Relaxační techniky ve fyzioterapii – PIR, AGR, AEK a facilitace pohybu Mgr. Vanda Šilhová VŠZ - ZÁKLADY FYZIOTERAPIE, 1. ročník, 2025/2026 Relaxace •nedílná součást reedukace pohybu •patří mezi základní prvky celého rehabilitačního procesu • = stav klidového období mimo pohyb, kdy napětí svalu je na bazální úrovni ovládáno regulačními mechanismy tonu, je to i proces směřující k tomuto stavu •relaxace: •místní •celková - Relaxace je nedílnou součásti reedukace pohybu a patří k základním prvkům celého rehabilitačního procesu. -Pojmem relaxace rozumíme jednak stav klidového období mimo pohyb, kdy napětí svalu je na bazální úrovni ovládáno regulačními mechanismy tonu, jednak proces směřující k tomuto stavu. -Jestliže se týká jednoho nebo několika svalů (případně jen několika svalových vláken) určité oblasti, mluvíme o relaxaci místní (například uvolnění svalů končetiny). -Při celkové relaxaci, to jest povšechném snížení napětí svalstva, dochází zároveň k uvolnění tenze duševní. -Relaxace tělesná a psychická jsou vzájemně spojeny a nelze provádět jednu bez druhé, proto techniky jejich navození jsou užívány jak v rámci kinezioterapie k dosažení somatického efektu, tak při psychoterapii. Využití relaxace •lepší soustředění •regenerace •pro zmírnění bolesti hlavy, stresu •prevence civilizačních chorob Lokalizované snížení napětí •využití principu reciproční inhibice (kontrakce agonisty doprovází inhibice antagonisty) a následná indukce (bezprostředně po odeznění kontrakce se dostaví útlum agonisty) •využití pasivních pohybů – převážně kyvadlového rázu •využití inhibičního působení expiria – učíme pacienta pomalu, pravidelně dýchat s prodlužováním výdechu •PIR, AGR, AEK - Pro lokalizované snížení napětí konkrétního svalu nebo svalové skupiny využíváme principu reci- proční inervace (kontrakci agonisty doprovází inhibice antagonisty) a následné indukce (bezprostředně po odeznění kontrakce se dostaví útlum agonisty) -Lze využít i dalších inhibičních' jevů. Relaxaci svalstva můžeme také dosáhnout pasivními pohyby, převážně kyvadlového rázu, které dosahujeme bud' manuálně nebo různými závěsy a houpáním (relaxační účinek houpání zná každá maminka). -Postupným zvětšováním oblasti útlumu na širší oblasti CNS se v případě potřeby můžeme pokusit děj generalizovat. -Při dosahování relaxačních jevů využíváme inhibičního působení exspiria. Učíme tedy pacienta pomalu, pravidelně dýchat s prodlužováním výdechu. Celková relaxace 1.spontánní relaxace 2.Schultzův autogenní trénink 3.progresivní svalová relaxace dle Jacobsena 4.využití bio-feedbacku k relaxaci 5.jóga v relaxaci Spontánní relaxace •přirozeně během cirkadiálního rytmu •vědomé snížení aferentní signalizace a eferentních projevů •minimalizování motorické a psychické funkce a somatických vjemů •jako navození spánku - inhibiční procesy CNS, snížení sv. tonu •lze ji navodit hypnózou, tichou monotónní hudbou, hlasem -Jde vlastně o záměrné využití relaxace, jak k ní přirozeně dochází při kolísání aktivity během cirkadiánního rytmu. -Podstatou je vědomé snížení aferentní signalizace a eferentních projevů. -Dosáhneme toho minimalizací motorických funkcí (setrváním v tělesném klidu), psychických funkcí (,,pustíme vše z hlavy") a somatických vjemů (tepelná pohoda, snížení akustických a optických signálů, vyloučení nároků na posturální činnost v poloze vleže, snížení propriocepce středním postavením v kloubech atd.). -Tento děj je vlastně analogický fyziologickému navození spánku, kdy snížením činnosti nespecifické ascendentní aktivační části retikulární formace (ARAS) dochází k rozšíření inhibičních procesů CNS spolu s celkovým poklesem svalového tonu. -Celkovou relaxaci lze navodit rovněž hypnotickými metodami, kde změněný stav vědomí se zvýšenou sugestibilitou a povelovou závislostí na hypnotizérovi lze využít k ovlivnění svalového tonu -K navození uvolnění se také osvědčuje tichá monotónní hudba, eventuálně tichý hlas. -Schopnost takto se spontánně uvolnit je u různých jedinců odlišná a souvisí s psychickou konstitucí i aktuální somatopsychickou kondicí, kam se promítá stres, únava, motivace atd. Schultzův autogenní trénink •vypracování podmíněného reflexního spojení mezi slovem navozeným pocitem tíže a tepla a relaxací svalu •přesouvá se pocit tíže po těle, uvolnění napětí pohybového aparátu •ovlivňuje autonomní funkce, regeneruje psychiku, zlepšuje psychosomatickou reakci •přesný sled představ dle slovních formulací •podmínky: motivace ke spolupráci, zavřené oči, uvolněná poloha ideálně na zádech, vhodná teplota místnosti •uvolnění určité svalové skupiny vede k relaxaci jiných skupin až ke generalizaci. - Podstatou metody je vypracovávání podmíněného reflexního spojení mezi slovem navozeným pocitem tíže a tepla a relaxací svalu. -S přesouváním pocitu tíže v tělesném schématu dochází k postupnému uvolňování napětí v pohybovém systému. -Kromě tohoto efektu je docilováno pozitivního ovlivňování autonomních funkcí, metodu lze využít k regeneraci psychických sil, k zlepšení psychosomatických reakcí. -Tohoto je dosahováno pomocí předepsaného sledu představ na základě přesných slovních formulací. -Autogenní trénink má vztah k sugestivním a hypnotickým praktikám psychologie. -Podmínkou pro navození relaxace touto autosugestivní metodou je motivace ke spolupráci, poloha těla s co největší možností relaxace svalstva, zavření očí k vyloučení zrakových podnětů, vhodná teplota místnosti (podobnost s předpoklady spánku). - V průběhu autorelaxačního cvičení se mění vztah k slovní formulaci zadání - z původně informačního charakteru dochází k stále zřetelnějšímu narůstání prožitku sugerované představy i s afektivním zabarvením. Uvolnění určité svalové skupiny vede k relaxaci jiných skupin až ke generalizaci Sami si ji můžete vyzkoušet pod vedením třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=_TEaOy6wCeE Progresivní Jacobsonova relaxace •postupná schopnost vnímat rozdíly v napětí vlastních svalů a tím vědomě uvolňovat napětí svalů a psychiky •dochází k „následné indukci“ = izometrie skupiny svalů, pak relaxace, kterou si pacient uvědomuje •v lehu na zádech, od periferie k trupu, zjemňuje se volní útlum sv.napětí i bez předchozí kontrakce, místně i celkově •postupně si dokážeme uvědomit sv.napětí v běžném životě při jakékoli činnosti a zvýšenému napětí tak předcházíme •cílem je zjemňovat schopnosti volního útlumu svalového napětí Sami si ji můžete vyzkoušet pod vedením třeba zde: https://www.youtube.com/watch?v=493mYfovYw0 - V této metodě se jedná o vypěstování schopnosti vnímat a rozlišit jemné rozdíly napětí vlastního svalstva a tím i schopnosti úmyslně uvolňovat svalové (a spolu s tím i psychické) napětí. -K navození relaxace využívá metoda principu následné indukce. -Provádí se izometrická kontrakce určité skupiny svalů (většinou se začíná na periférii), po které následuje relaxace, kterou si pacient v kontrastu s fází aktivační musí uvědomit. Takto pokračuje po jednotlivých svalových skupinách, až zvládne i uvolnění pletencových oblastí. -Cyklus aktivace - relaxace trvá asi 1 minutu. Základní poloha je vleže v klidné místnosti. Cvičení je zaměřeno na uvědomění pocitu tenze ve svalu, přičemž se postupuje od periférie končetin k trupu. -Cílem je zjemňování schopnosti volního útlumu svalového napětí a to i bez předchá- zející kontrakční fáze a to v jednotlivých oblastech, ale i celkově. -Po zvládnutí těchto požadavků se pacient snaží uvědomit si napětí ve svalech při úkonech běžných činností se schopností diferencovaného útlumu. -Konečnou fází výcviku je uvědomění si nadměrných tenzí v běžném životě a snaha předcházet tomuto zvýšenému napětí. Využití bio-feedbacku k relaxaci •pacient se snaží relaxovat svalovou skupinu, která je snímána a signalizována pomocí přístroje •vhodné pro trvalé napětí mimických a šíjových svalů – práce s EMG •využití při nácviku relaxace pánevního dna – přístroj pro myofeedback, elektroda se zavádí per vaginam nebo per rectum. Využívá se při inkontinenci, zácpě, potížích s otěhotněním… Jóga v relaxaci •nehybně a bez úsilí zůstat v ásaně, harmonizace vegetativních pochodů •využíváme posturální svaly, ale chceme relaxovat maximum svalů celého těla (= částečná / diferencovaná relaxace) •každá poloha má proprioceptivní informaci s určitou signalizací bez velkého vlivu rušení •polohy: •poloha mrtvoly v lehu na zádech •lotosový květ pro meditaci v sedu •pro částečnou relaxaci kterákoli ásana, ve které vydržíme déle a uvolníme se, abychom zapojovali co nejméně svalů PIR = postizometrická relaxace PIR •metoda, která pracuje se svalovou facilitací a postfacilitačně indukovanou inhibicí •cílem je uvolnění lokalizovaného spazmu ve svalu •bolestivé body, spoušťové body, body maximální bolestivosti, trigger pointy,… •reversibilní funkční poruchy svalu •lokální spasmy se vyskytují ve svalech s tendencí k hyperaktivitě a zkracování, ale i v těch, které pravidelně ochabují - PIR je metoda, která pracuje rovněž se svalovou facilitací a postfacilitačně indukovanou inhibicí*. -Jejím cílem je uvolnění lokalizovaného spasmu ve svalu. -Stejně tak tonus není ve svalu homogenní. Při různých afekcích, jako jsou chronická přetěžování nebo funkční poruchy pohybového systému (ale i nocicepční podráždění mimo něj, zejména při onemocněních vnitřních orgánů), dochází ke vzniku hypertonických, zpravidla bolestivých oblastí ve svalu. Tyto jsou v literatuře různě nazývány: bolestivé body, spoušťové body, body maximální bolesti- vosti, myogelózy, trigger points (TrP), tender points, die Verspannung, Hartspann, „shu" body aku- punktury, hypertonické tendomyózy**; v terminologii pacienta, který si tato místa zvýšené bolestivosti a napětí někdy sám vyhmatá, „zatvrdliny". -Tyto projevy funkční poruchy jsou reversibilní a léčbou mohou vymizet. -Lokální spasmy se mohou vyskytovat ve svalech, které jako celek mají v rámci svalových dysbalancí tendenci k hyperaktivitě a zkracování, ale i v takových, které pravidelně ochabují. PIR •snaha normalizovat svalový tonus hypertonických vláken svalu •selektivní inhibice vláken s největší reaktibilitou •toho dosahujeme pomocí izometrické kontrakce, která díky největší dráždivosti těchto vláken musí být minimální •= při minimální izometrické kontrakci svalu proti minimálnímu odporu se aktivují právě jen tato nejdráždivější vlákna •postfacilitačně dochází k útlumu jen těchto hypertonických vláken Při snaze normalizovat cíleně tonus těchto hypertonických vláken ve svalu stojíme před problémem selektivní inhibice vláken s největší reaktibilitou. Tuto dosáhneme po jejich facilitaci izometrickou kontrakcí, která tedy díky největší dráždivosti těchto vláken musí být minimální. Jinými slovy - při minimální izometrické kontrakci svalu proti minimálnímu odporu se aktivují právě jen tato nejdráždi- vější vlákna. Postfacilitačně pak dojde k útlumu cíleně jen těchto hypertonických vláken. Zásady u PIR terapie •Pozice klienta a terapeuta musí být pohodlná 1.DOSAŽENÍ TZV . PŘEDPĚTÍ (BARIÉRY ): Propracování právě v bariéře nutno sval protahovat ze zkrácení, ne z neutrální pozice! 2.IZOMETRICKÁ KONTRAKCE SVALU: požádat klienta o kontrakci svalu minimální silou, zatímco terapeut kontrakci odporuje (=izometrická kontrakce), Po 5-10 sekundách požádat klienta o relaxaci 3.RELAXACE: Počkat 10 - 20 sekund či lépe tak dlouho jak probíhá posouvání bariéry. Naším úkolem je vést pohyb v požadovaném směru, neprovádíme aktivní silou. •Zopakovat 3 - 5x či jak je třeba (stále posun bariéry, stále opakujeme ) Metodika: pacient provede lehkou až minimální kontrakci příslušného svalu proti odporu, který představuje ruka terapeuta. Ta provádí kontrolu správného směru, do kterého směřuje kontrakce, a síly, která je po dobu výkonu skutečně jen minimální. Trvání kontrakce je kolem 10 sekund. Poté pacient sval relaxuje a terapeut tuto relaxaci opět kontaktem kontroluje. Sleduje, jak se uvolněný sval prodlužuje a umožňuje pohyb do dříve omezeného rozsahu. V žádném případě však nejde o protažení svalu, spíše o kopírování toho, co je spontánně relaxací umožněno. Doba relaxace je delší než kontrakce a trvá tak dlouho, dokud terapeut vnímá její prohlubování (třeba až půl minuty) a dokud je schopen ji využít k pohybu segmentu do dosud omezeného směru. Procedura se nyní opakuje z posta- vení získaného předchozí relaxací („terapeut neztrácí získaný terén" podle Lewita) celkem asi 3-5x, podle toho, je-li další relaxace a pasivní prodloužení dále možné. AGR – antigravitační relaxace AGR •modifikace PIR •odpor terapeutovy ruky je nahrazen gravitací – tíhovou silou •1. fáze – kontrakční – pacient nehybně nese hmotnost části těla po dobu 21-28s •2. fáze – relaxační – měla by trvat nejméně stejně dlouho jako kontrakční •vhodné i bez přítomnosti terapeuta → do autoterapie Je modifikací PIR, kdy odpor terapeutovy ruky je nahrazen gravitací - tedy tíhovou silou, která tvoří přirozený odpor zvedání končetiny, hlavy či trupu. Metodiku propracoval Zbojan. V první fázi - kontrakční (u Zbojana označovaná IZM) - pacient nehybně nese hmotnost části těla, na jejíž svały aplikuje AGR, po dobu 21-28 s. Pochopitelně musí zaujmout takovou polohu, aby hmotnost nesl sval, který má být ovlivňován. Pacient se řídí proprioceptivním pocitem napětí ve svalu nebo pocitem bolesti (léčebná poloha je těsně „před bolestí"). Druhá fáze - relaxační (u Zbojana RELAX) by měla trvat nejméně stejně dlouho jako IZM. AGR se osvědčuje u relaxace horních vláken trapézů a levátorů lopatky (u bolestí šíje), u kývačů, vzpřimovačů trupu (vertebrogenní algické syndromy), adduktorů stehna (koxartrózy), Ize ji použít u dysfunkcí v musculus tensor fasciae latae, iliopsoas, subscapularis (afekce ramenního kloubu), ischiokrurálním svalstvu atd. Tato metoda je vhodná i bez přítomnosti fyzioterapeuta k autoterapii po předchozí náležité instruk- táži. AEK – agisticko-excentrické kontrakční postupy AEK •současný reciproční útlum hypertonických vláken při aktivitě vláken antagonistických •indikace totožné jako u PIR Princip agisticko-excentrických kontrakčních postupů spočívá rovněž v primárně segmentálně říze- ných neurofyziologických reakcích*. Zatímco u PIR se ale jedná o následný útlum po předchozí aktivitě týchž hyperonických svalových vláken, v případě AEK jde o současný reciproční útlum (mecha- nismem reciproční inervace dle Sherringtona) hypertonických svalových vláken při aktivitě vláken antagonistických. Indikace použití jsou prakticky totéžné s PIR. AEK - postup •začínáme v protažení svalu (v jeho bariéře) •pacient poté vyvíjí MÍRNOU volní svalovou kontrakci antagonistů •terapeut klade odpor ve směru opačném, a to větší přiměřenou silou tak, aby segment přetlačil a uvedl jej do POMALÉHO, PLYNULÉHO pohybu ve směru aktivity ošetřovaného svalu. •dochází k excentrické kontrakci svalu antagonistického k postiženému a současně recipročně vyvolané inhibici a spolu s tím k mechanickému povolení svalu ošetřovaného Výkon začíná v pasivně terapeutem nastaveném relativním protažení svalu se zjištěnými hyperaktiv- ními vlákny. Pacient poté vyvíjí volní svalovou kontrakci antagonistů těchto vláken mírné intenzity, zatímco terapeut tomuto pohybu klade odpor ve směru opačném, a to silou přiměřeně větší tak, aby segment přetlačil a uvedl jej tak do pomalého plynulého pohybu ve směru aktivity ošetřovaného svalu. Dochází tedy k excentrické kontrakci svalu antagonistického k postiženému a současně recipročně vyvolané inhibici a spolu s tím k mechanickému povolení svalu ošetřovaného Tímto způsobem dochází k normalizaci funkční synergie agonistů a antagonistů cestou dekontrakce vláken, která svou předchozí hyperaktivitou negativně ovlivňovala držení či rozsah pohybu v kloubu (poněkud nepřesně tento postup byl nazýván „excentrickou dekon- trakcí"). Síla terapeuta může být s výhodou nahrazena elastickám tahem Thera-Bandu. Například pro uvolnění hypertonických vláken musculus pectoralis major (vnitřní rotátor paže) provede pacient zevní rotaci v rameni tak, že při tom natáhne pružný pás (koncentrická kontrakce zevních rotátorů - antagonistů k pasivně prodlouženému m. pectoralis). Z této polohy tah gumy zpět do původní polohy pacient aktivně brzdí aktivitou zevních rotátorů (zpomaluje návrat do původního postavení) Facilitace pohybu Facilitace •= využívání podnětů aferentní povahy, které ve svém součtu působí usnadnění pohybu •nástroj, jak pomoci pacientovi najít ekonomičtější a výhodnější pohyb a obnovení jeho funkčnosti •lze zjednodušeně vysvětlit jako snížení prahu dráždivosti - dochází tak k usnadnění svalového stahu, pohybu Zdroje facilitace •největším zdrojem facilitace je propriocepce •exterocepce (dotek, tlak, teplo) •bolest •vestibulární aparát •optické a akustické vjemy •druhosignální podněty (povel, příklad, motivace, využití citových vazeb) - Všeobecně je uznáváno, že největším zdrojem facilitace je propriocepce. Orgánem tohoto druhu facilitace jsou svalová vřeténka a Golgiho šlachová tělíska. - Dalším významným zdrojem facilitace jsou podněty z povrchových receptorů (dotek, tlak, termické podněty). Vývojově nejstarší a velmi citlivou oblastí v tomto smyslu je oblast inervovaná cestou nervus trigeminus Oproti proprioreceptorům podléhají tyto receptory adaptaci, to znamená, že při jejich stacionární stimulaci klesá tok signalizace z nich. Pro pohyb jakožto mechanickou funkci mají tedy určující význam receptory různých druhů mecha- nických projevů - tlaků a tahů. Souhrnně se registrace těchto projevů nazývá mechanocepce, ať už má svůj zdroj kdekoli v organismu. -Důležitým faktorem aference je bolest pro své imperativně zabarvené působení, a to jak facilitační, tak inhibiční. Pohybové vzorky končetin a trupu, facilitované polohou hlavy v prostoru (tzv. labyrintové reflexy) se samostatně v reedukaci pohybu nevyužívají, protože bývají překryty extralabyrintovými aferentními podněty. -Přesto má vestibulární aparát svým vztahem k realizaci statiky těla nesmírný význam, a to jednak v podobě ovlivnění rozložení tonu svalového tak, aby byl zajištěn vzpřímený postoj v klidu, jednak ve fázických pohybech, nutných k udržení vzpřímené polohy a rovnováhy při pohybu. Rozhodu- jícím podnětem je stálý směr působení gravitace, musíme si však uvědomit, že za statiku těla není odpovědný pouze vestibulární systém, ale vstupní informace pro zpracování statokinetických funkcí zajištují i proprioreceptory, taktilní exteroreceptory a zrak. -Zrak u člověka se považuje za nejdůležitější smysl a optické informace do jisté míry mohou kompenzovat jiné aferentní podněty, převážně statokinetického charakteru. Proto lze zraku využít ke kontrole pohybu tam, kde vázne normální zpětná vazba. Podobně, i když v omezenější formě, lze využít i akustických vjemů. -Jak již bylo řečeno (kapitola 6.), za hlavní orgán iniciace pohybu je pokládán limbický systém. Ten, vyjma reflexních pohybů, kde akce bezprostředně navazuje na podráždění v zájmu pružné reakce na náhlé ohrožující změny prostředí, rozhodne o tom, zda suma podnětů, které neustále cestou receptorů a dostředivých drah bombardují CNS, po integraci s vyššími nervovými funkcemi (paměť, zkušenosti, učení), vyvolá plán pohybové akce. V těchto vyšších nervových funkcích spočívá u člověka široká škála facilitačního působení druhosignálními podněty pokynem, povelem, příkladem, motivací, využívá- ním citových vazeb atd. Možnostmi jejich využití se zabývá mimo jiné i klinická psychologie, jejíž modifikované přístupy mají uplatnění i v reedukaci pohybu. Základní psychologické dovednosti jsou ovšem součástí arzenálu kinezioterapeuta. Jednotlivé prvky facilitace •prosté protažení svalu •zvrat antagonistů •maximální odpor kladený facilitovanému pohybu •rytmická stabilizace •facilitace z povrchových receptorů •manuální kontakt •slovní doprovod •zrakový kontakt •představa pohybu •trakce a komprese pohybu Prosté protažení svalu •vyvolává či akcentuje svalové kontrakce,možná inhibice antagonisty •protažení svalu a vyvolaný napínací reflex facilitují kontrakci a potlačují svalovou únavu Zvrat antagonistů •využívá recipročně-inervační vztahy a následnou indukci: na vrcholu kontrakce svalu dochází k protažení a tím facilitaci antagonisty a inhibici agonisty, který se tímto způsobem může uplatnit v následném opačném pohybu Maximální odpor kladený facilitovanému pohybu •při maximálním odporu dochází k náboru max. počtu motorických jednotek svalu, rychlým sledem akčních potenciálů se aktivují i utlumené motoneurony •patří k nejsilnějším facilitačním prvkům •facilitace schopnosti svalu kontrahovat se •zvětšení kontroly pohybu (pacient je odporem veden, nejde o postrkování do žádané pozice) •dosažení uvědomění pohybu •zvýšení svalové síly •maximální = optimální = dostatečný •velikost musí být přizpůsobena pacientovi (odpor nebo dopomoc) Rytmická stabilizace •kontrakce agonistů a antagonistů proti tendenci střídavě vychýlit kloub s volním úsilím fixované polohy Facilitace z povrchových receptorů •drážděním kůže nad stimulovaným svalem různými podněty (teplo, bolest, dotyk, hlazení, kartáčování, ledování, chladící sprej,…) Manuální kontakt •úchop terapeuta stimuluje receptory kůže a další receptory tlaku •kontakt dává pacientovi informaci o směru pohybu, tlak vždy v opozici ke směru pohybu •tlak na sval pomáhá schopnosti svalu kontrahovat se Slovní doprovod •povel určí pacientovi co činit a jak. •pokyny musí být jasné a výstižné, mají být kombinovány s pasivním pohybem •terapeut dává pokyny pacientovi, ne léčené části těla •časování pohybu je důležité při použití napínacího reflexu •povely k pohybu jsou opakovány ke zvětšení pobídky •hlasitost může ovlivnit sílu odpovědi svalu •povely se dělí do 3 částí: •1. příprava - co •2. akce – kdy začít •3. korekce – jak opravit a modifikovat akci Zrakový kontakt •pomocí zraku pacient kontroluje a koriguje pozici a pohyb •zpětná vazba zrakem může zesílit svalovou kontrakci •kontakt očima mezi pacientem a terapeutem pomáhá komunikaci a spolupráci Představa pohybu – cvičení v představě •aktivuje podobné oblasti mozku jako pohyb samotný •vychází z teorie, že mozek nerozezná skutečnost od představy a příslušné svaly zapojuje i během představy pohybu, a tak například u těžších stavů nedochází k zapomínání určitých pohybů •je nutné opakování a dostatku času pro nácvik, příprava ve smyslu zklidnění a koncentrovanosti klienta •správná volba povelů a čas pro samotnou představu pohybu •snaha oddělit představu od vlastní izometrie •využití tzv. mentálního tréninku ve sportu Trakce kloubu •je protažení trupu a končetin •efekt je způsoben stimulací receptorů kloubů, je natahovacím stimulem při natahování svalů •měla by se udržovat během celého pohybu a kombinovat se s vhodným odporem Aproximace kloubu •je komprese trupu nebo končetiny •efekt je následkem stimulace kloubních receptorů a reakce na porušení pozice nebo postury •Používá se k: •1. navození stabilizace •2. facilitace opěrného systému antigravitačních svalů •3. odpor některým součástem pohybu