OSOBNOST •5. přednáška, •PhDr. Lenka Emrová, Ph.D. OTÁZKA PO VZTAHU DUŠE A TĚLA •DUALISMUS – R. DECARTES •MONISMUS – B SPINOZA •Člověk má dvě odlišné podstaty: •tělo = fyzická, hmotná stránka •duše (mysl, psychika) = nehmotná, duchovní stránka •Obě části jsou na sobě nezávislé, ale vzájemně se ovlivňují. • •existence pouze jednoho druhu substance, •Člověk je nedělitelná jednota •Tělo a duše nejsou dvě oddělené substance, ale různé projevy téže podstaty JEDNOTA TĚLA A DUŠE OTÁZKA PO VZTAHU DUŠE A TĚLA •DUALISMUS V MEDICÍNĚ •Dlouho převládal biomedicínský model, který z dualismu vychází: → nemoc = porucha tělesných funkcí, kterou lze opravit fyzickým zásahem (lékem, operací). •Psychika se často považovala za „jinou oblast“, patřící spíš psychologii nebo duchovnu. •Důsledky v praxi: •Lékař se zaměřuje na tělo, nikoli na člověka jako celek. •Pacient může být „rozložen“ na orgány, symptomy, diagnózy – ztrácí se jeho osobní příběh. • •MONISMUS V MEDICÍNĚ •Od 20. století se prosazuje biopsychosociální model (Engel, 1977): → zdraví a nemoc jsou výsledkem vzájemného působení biologických, psychologických a sociálních faktorů. •Důsledky v praxi: •Léčba se zaměřuje nejen na tělo, ale i na psychiku, životní styl, vztahy a prostředí pacienta. •Důraz na celostní přístup, empatii, komunikaci a psychickou podporu. • OTÁZKA PO VZTAHU DUŠE A TĚLA •PŘÍKLAD Z PRAXE PORODNÍ ASISTENTKY: •Rodička je vnímána hlavně jako „organismus, který rodí“. •Stres, strach nebo prožitek porodu nejsou chápány jako důležitá součást porodu, pouze fyzické procesy. • •PŘÍKLAD Z PRAXE PORODNÍ ASISTENTKY: •Rodička je vnímána jako celá osobnost •– s tělem, emocemi, minulými zkušenostmi i vztahy. •Je zřejmé, že psychické napětí může ovlivnit průběh porodu (např. zadržování oxytocinu, pomalejší postup porodu). •Podpora klidného prostředí, důvěry, kontakt s partnerem, práci s dechem – tím ovlivňuje jak psychiku, tak fyziologii. • OTÁZKA PO VZTAHU DUŠE A TĚLA W. JAMES (1890) •James odmítal klasický dualismus (tělo ≠ duše). •Byl zastáncem monistického a empirického pohledu – podle něj: Tělo, mysl i vědomí jsou různé projevy jedné a téže reality – zkušenosti. •Tvrdil, že myšlení a pocity nejsou něco nad tělem, ale součást jeho fungování. Psychické procesy jsou funkce mozku a nervového systému, ale mají zároveň subjektivní stránku – prožitek. ENGEL, 1977 BIOPSYCHOSOCIÁLNÍ MODEL Složka Co zahrnuje Příklady Biologická tělesné procesy, genetika, hormony, infekce, bolest kontrakce, krevní tlak, oxytocin Psychologická emoce, stres, motivace, postoje, vnímání bolesti úzkost z porodu, důvěra, zvládání bolesti Sociální vztahy, podpora, kultura, rodina, ekonomická situace přítomnost partnera, komunikace s personálem PŘÍNOS PRO MEDICÍNU A OŠETŘOVATELSTVÍ •Biopsychosociální model přinesl změnu v přístupu k pacientovi: • •důraz na komunikaci, empatii a naslouchání, •zohlednění psychosociálního kontextu při diagnostice i léčbě, •spolupráci různých odborníků (lékař, psycholog, fyzioterapeut, porodní asistentka). • ENGELŮV MODEL V PRAXI PORODNÍ ASISTENTKY Biologická oblast sledovat fyzický průběh porodu, stav matky i dítěte Psychologická oblast podporovat ženu, snižovat stres, pomáhat zvládnout bolest dechem a klidem Sociální oblast respektovat kulturní zvyklosti, umožňovat přítomnost partnera, podporovat komunikaci VLASTNOSTI OSOBNOSTI •Kognitivní vlastnosti osobnosti – schopnosti • •Emocionální vlastnosti osobnosti – temperament • •Konativní vlastnosti osobnosti – charakter SCHOPNOSTI •Jsou kognitivní vlastnosti osobnosti •Obecné a trvalé předpoklady pro získávání vědomostí a dovedností •Aktuálně se projevují poznávacími procesy •Jsou předpokladem výkonu •Vznikají učením na základě vloh (biologický vrozený předpoklad pro utváření schopností) •Obecné = inteligence •Speciální – umělecké, sportovní, řečnické • • Jaké speciální schopnosti potřebuje mít porodní asistentka? • • POSUZOVÁNÍ SCHOPNOSTÍ – INTELIGENCE IQ •Schopnost správně (rychle a přesně vnímat, myslet a reagovat). Soubor schopností: verbální, neverbální, numerická •Vrozená – neverbální složka inteligence 80% •Získaná – naučená, verbální – 20% • PÁSMA INTELIGENČNÍHO KVOCIENTU Pásmo IQ Název % zastoupení v populaci Nad 130 Vysoký nadprůměr 2 % 120 – 130 Výrazný nadprůměr 7 % 110 - 120 Lehký nadprůměr 16 % 90 - 110 Průměr 50 % 80 - 90 Lehký podprůměr 16 % 70 – 80 Výrazný podprůměr 7 % 50 - 70 Lehká mentální retardace 35 - 50 Středně těžká mentální retardace 20 - 35 Těžká mentální retardace Pod 20 Hluboká mentální retardace 2 % TEMPERAMENT •Emocionální psychická vlastnost •Soubor vlastností, které se projevují způsobem vzniku, délky trvání, průběhu citových procesů a jejich výrazu •80% zděděné: autismus, aktivita, plachost, dominance, vzrušivost, vzteklost, extroverze, labilita •Částečně vrozené: agresivita, empatie, deprese, úzkosti, zvědavost, •Co ovlivňuje temperament: podněty, možnost si hrát, možnost vyjadřovat afekty, přítomnost rodičů, přítomnost dalších dětí, přirozené vyjadřování emocí v rodině, míra kontroly – meze, disciplína •Částečně se mění i v průběhu vývoje – manifestní, latentní • DRUHY TEMPERAMENTŮ OD RANÝCH ŘEKŮ PO DNEŠNÍ DOBU zdroj mytologie vzduch oheň země voda Hippokrates melancholik cholerik flegmatik sangvinik I.P. Pavlov slabý Silný nevyrovnaný pohyblivý Silný, vyrovnaný, nepohyblivý Silný, vyrovnaný, pohyblivý H. Eysenck Labilní introvert Labilní extrovert Stabilní introvert Stabilní extrovert Kretschmer asthenický atletický pyknický Jung myslící intuitivní vnímavý citový Myers, Briggs Ex/In Smyslový/ Intuitivní Myslící/Citový Pozorující/ usuzující Sociální styly expresivní vedoucí analytický přátelský Blanchard delegující ovlivňující účasný směňující CHARAKTER MOTIVACE •Definice: vnitřní síla, která nás vede k určitému jednání. • •Druhy motivace: •Vnitřní (smysl práce, uspokojení, potřeba pomoci druhým) •Vnější (mzda, uznání, status, tlak okolí) • • •Základní teorie: •Maslowova pyramida potřeb •Herzbergova teorie dvou faktorů • ZDROJE MOTIVACE •Pud - vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský apod.) •Potřeba = stav nedostatku nebo nadbytku, což je pociťováno jako nepříjemné napětí. Tato nelibost vyvolává aktivitu, která se snaží o uspokojení potřeby a redukci tenze. Do psychologie zavedl H.A. Murray (1938) •Zájem je trvalejším zaměřením jedince na určitou oblast předmětů či jevů, které je spojeno s aktivizací jeho činnosti, je to získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba •Návyk chápeme jako opakovaný, automatizovaný způsob činnosti a chování člověka v určité situaci. Návyk také můžeme definovat jako naučený vzorec chování, jako vnitřní pohnutku, motiv učinit něco konkrétního v určité situaci. • • ZDROJE MOTIVACE •Hodnoty a hodnotové orientace - to, co člověk v životě upřednostňuje •Ideálem chápeme určitou ideovou představu něčeho subjektivně žádoucího, hodnoceného, co pro daného jedince představuje významný cíl jeho snažení, skutečnost, o kterou usiluje. Pokud existuje nesoulad mezi aktuálně prožívanou skutečností a subjektivním chtěným stavem (chápej ideálem), může u jedince vzniknout motivace, touha, po dosažení tohoto stavu. • • MASLOWOVA PYRAMIDA POTŘEB 1954 Abraham_maslow http://www.vedeme.cz/images/stories/kapitoly/maslow_hierarchy.gif Americký psycholog EMOCE EMOVERE = VYRUŠIT, NARUŠIT (MACHAČ) MOTIO = POHYB - ZAHRNUJE I FYZIOLOGICKOU REAKCI (NAKONEČNÝ) TEORIE A TERMINOLOGIE V OBLASTI EMOCÍ •Emoce ›komplexní psychické jevy; ›obtížné definovat – pro jejich subjektivitu ›fylogeneticky vznikly jako evaluační systém, který měl usnadnit adekvátní reakci na významné podněty z vnějšího a vnitřního prostředí. ›Centrum emocí – limbický systém a amygdala - - • Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala EMOCE ›Emoce je prvním a spontánním citovým vyjádřením ›našeho vztahu ke světu v následujících polaritách: •Přitažlivost/odpor •Příjemné/nepříjemné •Napětí/uvolnění ›které provází fyziologické změny a motorické • projevy (mimika, gestikulace) ›jsou to stavy určité pohotovosti a zaměřenosti (např. láska, strach aj.) ›lze u nich zjišťovat směr, přibližování či vzdalování, intenzitu a čas trvání. • • • ZÁKLADNÍ EMOCE PODLE EKMANA ›Hněv je reakcí na nespravedlnost, frustraci, ohrožení, nejintenzivnější, vyžaduje největší sebekontrolu ›Strach je vyvolaný určitou jasně danou situací, konkrétní událostí, upozorňuje na riziko, umožňuje předvídat, mívá nejkratší trvání ›Úzkost – nemá jednoznačný spouštěcí faktor, průběh a konec ›Fobie – trvalý, neúměrný, iracionální strach ›Radost – vede k uvolnění a snižuje práh ostražitosti, v literatuře se objevuje 17x méně, má různě dlouhé trvání a intenzitu ›Smutek – reakce na zklamání, ztrátu, nedostatek, odmítnutí, má nejdelší trvání ›Stud – je reakcí na osobní nedokonalost, často nemá konkrétní podnět, blízký emoci strachu ›Překvapení • TEORIE A TERMINOLOGIE V OBLASTI EMOCÍ • •Složky emocí ›subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat), › ›tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci), › ›emocionální výraz, • ›připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání). Výsledek obrázku pro limbický systém a amygdala TĚLESNÉ PROJEVY EMOCÍ Strach zrychlený tep, napětí, chladné ruce Vztek napětí, červenání, zvýšený krevní tlak Radost uvolnění, úsměv, otevřený postoj Smutek útlum, slzy, pokles energie Znechucení grimasa, odmítání kontaktu VLASTNOSTI EMOCÍ › ›Subjektivita - zcela individuální ›Univerzalita - nejsou vázány na specifické smyslové orgány, a proto se jeví obtížná i jejich lokalizace v těle ›Intenzita ›Polarita – radost x smutek, láska x nenávist ›stenické – příjemné, dodávají energii ›astenické – nepříjemné, zpomalují a brzdí ›Ambivalence ›Aktuálnost – neopakovatelnost ›Nakažlivost • › DĚLENÍ EMOCÍ •Podle hierarchie je dělí na: •a)nižší - vyskytují se u lidí i na subhumánní úrovni, jsou spojeny s uspokojováním základních potřeb; •b) vyšší (specificky lidské, podmíněné sociálně) rozlišujeme zde city ›sociální, etické, estetické a intelektuální. Jsou vulnerabilnější než niţší city, směřují mimo osobu kvyšším cílům a zájmům › › DĚLENÍ EMOCÍ •Podle základního přízvuku: a)libé b)nelibé • •Podle vlivu na svého nositele •a) stenické - mobilizující (hněv,zlost) aktivizují člověka, zvýrazňují energii •b) astenické - demobilizující (smutek), pasivní emoce, inaktivují člověka DĚLENÍ EMOCÍ ›Podle intenzity a časového průběhu a)Afekty b)City c)Nálady d)Vášně • NÁLADY ›citové stavy slabé intenzity a dlouhého trvání ›Vytvářejí určité „pozadí“, na němž se jako „figura“ odlišují jednotlivé kvality prožívání ›nostalgie (teskná touha), splín (pocit životní únavy), skleslost (sklíčenost), rozmrzelost, útočnost, podrážděnost a další › • VÁŠNĚ •Silné citové vztahy • „silný citový vztah ovládající člověka“. •Významně ovlivňují myšlení a činnost člověka, např. vášeň sběratelská, cestovatelská aj. •jsou spjaté s hodnotovým systémem jedince a projevují se velmi intenzivně a dlouhodobě) • AFEKTY AFFICERE - OVLIVNIT ›náhlé krátkodobé citové reakce vysoké intenzity, jsou to emoce v užším slova smyslu mající negativní vliv na regulaci činnosti a chování jedince. ›U afektů jsou silně nápadné změny v motorice, verbálním projevu a vegetativních funkcí. › ›afektivita = pohotovost k emočním reakcím • VYŠŠÍ CITY ›citové stavy, které vyplývají z prožívání hodnot ›Dělíme je na vyšší city ›kognitivní (intelektuální), ›mravní, ›sociální ›estetické. • ›souvisí s charakterem, jehož profil je vyjádřením hierarchie •hodnot, v němž jsou vyšší city úzce spjaty se světovým názorem. ›V jejich formování se uplatňují individuální zážitky, ale i vlivy výchovy a vzdělávání. › ZÁKLADNÍ TEORIE EMOCÍ William James – Carl Lange Emoce jsou tělesné reakce, které si uvědomujeme („pláču → cítím smutek“) Cannon–Bard Emoce a tělesné změny probíhají současně Schachter–Singer (dvoufaktorová teorie) Emoce = tělesná aktivace + myšlenkové vysvětlení („proč se to děje“) Lazarus Emoce vycházejí z hodnocení situace („ohrožuje mě to?“) JAMES –LANGEOVA TEORIE „NEPLÁČEME, PROTOŽE JSME SMUTNÍ — JSME SMUTNÍ, PROTOŽE PLÁČEME.“ • •Emoce vznikají až po fyziologické reakci těla (bušení srdce, napětí, třes). Nejprve tělo reaguje → pak si tuto reakci uvědomíme jako emoci. •U rodičky: •Nejprve se spustí tělesná reakce na bolest, napětí, strach (zrychlený tep, pocení, zadržování dechu). •Teprve poté žena vnímá strach nebo paniku. •Porodní asistentka může pomoci tím, že ovlivní tělo → změní emoci: •dechová technika, dotek, změna polohy → zklidnění → snížení strachu. • CANNON–BARDOVA TEORIE (EMOCE A TĚLESNÉ REAKCE SOUČASNĚ) •Mozek (hypotalamus, limbický systém) spouští současně tělesné i emoční projevy. Emoce tedy nevznikají až po tělesné reakci, ale obojí běží zároveň. •U rodičky: •Při kontrakci mozek současně vyvolá tělesné reakce i pocit úzkosti či očekávání. •Je důležité pomáhat ženě regulovat oba procesy současně – tělo i psychiku. •Např. mluvení o pocitech + fyzická podpora (držení za ruku, vedení dechu). • SCHACHTER–SINGEROVA TEORIE (DVOUFAKTOROVÁ TEORIE EMOCÍ) •Emoce = fyziologické vzrušení + kognitivní označení („pojmenování situace“). •Emoce vzniká, když člověk vnímá tělesné změny a vysvětlí si, proč se dějí. •Význam, který situaci přisoudí, určuje, jakou emoci prožije. •U rodičky: •Zrychlený tep a třes mohou být vysvětleny různě: •„Bojím se“ → úzkost •„Těším se, už to bude“ → vzrušené očekávání •Úlohou porodní asistentky je pomoci ženě interpretovat situaci pozitivně: •„Tělo pracuje dobře“, „Tahle vlna vás přibližuje k miminku“. •Tím změní vnímání bolesti a strachu. • LAZARUSOVA KOGNITIVNĚ–HODNOTÍCÍ TEORIE •Emoce závisí na tom, jak situaci vyhodnotíme. • •Ne sama událost, ale hodnocení („Je to pro mě hrozba?“ nebo „Zvládnu to?“) rozhoduje o emoci. •Emoce = výsledek kognitivního posouzení situace. •U rodičky: •Když žena vnímá porod jako nebezpečný → strach, panika. •Když ho chápe jako přirozený proces, který zvládne → klid, odhodlání. •Porodní asistentka může ovlivnit toto hodnocení: •slovní podporou („Vaše tělo ví, co má dělat“), •vytvořením pocitu bezpečí. • EKMANOVA TEORIE ZÁKLADNÍCH EMOCÍ •Emoce jsou univerzální, vrozené a rozpoznatelné v mimice. • •Existuje 6 základních emocí: radost, smutek, strach, hněv, překvapení, odpor. •Jsou biologicky dané a snadno rozpoznatelné podle výrazu tváře. •U rodičky: •Porodní asistentka se může řídit mimikou a řečí těla: •napjatá čelist, sevřené rty → bolest, úzkost, vztek •uvolněný výraz, oční kontakt → důvěra, klid •Důležité: empatie a pozorování neverbálních signálů pomáhají odhadnout aktuální emoci. •