Ukázka rozhovoru – PA v egostavu Kritický rodič Porodní asistentka (PA) odešla z porodního pokoje pro lékařku a řekla, že se za chvíli vrátí. Rodička čeká déle, než očekávala. Když se PA vrátí, žena ji osloví podrážděně. Žena: „Vy mi vždycky řeknete, že přijdete, a pak tu čekám a nevím vůbec nic.“ PA: „Musíte pochopit, že tu nejste sama. Nemůžu za vámi běžet pokaždé, když máte otázku.“ Žena: „Já vím. Jen jste řekla, že jdete pro lékařku, a pak jste dlouho nepřišla. Lekla jsem se, že je něco s miminkem.“ PA: „Vy si hned představujete to nejhorší. Kdybyste chvíli počkala, dozvěděla byste se, proč jsem za ní šla.“ Žena: „Já jsem čekala. Jen bych chtěla vědět, co se teď bude dít.“ PA: „O dalším postupu jsme už mluvily. Kdybyste mě poslouchala, nemusely bychom to probírat znovu.“ Žena: „To jste mi říkala zrovna při kontrakci. Já si z toho moc nepamatuju.“ PA: „Tak jste mi to měla říct hned. Já přece nemůžu vědět, co jste slyšela a co ne.“ Žena: (Ztiší hlas.) „Dobře. Promiňte.“ PA se otočí ke dveřím. Žena ji ještě zastaví. Žena: „Až lékařka přijde, mohla byste tu se mnou chvíli zůstat? Někdy mě ty otázky napadnou až potom.“ PA: „To se jí přece můžete zeptat sama. Řekněte jí rovnou, co potřebujete vědět.“ Žena: „Dobře. Já se jí zeptám.“ PA: „Tak vidíte. Příště mi stačí říct rovnou, co chcete.“ PA odejde. Žena se dál ptá až ve chvíli, kdy do pokoje přijde lékařka. Začne slovy: „Omlouvám se, asi jste mi to už říkali, ale můžu se ještě na něco zeptat?“ Ukázka rozhovoru – PA v egostavu Dospělý Rodička požádala o vysvětlení dalšího postupu. Když se porodní asistentka vrátí do pokoje, žena ji osloví podrážděně. Žena: „Vy mi vždycky řeknete, že přijdete, a pak tu čekám a nevím vůbec nic.“ PA: „Čekala jste déle, než jsem vám řekla. Mrzí mě, že jsem vám nedala vědět. Co teď potřebujete vědět jako první?“ Žena: „Když jste odešla pro lékařku, napadlo mě, že se něco děje s miminkem.“ PA: „Rozumím, to vás vyděsilo. Můžu vám říct, proč jsem za lékařkou šla. Pak se jí spolu můžeme zeptat na to, co vám bude ještě nejasné.“ Žena: „Ano. A prosím pomalu. Když mám kontrakci, vůbec nevnímám, co mi kdo říká.“ PA: „Dobře. Počkáme, až kontrakce odezní, a pak vám to řeknu po částech.“ PA zůstane u ženy. Po kontrakci se zeptá, jestli je připravená pokračovat. Žena: „Teď už můžeme. A kdybych vás zase potřebovala, mám zazvonit? Připadám si hloupě, že se pořád na něco ptám.“ PA: „Ano, zazvoňte. Je v pořádku zeptat se i podruhé. Teď začneme tím, proč jsem šla za lékařkou.“