•PLHÁKOVÁ, A. Učebnice obecné psychologie. Praha, Academia: 2020 ISBN 978-80-200-1499-3.
•KOUKOLÍK, F. Mozek a jeho duše. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-069-1.
•VÁGNEROVÁ, M. Obecná psychologie: Dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha:
Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-3268-1.
•
•GLEITMAN, H., FRIDLUND, A.J. & REISBERG, D. Psychology. New York, W.W. Norton & Company, 1999.
ISBN 0-393-97364-6.
•
•
•

Doporučená literatura