STRES, JEHO PROJEVY, DŮSLEDKY, DETERMINANTY PHDR. LENKA EMROVÁ, PH.D. 8. PŘEDNÁŠKA STRES V PORODNÍ ASISTENCI • • •„Jaké situace na pracovišti vás nejčastěji stresují?“ • •„Porodní asistentka má několik rodiček najednou, jedna je v pokročilé fázi porodu, druhá vyžaduje okamžitou pozornost. Zdravotnický personál volá, že je třeba připravit sál. Tělo reaguje bušením srdce, napětím, zrychleným dýcháním – klasická stresová reakce.“ • • STRES •„Stres je to, co za stres sami považujeme.“ • •Stres je nespecifická fyziologická reakce organismu na jakýkoliv nárok na organismus kladený. (H. Selye, 1974, Stress without distress) • •Stres je stav organismu, kdy jeho integrita je ohrožena a on musí zapojit všechny svoje schopnosti na svoji ochranu. (H. Cooper, M.H. Appley, 1969, The stress of life) • •Stres je specifický vztah mezi jedincem a prostředím, který je hodnocen jako zatěžující nebo přesahující jeho zdroje a ohrožující jeho pohodu. (Lazarus & Folkman, 1984, Stress, Appraisal and Coping) Stres: je soubor reakcí organismu na vnitřní nebo vnější podněty, narušující normální chod funkcí organismu. Stres distres eustres Jedná se o špatnou, zlou či dlouhodobou zátěž, která je spojena s negativně laděnými a prožívanými emočními procesy (zklamání…) Jedná se o zátěž příjemnou radostnou a aktivizující (radostné vzrušení…) Stresor = podnět vyvolávající stres STRESOR • Když smysly zachytí hrozbu (ránu, výhružný pohled, hrůzný vjem), informace se mozkem šíří dvěma různými cestami (zde A, B) A zkratka, horká linka do amygdaly. Ta zalarmuje ostatní části mozku. Důsledkem je úleková reakce, zpocené ruce, zrychlený puls, vzestup TK, výdej adrenalinu. To vše před uvědoměním si situace B hlavní dráha. Teprve po aktivaci strachu se zařadí vědomá mysl. Část senzorické informace putuje do talamu (“processing hub“) a dál do kůry. Ta je zpracovává a rozhoduje, zda vyžadují alarm. Jestliže ano, spustí amygdalu. STRESOR ↓ Hodnocení situace (mozek: thalamus – amygdala – kůra) ↓ Fyziologická reakce (aktivace sympatiku) ↓ Tělesné projevy (bušení srdce, napětí, pot, dech) ↓ Emoce (strach, úzkost, vztek) ↓ Chování (boj / útěk / ztuhnutí) Amygdala reaguje okamžitě, zatímco mozková kůra situaci vyhodnocuje vědomě. Výsledkem je buď aktivace „boje/útěku“, nebo návrat ke klidu. (Autor inspirace: LeDoux, 1998 – „The Emotional Brain“) STRESORY V PORODNÍ ASISTENCI • neočekávaný průběh porodu •komplikace u matky nebo dítěte •komunikace s úzkostnými rodičkami •směnný provoz, nedostatek spánku •tlak na výkon, nedostatek personálu • • • • • Otazník Otázka - Obrázek zdarma na Pixabay - Pixabay HYPOTALAMUS Œ SYMPATICKÝ NERVOVÝ SYSTÉM � Nervové impulzy aktivují různé žlázy a hladké svalstvo Ž DŘEŇ NADLEDVINEK Stresové hormony jsou krví přenášeny do důležitých orgánů a svalů � HYPOFÝZA KŮRA NADLEDVINEK ‘ � ’ ÚTOK, ÚTĚK STRESOR STRES Z FYZIOLOGICKÉHO HLEDISKA ANTAGONISTICKÝ VZTAH MEZI SYMPATIKEM A PARASYMPATIKEM •SYMPATIKUS •Působí nediferencovanĕ •Rychlý nástup aktivity •Rychlý ústup aktivity •Spotřebovává zdroje •PARASYMPATIKUS •Působí diferencovanĕ •Pomalý nástup aktivity •Pomalý ústup aktivity •Uchovává zdroje •Obnovuje zdroje STRES Z FYZIOLOGICKÉHO HLEDISKA Autonomní nervový systém sympatický parasympatický Zrychluje, aktivizuje Zpomaluje, relaxuje Srdce bije rychleji Svaly se stáhnou Uvolňuje se krevní cukr a tukové složky Zrychluje se dýchání Zpomaluje srdce Uvolňuje svaly Obnovuje a udržuje normální funkce těla Recipročně inhibované Když je jeden stimulován, druhý je vypnut STRESOR POHOTOVOST 2-5 % ŽIVOTA POKOJ 95-98 % ŽIVOTA FUNKCE AUTONOMNÍHO NERVSTVA Sympaticus •připravuje organismus k aktivitě •zvyšuje srdeční činnost, krevní tlak •rozšiřuje průdušky •zeslabuje peristaltiku střev •rozšiřuje zornice •snižuje sekreci slin •zvyšuje svalové napětí svěrače, konečníku a močového měchýře •vyvolává sekreci dřeně nadledvin •snižuje průtok krve v kůži a břišních orgánech •vyvolává sekreci potních žláz •vyvolává stahy hladkých svalů a chlupů • Parasympaticus žzajišťuje zotavení organismu žzpomaluje srdeční činnost, snižuje krevní tlak žzužuje průdušky žzesiluje peristaltiku střev žzužuje zornice žvyvolává sekreci slin a trávících žláz žsnižuje svalové napětí svěrače, konečníku a močového měchýře žzvyšuje průtok krve v kůži a břišních orgánech žzklidňuje sekreci potních žláz žzklidňuje stahy hladkých svalů a chlupů žzajišťuje akomodaci oka žzpůsobuje erekci vnějších pohlavních orgánů DŮSLEDKY TRVALÉ ČINNOSTI SYMPATICU – CIVILIZAČNÍ CHOROBY uVysoký krevní tlak, infarkt, mozkové cévní příhody uCukrovka II.stupně uBolesti hlavy, zad uŽaludeční vředy uKolitidy – onemocnění střev (Crohnova nemoc…) uRevmatická artritida uSnížená imunita uAlergie uAstma uInfekční choroby uRakovina, leukémie u u u 01-mozek-stavba-hypothalamus-epifyza •„Žena začne během porodu panikařit a křičet, partner je agresivní. Jaké jsou vaše první tělesné a emoční reakce?“ STRESOVÉ SIGNÁLY stres Mysl Chování Tělo Emoce Bušení srdce Nechutenství Bolesti hlavy Nucení na močení Bolesti v břiše – průjem Bolesti krční a bederní páteře Snížená imunita Změny nálady Nadměrné trápení a starosti Omezení kontaktu s druhými lidmi Podrážděnost a úzkostnost Zvýšená absence, nemocnost Osobní nehodovost, zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům Zvýšená konzumace alkoholických nápojů, cigaret, léků Ztráta chuti k jídlu, přejídání se Problémy s usínáním, Netrpělivost, agresivní chování Obavy Negativní myšlenky Obtížné či ukvapené rozhodování Pomatenost, zhoršený úsudek Pocity únavy a obtíže při soustředění 8. Stres • FBLT FÁZE STRESU •Obecný adaptační syndrom má tři v podstate stereotypní fáze (Selye, 1936, 1974 – alarm – resistance – exhaustion) urychlou "poplachovou" reakci, která má dvě části - šokovou a protišokovou, kde se uplatňuje sympatiko adrenomedulární systém. Cílem této reakce je zmobilizovat síly v organismu k obraně. Tato reakce je velmi nehospodárná co se týče využívání energie. urezistence ufáze exhausce či vyčerpání •V posledních dvou se uplatňuje hypofyzárne adrenokortikální systém •nastává pokud nedojde k vyřešení stresové události ve fázích poplachu a adaptace. Dochází k vyčerpání adaptačních schopností organismu a k jeho zhroucení, což může mít podobu psychosomatického onemocnění, psychické poruchy, ale také syndromu vyhoření, deprese. • DRUHY STRESU, LAZARUS & FOLKMAN (1984) –PODLE TRVÁNÍ A ZPŮSOBU HODNOCENÍ STRESORU. uAkutní stres – stres je intenzivní a krátkodobý, dochází ke změnám v organismu, ale zároveň dochází k rychlému návratu ke klidu, stresová reakce doznívá a dochází k uvolnění uAnticipovaný stres – stresová pohotovost narůstá spolu s očekáváním stresoru až k silnému napětí, po exhibici stresoru postupně opadá. uChronický stres – je dlouhodobé vystavení se stresoru, přičemž příznaky stresu mohou být méně nápadné, méně výrazné, napětí nemusí dosahovat vysokých hodnot, ale negativní dopad na organismus může být větší. U chronického stresu chybí hlavně odpočinek a nedaří se ani náhled nad situací. u OSOBNÍ A OSOBNOSTNÍ DETERMINANTY ZVLÁDÁNÍ STRESU INDIVIDUÁLNÍ OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI •ovlivňují naše chování, prožívání a jednání a také reakce na stres. •Často určují, jak silně a v jaké kvalitě stresovou situaci prožíváme a jaký máme životní styl, který mimo jiné ovlivňuje i náš zdravotní stav a může vést ke vzniku některých chorob. •Extroverze, introverze, labilita, stabilita, svědomitost, cílevědomost….. • PROAKTIVNÍ A REAKTIVNÍ OSOBNOST uPROAKTIVNÍ •Proaktivita je schopnost člověka vědomě přebírat odpovědnost za reakci •Naše jednání je výsledkem našich voleb (rozhodnutí, nikoliv podmínek, které nás ovlivňují •Proaktivní člověk není vazalem svých emocí a nikdy nereaguje zkratkově •Nesvaluje vinu na okolí, situace či lidi •Jako lidé se rodíme vysoce proaktivní, ale vlivem okolností a stresových situací tuto schopnost ztrácíme uREAKTIVNÍ •Reaktivní lidé umožnili, aby byli životem ovládáni, protože chápou život jako funkci podmíněnosti a podmínek: př. když je hezky, cítím se dobře •Reaktivní lidé jsou závislí na očekávání druhých, jsou závislí na zpětné – jak je budou druzí hodnotit, př. hodnocení přes hodnocení druhých •Reaktivní lidé jsou ovládáni pocity druhých a okolnostmi, př. moje pohoda je závislá na chování druhého •Reaktivní lidé si přivlasťnují problémy svého okolí a přebírají za ně zodpovědnost, př. Jak se budou druzí cítit PROAKTIVNÍ A REAKTIVNÍ OSOBNOST •Proaktivní jazyk: •Zkusme se na to podívat jinak •Jsem ochoten •Chci se dohodnout •Můj úhel pohledu je ten a ten •Vidím to takto •Reaktivní jazyk: uTakový jsem uNejsem zvyklý/jsem zvyklý uNic s tím nemohu udělat uNejde mi to uOkolnosti mě nutí uNestíhám uMusím uTo se může stát jen mně CHOVÁNÍ TYPU A •Friedman a Rosenman (1959, 1961) rozlišili typy chování: •Osobnosti s chováním typu A se vyznačují: •vysokou hladinou ctižádostivosti, soutěživosti, průbojnosti, agresivity, •Osoby tohoto typu jsou vysoce zaujaty svým povoláním a zanedbávají ostatní oblasti života, •jsou agresivní, byť se projevy agresivity snaží potlačit, •netrpělivostí, neklidem, •mají napětí obličejových svalů, •výbušnou důraznou řeč, •chronickým nedostatkem času, který vede ke zrychlování všech motorických i psychických aktivit •Vysokou mírou kontroly • •Je u nich vyšší výskyt onemocnění ischemickou chorobou srdeční (ISCH) •„Přetížení, soutěživost – chce vše zvládnout perfektně, často vyhoří.“ • CHOVÁNÍ TYPU B •Osobnost s chováním typu B, je charakterizována opaky, opozicemi uvedených osobnostních rysů typu A. •Podobně byl rozdělen typ B na: utyp relaxovaný, který je v souvislosti se stresem projektivní, utyp stísněný, u něhož se projevuje vyšší riziko v náchylnosti k onemocnění. u CHOVÁNÍ TYPU C • •Ve vztahu k nemoci a zdraví byly ve stejné době, tedy na přelomu 50. a 60. let 20. století, klasifikovány čtyři osobnostní typy chování typu C (tzv. „C – personality“), které byly zkoumány zejména v souvislosti s rakovinou a nádorovými onemocněními. •Chování typu C podle Baltrusche a kol. , 1985 je charakterizováno především: utendencí potlačovat negativní emoce; uneschopností vyjadřovat emoce – zejména hněv; uvyhýbáním se konfliktům; utzv. „harmonizujícím chováním“; usilně vyjádřenou sociální desirabilitou a sociální konformitou. •„Potlačuje hněv, snaží se vyhovět všem – riziko psychosomatických potíží.“ CHOVÁNÍ TYPU D uNejnověji je intenzivněji zkoumána náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám u tzv. osobnostního typu D. uPojem pochází od belgického psychologa J.Denolleta (1991) uD znamená „distressed “, a osoby typu D jsou charakterizované tendencí k prožívání negativních emocí a současně k potlačování exprese těchto emocí a souvisejícího chování v sociální interakci. uTendence prožívat negativní emoce a tendence k sociální inhibici uVede ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních onemocnění OSOBNOSTNÍ DETERMINANTY STRESU •Resilience – Rutter (1985), Masten (2001) •Hardiness – Kobasa (1979) •Sense of coherence (SOC) – Antonovsky (1979) •Locus of control – Rotter (1966) •Self-efficacy – Bandura (1977, 1997) •Optimismus/pesimismus – Scheier & Carver (1985) •Sebehodnocení – Rosenberg (1965) •Humor jako coping – Lefcourt & Martin (1986) • RESILIENCE uvyjadřuje odolnost, pružnou, elastickou a houževnatou nezdolnost či nezlomnost upružnost návratu systému k původním podmínkám, aniž by došlo k jeho deformaci u • schopnost získat zpět síly, zotavit se a pružně se vrátit do původní podoby KONCEPCE HARDINESS uTendence spoléhat se na vlastní síly a využívat všech vnitřních kapacit a rezerv, plně se oddávat prováděným činnostem. uŽivotní změny pro jedince neznamenají v prvé řadě překážky, ale jsou vnímány jako inspirující, vzrušující a smysluplné události. Jsou si plně vědomi vlastních schopností ve smyslu kompetence ovládat a řídit události, které se odehrávají v jejich životech uPřijmu odpovědnost, mám své prožívání pod kontrolou, překážku vnímám jako výzvu, příležitost u SENSE OF COHERENCE u u ukonstrukt soudržnosti osobnosti (SOC) uSOC je definován jako „trvalá tendence vidět svět jako více či méně uspořádaný, předvídatelný a kontrolovatelný“ uintegrita (ucelenost) osobnosti - posílení udezintegrace (rozpad) osobnosti - oslabení uNejvíce záleží na postoji k životu uZáleží na soudržnosti skupiny (rodiny) a soudržnosti osobnost •ROZUMĚT DÁVAT SMYSL ZVLÁDNOUT • • MÍSTO KONTROLY – LOCUS OF CONTROL •Má-li člověk tzv. „vnitřní místo kontroly“ znamená to, že má důvěru ve vlastní síly při zvládání skutečností, událostí, a že se domnívá, že má vliv na výsledky těchto událostí. •Naopak „vnější místo kontroly“ znamená, že jedinec pociťuje, že jeho vlastní osobní síla má minimální vliv na výsledky událostí. Skutečnosti kolem něj jsou ovládány osudem, náhodou anebo jinými, mocnějšími lidmi. • SELF – EFFICACY (SEBEÚČINNOST, OSOBNÍ ZDATNOST) upřesvědčení jedince, že je schopen dosáhnout cílů, které si předsevzal. • uMŮŽU TO ZKUSIT a POVEDE SE TO u uV řadě studií se ukázalo, že tato charakteristika je mimořádně dobrým obranným faktorem proti stresu. Zmíněná charakteristika úzce koreluje např. s kvalitou života, úspěšným zvládáním těžkostí, zanecháním kouření či pití alkoholu apod. OPTIMISMUS A PESIMISMUS udispoziční optimismus = osobnostní charakteristika lidí, kteří obecně očekávají, že výsledek dění, jehož jsou účastni, bude kladný. utzv. naučený pesimismus. Tito lidé hodnotí události jako přesahující jejich síly, bez možnosti je změnit. uPříčiny stresových situací vidí převážně sami v sobě, v kvalitách své osobnosti, nikoli v působení vnějších okolností, a nevidí naději na úspěšné zvládnutí této situace. KLADNÉ SEBEHODNOCENÍ SELFESTEEM •schopnost vidět sebe sama s určitým odstupem tak, jak vidíme druhého člověka, a zároveň se popsat a ohodnotit, což je spojeno s mnoha kladnými a negativními emocemi. •Lidé s vysokou mírou sebehodnocení jsou zvídavější, odvážněji se seznamují s novými informacemi i pohledy na skutečnost, jsou důvěřivější, spokojenější a mají méně vnitřních konfliktů. Jsou asertivnější, ne však agresivní. Kladou si poměrně vysoké cíle, obvykle jsou úspěšnější a častěji dosahují cílů, které si stanovili, což opět zvyšuje míru jejich sebehodnocení. Jsou též výrazněji přesvědčeni o tom, že jejich skutečný stav je blízký ideálu jejich „já“. SMYSLUPLNOST ŽIVOTA A SMYSL PRO HUMOR •Antonovsky (1979) ve svých studiích zjistil, že lidé, kteří mají pro co žít, mají víru, a lidé, kteří mají smysl pro humor, lépe zvládají životní těžkosti. •Podstata blahodárnosti humoru a vůbec optimismu na lidský organismus spočívá ve změněném úhlu pohledu na problém • • ZVLÁDÁNÍ STRESU •Copingové strategie COPING • „Coping znamená kognitivní a behaviorální úsilí zaměřené na zvládnutí specifických vnějších a/nebo vnitřních požadavků, které jsou hodnoceny jako náročné nebo přesahující zdroje jedince.“ (Lazarus & Folkman, 1984) •„snaha zvládat podmínky, které vyžadují anebo přesahují míru adaptačních schopností jedince •COPINGOVÉ STRATEGIE = ZPŮSOBY, JAKÝMI SE SNAŽÍME ZVLÁDAT STRES u„Zvládáním (kopinkem) se rozumí snaha uintrapsychická (vnitřní) uinterpsychická - zaměřená na určitou činnost – řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní i vnější požadavky ROZDĚLENÍ REAKCÍ NA ZÁTĚŽ •Jiří Mareš navrhuje rozdělení reakcí jedince na zátěž ureakce stresové či obranné - chování nevědomé ureakce zvládací, které jsou vědomým reagováním člověka na stresovou situaci (Mareš, 2001). •Při volbě copingové strategie je třeba brát v úvahu tři oblasti: uMyšlenkovou (kognitivní) uEmocionální (citovou) uVolní, projevující se chováním (činností) u u OBRANNÉ MECHANISMY Techniky řešení stresových situací agresivní úniková další přímá agrese nepřímá agrese autoagrese prostý únik únik do nemoci únik do fantazie únik do samoty egocentrismus popření regrese projekce kompenzace vytěsnění racionalizace bagatelizace identifikace JAK MOZEK HODNOTÍ SITUACI •STRESOR • ↓ •PRIMÁRNÍ HODNOCENÍ (Je situace ohrožující?) • ↓ •SEKUNDÁRNÍ HODNOCENÍ (Mám zdroje, jak to zvládnu?) • ↓ •ZVLÁDÁNÍ (coping) → výsledek: úspěšné × neúspěšné • ↓ •PŘEHODNOCENÍ (co se změnilo, jak to zvládám nyní?) • LAZARUSOVO POJETÍ •Lazarus položil ve svém pojetí zvládání stresu důraz na myšlenkové zpracování toho, co se děje: •Primární myšlenkové hodnocení (primary appraisal): •První fáze styku se stresorem představuje pro jedince šok. •Člověk zvažuje význam určité události s ohledem na to, jak moc ho ohrožuje. •Toto posouzení je subjektivní, neexistuje žádné obecné kritérium rozlišující, zda je pro konkrétního jedince situace ohrožující, zatěžující. •V této fázi je důležité, zda člověk považuje situaci za ovlivnitelnou (changeable) nebo neovlivnitelnou. • LAZARUSOVO POJETÍ •Sekundární hodnocení (secondery appraisal): uTato fáze má kognitivní charakter, člověk hodnotí a aktivuje možnosti, které má a které by mohly pomoci při zvládání toho, co ho ohrožuje (přehled „zbraní“ a jejich účinnosti). uČlověk si klade otázku: „Co mohu v dané situaci dělat?“ Hledá dostupné zdroje zvládání. uPatří sem uzdroje fyzické (zdraví, vitalita), uzdroje psychologické (schopnosti, dovednosti), uzdroje sociální (vztahy k druhým lidem – tzv. social resources, social support, pomoc odborníků), uzdroje materiální. u LAZARUSOVO POJETÍ •Třetí fází hodnocení je „přehodnocování situace“. Člověk reflektuje předchozí kroky. Je třeba vědět, co se v důsledku použité strategie změnilo a podle toho je třeba měnit strategie • STUDIJNÍ LITERATURA •Selye, H. (1974). Stress without distress. Philadelphia: Lippincott. •Lazarus, R. S., & Folkman, S. (1984). Stress, Appraisal, and Coping. New York: Springer. •Antonovsky, A. (1979). Health, Stress and Coping. San Francisco: Jossey-Bass. •Kobasa, S. C. (1979). Stressful life events, personality, and health. Journal of Personality and Social Psychology, 37(1), 1–11. •Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. •Bandura, A. (1997). Self-efficacy: The exercise of control. New York: W.H. Freeman. •Denollet, J. (2005). DS14: Standard assessment of negative affectivity, social inhibition, and Type D personality. Psychosomatic Medicine, 67(1), 89–97. •Rutter, M. (1985). Resilience in the face of adversity. British Journal of Psychiatry, 147, 598–611. •Cooper, C. L., & Dewe, P. J. (2004). Stress: A brief history. Oxford: Blackwell. •