Latinská terminologie
Marie Nejedlá


1.1 Výslovnost dvojhlásek
• v latině se vedle jednoduchých samohlásek vyskytují tzv. dvojhlásky ae a oe.
•vyslovují se jako dlouhé é.
•aegrōtus – égrótus – nemocný
•oedēma –  édéma – otok
•
•V případě, že je e v uvedených dvojhláskách označeno dvojtečkou nebo vodorovnou čárkou, nejedná se
o dvojhlásku a vyslovují se obě samohlásky.
•aër – áér – vzduch
•poēta – poéta – básník
•

1.2 Výslovnost souhlásek
•Latinské souhlásky se většinou vyslovují stejně jako české.
•Kdy je výslovnost odlišná:
•
•c – se vyslovuje jako c, následuje-li za ním samohláska e (včetně dvojhlásek ae, oe) nebo i/y.
•cellula – celula – buňka (celullitis)
•caelum – célum – nebe  (lat. Porta coeli, čes. brána nebes….)
•coeliacus – célijakus – břišní  (lat. coeliacis, čes. celiakie)
•circum – cirkum – kolem
•coccyx – kokcígz – kostrč
•
•V ostatních případech (následuje-li za ním souhláska, samohláska a, o, u nebo stojí-li c na konci
slova), se vyslovuje jako k.
•crānium – kránium – lebka
•cavum – kavum – dutina
•cor – kor – srdce
•cum – kum – s
•lac – lak – mléko
•

s – se většinou vyslovuje jako z v těchto případech

•Stojí-li mezi dvěma samohláskami
•nāsus – názus – nos
•
•Stojí-li mezi souhláskou a samohláskou m, n, l nebo r.
•plasma – plazma – tekutina
•mēnsis – ménzis – měsíc
•pulsus – pulzus – puls
•cursus – kurzus – běh
•
•V ostatních případech se obvykle vyslovuje jako s
•septem – septem – sedm
•respīrātiō – respírácijó – dýchání
•dēns – déns – zub
•

di, ti, ni – slabiky di, ti, ni se vyslovují tvrdě: dy, ty, ny
•medicīna – medycína – lékařství
•continuus – kontynuus – trvalý, souvislý
•animal – anymal – živočich
•ti –  Slabika ti se před samohláskami čte jako ci.
•operātiō – operácijó – operace
•insufficientia – insuficijencia – nedostatečnost
•
•

Slabika ti se i před samohláskami čte jako ty v těchto případech
•
•Pokud je před ní s nebo x
•ōstium – óstyjum – ústí
•mixtiō – mixtyjó – směs
•Pokud je v ní dlouhé í
•tōtīus – tótýjus – genitiv singuláru od slova tōtus – celý
•

V řeckých slovech
•
•Miltiadēs – Miltijadés – Miltiadés (řecké jméno)
•ex –  před samohláskou se většinou čte jako egz
•exemplum – egzemplum – příklad
•qu, ngu –  skupiny qu a ngu se před samohláskou vyslovují jako kv, gv.
•aqua – akva – voda
•lingua – lingva – jazyk
•quīnque – kvínkve – pět
•ph – vyslovuje se jako f
•typhus – tyfus – tyf
•phagocytus – fagocitus – fagocyt
•

1.3 Jiné způsoby výslovnosti
•V některých zemích se latina vyslovuje podle pravidel výslovnosti příslušného jazyka. Např. jméno
Cicero, které
•my čteme „cicero“,
•vyslovují Italové „čičero“,
•Francouzi „sisero“ a
•Angličané „siserou“.
•
•Můžeme se setkat také s tzv. restituovanou výslovností, kterou Římané používali až do konce
klasické doby. Ta se v mnoha ohledech blíží řečtině.
•Nejvýraznější odlišnosti od středověké výslovnosti
•C se vždy vyslovuje jako k (Cicero – Kikero)
•Ti se vždy vyslovuje jako ti (operātiō – operátijó)
•Ae, oe se vyslovuje ai, oi (aegrōtus – aigrótus)
•V se vyslovuje jako obouretné, tedy jako anglické w (vīta - wíta – život)
•
•

1.4 Slabiky dlouhé přirozeně
•Latinské slabiky mohou být dlouhé přirozeně nebo polohou
•Slabika je dlouhá přirozeně, pokud obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku.
•
•fēmina – fémina – žena
•frāctūra – fráktúra – zlomenina
•lagoena – lagéna – lahvička
•
•Přirozeně dlouhé slabiky se v učebnicích latiny označují vodorovnou čárkou nad písmenem: ā ē ī ō
ū.
•V běžném latinském textu se obvykle neuvádějí.
•

1.5 Slabiky dlouhé polohou
•Slabika je dlouhá polohou, pokud v ní za krátkou samohláskou následuje skupina alespoň dvou
souhlásek nebo x, které je také chápáno jako dvě souhlásky (k, s).
•V běžné řeči a v próze se taková slabika čte jako krátká, její délka má význam pro přízvuk, což
hraje důležitou roli zejména v poezii.
•collum – krk
•septem – sedm
•īnstrūmentum – přístroj
•

1.6 Latinský přízvuk
•U dvojslabičných slov je přízvuk vždy na první slabice, bez ohledu na její délku.
•femur – stehenní kost
•gutta – kapka
•vēna – žíla
•
•U trojslabičných a víceslabičných slov záleží na délce předposlední slabiky.
•Je-li předposlední slabika dlouhá, ať přirozeně, nebo polohou, je přízvuk na ní.
•collāpsus – zhroucení
•ligāmentum – vaz
•
•Je-li předposlední slabika krátká, je přízvuk na 3. slabice od konce bez ohledu na její délku
•mūsculus – sval
•undecimus – jedenáctý
•

2. Základní gramatické termíny
•
•2.1. Substantivum, adjektivum, rod, číslo, deklinace
•2.2. Latinské pády
•
•
•

2.1 Substantivum, adjektivum, rod, číslo, deklinace
•Podstatné jméno se v latinské terminologii nazývá substantivum
•Přídavné jméno adjektivum
•Stejně jako v češtině, i v latině rozlišujeme u substantiv a adjektiv trojí rod a dvojí číslo
•
•Rod rozlišujeme mužský (masculinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). Rod substantiva
v češtině nemusí souhlasit s jeho rodem v latině, je proto nutné se ho u každého slovíčka naučit.
•Znalost rodu je důležitá zejména při spojování podstatných a přídavných jmen – tvar adjektiva
totiž často závisí na rodu substantiva.
•
•Číslo rozlišujeme jednotné (singulár) a množné (plurál).
•Latinská substantiva se dělí do pěti deklinací - skloňování. Příslušnost k deklinaci se určuje
podle koncovky genitivu singuláru (2. pádu jednotného čísla).
•
•Do 1. deklinace patří substantiva, která mají v gen. sg. koncovku –ae
•Do 2. deklinace patří substantiva, která mají v gen. sg. koncovku – ī
•Do 3. deklinace patří substantiva, která mají v gen. sg. koncovku – is
•Do 4. deklinace patří substantiva, která mají v gen. sg. koncovku – ūs
•Do 5. deklinace patří substantiva, která mají v gen. sg. koncovku – ēī
•
•Latinská adjektiva se skloňují podle 1., 2. nebo 3. deklinace. Skloňování adjektiv dále.
•
•

2.2 Latinské pády
•Latina rozlišuje 6 pádů.
•Významově většinou odpovídají českým pádům, ptáme se na ně tedy stejnými pádovými otázkami.
•Pouze latinský 6. pád vyjadřuje český 6. i 7. pád. Odlišné pádové vazby než v češtině jsou také u
předložek (viz příslušná kapitola).
•V odborné terminologii mají latinské pády tyto názvy:
•
•1. pád –  nominativ (z lat. nōmen = jméno; tento pád pojmenovává)
•2. pád –  genitiv (z lat. genus = rod; tento pád přiřazuje substantivum k rodu, druhu)
•3. pád –  dativ (z lat. dāre = dávat; stejně jako v češtině se pojí se 3. pádem, dávat komu, čemu)
•4. pád –  akuzativ (z lat. accusāre = obžalovat; stejně jako v češtině se pojí se 4. pádem,
obžalovat koho, co)
•5. pád –  vokativ (z lat. vocāre = volat; stejně jako v češtině 5. pádem oslovujeme, voláme)
•6. pád –  ablativ (etymologie je tu složitější, souvisí s předložkou ab, která označuje odluku a
pojí se s tímto pádem)
•
•Vokativ je až na jednu skupinu slov vždy shodný s nominativem. Protože ho navíc v lékařské
terminologii prakticky nevyužijeme, uvádíme tento pád pouze v seznamech koncovek jednotlivých
deklinací, nikoli v příkladech skloňování konkrétních slov.
•

3 Substantiva 1. deklinace
•3.1. Obecný úvod do latinského skloňování
•
•3.2  Skloňování substantiv 1. deklinace
•
•3.3. Základní substantiva 1. deklinace
•

3.1 Obecný úvod do latinského skloňování
•Latinská substantiva se dělí podle pádových koncovek do 5 deklinací.
•Pro zařazení do příslušné deklinace je rozhodující koncovka genitivu singuláru. Ve slovníkovém
zápisu je proto kromě nominativu singuláru vždy uvedená také koncovka genitivu
singuláru a rod substantiva.
•
•Slovo gutta např. najdeme ve slovníku zapsané takto:
•gutta, ae f. – kapka.
•
•Ze zápisu vyčteme, že toto substantivum má v genitivu singuláru koncovku -ae, skloňuje se tudíž
podle 1. deklinace, a je ženského rodu (f. = femininum).
•
•Ze slovníkového zápisu slova
•tumor, ōris m. – nádor
•zjistíme, že toto substantivum má v genitivu singuláru koncovku – is, skloňuje se tudíž podle 3.
deklinace, a je mužského rodu (m. = masculinum).
•
•Ve slovníkovém zápisu slova
•īnstrumentum, ī n. – nástroj
•vidíme, že toto substantivum má v genitivu singuláru koncovku –ī, skloňuje se tudíž podle 2.
deklinace, a je středního rodu (n. = neutrum).
•

Odtržením koncovky tohoto pádu získáme kmen substantiva -k němu se potom přidávají další pádové
koncovky podle příslušné deklinace.
•
•U substantiv 1. a 2. deklinace lze kmen většinou poznat již z nominativu singuláru.
•Např. genitiv singuláru od slova gutta zní guttae. Odtrhneme-li koncovku –ae, získáme kmen gutt- .
Při skloňování substantiva pak koncovky přidáváme k tomuto kmeni, skloňujeme tedy gutta, guttae,
guttae, guttam atd.
•Jindy, především u substantiv 3. deklinace, se kmen obvykle od nominativu singuláru liší. Např.
genitivu singuláru od slova caput – hlava zní capitis. Odtrhneme-li koncovku genitivu singuláru
–is, získáme kmen capit-. Při skloňování substantiva pak koncovky přidáváme k tomuto kmeni,
skloňujeme tedy caput, capitis, capitī atd.
•
•Pro správně skloňování je důležité naučit se slovníkový tvar celý
•Tvar genitivu singuláru je zásadní pro určení deklinace (tj. jaké pádové koncovky používat) i
pro utvoření kmene (tj. k čemu tyto koncovky připojovat).
•Rod je u substantiv důležitý pro skloňování neuter, která mají některé koncovky odlišné, a
především pro skloňování adjektiv (viz dále).
•

​3.2 Skloňování substantiv 1. deklinace
•Podle 1. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu singuláru koncovku –ae.
•Nominativ singuláru je zakončený téměř vždy na –a, kromě několika řeckých slov, většinou jmen,
která končí na –ēs.
•Hláska a je pro 1. deklinaci typická, vyskytuje se ve většině pádových koncovek.
•Jako vzor pro substantiva 1. deklinace použijeme slovo vēna, ae f. = žíla
•Většina substantiv 1. deklinace jsou feminina, existují však i výjimky (poēta. ae m. = básník).
•

Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u substantiv 1.
deklinace tyto koncovky
Singulár
Plurál
1. – a
2. – ae
3. – ae
4. – am
5. – a
6. – ā
1. – ae
2. – ārum
3. – īs
4. – ās
5. – ae
6. – īs

Slovo vēna se tedy skloňuje
Singulár
Plurál
1. vēna
2. vēnae
3. vēnae
4. vēnam
6. vēnā
1. vēnae
2. vēnārum
3. vēnīs
4. vēnās
6.  vēnīs

Pro všechna substantiva všech deklinací platí dvě pravidla
•
•1) Nominativ singuláru a vokativ singuláru jsou stejné (výjimkou jsou pouze některá substantiva 2.
deklinace, viz níže).
•
•
•2) Dativ plurálu a ablativ plurálu mají vždy stejnou koncovku.
•
•

3.3 Základní substantiva 1. deklinace
•anōmalia, ae f. – odchylka, nepravidelnost
•anūria, ae f. – zástava vylučování moči, anurie
•aorta, ae f. – srdečnice
•aqua, ae f. – voda
•artēria, ae f. – tepna
•bradycardia, ae f. – zpomalená srdeční činnost
•cellula, ae f. – buňka
•clāvicula, ae f. – klíční kost
•columna, ae f. – sloup, pilíř
•columna vertebrārum – páteř, dosl. sloup obratlů
•costa, ae f. – žebro
•coxa, ae f. – kyčel
•fēmina, ae f. – žena
•fībula, ae f. – kost lýtková
•forma, ae f. – tvar, podoba
•formula, ae f. – pravidlo, předpis (složení léku)
•frāctūra, ae f. – zlomenina
•gangraena, ae f. – sněť
•glandula, ae f. – žláza
•haemorrhagia, ae f. – krvácení
•herba, ae f. – nať, rostlina
•hernia, ae f. – kýla
•hypotrophia, ae f. – podvýživa, omezení vzrůstu
•influenza, ae f. – chřipka
•insufficientia, ae f. – nedost
•
•lingua, ae f. – jazyk
•mamma, ae f. – prs, prsní žláza
•māteria, ae f. – hmota, látka
•maxilla, ae f. – horní čelist
•medicīna, ae f. – lékařství, lék
•medulla, ae f. – dřeň, mícha
•membrāna, ae f. – blána
•memoria, ae f. – paměť
•nātūra, ae f. – příroda, přirozenost
•orbita, ae f. – očnice
•pilula, ae f. – pilulka
•placenta, ae f. – plodové lůžko
•pneumonia, ae f. – zápal plic
•porta, ae f. – průchod, brána
•prīmipara, ae f. – prvorodička
•pulpa, ae f. – dřeň, dužnina
•rētina, ae f. – sítnice
•ruptūra, ae f. – trhlina, prasklina, roztržení
•scapula, ae f. – lopatka
•scarlatīna, ae f. – spála
•scatula, ae f. – krabička
•spīna, ae f. – trn, hřeben, hrana
•
scarlatīna, ae f. – spála
scatula, ae f. – krabička
spīna, ae f. – trn, hřeben, hrana
substantia, ae f. – hmota, látka
sūtūra, ae f. – šev, steh
tabula, ae f. – deska, stůl
tachycardia, ae f. – zrychlená srdeční činnost
therapia, ae f. – léčba
tībia, ae f. – holenní kost
valva, ae f. – chlopeň
valvula, ae f. – chlopeň
variola, ae f. – neštovice
vēna, ae f. – žíla
vertebra, ae f. – obratel
vēsīca, ae f. – měchýř
via, ae f. – cesta

4. Substantiva 2. deklinace
•
•
•4.1 Substantiva 2. deklinace - úvod
•4.2 Skloňování substantiv 2. deklinace – maskulina
•4.3 Skloňování substantiv 2. deklinace – neutra
•4.4 Základní substantiva 2. deklinace
•

4.1 Substantiva 2. deklinace - úvod
•Podle 2. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu singuláru koncovku –ī.
•Charakteristickou samohláskou 2. deklinace je o.
• Substantiva 2. deklinace jsou převážně maskulina a neutra (nervus, ī m. – nerv)
•magister, magistrī m. – učitel; exemplum, ī n. – příklad).
•Existují však i feminina 2. deklinace, např. alvus, ī f. – břicho, humus, ī f. – půda.
•Feminina jsou také některá slova odvozená z řečtiny, např.: periodus, ī f. – období, perioda,
methodus, ī f. – metoda aj.
•Feminina 2. deklinace se skloňují stejně jako maskulina.
•

4.2 Skloňování substantiv 2. deklinace – maskulina
•
•Maskulina 2. deklinace končí v nominativu singuláru na –us, -ir nebo –er.
•Jako vzor pro maskulina 2. deklinace použijeme slova nervus, ī m. – nerv a cancer, cancrī m. –
rakovina.
•Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u maskulin 2.
deklinace tyto koncovky
•
 ūnus mūsculus
2. ūnīus mūsculī
3. ūnī mūsculō
4. ūnum mūsculum
6. ūnō mūsculō
1. ūna costa
2. ūnīus costae
3. ūnī costae
4. ūnam costam
6. ūnā costā
1. ūnum os
2. ūnīus ossis
3. ūnī ossī
4. ūnum os
6. ūnō osse

Slovo nervus se skloňuje
Singulár
Plurál
1. nervus
2. nervī
3. nervō
4. nervum
6. nervō
1. nervī
2. nervōrum
3. nervīs
4. nervōs
6. nervīs

•Některé pádové koncovky jsou zcela stejné, jako u 1. deklinace (dativ a ablativ plurálu).
•Jiné se liší pouze tím, že tam, kde je u 1. deklinace „ženská“ samohláska a, je v 2.
deklinaci „mužské“ o nebo u.
•
•Týká se to těchto pádů
•akuzativ singuláru: vēnam x nervum
•ablativ singuláru: vēnā x nervō
•genitiv plurálu: vēnārum x nervōrum
•akuzativ plurálu: vēnās x nervōs
•
•U substantiv zakončených v nominativu singuláru na –er obvykle v kmeni mizí hláska e. Kmen od
slova cancer, cancrī m. – rakovina tedy zní cancr-.
•

Slovo se skloňuje
Singulár
Plurál
1. cancer
2. cancrī
3. cancrō
4. cancrum
5. cancrō
1. cancrī
2. cancrōrum
3. cancrīs
4. cancrōs
6. cancrīs

4.3 Skloňování substantiv 2. deklinace – neutra
• většinou končí v nominativu singuláru na –um.
•K výjimkám patří slova vīrus, ī n. – jed, nakažlivá látka, vir a vulgus, ī n. – lid.
•Vzor: slovo exemplum, ī n. – příklad
•Pro všechna neutra všech deklinací platí dvě pravidla
•1) Nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy stejné.
•2) Nominativ, a tudíž i akuzativ a vokativ plurálu končí u všech neuter všech deklinací na –a.
•V ostatních pádech mají neutra koncovky příslušné deklinace.
•
•

Neutra 2. deklinace mají tyto pádové koncovky
Singulár
Plurál
1. – um, (-us)
2. – ī
3. – ō
4. – um, (-us)
5. – um, (-us)
6. – ō
1. – a
2. – ōrum
3. – īs
4. – a
5. – a
6. – īs

Slovo exemplum – příklad se skloňuje
Singulár
Plurál
1. exemplum
2. exemplī
3. exemplō
4. exemplum
6. exemplō
1. exempla
2. exemplōrum
3. exemplīs
4. exempla
6. exemplīs

Slovo vīrus se bude skloňovat podle stejných pravidel
Singulár
Plurál
1. vīrus
2. vīrī
3. vīrō
4. vīrus
6. vīrō
1. vīra
2. vīrōrum
3. vīrīs
4. vīra
6. vīrīs

Rozdíly ve skloňování maskulin a neuter 2. deklinace na slovech
humerus, ī m. – pažní kost a
sternum, ī n. – hrudní kost.
Rozdílné koncovky jsou zvýrazněny
1. humerus x sternum
2. humerī - sternī
3. humerō - sternō
4. humerum - sternum
6. humerō - sternō
1. humerī x sterna
2. humerōrum - sternōrum
3. humerīs - sternīs
4. humerōs x sterna
6. humerīs - sternīs

4.4 Základní substantiva 2. deklinace
•antibioticum, ī n. – antibiotikum
•ātrium, iī n. – síň, předsíň
•auxilium, iī n. – pomoc
•calculus, ī m. – kámen, kamínek
•cancer, cancrī m. – rakovina
•capitulum, ī n. – hlavička
•cavum, ī n. – dutina
•cerebrum, ī n. – mozek
•cibus, ī m. – jídlo, pokrm
•circulus, ī m. – kruh
•collum, ī n. – krk
•corpusculum, ī n. – tělísko
•crānium, iī n. – lebka
•digitus, ī m. – prst
•discus, ī m. – kotouč, disk
•dorsum, ī n. – hřbet, záda
•endocardium, iī n. – srdeční nitroblána
•erythrocytus, ī m. – červená krvinka
•
•extractum, ī n. – výtažek, extrakt
•humerus, ī m. – kost pažní
•icterus, ī m. – žloutenka
•intestīnum, ī n. – střevo
•leucocytus, ī m. – bílá krvinka
•ligāmentum, ī n. – vaz
•locus, ī m. – místo
•manubrium, iī n. – rukověť, držadlo
•medicāmentum, ī n. – lék, léčivo
•medicus, ī m. – lékař
•membrum, ī n. – úd, končetina
•morbus, ī m. – nemoc
•mūsculus, ī m. – sval
•nāsus, ī m. – nos
•neonātus, ī m. – novorozenec
•nucleus, ī m. – jádro
•numerus, ī m. – číslo, počet
•oculus, ī m. – oko
•perīculum, ī n. – nebezpečí
•
phagocytus, ī m. – fagocyt
principium, iī n. – začátek, vznik, základ
rāmus, ī  m. – větev
receptum, ī n. – předpis, recept
rēctum, ī n. – konečník
remedium, iī n. – lék, léčivý prostředek
scalpellum, ī n. – skalpel
sceletum, ī n. – kostra, skelet
sēptum, ī n. – přepážka
signum, ī n. – znamení, příznak
spatium, iī n. – prostor, mezera
sternum, ī n. – hrudní kost
terminus, ī m. – hranice, konec, význam (termínú)
thrombocytus, ī m. – krevní destička, trombocyt
thrombus, ī m. – sražená krev v cévě, trombus
trepanum, ī n. – vrták
tūberculum, ī n. – hrbolek, vyvýšenina
typhus, ī m. – tyf
unguentum, ī n. – mast
uterus, ī m. – děloha
venēnum, ī n. – jed
ventriculus, ī m. – žaludek
vir, virī m. – muž
vīrus, ī n. – jed, nákazová látka, vir
vitium, iī n. – vada, chyba

5 Adjektiva podle 1. a 2. deklinace
•
•5.1 Úvod do latinských adjektiv
•5.2 Skloňování adjektiv podle 1. a 2. deklinace
•5.3 Základní adjektiva podle 1. a 2. deklinace
•

5.1 Úvod do latinských adjektiv
•Latina rozlišuje tři typy adjektiv: trojvýchodná, dvojvýchodná a jednovýchodná.
•
•Trojvýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru pro každý rod jiný tvar
•bonus, a, um – dobrý. Tvar bonus se tedy přidává k masculinům (medicus bonus – dobrý
doktor), bona k femininům (fēmina bona – dobrá žena), bonum k neutrům (īnstrumentum bonum – dobrý
přístroj). Trojvýchodná adjektiva odpovídají českým přídavným jménům tvrdým (vzor mladý, á, é).
•
•Dvojvýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru jeden společný
tvar pro maskulina a feminina, druhý pro neutra
•omnis, e – každý, všechen. Tvar omnis se přidává k maskulinům a femininům (omnis homō – každý
člověk, omnis fēmina – každá žena), tvar omne k neutrům (omne corpus – každé tělo). V češtině se
dvojvýchodná adjektiva nevyskytují.
•Jednovýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru jeden tvar pro všechny rody.
•latēns, latentis (gen. sg.) – skrytý: īnflammātiō latēns – skrytý zánět, morbus latēns – skrytá
nemoc, signum latēns – skrytý příznak. Jednovýchodná adjektiva odpovídají českým přídavným jménům
měkkým (vzor jarní).
•

5.2 Skloňování adjektiv podle 1. a 2. deklinace
•Adjektiva skloňovaná podle 1. a 2. deklinace jsou vždy trojvýchodná. V nominativu singuláru jsou
zakončena na -us, -a, -um nebo -er, -a, -um.
•hūmānus, a, um – lidský
•dexter, tra, trum – pravý
•
•Adjektivum přiřazujeme k substantivu na základě rodu substantiva. První tvar adjektiva podle 1. a
2. deklinace patří k maskulinům a skloňuje se jako maskulina 2. deklinace.
•mūsculus hūmānus – lidský sval
•
•

Singulár
Plurál
1. mūsculus hūmānus
2. mūsculī hūmānīī
3. mūsculō hūmānō
4. mūsculum hūmānum
6. mūsculō hūmānō
1. mūsculī hūmānī
2. mūsculōrum hūmānōrum
3. mūsculīs hūmānīs
4. mūsculōs hūmānōs
6. mūsculīs hūmānīs

Druhý tvar adjektiva podle 1. a 2. deklinace patří k femininům a skloňuje se podle 1. deklinace.
aorta hūmāna – lidská aorta

Singulár
Plurál
1. aorta hūmāna
2. aortae hūmānae
3. aortae hūmānae
4. aortam hūmānam
6. aortā hūmānā
1. aortae hūmānae
2. aortārum hūmānārum
3. aortīs hūmānīs
4. aortās hūmānās
6. aortīs hūmānīs

Třetí tvar adjektiva podle 1. a 2. deklinace patří k neutrům a skloňuje se jako neutra 2.
deklinace.
cerebrum hūmānum – lidský mozek
Singulár
Plurál
1. cerebrum hūmānum
2. cerebrī hūmānī
3. cerebrō hūmānō
4. cerebrum hūmānum
6. cerebrō hūmānō
1. cerebra hūmāna
2. cerebrōrum hūmānōrum
3. cerebrīs hūmānīs
4. cerebra hūmāna
6. cerebrīs hūmānīs

Na rozdíl od češtiny se tedy v latině stává
•že adjektivum a substantivum mají ve všech pádech stejné koncovky. Neplatí to pokaždé.
•Adjektivum se musí se substantivem shodovat v rodě, pádě a čísle, nikoli však v deklinaci.
•Např. slovo periodus, ī (období) patří do 2. deklinace, je však ženského rodu.
•Chceme-li ho spojit s adjektivem criticus, a, um (rozhodný, kritický), musíme zvolit tvar critica,
který patří k femininům.
•Periodus se tedy skloňuje podle 2. deklinace, critica podle 1. deklinace.

Singulár
Plurál
1. periodus critica
2. periodī criticae
3. periodō criticae
4. periodum criticam
6. periodō criticā
1. periodī criticae
2. periodōrum criticārum
3. periodīs criticīs
4. periodōs criticās
6. periodīs criticīs

5.3 Základní adjektiva podle 1. a 2. deklinace
•acūtus, a, um – akutní, prudce probíhající
•adultus, a, um – dospělý
•aegrōtus, a, um – nemocný
•anatomicus, a, um – anatomický
•angustus, a, um – úzký
•apertus, a, um – otevřený
•artēriōsus, a, um – tepenný
•benignus, a, um – nezhoubný
•bīlifer, era, erum – žlučovodný
•bilobātus, a, um – dvojlaločný
•bonus, a, um – dobrý
•certus, a, um – určitý, jistý
•ceter, a, um – ostatní
•coāgulātus, a, um – sražený
•compositus, a, um – složený
•congenitus, a, um – vrozený
•continuus, a, um – trvalý, souvislý
•convulsīvus, a, um – křečovitý
•criticus, a, um – rozhodný, kritický
•cutāneus, a, um – kožní
•
•dexter, tra, trum – pravý
•diūrēticus, a, um – močopudný, podporující činnost ledvin
•dubius, a, um – pochybný, nejistý
•dūrus, a, um – tvrdý
•externus, a, um – vnější
•extrāuterīnus, a, um – mimoděložní
•frigidus, a, um – chladný
•glutēus, a, um – hýžďový
•histologicus, a, um – vztahující se k tkáni,
• histologický
•hūmānus, a, um – lidský
•hūmidus, a, um – vlhký
•chirūrgicus, a, um – chirurgický
•chronicus, a, um – chronický, vleklý
•incarcerātus, a, um – uvězněný, uskřinutý
•hernia incarcerāta – uskřinutá kýla
•incertus, a, um – neurčitý, nejistý
•incomplētus, a, um – neúplný
•īnfectiōsus, a, um – infekční, nakažlivý
•īnfimus, a, um – nejnižší, nejdolejší
•infirmus, a, um – nepevný
•
integer, gra, grum – neporušený, úplný
internus, a, um – vnitřní
interosseus, a, um – mezikostní
intimus, a, um – nejvnitřnější
intrāvēnōsus, a, um - nitrožilní, do žíly
laesus, a, um – poškozený, porušený
lātus, a, um – široký
longus, a, um – dlouhý
magnus, a, um – velký
malignus, a, um – zhoubný
malus, a, um – zlý, špatný
māximus, a, um – největší
membrānāceus, a, um – blanitý, opatřený blanou
minimus, a, um – nejmenší
molestus, a, um – obtížný, těžký
multus, a, um – mnohý
necessārius, a, um – nutný
neglectus, a, um – zanedbaný
novus, a, um – nový
oblongātus, a, um – prodloužený
obscūrus, a, um – temný, tmavý
occultus, a, um – skrytý
opticus, a, um – zrakový, optický
optimus, a, um – nejlepší
osseus, a, um – kostní, kostěný
palliatīvus, a, um – zmírňující potíže, ale neodstraňující příčinu nemoci, paliativní
periculōsus, a, um – nebezpečný
perniciōsus, a, um – zhoubný
pessimus, a, um – nejhorší
postrēmus, a, um – poslední
profundus, a, um – hluboký
progressīvus, a, um – postupující, progresivní
prōvectus, a, um – pokročilý
proximus, a, um – nejbližší
rārus, a, um – řídký, vzácný
rēctus, a, um – přímý
sānātus, a, um – vyléčený, uzdravený
sinister, tra, trum – levý
subcutāneus, a, um – podkožní
suprēmus, a, um – nejvyšší, nejzazší
thōrācicus, a, um – hrudní
thyreoīdeus, a, um – štítný, týkající se štítné žlázy
tōtus, a, um – celý
trilobātus, a, um – trojlaločný
tūberculōsus, a, um – tuberkulózní
varius, a, um – různý, rozmanitý
vēnōsus, a, um – žilní, žilnatý
vērus, a, um – pravý, správný

6 Substantiva 3. deklinace
•
•6.1 Substantiva 3. deklinace - úvod
•6.2 Pravidelná substantiva 3. deklinace – maskulina a feminina
•6.3 Pravidelná substantiva 3. deklinace – neutra
•6.4 Stejnoslabičná substantiva
•6.5 Substantiva typu dens, dentis
•6.6 Nepravidelná neutra 3. deklinace
•6.7 Substantiva typu tussis
•6.8 Základní slovíčka 3. deklinace
•
•
•
•
•
•

6.1 Substantiva 3. deklinace - úvod
•Podle 3. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu singuláru koncovku –is.
Nominativ singuláru má různá zakončení, podle tohoto pádu tedy substantiva do 3. deklinace zařadit
nemůžeme.
•Mezi substantivy 3. deklinace jsou feminina, maskulina i neutra, nelze říci, že by nějaký rod
převažoval.
•U substantiv 3. deklinace se na rozdíl od 1. a 2. deklinace kmen většinou od tvaru nominativu
singuláru liší. Je proto důležité se naučit oba tvary! Při zapamatování kmene nám často pomůže
čeština. Latinská slova totiž většinou přecházela do jiných jazyků prostřednictvím kmene, nikoli
genitivu singuláru.
•
•Např.: regiō – kraj, krajina, gen. sg. regiōnis, kmen je regiōn-, proto říkáme regionální, ne
regiální.
•dēns – zub, gen. sg. dentis, kmen je dent-, proto říkáme dentální, ne densální.
•lēx – zákon, gen. sg. legis, kmen je leg-, proto říkáme legislativa, ne lexislativa.
•

6.2 Pravidelná substantiva 3. deklinace – maskulina a feminina
•Jako vzor pro pravidelná maskulina a feminina 3. deklinace použijeme slova pulmō, ōnis m. – plíce.
•
•Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u substantiv 3.
deklinace tyto koncovky:
•
•

Singulár
Plurál
1. různé koncovky
2. – is
3. – ī
4. – em
5. – 1.
6. – e
1. – ēs
2. – um
3. – ibus
4. – ēs
5. – ēs
6. – ibus

Pulmō se skloňuje
Singulár
Plurál
1. pulmō
2. pulmōnis
3. pulmōnī
4. pulmōnem
6. pulmōne
1. pulmōnēs
2. pulmōnum
3. pulmōnibus
4. pulmōnēs
6. pulmōnibus

Feminina 3. deklinace se skloňují stejně jako maskulina
Cartilāgō, inis f. – chrupavka se skloňuje
Singulár
Plurál
1. cartilāgō
2. cartilāginis
3. cartilāginī
4. cartilāginem
6. cartilāgine
1. cartilāginēs
2. cartilāginum
3. cartilāginibus
4. cartilāginēs
6. cartilāginibus

6.3 Pravidelná substantiva 3. deklinace – neutra
•Neutra 3. deklinace se skloňují stejně jako maskulina a feminina, řídí se však pravidly platnými
pro všechna neutra všech deklinací. Nominativ, akuzativ a vokativ singuláru má stejný tvar, v
nominativu, akuzativu a vokativu plurálu je koncovka -a.
•
•Slovo corpus, oris n. – tělo se skloňuje takto:
•

Corpus, oris n. – tělo se skloňuje
Singulár
Plurál
1. corpus
2. corporis
3. corporī
4. corpus
6. corpore
1. corpora
2. corporum
3. corporibus
4. corpora
6. corporibus

Rozdíly mezi skloňováním maskulin a feminin 3. deklinace a neuter 3. deklinace ukazuje následující
tabulka.
Zvýrazněny jsou odlišné koncovky (kromě nominativu singuláru)
Singulár
Plurál
1. pulmō - corpus
2. pulmōnis – corporis
3. pulmōnī – corporī
4. pulmōnem x corpus
6. pulmōne – corpore
1. pulmōnēs x corpora
2. pulmōnum – corporum
3. pulmōnibus – corporibus
4. pulmōnēs x corpora
6. pulmōnibus – corporibus

6.4 Stejnoslabičná substantiva
•Substantiva 3. deklinace, která mají
•v nominativu i genitivu singuláru stejný počet slabik, se nazvývají stejnoslabičná.
•Často končí v nominativu singuláru na -is a mají stejný tvar v nominativu i genitivu singuláru.
•Skloňují se stejně jako ostatní substantiva 3. deklinace, pouze v genitivu plurálu mají
koncovku -ium.
•
•

Pelvis, is f. – pánev se skloňuje
Singulár
Plurál
1. pelvis
2. pelvis
3. pelvī
4. pelvem
6. pelve
1. pelvēs
2. pelvium
3. pelvibus
4. pelvēs
6. pelvibus

6.5 Substantiva typu dens, dentis
•Substantiva 3. deklinace, jejichž kmen končí na dvě souhlásky, se skloňují pravidelně podle 3.
deklinace, pouze v genitivu plurálu mají koncovku -ium.

Dēns, tis m. – zub se skloňuje
Singulár
Plurál
1. dēns
2. dentis
3. dentī
4. dentem
6. dente
1. dentēs
2. dentium
3. dentibus
4. dentēs
6. dentibus

6.6 Nepravidelná neutra 3. deklinace
•Neutra 3. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -e, -al nebo -ar, mají tyto odlišnosti: v
ablativu singuláru je koncovka -ī, nominativ, akuzativ a vokativ plurálu končí na -ia, genitiv
plurálu na -ium.
•Rozdíl mezi skloňováním pravidelných neuter 3. deklinace a neuter na -e, -al, -ar ukazuje
následující tabulka. Zvýrazněné jsou odlišné koncovky (kromě nominativu a akuzativu singuláru).
•

Singulár
Plurál
1. corpus – animal
2. corporis – animālis
3. corporī – animālī
4. corpus – animal
6. corpore x animālī
1. corpora x animālia
2. corporum x animālium
3. coroporibus – animālibus
4. corpora x animālia
6. corporibus x animālibus

6.7 Substantiva typu tussis
•Některá stejnoslabičná substantiva 3. deklinace mají v akuzativu singuláru koncovku -im,
v ablativu singuláru koncovku -ī. Pokud tvoří plurál, mají v genitivu plurálu koncovku -ium, jako
všechna stejnoslabičná substantiva 3. deklinace. Jinak se skloňují pravidelně.
•Z lékařských výrazů jsou to např. tato slova:
•febris, is f. – horečka
•tussis, is f. – kašel
•sitis, is f. – žízeň
•

Singulár
Plurál
1. febris
2. febris
3. febrī
4. febrim
6. febrī
1. febrēs
2. febrium
3. febribus
4. febrēs
6. febribus

6.8 Základní slovíčka 3. deklinace
•abductor, ōris m. – odtahovač (sval)
•ablātiō, ōnis f. – odnětí
•ablātiō placentae – odloučení placenty
•accelerātiō, ōnis f. – zrychlení
•adductor, ōris m. – přitahovač (sval)
•āēr, āēris m. – vzduch
•aetās, ātis f. – věk
•ampūtātiō, ōnis f. – amputace
•anamnēsis, is f. – anamnéza
•animal, ālis n. – živočich
•apex, apicis m. – hrot, vrchol
•appendix, icis f. – přívěsek
•articulātiō, ōnis f. – kloub
•auris, is f. – ucho
•auscultātiō, ōnis f. – vyšetření poslechem
•canālis, is m. – kanál, trubice, průchod
•
•caput, itis n. – hlava
•carcinōma, atis n. – rakovina, karcinom
•cartilāgō, inis f. – chrupavka
•cavitās, ātis f. – dutina
•circulātiō, ōnis f. – oběh, cirkulace
•contractiō, ōnis f. – smršťování, stáhnutí
•cor, cordis n. – srdce
•corpus, oris n. – tělo
•crūs, ūris n. – bérec
•cūrātiō, ōnis f. – ošetřování, léčení
•dēformitās, ātis f. – znetvoření, deformita
•dēns, dentis m. – zub
•dislocātiō, ōnis f. – posunutí, přemístění, dislokace
•dolor, ōris m. – bolest
•dosis, is f. – dávka
•dysfūnctiō, ōnis f. – porušená činnost, dysfunkce
•exāminātiō, ōnis f. – vyšetřování
•
exspīrātiō, ōnis f. – vydechování
febris, is f. – horečka
femur, oris n. – stehenní kost
fīnis, is m. – konec
flexor, ōris m. – ohybač (sval)
forāmen, āminis n. – otvor
forceps, cipis m. f. – kleště
fragilitās, ātis f. – křehkost, lomivost
fūnctiō, ōnis f. – funkce
gastrītis, ītidis f. – zánět žaludku
graviditās, ātis f. – těhotenství
homō, inis m. – člověk
hypertēnsiō, ōnis f. – vysoký tlak, hypertense
īlia, ium – slabiny
immūnitās,ātis f. – imunita
īnfectiō, ōnis f. – infekce
inflammātiō, ōnis f. – zánět
iniectiō, ōnis f. – injekce
inspīrātiō, ōnis f. – vdechování
interruptiō, ōnis f. – přerušení, interupce
lac, tis n. – mléko
laesiō, ōnis f. – poškození
lapis, lapidis m. – kámen
latus, eris n. – bok, strana
levātor, oris m. – zdvihač (sval)
lēx, lēgis f. – zákon
lēge artis – podle předpisu, dosl. podle pravidel umění, řemesla
liquor, ōris m. – tekutina
luxātiō, ōnis f. – vymknutí, vykloubení, luxace
malformātiō, ōnis f. - znetvoření
māter, tris f. – matka
mēnsis, is m. – měsíc
mors, tis f. – smrt

•nephrītis, ītidis f. – zánět ledvin
•obēsitās, ātis f. – obezita
•operātiō, ōnis f. – operace
•oppositiō, ōnis f. – opačná poloha, poloha proti něčemu
•ōs, ōris n. – ústa
•os, ossis n. – kost
•palpātiō, ōnis f. – vyšetřování pohmatem
•pariēs, etis f. – stěna
•pars, tis f. – část, díl
•pectus, oris n. – hruď, hrudník, prsa
•pelvis, is f. – pánev
•percussiō, ōnis f. – poklep, vyšetřování poklepem
•pēs, pedis m. – noha
•positiō, ōnis f. – poloha, pozice
•pulmō, ōnis m. – plíce
•pūs, pūris n. – hnis
•rādīx, īcis f. – kořen
•
•rēn, rēnis m. – ledvina
•respīrātiō, ōnis f. – dýchání
•respīrātor, ōris m. – dýchací přístroj
•rubor, ōris m. – zčervenání, zarudnutí
•sānātiō, ōnis f. – vyléčení
•sanguis,inis m. – krev
•sectiō, ōnis f. – řez, sekce
•senectūs, ūtis f. – stáří
•sitis, is f. – žízeň
•suspīciō, ōnis f. – podezření
•tempus, oris n. – čas, doba
•tempora, um n. – spánky, skráně
•thōrāx, ācis m. – hrudník
•trānsfūsiō, ōnis f. – transfúze
•tūber, eris n. – hrbol, výběžek
•tumor, ōris m. – nádor, zduření
•tussis, is f. – kašel
•ulcus, eris n. – vřed
•ūrocystis, is f. – močový měchýř
•valētūdō, inis f. – zdraví
•vās, vāsis n. – céva
•vulnus, eris n. – rána, poranění
•

7 Adjektiva 3. deklinace
•
•7.1 Úvod do adjektiv 3. deklinace
•7.2 Trojvýchodná adjektiva
•7.3 Dvojvýchodná adjektiva
•7.4 Jednovýchodná adjektiva
•7.5 Nahrazování adjektiv přívlastkem neshodným
•7.6 Základní adjektiva 3. deklinace

7.1 Úvod do adjektiv 3. deklinace
•Adjektiva 3. deklinace mohou být jednovýchodná, dvojvýchodná i trojvýchodná. Trojvýchodná končí
v nominativu singuláru vždy na -er, -is, -e, dvojvýchodná na -is, e, jednovýchodná mají v
nominativu singuláru různé koncovky.
•
•Tvar zakončený na -is je vždy zároveň genitivem singuláru společným pro všechny rody. Máme-li
např. trojvýchodné adjektivum celer, celeris, celere – rychlý, bude znít genitiv singuláru u
každého rodu celeris. U dvojvýchodného adjektiva brevis, e – krátký, bude genitiv singuláru všech
tří rodů brevis.
•
•Stejně jako u všech ostatních substantiv a adjektiv vytvoříme odtržením koncovky -is od genitivu
singuláru kmen slova. K němu pak při skloňování přidáváme koncovky 3. deklinace s těmito výjimkami:
•Ablativ singuláru má u adjektiv 3. deklinace koncovku -ī
•Genitiv plurálu má u adjektiv 3. deklinace koncovku -ium
•Nominativ, akuzativ a vokativ plurálu neuter má u adjektiv 3. deklinace koncovku -ia.
•
•Adjektiva 3. deklinace v neutru mají zcela totožné skloňování se substantivy zakončenými na -e,
-al, -ar.
•

7.2 Trojvýchodná adjektiva
•
•Trojvýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru pro každý rod jiný tvar.
•ācer, ācris, ācre – ostrý, prudký
•dolor ācer – ostrá bolest
•febris ācris – prudká horečka
•īnstrūmentum ācre – ostrý nástroj
•

Spojení dolor ācer se skloňuje takto (označené jsou rozdílné koncovky substantiv a adjektiv 3.
deklinace)
Singulár
Plurál
1. dolor ācer
2. dolōris ācris
3. dolōrī ācrī
4. dolōrem ācrem
6. dolōre ācrī
1. dolōrēs ācrēs
2. dolōrum ācrium
3. dolōribus ācribus
4. dolōrēs ācrēs
6. dolōribus ācribus

Stejným způsobem se skloňuje spojení febris ācris (febris má některé koncovky nepravidelné a navíc
patří ke stejnoslabičným substantivům, proto zde rozdíly nejsou označeny):
Singulár
Plurál
1. febris ācris
2. febris ācris
3. febrī ācrī
4. febrim ācrem
6. febrī ācrī
1. febrēs ācrēs
2. febrium ācrium
3. febribus ācribus
4. febrēs ācrēs
6. febribus ācribus

•Ācre je tvar pro neutra, skloňuje se proto stejně jako ostatní adjektiva 3. deklinace, dodržuje
však pravidla platná pro všechna neutra: nominativ a akuzativ mají stejný tvar, nominativ a
akuzativ plurálu končí na -a, resp. -ia.
•
•Na spojení īnstrūmentum ācre si navíc připomeňme, že adjektiva nemají žádný vliv na deklinaci
substantiva. Pokud tedy spojujeme např. substantivum 2. deklinace s adjektivem 3. deklinace, bude
se každé slovo skloňovat podle své deklinace. Adjektiva a substantiva se musí shodovat v rodě,
čísle a pádě, ale deklinace, a tudíž pádová koncovka může být různá.
•

Singulár
Plurál
1. īnstrūmentum ācre
2. īnstrūmentī ācris
3. īnstrūmentō ācrī
4. īnstrūmentum ācre
6. īnstrūmentō ācrī
1. īnstrūmenta ācria
2. īnstrūmentōrum ācrium
3. īnstrūmentīs ācribus
4. īnstrūmenta ācria
6. īnstrūmentīs ācribus

7.3 Dvojvýchodná adjektiva
•Dvojvýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru dva tvary: první pro maskulina a feminina,
druhý pro neutra
•omnis, e – každý, všechen
•omnis homō – každý člověk
•omnis fēmina – každá žena
•omne corpus – každé tělo
•

Celé skloňování přináší následující tabulka. Barevně jsou označené ty koncovky adjektiva, v nichž
se liší neutra od maskulin a feminin:
•

Singulár
Plurál
1. omnis homō, fēmina x omne corpus
2. omnis hominis, fēminae, corporis
3. omnī hominī, fēminae, corporī
4. omnem hominem, fēminam x omne corpus
6. omnī homine, fēminā, corpore
1. omnēs hominēs, fēminae x omnia corpora
2. omnium hominum, fēminārum, corporum
3. omnibus hominibus, fēminīs, corporibus
4. omnēs hominēs, fēminās x omnia corpora
6. omnibus hominibus, fēminīs, corporibus

•Dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace jsou v lékařské terminologii nejpočetnější. Velmi často se
tvoří od kmene substantiv pomocí přípon -ālis, -āle, event. -āris, -āre:
•frōns – čelo, frontālis, e – čelní
•pulmō – plíce, pulmōnālis, e – plicní
•crānium – lebka, crāniālis, e – lebeční
•

•Některé výrazy používané v lékařské terminologii jsou vlastně komparativem (druhým stupněm)
adjektiv. Jde o dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace, která mají v nominativu singuláru dva tvary,
první, zakončený na -ior, pro maskulina a feminina, druhý, zakončený na -ius, pro neutra:
•maior, maius – větší
•dolor maior – větší bolest
•vertebra maior – větší obratel
•cor maius – větší srdce
•

•Genitiv singuláru, společný pro všechny rody, se u těchto adjektiv tvoří od prvního tvaru
prodloužením samohlásky a přidáním koncovky -is:
•Maior, maius – gen. sg. maiōris.
•
•Odtržením koncovky vznikne kmen, k němuž se u těchto adjektiv přidávají koncovky pravidelných
substantiv 3. deklinace. V ablativu singuláru proto mají koncovku -e, v genitivu plurálu -um,
v nominativu, akuzativu a vokativu neuter -a.
•

Singulár
Plurál
1. maior, maius
2. maiōris
3. maiōrī
4. maiōrem, maius
6. maiōre
1. maiōrēs, maiōra
2. maiōrum
3. maiōribus
4. maiōrēs, maiōra
6. maiōribus

Srovnání skloňování pravidelných dvojvýchodných adjektiv 3. deklinace a komparativů přináší
následující tabulka.
Odlišné koncovky (s výjimkou nominativu singuláru a akuzativu singuláru neutra) jsou vyznačeny.
ingulár
Plurál
1. maior, maius - brevis, e
2. maiōris - brevis
3. maiōrī - brevī
4. maiōrem, maius - brevem, breve
6. maiōre x brevī
1. maiōrēs, maiōra x brevēs, brevia
2. maiōrum x brevium
3. maiōribus - brevibus
4. maiōrēs, maiōra x brevēs, brevia
6. maiōribus - brevibus

7.4 Jednovýchodná adjektiva
•Jednovýchodná adjektiva mají v nominativu singuláru stejný tvar pro všechny tři rody. Druhý tvar
uváděný ve slovníkovém zápisu je genitiv singuláru.
•
•intermittēns, entis – přerušovaný, střídavý
•dolor intermittēns – přerušovaná bolest
•febris intermittēns – přerušovaná horečka
•asthma intermittēns – intermitentní astma
•
•Celé skloňování přináší následující tabulka. Protože maskulina a feminina mají stejné koncovky,
uvádíme jen spojení dolor intermittēns, a pouze v pádech, kde se neutra od maskulin a feminin liší,
také neutrum (asthma). Odlišné koncovky adjektiv jsou barevně označeny:
•

Singulár
Plurál
1. dolor intermittēns
2. dolōris intermittentis
3. dolōrī intermittentī
4. dolōrem intermittentem
    x asthma intermittēns
6. dolōre intermittentī
1. dolōrēs intermittentēs
     x (asthmata) intermittentia
2. dolōrum intermittentium
3. dolōribus intermittentibus
4. dolōrēs intermittentēs
     x (asthmata) intermittentia
6. dolōribus intermittentibus

7.5 Nahrazování adjektiv přívlastkem neshodným
•Mnohá adjektiva, která vyjadřují přivlastňovací vztah, lze v latině vyjádřit pomocí přívlastku
neshodného, tedy dvou na sobě závislých substantiv. Zatímco adjektivum se musí shodovat se
substantivem v rodě, čísle a pádě, u přívlastku neshodného to, stejně jako v češtině, neplatí:
•dutina lebeční, cavitās crāniālis (nominativ singuláru) x dutina lebky, cavitās crāniī (první
substantivum v nominativu singuláru, druhé v genitivu singuláru).
•
•Při spojování s předložkami nebo obecně při převádění do jiných pádů je proto třeba si uvědomit,
jestli se jedná o přívlastek shodný (substantivum + adjektivum) nebo přívlastek neshodný
(substantivum + substantivum). U přívlastku neshodného si musíme dát pozor na to, které ze
substantiv se vztahuje k předložce, které k prvnímu substantivu, a podle toho použít správný pád.
•
•

•Přívlastek shodný: v dutině lebeční, in cavitāte crāniālī. Substantivum i adjektivum jsou ve
stejném pádě. Pád substantiva je určen předložkou, což je v tomto případě v obou jazycích
ablativ, adjektivum musí být ve stejném pádě jako substantivum.
•
•Přívlastek neshodný: v dutině lebky, in cavitāte crāniī. Pád prvního substantiva je
určen předložkou, v tomto případě v obou jazycích opět ablativem, pád druhého substantiva závisí na
vztahu k prvnímu substantivu: v dutině "čeho", lebky, v obou jazycích je genitiv singuláru.
•
•Podobně: do dutiny lebeční, in cavitātem crāniālem x do dutiny lebky, in cavitātem crāniī.
•Latina někdy spíše použije přívlastek neshodný i tam, kde čeština dává přednost shodnému:
•oční koule x bulbus oculī (doslova bulva oka)
•blízko oční koule x prope bulbum oculī (doslova blízko oční koule)
•v oční kouli x in bulbō oculī (doslova v bulvě oka).
•
•
•

7.6 Základní adjektiva 3. deklinace
•abdominālis, e – břišní
•abdūcēns, entis – odvádějící
•abnormālis, e – nenormální
•ācer, ācris, ācre – ostrý, prudký
•adiuvāns, antis – pomáhající, zesilující
•aequālis, e – stejný, rovnocenný
•afferēns, entis – přinášející, přívodný, přivádějící
•ascendēns, entis – vzestupný, vzestupující
•biceps, bicipitis – dvojhlavý
•brevis, e - krátký
•bronchiālis, e – průduškový
•capitālis, e – hlavový
•cardinālis, e – základní, hlavní
•celer, celeris, celere – rychlý
•cerebrospīnālis, e – mozkomíšní
•cervicālis, e – krční
•clāviculāris, e – klíční
•commūnis, e – společný, obecný
•crāniālis, e – lebeční
•
•dēscendēns, entis – sestupující, sestupný
•difficilis, e – obtížný
•duplex, icis – dvojitý, zdvojený
•efferēns, entis – odvádějící, odvodný, vývodný
•exterior, ius – vnější
•facilis, e – snadný
•febrilis, e – horečnatý
•flūctuāns, antis – volný, pohyblivý
•fragilis, e – křehký
•frequēns, entis – častý, rychlý
•frontālis, e – čelní
•immōbilis, e – nepohyblivý
•īnferior, ius – nižší, dolní
•inguinālis, e – tříselný, slabinový
•inoperābilis, e – neoperovatelný
•insānābilis, e – nevyléčitelný
•interior, ius – vnitřní
•
intermittēns – přerušovaný, střídavý
intrāmusculāris, e – nitrosvalový, do svalu
latēns, entis – skrytý, latentní
laxāns, antis – projímavý
lētālis, e – smrtelný
lumbālis, e – bederní
maior, maius – větší
medullāris, e – dřeňový
melior, melius – lepší
minor, minus – menší
mollis, e – měkký, jemný
nātūrālis, e – přirozený
occipitālis, e – týlní
omnis, e – všechen
oppōnēns, entis – protilehý, protistojící
pār, paris – stejný
pectorālis, e – hrudní, prsní
peior, peius – horší
permanēns, entis – stálý, trvalý
persistēns, entis – přetrvávající
posterior, ius – pozdější
praecox, cocis – předčasný
praesēns, entis – přítomný
prior, ius – přednější
pulmōnālis, e – plicní
recēns, entis – čerstvý, silný
recurrēns, entis - zpětný, návratný
rēnālis, e – ledvinový
sacrālis, e – křížový
simplex, icis – jednoduchý, obyčejný
sternālis, e – hrudní
spīnālis, e – páteřní, míšní
superior, ius - horní
teres, etis – oblý, hladký
triceps, cipitis – trojhlavý (sval)
triplex, icis – trojitý
ulterior, ius – zadní
ūrogenitālis, e – močopohlavní
ūtilis, e – užitečný, prospěšný

8. Substantiva 4. a 5. deklinace
•
•8.1 Substantiva 4. deklinace
•8.2 Substantiva 5. deklinace
•8.3 Základní substantiva 4. a 5. deklinace
•

8.1 Substantiva 4. deklinace
•
•
•Podle 4. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu singuláru koncovku –ūs. Jsou to
převážně maskulina nebo neutra, výjimečně feminina. Maskulina a feminina mají v nominativu
singuláru koncovku -us, neutra -ū. Charakteristickou samohláskou pro 4. deklinaci je -u.
•
•Je třeba dát si pozor na možnou záměnu se substantivy 2. deklinace a některými neutry 3.
deklinace, která končí v nominativu singuláru také na -us. Rozhodující je genitiv singuláru, -ī pro
2. deklinaci, -is pro 3. deklinaci, -ūs pro 4. deklinaci.
•Jako vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace použijeme slova status, ūs m. – stav.
•
•Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u substantiv 4.
deklinace (resp. maskulin a feminin) tyto koncovky:
•

Singulár
Plurál
1. – us
2. – ūs
3. – uī
4. – um
5. – us
6. – ū
1. – ūs
2. – uum
3. – ibus
4. – ūs
5. – ūs
6. – ibus

Slovo manus se skloňuje
Singulár
Plurál
1. status
2. statūs
3. statuī
4. statum
6. statū
1.  statūs
2.  statuum
3.  statibus
4.  statūs
6.  statibus

Jako vzor pro neutra 4. deklinace
použijeme slovo genū, ūs n. – koleno, které se skloňuje takto:

•Neutra 4. deklinace mají v dativu singuláru koncovku -ū. Jinak se skloňují stejně jako maskulina a
feminina, řídí se však pravidly platnými pro všechna neutra všech deklinací. Nominativ, akuzativ a
vokativ singuláru má stejný tvar, v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu je koncovka -a.
•
•Jako vzor pro neutra 4. deklinace použijeme slovo genū, ūs n. – koleno, které se skloňuje takto:
•

8.2 Substantiva 5. deklinace
•Podle 5. deklinace se skloňují substantiva, která mají v genitivu
singuláru koncovku –eī (substantiva, kde před -ēs předchází souhláska, rēs, reī - věc)
nebo -ēī (substantiva, kde před -ēs předchází samohláska, diēs, diēī – den). Charakteristickou
samohláskou 5. deklinace je -ē nebo -e. Kromě délky této samohlásky se skloňování obou uvedených
typů substantiv nijak neliší.
•Všechna substantiva 5. deklinace jsou feminina, s výjimkou slova diēs – den, které je ve
fyzikálním významu (24 hodin) maskulinum (diēs longus – dlouhý den), ve významu lhůta femininum
(diēs certa – určitý den).
•Jako vzor pro substantiva 5. deklinace použijeme slova rēs, reī f. – věc.
•

Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž u substantiv 5.
deklinace přidáváme tyto koncovky
Singulár
Plurál
1. – ēs
2. – eī, (ēī)
3. – eī, (ēī)
4. – em
5. – ēs
6. – ē
1. – ēs
2. – ērum
3. – ēbus
4. – ēs
5. – ēs
6. – ēbus

Slovo rēs se skloňuje
Singulár
Plurál
1. rēs
2. reī
3. reī
4. rem
6. rē
1.  rēs
2.  rērum
3.  rēbus
4.  rēs
6.  rēbus

8.3 Základní substantiva 4. a 5. deklinace
•abortus, ūs m. – potrat
•abscessus, ūs m. – hlíza, absces
•audītus, ūs m. – sluch
•cariēs, ēī f. – kaz
•collāpsus, ūs m. – zhroucení, kolaps
•cursus. ūs m. – běh, průběh
•dēcubitus, ūs m. – proleženina
•dēfectus, ūs m. – vada, porucha
•diēs, ēī m. – den
•ductus, ūs m. – vývod, průduch, průchod
•exitus, ūs m. – zánik, smrt
•faciēs, ēī f. – tvář, obličej, plocha, strana
•genū, ūs n. – koleno
•gustus, ūs m. – chuť
•īnfarctus, ūs m. – infarkt
•manus, ūs f. – ruka
•olfactus, ūs m. – čich
•partus, ūs m. – porod
•pulsus, ūs m. – tep, puls
•
•rēs, reī f. – věc
•scabiēs, ēī f. – svrab
•sēnsus, ūs m. – smysl
•speciēs, ēī f. – druh, vzhled
•spīritus, ūs m. – duch, dech, líh
•status, ūs m. – stav
•tāctus, ūs m. – hmat
•vīsus, ūs m. – zrak
•

9 Číslovky
•

•9.1 Skloňování řadových číslovek
•Přejít
•9.2 Úvod do latinských základních číslovek
•Přejít
•9.3 Skloňování číslovek 1-3
•

9.1 Skloňování řadových číslovek
•Latinské řadové číslovky od 1 do 10 jsou tyto:
•prīmus, a, um
•secundus, a, um
•tertius, a, um
•quārtus, a, um
•quīntus, a, um
•sextus, a, um
•septimus, a, um
•octāvus, a, um
•nōnus, a, um
•decimus, a, um
•

•Latinské řadové číslovky se skloňují jako adjektiva podle 1. a 2. deklinace. První tvar číslovky
patří k maskulinům a skloňuje se jako maskulina 2. deklinace:
•dēns prīmus – první zub
•Druhý tvar číslovky patří k femininům a skloňuje se podle 1. deklinace:
•costa prīma – první žebro
•Třetí tvar číslovky patří k neutrům a skloňuje se jako neutra 2. deklinace:
•signum prīmum – první příznak
•
•

Stejně jako adjektiva i řadové číslovky se musí s příslušným substantivem shodovat v rodě, pádě a
čísle, deklinace může být rozdílná:
costa prīma
2. costae prīmae
3. costae prīmae
4. costam prīmam
6. costā prīmā
atd.
1. dēns prīmus
2. dentis prīmī
3. dentī prīmō
4. dentem prīmum
6. dente prīmō
atd.

U neuter platí stejná pravidla jako u všech neuter všech deklinací. Nominativ a akuzativ jsou
stejné, nominativ a akuzativ plurálu má koncovku -a:
první příznaky – signa prīma

9.2 Úvod do latinských základních číslovek
•Základní latinské číslovky 1–10 jsou tyto:
•ūnus, a, um
•duo, duae, duo
•trēs, tria
•quattuor
•quīnque
•sex
•septem
•octō
•novem
•decem
•
•Číslovky 1–3 se skloňují, ostatní jsou nesklonné.
•
•Stejně jako řadové i základní číslovky jsou v latině chápány jako adjektiva. Ačkoliv se tedy od
čísla čtyři neskloňují, substantiva s nimi spojená jsou v takovém pádě, jaký vyžaduje vazba:
•quīnque vertebrae – nominativ plurálu x čeština: pět obratlů (genitiv plurálu)
•circum quīnque vertebrās – akuzativ plurálu, protože předložka circum se pojí s tímto pádem x
čeština: kolem pěti obratlů (číslovka i substantivum jsou v genitivu)
•sine quīnque vertebrīs – ablativ plurálu, protože předložka sine se pojí s tímto pádem x čeština:
bez pěti obratlů (číslovka i substantivum jsou v genitivu)
•
•
•

9.3 Skloňování číslovek 1-3
•Číslovka ūnus, ūna, ūnum se skloňuje jako adjektivum podle 1. a 2. deklinace.
V genitivu mají všechny rody stejný tvar ūnīus, v dativu ūnī. Jinak patří tvar ūnus k maskulinům a
skloňuje se jako maskulina 2. deklinace, tvar ūna k femininům a skloňuje se podle 1. deklinace,
tvar ūnum k neutrům a skloňuje se jako neutra 2. deklinace:
•
•
 ūnus mūsculus
2. ūnīus mūsculī
3. ūnī mūsculō
4. ūnum mūsculum
6. ūnō mūsculō
1. ūna costa
2. ūnīus costae
3. ūnī costae
4. ūnam costam
6. ūnā costā
1. ūnum os
2. ūnīus ossis
3. ūnī ossī
4. ūnum os
6. ūnō osse

Číslovka duo, duae, duo je v zásadě trojvýchodným adjektivem.
První tvar patří k maskulinům (duo mūsculī – dva svaly), druhý k femininům (duae costae – dvě
žebra), třetí k neutrům (duo ossa – dvě kosti). Ve skloňování kombinuje koncovky 1., 2. a 3.
deklinace.
1. duo mūsculī
2. duōrum mūsculōrum
3. duōbus mūsculīs
4. duōs mūsculōs
6. duōbus mūsculīs
1. duae costae
2. duārum costārum
3. duābus costīs
4 duās costās
6. duābus costīs
1. duo ossa
2. duōrum ossium
3. duōbus ossibus
4. duo ossa
6. duōbus ossibus

Číslovka trēs, tria se skloňuje jako dvojvýchodné adjektivum 3. deklinace v plurálu.
Tvar trēs je společný pro maskulina a feminina (trēs dentēs – tři zuby, trēs costae – tři žebra),
tvar tria je pro neutra (tria ossa – tři kosti).

trēs dentēs, costae
2. trium dentium, costārum
3. tribus dentibus, costīs
4. trēs dentēs, costās
6. tribus dentibus, costīs
1. tria ossa
2. trium ossium
3. tribus ossibus
4. tria ossa
6. tribus ossibus

10. Předložky
•
10.1 Úvod do latinských předložek
•Přejít
•10.2 Předložky se 4. pádem
•Přejít
•10.3 Předložky se 6. pádem
•Přejít
•10.4 Předložky se 4. a 6. pádem
•

10.1 Úvod do latinských předložek
•Na rozdíl od češtiny, ve které se po předložce můžeme setkat prakticky s jakýmkoli pádem kromě
nominativu a vokativu, se latinské předložky (až na několik málo výjimek) pojí pouze
s akuzativem nebo s ablativem. U každé předložky je tedy nutné se naučit, který z těchto dvou pádů
k ní patří, a při spojování latinského substantiva s předložkou si nelze pomáhat češtinou.
•
•Předložkové vazby se totiž v obou jazycích často liší:
•bez bolesti (genitiv) x sine dolōre (ablativ)
•proti horečce (dativ) x contrā febrim (akuzativ)
•po nemoci (ablativ) x post morbum (akuzativ)
•
•

10.2 Předložky se 4. pádem
•
•Základní předložky, které se pojí s akuzativem, jsou tyto:
•ad – k; ad vēnam – k žíle
•ante – před; ante rēnem – před ledvinou
•apud – u; apud cor – u srdce
•circum, circā – okolo; circum digitum – kolem prstu
•contrā – proti; contrā tussim – proti kašli
•extrā – mimo; extrā uterum – mimo dělohu
•infrā – dole, pod; infrā scapulam – pod lopatkou
•inter – mezi; inter musculōs – mezi svaly
•intrā – v, uvnitř; intrā crānium – uvnitř lebky
•per – skrz, přes; per ōs – ústy, orálně
•post – po; post operātiōnem – po operaci
•prope – blízko; prope ventrīculum – blízko žaludku
•propter – kvůli; propter fractūram – kvůli zlomenině
•super, suprā – nad, na; super tībiam – nad holenní kostí
•

10.3 Předložky se 6. pádem
•Základní předložky, které se pojí s ablativem, jsou tyto:
•ā, ab, abs – od; Tvar ā se používá před souhláskou, ab před samohláskou, abs před některými
souhláskami.
•ā corde  – od srdce, ab oculō – od oka
•cum – s; cum sanguine – s krví
•dē – o, z (ve směru shora dolů, z povrchu pryč); dē caelō – z nebe (dolů)
•ē, ex – z, ze (ve směru zevnitř ven).
•ē ventrīculō – ze žaludku, ex uterō – z dělohy
•sine – bez; sine rēne – bez ledviny
•

10.4 Předložky se 4. a 6. pádem
•Dvě latinské předložky, in – do, v a sub – pod, se mohou pojit s akuzativem i s ablativem.
•
•Ve spojení s akuzativem odpovídají na otázku kam.
•in vēnam – do žíly
•in oculum – do oka
•in cor – do srdce
•sub scapulam – pod lopatku
•sub sternum – pod hrudní kost
•sub femur – pod stehenní kost
•
•Ve spojení s ablativem odpovídají na otázku kde.
•in vēnā – v žíle
•in oculō – v oku
•in corde – v srdci
•sub scapulā – pod lopatkou
•sub sternō – pod hrudní kostí
•sub femore – pod stehenní kostí
•

11 Základní latinské předpony
•11.1 Předpony ad-, a-
•11.2 Předpony in-, im-
•11.3 Předpony dē-, ē-
•
•11.4 Předpony odvozené od předložek cum, sub a super
•
•11.5 Předpony inter-, infra-, intra-
•
•Při tvoření slov latina hojně využívá předpony, které pozměňují význam původního slova. Předponami
často bývají předložky, existují však i předpony, které samostatně stát nemohou.
•
•

11.1 Předpony ad-, a-
•
•Ad označuje směr k něčemu. Do češtiny je většinou překládána jako při-.
•ad + dūcere (vést, táhnout): addūcere – přivést. Od toho např. adductor – sval přitahovač
•ad + vocāre (volat): advocāre – přivolat. Od toho např. adovkát, tj. ten, kdo byl přivolaný
pomáhat jedné straně soudu.
•
•Někdy se hláska d v předložce ad přizpůsobuje prvnímu písmenu slova, s nímž se předložka spojuje:
•ad + trahere (táhnout): attrahere – přitáhnout. Od toho např. atraktivní – přitažlivý
•ad + parāre (připravovat, chystat): apparāre – přichystat. Od toho např. aparát – přístroj
•ad + simulāre (napodobit): assimilāre – připodobnit, přizpůsobit. Od toho např. asimilace –
přizpůsobení.
•ad + celer (rychlý): accelerātiō – zrychlení (akcelerace)
•ad + ferre (nést): afferre – přinést, přivést
•
•A označuje směr od něčeho. Pokud se spojuje se slovem začínajícím samohláskou, má tvar ab-, také
před některým souhláskami se mění na ab nebo abs-.
•ā + dūcere (vést, táhnout): abdūcere – odvést, odáhnout. Od toho např. abductor – sval odtahovač.
•ā + tenēre (držet): abstinēre – držet se dál od něčeho, zdržovat se něčeho. Od toho např.
abstinēntia – zdrženlivost, odříkání.
•
•V některých slovech především řeckého původu označuje předpona a- nebo an- zápor, opak,
nepřítomnost něčeho. V tomto případě se nejedná o latinskou předložku, ale o řeckou částici, která
sama o sobě jako předložka neexistuje, tzv. alfa prīvātīvum:
•apnoe – zástava dechu
•anaemia – chudokrevnost
•arytmie – porucha rytmu, nepravidelný rytmus
•amnésie – ztráta paměti
•

11.2 Předpony in-, im-
•
•Předpony in-, im-, mohou, ale nemusí být odovzené z předložek. Pokud jsou odvozeny z předložek.
Mají význam do, dovnitř.
•in + dūcere (vést): indūcere – vést dovnitř
•in + spīrāre (dýchat): inspīrātiō – vdechnutí, odtud přeneseně inspirace
•in + premere (tisknout, mačkat): impressiō – vmáčknutí, vtisknutí, odtud přeneseně dojem
•
•Pokud přepony in-, im- nejsou odvozené z předložek, mají význam ne, bez, podobně jako alfa
prīvātīvum.
•in-sānāre (léčit): insānābilis – nevyléčitelný
•in-movēre (hýbat): immōbilis – nehybný
•in-posse (moci): impotēns – neschopný
•
•
•

11.3 Předpony dē-, ē-
•
•
•Předpona dē- označuje pohyb shora dolů, z povrchu pryč nebo změnu stavu k horšímu.
•dē + scandere (stoupat): dēscendere – sestupovat, dēscēnsus – sestup
•dē + tergēre (otírat, čistit): dētergēre – stírat
•dē + formāre (utvářet, tvořit): dēformātiō – znetvoření
•
•Předpona ē-, ex označuje směr zevnitř ven.
•ē + trahere (táhnout): extrahere – vytáhnout, odtud extrakce – vytržení (zubu), extrakt – výtažek
•ē + humāre (pohřbít, od humus – půda, země): exhumāre – exhumovat
•ē + premere (tisknout, tlačit): exprimere – vytlačit, vymačkat, přeneseně vyjádřit, odtud exprese
apod.
•

11.4 Předpony odvozené od předložek cum, sub a super
•Cum se ve funkci předpony mění na col-, com-, con-, cor- apod. Tyto předpony mají stejně jako
původní předložka význam s, se, vyjadřují spojení.
•cum + lābī (sunout se, padat): collāpsus – zhroucení
•cum + pōnere (odkládat, pokládat): compōnere – složit, composītiō – složení, skladba
•cum + trahere (táhnout): contrahere – stáhnout, contrāctiō – stažení, kontrakce
•cum + regere (vládnout, řídit): corrigere – seřídit, srovnat, opravit
•
•Sub ve funkci předpony znamená stejně jako původní předložka pod, dole, zespod. Jako předpona
se sub někdy mění na suf-, sup- apod.
•sub + alimentātiō (výživa): subalimentātiō – podvýživa
•sub + cutãneus (kožní, od cutis – kůže): subcutãneus – podkožní
•sub + premere (tlačit, tisknout): supprimere – potlačit, suppressiō – potlačení
•sub + fundere (lít): suffūsiō – podlitina
•
•Předpony super-, suprā- znamenají nad, event. velmi
•suprā + rēnālis (ledvinový): suprārēnālis – nadledvinový
•super + acūtus (prudký): superacūtus – velmi prudký
•
•

11.5 Předpony inter-, infra-, intra-
•
•
•Předpona inter- znamená stejně jako původní předložka mezi:
•inter + os (kost): interosseus – mezikostní
•
•Předpona īnfrā- znamená stejně jako původní předložka pod:
•īnfrā + scapula (lopatka): īnfrāscapulāris – podlopatkový
•
•Předpona intrā- znamená stejně jako původní předložka uvnitř, dovnitř:
•intrā + mūsculus (sval): intrāmūsculāris – nitrosvalový, do svalu
•intrā + vēna (žíla): intrāvēnōsus – nitrožilní, do žíly
•  12 Základní řecké termíny
•

12. Základní řecké termíny
•
•12.1 Vybrané řecké předpony a přípony
•12.2 Základní řecké lékařské termíny
• Řečtina hraje v lékařské terminologii minimálně stejnou roli jako latina. Proto je důležité znát
alespoň některé základní termíny.
•12 Základní řecké termíny
•12.1 Vybrané řecké předpony a přípony
•

12.1 Vybrané řecké předpony a přípony
•Předpony:
•anti, ant – proti, opačný účinek: antidotum – protijed, antipyreticum – prostředek proti horečce
•dys – porucha, obtíž: dyspnoe – obtížné dýchání, dystrophia – porucha výživy, dysfunkce – špatná
funkce
•ec, ecto – ven, vnější: ectomia – vynětí, ectoderma – zevní zárodečný list
•endo – v, uvnitři, vnitřní: endoderma – vnitřní zárodečný list, endocardium – srdeční nitroblána
•eu – dobrý: eupnoe – dobré, snadné dýchání
•hyper – nad, přes míru: hypertonia – zvýšený tlak, hypertrophia – zbytnění
•hypo - dole, pod, pod míru: hypotonia – snížený tlak, hypotrophia – podvýživa
•peri – okolo, kolem: pericardium – osrdečník, peritonéum – pobřišnice, periosseum – okostnice
•syn, sym – s, spolu, dohromady: symbiōsis – soužití
•
•Přípony:
•-itis, gen. itidis obvykle označuje zánětlivé onemocnění. Do češtiny tato slova přešla z kmene,
který se, stejně jako v latině, tvoří odtržením koncovky genitivu singuláru. To je v tomto případě
-is, kmen tedy končí na -itid. V české lékařské terminologii proto názvy těchto nemocí získaly
koncovku -itida: hepatitis – hepatitida, zánět jater, bronchitis – bronchitida, zánět průdušek,
nefritis – nefritida, zánět ledvin
•-óma, gen. - ómatis – obvykle označuje nádor: adénōma – nádor ze žlázové výstelky, osteóma – nádor
z kostní tkáně
•-ósis – označuje nezánětlivé onemocnění nebo nadbytek něčeho: nephrósis – nezánětlivé onemocnění
ledvin.
•
•
•

12.2 Základní řecké lékařské termíny
•algos – bolest (předpona an + algos – analegtika, léky proti bolesti)
•arthron – kloub (arthron + přípona -itis – artritida, zánětlivé onemocnění kloubů)
•bradys – pomalý (bradys + kardia, srdce – bradykardie, zpomalený srdeční tep)
•derma – kůže (derma + logos, věda – dermatologie, obor zabývající se kůží)
•gastér – žaludek (gastér + přípona -itis – gastritida, zánětlivé onemocnění žaludku)
•haima – krev (haima + logos, věda – hematologie, nauka o krvi)
•hémi – polovina (hémi + sfaira, koule – hemisféra, polokoule)
•hépar (gen. hépatos) – játra (hépar + přípona -itis  – hepatitis, zánětlivé onemocnění jater,
žloutenka)
•hysterá nebo métra – děloha (hysterá + ectomia, vyříznutí – odstranění dělohy)
•kardia – srdce (peri + kardia, srdce – pericardium, osrdečník)
•kefalé – hlava (en – v + kefalé, hlava – encephalos, to, co je v hlavě, tj. mozek)
•makros – veliký (makros + glossa, jazyk – makroglosie, chorobné zvětšení jazyka)
•mikros – malý (mikros + skopeó, dívám se – mikroskop)
•monos – samojediný
•

12.2 Základní řecké lékařské termíny
•nefros – ledvina
•odús (gen. odontos) – zub (peri, kolem + odús – periodontium, ozubice)
•osteon - kost (peri, okolo + osteon – periosteum, okostice)
•pathos – nemoc
•pneumón – plíce
•polys – mnohý
•sóma – tělo
•stoma – ústa
•stomachos – žaludek
•tachys – rychlý (tachys + kardia – tachykardie, zrychlený srdeční tep)
•thóráx – hrudník (pneuma, vzduch + thóráx – pneumothorax, vzduch v dutině hrudní)
•tomé – řez (ec, ven + tomé – ectomia, vyříznutí, vynětí)
•trauma – rána, zranění
•úron – moč
•