Sociální psychologie
PhDr. Lenka Emrová, Ph.D.
SOCIO

ČLOVĚK JE TVOR SPOLEČENSKÝ



Vymezení předmětu SP
´Hraniční disciplína
´Kořeny ve starověku a středověku
´Bouřlivý vývoj ovlivněný vývojem ve světě
´Převezena z Evropy do USA
´Pojem sociální psychologie se objevuje poprvé u J.M. Baldwina v roce 1897
´1897 N. Triplett publikuje výsledky svého 1. sociálně psychologického laboratorního experimentu,
který zkoumá vliv přítomnosti druhých na výkon jedince
´Vznik 1905 vydáním učebnic sociální psychologie (Mc Dougall a Ross)
´
http://comps.canstockphoto.com/can-stock-photo_csp6574383.jpg

Předmět SP
u
´Sociální psychologie je empirická věda, která se zabývá studiem psychologické stránky mezilidských
(sociálních) interakcí. Předmětem sociální psychologie je studium zákonitostí, projevujících se
v následujících formách sociálních interakcí:
ujedinec–jedinec (dyadická interakce – například rodič dítě, nadřízený – podřízený, muž – žena),
ujedinec–malá skupina (interakce v malých skupinách – např. rodina, třídní kolektiv, pracovní
skupina, tým),
umalá skupina–malá skupina (vztahy mezi jednotlivým týmy v organizaci).
´
´Sociální psychologie zkoumá, jak navzájem na sebe působí, jak se ovlivňují, podmiňují.
´

Hlavní témata sociální psychologie
´1. Sociální percepce a poznávání druhých
´Jak vnímáme a posuzujeme lidi kolem sebe.
´Klíčové pojmy: atribuce (vysvětlování příčin chování), stereotypy, předsudky, kognitivní
zkreslení, halo efekt, implicitní bias. stereotypy, stigma a diskriminace
´2. Sociální vliv
´Jak lidé ovlivňují chování a postoje druhých.
´Klíčové pojmy: konformita (přizpůsobení skupině), poslušnost autoritě, přesvědčování, poddajnost.
Experimenty: Asch, Milgram, Zimbardo.
´3. Komunikace a mezilidské vztahy
´Jak sdílíme informace, emoce a významy.
´Klíčové pojmy: Verbální i neverbální složka, empatie, aktivní naslouchání, zpětná vazba,
asertivita.
´4. Postoje a jejich změna
´Jak se tvoří a mění postoje (názory, přesvědčení).
´Klíčové pojmy: postoje, přesvědčování, kognitivní disonance (Festinger).
´

Hlavní témata sociální psychologie
´5. Skupiny a skupinové procesy
´Jak se lidé chovají v týmech a skupinách.
´Klíčové pojmy: socializace, role, status, normy, koheze, skupinové myšlení (groupthink),
konflikty.
´6. Sociální interakce a vztahy
´Jak vznikají, udržují a zanikají vztahy.
´Klíčové pojmy: Přitažlivost, důvěra, reciprocita, konflikty, spolupráce, agrese, altruismus.
´7. Pro-sociální a etické chování
´Kdy pomáháme a kdy naopak ne a proč
´Klíčová slova: Pomoc, empatie, spolupráce, morální rozhodování.
´

Socializace jedince
´
Onboarding

´Základní kategorie sociální psychologie
´Je ontogenetický proces postupného vrůstání  jedince do života společnosti ´Jedinec se postupně z
biologické bytosti stává bytostí sociální prostřednictvím sociálního učení (nápodoba, sociální
zpevňování, identifikace) ´Celoživotní proces osvojování si poznatků, zvyků , postojů, norem,
kultury atd…. (dle Junga převážně do 30 let)
´Není pasivní, ale aktivním  přebíráním zkušeností
´
Socializace jedince
Primární
Sekundární
Terciární

´Výzkumy novorozenců ukazují, že dítě se aktivně vztahuje ke světu již od narození (nejsou
nepopsanou tabulí)
´Bonding – vztah matka – dítě po porodu
´Děti preferují sociální podněty – obličeje před věcmi, živé obličeje před maskou, hovořící a
pohybující se rodiče před rodiči, kteří nehybně a tiše sedí.
´http://www.youtube.com/watch?v=apzXGEbZht0&feature=related
´
´Rodiče bývají většinou aktivní a angažovaní a tak vzniká prostor pro vzájemné interakce, sladění ,
spolupráci, synchronizaci. Miminko sleduje tvář svého pečovatele, když ho zajímá, pokud ho nezajímá
odvrátí pozornost k jinému objektu. Doplňují se, neskáčou si do řeči, jako by se domluvili a jeden
čeká na reakci druhého, vzájemně se ovlivňují.
Akce - interakce

´Experimenty H. Harlowa Klec zoufalství 1957 a 1963
´https://www.youtube.com/watch?v=OrNBEhzjg8I
´řada psychologických experimentů s makaky rhesus, jež měly vysvětlovat podstatu mateřské lásky.
Prokázaly, že dítě k matce připoutává něco víc než jen potřeba výživy.
´
´
´
Experimenty s opicemi

usoubor chování, který se očekává od každého, kdo vstupuje do nějakého sociálního vztahu
u„úlohy“, které nám předepisují, jak se máme chovat k druhým a v určitých sociálních situacích
uvrozená (muž, žena, věk, národnost, zděděný majetek),
uzískaná (student, matka, porodní asistentka…),
uVnucené (nezaměstnanost, výkon trestu, pacient…)
udočasná (rodička, cestující v HMD, divák… )
uPro psychickou pohodu je významné, aby jedinec byl co nejvíce v souladu se systémem svých rolí
´
Sociální role

uVnitřní konflikt subjektu role – když je na člověka kladeno více nároků od různých lidí (co se ode
mne očekává??? Komu vyhovět???, rodička chce něco jiného, lékař také)
´
uKonflikt mezi nositeli téže role – pokud  si člověk není jistý obsahem své role. Od každého se
očekává něco jiného. Nejsou jasné informace. „Jak má porodní asistentka správně postupovat? Co je
vlastně moje role?“
´
uKonflikt mezi rolemi – když plníme více rolí a jejich očekávání jsou v rozporu.
u
uKonflikt role–osobnost – „hraní role“ je v rozporu s osobnostními dispozicemi či postoji nebo
hodnotami jedince.
Konflikt rolí

Typ konfliktu
Popis
Příklad z praxe PA
Vnitřní konflikt subjektu role
Rozpor mezi očekáváními různých osob
Lékař chce urychlit porod × žena chce přirozený průběh
Mezi nositeli téže role
Nejednotné pojetí profese mezi kolegyněmi
Dvě PA – každá má jiný přístup k vedení porodu
Mezi rolemi
Střet více sociálních rolí jedné osoby
PA × matka × studentka
Role–osobnost
Rozpor mezi požadavky role a vlastními hodnotami
PA musí provést zásah, který považuje za neetický

Sociální role
´Role zdravotníka
uProfesionál – odborník
uNa domácí půdě
uKaždodenní záležitost
uNebývá emočně zaangažovaný/á
uVyšší sociální statut
uPoskytuje pomoc
uNese odpovědnost
uVstupuje do intimního prostoru rodičky/pacienta
u
´Role rodičky/pacienta
´Laik
´Vstupuje na „cizí“ půdu ´Výjimečná událost, nová a neznámá ´Emočně zaangažovaná/ý
´Závislá/ý, odkázaná/ý
ASYMETRICKÝ VZTAH

Sociální status
uStatus je dán pozicí jedince v sociálně stratifikované struktuře, spojené s mírou ocenění ze
strany druhých.
´status lékaře / status zdravotníka
uExpertní pozice lékaře
uZdá se, že plnou zodpovědnost za zdraví pacienta nese lékař sám
uUmocněno systémem zdravotní legislativy, která umožňuje, aby lékař byl trestán za to, že se
pacient neuzdravuje nebo dokonce zhoršuje
uLékař může pouze doporučit, ale nemůže být zodpovědný za případné nezodpovědné chování pacienta
uDiagnóza je hypotéza a je potřeba s ní takto zacházet – je třeba lékaře vnímat jako člověka, který
zvažuje, ne jako boha, který ví
uPokora a moudrost lékaře – pozor na prognózování negativních vývojů
u

Přechod od paternalistického k partnerskému přístupu
´Co očekává lékař
´Poslušnost
´Submisivitu
´Vděčnost
´
´Jak vystupuje
´Dominantně
´Radí, dává příkazy, zakazuje, vyhrožuje, zastrašuje
´Zodpovědně
´Jako odborník
´Všechno ví „vím, co je pro tebe nejlepší“
partner
průvodce
vede dialog
ptá se a poslouchá
ukazuje cesty, benefity, rizika
zplnomocňuje
„ty víš, co je pro tebe nejlepší“

Sociální percepce
Skupina


Sociální schémata
´Sociální percepce vychází z kategorizace osob, což je proces, kdy na základě nějakých podstatných
znaků přiřazujeme neznámý objekt do kategorie objektů již známých.
´Schémata plní v našem fungování důležité funkce:
´
uusnadňují orientaci v našem světě,
ušetří naši energii a čas,
upomáhají organizovat fakta a interpretovat nové informace

Druhy schémat
´Schéma osoby (prototyp):
´ mentální obraz typického nebo specifického jedince („jak vypadá a chová se   určitý typ
člověka“).
´ Typická prvorodička“ , „Starší multipara“  „Partner u porodu“
 Riziko: Tato schémata mohou vést k předsudkům a bránit individuálnímu přístupu.
´Scénáře: schémata vázající se na určitou událost, situaci – jak se kde chovat
´Porod by měl trvat několik hodin, končit přirozeně a žena by měla spolupracovat.“ „Když přijde
lékař, zmlkneme a čekáme na pokyny.“ „Partner má být oporou, ale nezasahovat.“
Riziko: Když realita scénáři neodpovídá (např. rychlý porod, rodička křičí, partner chce aktivně
pomáhat), vzniká napětí.
´Schémata sociálních rolí: vytváříme si schéma role lékaře, učitele, studenta, Očekávání, jak se
mají lidé v určité roli chovat.
´„Lékař má rozhodovat, PA má poslouchat.“„Porodní asistentka má být klidná, empatická, ale nesmí se
hádat.“„Rodička má být vděčná, spolupracující a poslouchat rady.“
Riziko: Když někdo vystoupí z role
´
´
´

Druhy schémat
uSchémata pro sociální skupiny: používá se pojem stereotypy, soubory charakteristik, o kterých se
předpokládá, že vystihují určitou vymezenou skupinu či kategorii lidí.
´Autostereotypy – vztahují se k příslušníkům naší skupiny Porodní asistentky jsou empatické,
klidné, mají dar uklidnit rodičku.“„Porodní asistentka musí všechno zvládnout a neukazovat
emoce.“„Naším úkolem je hlavně poslouchat lékaře.“
´ Dopad: Autostereotypy mohou být pozitivní i omezující. Když se PA cítí povinna „vždycky být
klidná“, může potlačit své hranice nebo přehlížet vlastní potřeby.
u
´Heterostereotypy – vztahují se k příslušníkům jiných sociálních skupin - O rodičkách: „Mladé
maminky nic nevědí a jsou hysterické.“ „Muži uodu jen překážejí.“ „Lékaři mají vždy pravdu a nemá
smysl se s nimi přít.“ „Duly zasahují a komplikují práci.“ „Cizinci odmítají spolupracovat.“
´ Dopad: Heterostereotypy ovlivňují očekávání, způsob komunikace i kvalitu péče.
Např.: Pokud PA očekává, že dula bude „rušit“, může být apriori uzavřená spolupráci.
u
´

První dojem
První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování
informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné. Mozek si vytvoří
rychlé schéma osoby podle kterého se pak chováme
„Ta paní je nepříjemná, ani nepozdravila a kouká otráveně.“
Možná interpretace (rychlý úsudek):
 „Bude s ní těžká spolupráce, je arogantní.“
Alternativní vysvětlení (po hlubším pohledu):
🔸 Je ve velké bolesti nebo strachu.
🔸 Nerozumí pokynům (jazyková bariéra).
🔸 Má špatnou zkušenost z dřívějšího porodu.
 Poučení: První dojem bývá ovlivněn emocemi a očekáváním. Zpomalení úsudku a empatie pomáhají
porozumět situaci správněji.

Efekt primárnosti
uExperimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti:
upodněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i
interpretaci následujících podnětů.
uPennigton (1982) experiment s fingovaným soudem.
uParticipující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek.
uKdyž byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“.
uKdyž byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“.
´
´Jak funguje:
´To, co slyšíme první, nastaví rámec („kotvu“) pro další hodnocení.
´Následující informace pak interpretujeme v souladu s první.
´Příklad z praxe porodní asistentky:
´Kolegyně při předání směny řekne: „Tahle rodička je strašně náročná.“
u

První dojem
Efekt primárnosti
Podstata
Emoční, intuitivní dojem o člověku
Paměťové zkreslení – váha první informace
Vzniká
Při osobním kontaktu
Při poslouchání/předávání informací
Trvání vlivu
Okamžitý a dlouhodobý (tón vztahu)
Dlouhodobý při hodnocení nebo rozhodování
Typický pro
Interakce tváří v tvář
Zprávy, předání směny, referáty
Příklad
„Vypadá arogantně.“
„Řekli, že je náročná.“ – očekávám to.

Hallo efekt
´Je to kognitivní zkreslení, při kterém jedna výrazná vlastnost člověka (pozitivní nebo negativní)
ovlivní naše celkové hodnocení jeho osobnosti.
´Mladá rodička v teplákové soupravě. Přichází bez partnera, působí nejistě.
´ Halo efekt (negativní): „Bude nezodpovědná, neinformovaná.“
´Reálná situace:
Je velmi informovaná, čte odborné materiály a spolupracuje výborně.
´Poučení: Vzhled nebo způsob vyjadřování nesmí určovat náš přístup k pacientce.
´
´
´

Další kognitivní zkreslení
Název
Vysvětlení
Příklad z porodnictví
Efekt poslední informace (recency effect)
Poslední zážitek nebo chování přebije všechno předchozí.
Rodička byla celou dobu klidná, ale na konci křičí → personál si ji pamatuje jako „hysterickou“.
Fundamentální atribuční chyba
Sklon přeceňovat osobnostní příčiny a podceňovat situaci.
„Nespolupracuje, je tvrdohlavá“ místo „má velký strach a nerozumí jazyku“.
Sebeposilující zkreslení (self-serving bias)
Úspěch přisuzujeme sobě, neúspěch okolnostem.
„Porod šel skvěle, díky mému vedení.“ × „Komplikace, protože rodička nespolupracovala.“
Konfirmační zkreslení (confirmation bias)
Vyhledáváme informace, které potvrzují náš názor.
„Mladé maminky jsou nezodpovědné“ → všimnu si jen těch, které to potvrzují.
Efekt stereotypizace
Soudíme podle kategorie, do které člověk patří.
„Romská žena = určitě nebude chtít spolupracovat.“
Projekce
Vlastní pocity připisujeme druhým.
„Ta žena je nervózní“ (ve skutečnosti jsem nervózní já).
Otimism bias
Máme tendenci přeceňovat  pozitivní výsledky a podceňovat rizika – ať už pro sebe, nebo pro lidi
kolem.
„Tenhle porod už dělám posté, nemůže se nic stát.“

Experiment Ricka Gracelyho (placebo / nocebo efekt) – 1985
´Rick Gracely a jeho tým zkoumali, jak očekávání pacienta ovlivňuje vnímaní bolesti.
´Účastníci dostávali injekci s označením „silné analgetikum“, „slabé analgetikum“ nebo „placebo“ –
přitom ve skutečnosti všichni dostali stejnou látku.
´Ti, kteří věřili, že dostali silný lék, hlásili menší bolest,
zatímco ti, kteří očekávali slabý účinek, cítili bolest silněji.
´ Očekávání a způsob komunikace zdravotníka významně ovlivňují skutečný fyzický prožitek pacienta.
To je základní princip placebo a nocebo efektu.
´Jak PA popíše bolest, kontrakce či zákrok, ovlivní prožitek rodičky.
´„Teď to bude bolet, musíte to vydržet.“ ❌ → zvyšuje nocebo efekt.
´„Bude to náročné, ale zvládnete to, jsem tu s vámi.“ ✅ → aktivuje placebo efekt (podpora, důvěra,
uvolnění).
´I nonverbální komunikace (napětí, tón hlasu) ovlivňuje očekávání.
´

Závěr experimentu
´Jak PA popíše bolest, kontrakce či zákrok, ovlivní prožitek rodičky.
´„Teď to bude bolet, musíte to vydržet.“ ❌ → zvyšuje nocebo efekt.
´„Bude to náročné, ale zvládnete to, jsem tu s vámi.“ ✅ → aktivuje placebo efekt (podpora, důvěra,
uvolnění).
´I nonverbální komunikace (napětí, tón hlasu) ovlivňuje očekávání.
´ Poučení pro PA:
´Slova mají fyziologický dopad. Mluvím-li s důvěrou, klidem a podporou, pomáhám ženě zvládnout
bolest lépe.
´

Experiment Ricka Gracelyho (1985) – „Očekávání lékaře“
´Stomatologičtí pacienti měli podstoupit extrakci zubu.
´Lékařům bylo řečeno, že pacienti dostanou:
´buď naloxon (antagonista morfinu → může zvýšit bolest),
´nebo fentanyl (silné analgetikum → výrazně snižuje bolest).
´Ve skutečnosti všichni pacienti dostávali placebo.
´Rozdíl byl pouze v tom, co si mysleli lékaři:
´v 1. fázi věřili, že dávají placebo,
´ve 2. fázi věřili, že dávají fentanyl.
´Výsledek:
´V první fázi (lékaři věřili, že jde o placebo) → pacienti více trpěli bolestí, bylo nutné podávat
další analgetika.
´V druhé fázi (lékaři věřili, že dávají silný lék) → pacienti hlásili výraznou úlevu od bolesti, i
když stále dostávali placebo.
´

Závěr experimentu:
´Očekávání zdravotníka ovlivňuje prožitek pacienta.
Lékaři, kteří věřili v účinnost léčby, se chovali jinak – byli klidnější, povzbudivější,
přesvědčivější – a to mělo měřitelný analgetický efekt.
´Tento experiment ukazuje, že postoje a víra porodní asistentky mají fyziologický dopad na rodičku.
´Pokud PA věří, že žena porod zvládne, mluví klidně, dotýká se s jistotou, dýchá s ní → rodička se
cítí bezpečněji, napětí klesá, bolest se snáze zvládá.
´Pokud PA pochybuje, je napjatá nebo předem očekává problém → přenáší nejistotu na rodičku, zvyšuje
se stres, bolest i komplikace.
´
´ „To, co si myslíš o porodu, ovlivňuje, jak porod probíhá.“
´

Experiment Davida Rosenhana – „On Being Sane in Insane Places“ (1973)
´Psycholog David Rosenhan poslal 8 zdravých lidí do psychiatrických nemocnic s tím, že budou
předstírat jen jeden symptom – slyšení hlasů.
´Po přijetí se chovali zcela normálně, ale přesto byli diagnostikováni jako psychotici a zůstali
hospitalizováni v průměru 19 dní.
´Personál jejich normální chování interpretoval jako příznaky nemoci, protože byli už označeni jako
„pacienti“.
´Závěr:
´Štítky (labely) a předporozumění silně ovlivňují, jak vnímáme a hodnotíme druhé.
Vidíme to, co očekáváme – ne to, co je.
´

Závěry experimentu
´Když je žena označena jako „riziková“, „problémová“, „neposlušná“, začne tým její chování vnímat
optikou tohoto štítku.
´Každé zaváhání = „neposlušnost“,
´Každá otázka = „vzdor“.
´Takové předsudky ovlivňují komunikaci, vztah i kvalitu péče.
´
´Poučení pro PA:
´Dávejte si pozor na nálepky – ovlivňují Vaše vnímání i chování k pacientce.
Každá žena si zaslouží být vnímána individuálně, ne podle škatulky.
´

Experiment Rosenthal & Fode – „Pygmalion efekt“ (1963)
´Psychologové Robert Rosenthal a Lenore Fode dali studentům krysy a tvrdili jim, že polovina z nich
je „chytrá a učenlivá“, druhá polovina „hloupá a pomalá“ – ve skutečnosti šlo o stejné krysy. Po
několika dnech tréninku: „chytré“ krysy se skutečně učily lépe – protože s nimi studenti zacházeli
jinak, věřili v jejich schopnosti, byli trpělivější a pozornější.
´
´Závěr: Očekávání ovlivňuje realitu.
To, co si o druhém myslíme, formuje naše chování – a tím ovlivňuje jeho výkon nebo reakci.
´

Závěr experimentu
´Když PA věří, že rodička „to nezvládne“, bude k ní podvědomě přistupovat s menší důvěrou a
podpůrností, což může skutečně vést k horšímu výkonu.
´Naopak, když PA věří, že „to zvládne“, poskytne povzbuzení, klid a spolupráce se zlepší.
´Totéž platí pro studentky: když jim mentorka věří, jejich výkon roste.
´
´Poučení pro PA:
´Věřte v schopnosti ženy – Vaše víra se stává realitou.
Očekávání je mocná síla, která formuje výsledky.
´

Rosenthalův experiment – Pygmalion efekt (1963)
´Učitelům ve škole bylo řečeno, že určití žáci mají mimořádný intelektový potenciál („šikovní“). Ve
skutečnosti šlo o náhodně vybrané děti. Po roce se právě těmto dětem výrazně zlepšil prospěch.
Experimentátoři zjistili, že se učitelé k nim chovali jinak: více je vyvolávali, chválili, věnovali
jim pozornost.
´Tím jejich očekávání změnilo realitu.
´Očekávání, které máme o druhém člověku, ovlivňuje jeho chování i výkon.
´Pygmalion efekt = pozitivní očekávání → zlepšení výkonu.
´Golemův efekt = negativní očekávání → zhoršení výkonu.
´

Experiment izraelské armády – Očekávání výkonu (cca 1970s)
´Psychologové při výcviku rozdělili vojáky do tří skupin a dali jim úkol ujít pochod:
´skupina: 30 km (pravda),
´skupina: 40 km,
´skupina: 60 km.
´Skupina, která věřila, že půjde 60 km, dorazila poslední –
byla více unavená, častěji vzdávala a pociťovala větší vyčerpání,
i když všichni ušli stejnou vzdálenost.
´Závěr:
´Očekávání náročnosti ovlivňuje skutečný výkon a vnímání únavy.
To, co si myslíme, že nezvládneme, se stává realitou

Závěry pro PA
´Pokud je žena před porodem vystrašená („Bude to hrozné, dlouhé, nezvládnu to“),
→ prožívá větší bolest, napětí, vyčerpání. ´Pokud věří, že porod zvládne,
→ tělo reaguje uvolněním, lepší spoluprací a menší bolestí.
´
´ Poučení pro PA:
´Pomoz ženě nastavit realistické, ale pozitivní očekávání.
Strach a představa selhání mohou fyzicky zhoršit průběh porodu.
´

Atribuční procesy
´Vysvětlování příčin chování


Atribuční procesy



F. Heider – teorie atribuce 1958



Základní atribuční chyba
Edward E. Jones a Richard E. Nisbett (1971)
´Popisuje rozdíl mezi tím
´jak lidé vysvětlují své vlastní chování (situačně)
´a jak vysvětlují chování druhých (osobnostně, dispozičně).
´Příklad:
´Porodní asistentka zvýší hlas na kolegyni během hektické situace.
O chvíli později slyší, jak kolegyně zvýší hlas na studentku.
´ O sobě (herec):
„Zvýšila jsem hlas, protože byl zmatek a šlo o bezpečnost.“
→ vnější (situační) příčina
´O kolegyni (pozorovatel):
„Je protivná a neumí jednat klidně.“
→ vnitřní (osobnostní) příčina
´

Postoje
´


Definice postoje
uústřední pojem sociální psychologie
upřetrvávající získané dispozice k určitému hodnocení a z toho vyplývajícímu specifickému způsobu
chování v různých situacích, resp. ve vztahu k nějakým objektům. uPostojem rozumíme především
připravenost reagovat určitými pocity, představami a způsoby chování na určité osoby, skupiny,
objekty, situace, způsoby chování, předměty a názory. uTendence k  jednání „pro“ nebo „proti“, a to
vzhledem k předmětu postoje.
u

Vznik postojů



Funkce postojů
uPostoje slouží ke snadnější orientaci ve světě – Umožňují snáze kategorizovat informace, které
člověk získává a dát jim určitý význam.
uPostoje dodávají jistoty v řešení různých problémů
uMnohé postoje slouží k regulaci chování,
uPostoje mohou mít ochrannou funkci
uPostoje mohou sloužit jako obrana před nepříjemnými pocity, před nejistotou i ztrátou sebeúcty.
u

Charakteristika postojů
§Vysoká odolnost vůči změně - rigidita
§Komplexita
§Konzistentnost a konsonance  (jinak KD a snaha o sjednocení)
§ Interkonexe (vzájemná spojitost, asociace mezi postoji)
§ Afektivní složka
´
´Postoje úzce souvisejí s hodnotovou orientací jedince a ta je součástí hodnotové orientace
kultury….
u

Postojové změny
´Činitelé změn postojů:
´
§Prostředí: například změna kultury  - změna postoje.
§Traumatické zkušenosti: zneužitá žena může změnit svůj postoj k mužům.
§Protikladné osobní zkušenosti – pozitivní zkušenosti s učiteli, politiky, menšinami apod.
§Zrání osobnosti a zkušenosti – krystalizace postojů
§Korektivní zážitek
u
u

Teorie kognitivní disonance
L. Festinger, 1957
´Kognitivní disonance = vnitřní napětí nebo nepohodlí, které cítíme, když naše myšlenky, postoje
nebo chování nejsou v souladu.
´„Vím, co bych měla dělat – ale dělám něco jiného.“
nebo
„Věřím v určité hodnoty – ale situace mě nutí jednat proti nim.“
´Tento rozpor vytváří psychické napětí, které se člověk snaží snížit tím, že změní své chování
(„příště to udělám jinak“), nebo změní své myšlení/postoj, aby to dávalo smysl („ono to vlastně
nešlo jinak“).
uDisonance je nepříjemná a je snaha ji redukovat
´Disonance často vzniká mezi profesní etikou a realitou systému.
´Krátkodobě může motivovat ke změně, ale dlouhodobě, pokud se neřeší, vede k vyhoření nebo cynismu.
´Pomáhá otevřená komunikace v týmu, supervize, sebereflexe.
u
´

Příklad kognitivní disonance
´Porodní asistentka a respektující péče
´PA věří, že rodička má právo rozhodovat o svém porodu.
Během služby ale lékař rozhodne bez jejího souhlasu a PA mlčí, i když s tím nesouhlasí.
´Rozpor (disonance):
„Chci hájit práva rodičky“ × „Nezasáhla jsem.“
´Pocit: napětí, vina, racionalizace („Neměla jsem prostor, bylo to nutné.“)
´Zmenšení disonance:
´buď změním chování → příště se ozvu,
´nebo změním postoj → „Rodička by stejně neporozuměla.“
´