Nemoci žláz s vnitřní sekrecí v dětském věku Mgr. Štěpánka Žejdlíková Poruchy růstu Diagnostika Pro určení přítomnosti poruchy růstu užíváme: -grafy růstu výšky a grafy růstové rychlosti podle věku a pohlaví dětské populace -rentgenový snímek ruky a zápěstí, který umožňuje určit tzv. kostní věk Porucha růstu musí být zjištěna co nejdříve, jen tak může být včas odhalena její příčina a zajištěna příslušná léčba Malý vzrůst = nanismus -jako nedostatečný označujeme růst, kdy tělesná výška a růstová rychlost je pod 3% normálu -nejčastější je familiární a konstituční malý růst = jedná se o zdravé děti Familiárně podmíněný malý vzrůst -rodiče bývají také malé postavy -dospívání nastupuje včas -kostní zrání odpovídá věku -konečná výška v dospělosti je malá Konstituční porucha -provázena opožděním dospívání a kostního zrání -výsledná výška v dospělosti bývá normální -příčinou tzv. primordiálního nanismu bývá hypotrofie a nezralost novorozence Další příčiny -genetické vady (zejména Turnerův syndrom - karyotyp 45 X) - závažná chronická onemocnění dětského věku (Crohnova nemoc, celiakie, nemoci krvetvorby, srdce, ledvin atd.) -onemocnění kostí a chrupavek (rachitida, chondrodystrofie) -endokrinní nemoci (hypothalamo-hypofyzární poruchy, Cushingův syndrom) -léčba glukokortikoidy ve farmakologických dávkách Terapie nanismu -spočívá v léčbě základního onemocnění -nanismus z nedostatku růstového hormonu (STH) a hormonů štítné žlázy je možné upravit substituční léčbou těmito hormony, je však třeba začít s ní včas Velký vzrůst = gigantismus -příčina téměř vždy familiární -vzácnější jsou genetické poruchy (např. Marfanův syndrom) -velmi vzácně jsou příčinou nádory hypofýzy s nadprodukcí STH Terapie gigantismu -zcela vyjímečně pokus o zástavu růstu urychlením kostního zrání (podání estrogenů u dívek a testosteronu u chlapců) -nádory se operují Poruchy puberty Předčasná puberta = objevení se prvních známek dospívání -u dívek (vývoj prsou) před 8. rokem věku nebo menarche před 9. rokem -u chlapců objevení se prvních známek dospívání (zvětšení varlat) před 10. rokem nebo poluce (první výron semene) před 11. rokem Pravá předčasná puberta = předčasné zahájení činnosti center v CNS (hypothalamu) -příčiny se u dívek obvykle nezjistí, u chlapců jsou častější nádory mozku -klinicky zjišťujeme předčasně, ale jinak normálně probíhající tělesné dospívání -diagnosticky je nutné vyloučit nádory mozku (CT, MR) -v séru nacházíme hladiny gonadotropinů a pohlavních hormonů jako v pubertě Terapie pravé předčasné puberty -u nádorů operační -u idiopatické předčasné puberty se podávají analoga gonadoliberinů, která utlumí tvorbu hormonů LH a FSH v hypofýze, a tím dočasně zastaví průběh puberty Nepravá předčasná puberta = předčasné známky dospívání vyvolané nadměrnou tvorbou pohlavních hormonů při nádorech nadledvin nebo pohlavních žláz, nejde o skutečné spuštění celého procesu dospívání -pseudopuberta izosexuální (tělesné změny odpovídají pohlaví dítěte) -pseudopuberta heterosexuální (tělesné změny neodpovídají pohlaví dítěte) Pseudopuberta izosexuální -zapříčiněna nadbytkem androgenů u chlapců - například předčasný růst ochlupení a zvětšování penisu -nadbytkem estrogenů (ženských pohlavních hormonů) u dívek - například předčasný vývoj prsů Pseudopuberta heterosexuální -typicky se týká dívek, které mají nadbytek mužských hormonů (androgenů) -mohou se u nich objevit mužské tělesné znaky (výraznější ochlupení, hlubší hlas nebo zvětšení klitorisu) -nejčastější příčinou je kongenitální adrenální hyperplazie - vrozené onemocnění nadledvin, při kterém se tvoří nadbytek androgenů Izolované předčasné zvětšení prsních žláz = předčasný vývoj prsních žláz u dívek -vyskytuje se poměrně často -příčina není známa -vyšetřením a sledováním dítěte je třeba odlišit kompletní předčasnou pubertu, při které navíc dochází k dalším projevům dospívání (urychlený růst, kostní zrání a pubertální hormonální laboratorní změny) -léčba se neprovádí Opožděná puberta = chybění počátku vývoje sekundárních pohlavních znaků před 14. rokem věku -příčinou nejčastěji hormonální poruchy nebo konstituční opoždění -pokud se u dívek neobjeví menarche do 15 let věku, je vhodné gynekologické vyšetření -Podvěsek mozkový hypofýza Přední lalok = adenohypofýza tvoří -růstový hormon (STH) -hormony, které řídí činnost štítné žlázy (TSH), nadledvin (ACTH) a gonád (LH, FSH) -činnost adenohypofýzy je řízena z hypothalamu Hypofyzární nanismus -ČR asi 200 případů -příčinou bývají nádory nebo různé abnormity hypofýzy -idiopatický nedostatek hormonů adenohypofýzy se objevuje častěji chlapců porozených koncem pánevním Příznaky hypofyzárního nanismu -opožďování růstu, které začíná být zjevné od batolecího věku -typická dysproporcionalita postavy je dána výraznějším opožďováním růstu délkových parametrů (výšky) ve srovnání s šířkovými (obvod hlavy, hmotnost), což se projevuje charakteristickou baculatostí -puberta je opožděná Diagnostika hypofyzárního nanismu -odhalení nedostatku STH (popřípadě dalších hypofyzárních hormonů) -pátrání po nádoru nebo abnormitě hypothalamo-hypofyzární oblasti (rtg lebky, CT a MR) -mimořádně důležité je včasné zachycení zpomalení rychlosti růstu na grafu -v séru je nízká hladina IGF-I (insuline-like growth factor = inzulinu podobný růstový faktor, který se působením STH tvoří v játrech a realizuje růstový účinek STH ve tkáních) Léčba a prognóza hypofyzárního nanismu -substituční léčba po dobu růstu (injekční podání STH) -nádory se operují -léčba je velmi drahá -prognóza je dobrá, i v případě nádorů -léčbu je nutné zahájit co nejdříve, pak je možné dosáhnout normální konečné výšky dané výškou rodičů Nadbytek hormonů adenohypofýzy -výskyt velmi vzácný -příčinou je obvykle nádor adenohypofýzy, který produkuje v nadbytku některý z jejích hormonů -nadprodukce adrenokortikotropního hormonu vyvolává Cushingův syndrom -nadbytek STH v období růstu vede ke gigantismu, po skončení růstu vzniká akromegalie (zvětšování jen akrálních částí, např. rukou, nohou, brady, nosu a uší) Štítná žláza Štítná žláza -hormony štítné žlázy - tyroxin a trijodtyronin, obsahující jód a ovlivňující funkci prakticky všech orgánů v těle Hypotyreóza - příčiny -porucha hypotalamo-hypofyzárního komplexu - odkud je činnost štítné žlázy řízena (centrální hypotyreóza) -porucha vlastní štítné žlázy (periferní hypotyreóza) Vrozená hypotyreóza -vyskytuje se asi u jednoho ze 4500 novorozenců -patří mezi nejčastější vrozené vady metabolismu -ze včas diagnostikovat a úspěšně léčit Příčiny a příznaky vrozené hypotyreózy -příčiny mohou být anatomické (chybění nebo poruchy vývoje štítné žlázy) nebo jde o funkční poruchy tvorby hormonů Příznaky -protrahovaný novorozenecký ikterus, dítě líně pije, neprospívá -bývá chraplavý pláč, abnormálně zvětšený jazyk, svalová hypotonie -sklon k obstipaci, časté kýly, první dentice se opožďuje -významné je opoždění psychomotorického vývoje, posléze růstu a puberty Diagnostika vrozené hypotyreózy -v ČR od roku 1985 pomocí povinného novorozeneckého screeningu -vyšetření tyroxinu v kapilární krvi, odebrané na filtrační papír -snížená hladina tyroxinu a zvýšená hladina TSH v krvi svědčí o periferní hypotyreóze -anatomický stav štítné žlázy ukáže sono Léčba a prognóza -léčba musí být zahájena okamžitě po zjištění vady -provádí se každodenním perorálním podáváním tyroxinu v dávce odpovídající tíži poruchy a věku dítěte -prognóza závisí na včasnosti zahájení léčby -u pozdě nebo nedostatečně léčených dětí dochází k narušení psychomotorického vývoje -naopak při včasném zahájení léčby se daří dosáhnout normálního tělesného i duševního stavu dítěte Nedostatek jódu -ČR stále oblastí mírného nedostatku jódu v populaci! -jód je nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy a tím ovlivňuje prakticky všechny funkce v těle -mírný nedostatek jódu je velmi častý a v současnosti ho lze prokázat téměř u 50 % dětské populace -nejcitlivější jsou na nedostatek jódu novorozenci a kojenci, těhotné a kojící ženy, protože jejich potřeba jódu je zvýšena -opatřením- přidávání solí jódu do kuchyňské soli, obohacování mléka k umělé výživě a přípravků pro výživu kojenců a batolat jódem, podávání tablet jódu těhotným a kojícím ženám Nadledviny Kongenitální adrenální hyperplazie = vrozené zvětšení kůry nadledvin -nejčastější vrozená porucha nadledvin v dětském věku -porucha v syntéze kortizolu, jehož nedostatek vede ke zvýšené tvorbě adrenokortikotropního h. - způsobí zvýšenou tvorbu ostatních hormonů kůry nadledvin (vč. adrogenů) -výskyt se v jednotlivých zemích liší -v Evropě zhruba jeden případ na 10 000–16 000 novorozenců (v ČR 4-8 ročně) Příznaky kongenitální adrenální hyperplazie -záleží na tíži enzymatického defektu U dívek -v těžších případech se ihned po narození zjistí intersexuální genitál (více ženský nebo mužský podle tíže vady, varlata chybí), během prvního týdne života se rozvine syndrom solné ztráty -v lehčích případech se postupně vytváří mužský typ postavy s mužským typem ochlupení a opožděná menarche U chlapců -při narození zevní genitál normální, během novorozeneckého věku se může objevit syndrom solné ztráty s těžkým metabolickým rozvratem -u forem bez solné poruchy vzniká v předškolním věku obraz mužské předčasné pseudopuberty Diagnostika, terapie a prognóza -vyhledávání dětí s CAH je od roku 2006 součástí povinného novorozeneckého screeningu -lze zjistit prenatálně v plodové vodě -terapie spočívá v dodávání hormonů kůry nadledvin – hydrokortizonu a fludrokortizonu - potlačí nadměrnou tvorbu androgenů -při zjištění CAH již prenatálně lze na žádost rodičů uměle ukončit těhotenství -prognóza je poměrně dobrá, lze dosáhnout uspokojivého vývoje a dívky mohou porodit vlastní dítě Pohlavní žlázy Hypergonadotropní hypogonadismus u chlapců -příčinou může být poškození již prenatálního vývoje varlat -postnatálně mohou být varlata poškozena zánětem, neúplným sestupem, torzí,.. -příznaky - malá, nesestouplá nebo chybějící varlata, malý penis, opožděná puberta s nedostatečným vývojem mužského ochlupení, vousů a změn hlasu -končetiny se vzhledem k pozdnímu uzávěru růstových zón jejich kostí vyvíjejí relativně dlouhé a vzniká tzv. eunuchoidní habitus -terapie spočívá v substituci testosteronu v dávce závislé na věku s počátkem asi od 12 let -prognóza je dobrá, co se týče dosažení normálního tělesného vývoje, ale pokud jde o fertilitu, je prognóza špatná Hypergonadotropní hypogonadismus u dívek -nejčastějším typem je Turnerův syndrom -výskyt asi u jedné z 2500 novorozených dívek -klinický obraz je někdy velmi typický, někdy jen malá postava -po narození - edémy dorz rukou a nohou, nižší porodní hmotnost a délka -v dětství bývají přítomny postranní kožní řasy na krku, nízká hranice vlasů, široký hrudník s prsními bradavkami zdánlivě daleko od sebe, puberta bývá opožděna -zásadním projevem je malý vzrůst, průměrná výška u neléčených je 140 cm -časté jsou přidružené vrozené vady, zejména aorty a ledvin Hypergonadotropní hypogonadismus u dívek -diagnózu stanoví karyotyp, který by měl být proveden u všech nevysvětlitelně malých dívek -terapie růstové poruchy spočívá v podávání růstového hormonu -prognóza nanismu se zlepšuje -většina dívek při včasném zahájení léčby může vyrůst 150 i více cm -léčba hypogonadismu se provádí substitucí estrogenů od věku asi 12 let -po uplynutí několika let se estrogeny podávají během celého života cyklicky a přidávají se gestageny -velmi důležitá je psychosociální podpora postižených dívek -nepříznivou prognózu fertility je možné zlepšit metodami umělého oplodnění Diabetes mellitus Výskyt -v České republice je asi 1600 diabetiků do 18 let věku -výskyt stále mírně stoupá, statistiky udávají asi 18 nových případů na 100 000 dětí během jednoho roku -u dětí se vyskytuje téměř výlučně 1. typ diabetu, tzv. IDDM – inzulin-dependentní (na inzulinu závislý) Příznaky -časné: polyurie, polydipsie, únava, hubnutí -pozdní (způsobeny diabetickou ketoacidózou): hyperventilace v důsledku Kussmaulova dýchání, bolesti břicha, zvracení, postupně se rozvíjející porucha vědomí -u malých dětí může být nástup příznaků dramatický a příznaky mohou být méně specifické -u dívek může na diabetes upozornit mykotická vulvovaginitida, u chlapců balanitida Diagnostika -diagnostická kritéria jsou platná univerzálně ve všech věkových kategoriích -nejdříve využíváme jednoduchá vyšetření v základní diagnostice, postupujeme od snadných ke složitějším -u dítěte je potřeba pátrat po výskytu diabetu u příbuzných (RA) -diagnóza obvykle je u dětí snadná – spolu s typickými příznaky se vyskytuje hyperglykémie, glykosurie a ketonurie -vzácně v hraničních případech je třeba OGTT Léčba -provádí se pod vedením diabetologa -práce týmu (diabetologická a dietní sestra, psycholog, sociálního pracovníka, oftalmologa, stomatologa, gynekologa, neurologa -stěžejní pro úspěch léčby je spolupráce samotného pacienta a jeho rodiny, při níž rozhodující úlohu hraje edukační činnost specialistů Léčba - inzulin -u dětí užíváme humánní inzuliny -nejčastěji používáme inzuliny s krátkou (před hlavními jídly) a střední dobou účinku (před spaním) -cílem je co nejvíce napodobit fyziologický stav -používáme inzulinová pera nebo inzulinové pumpy (není vhodná pro všechny děti - nedoporučuje se tam, kde není zajištěna dostatečná spolupráce, edukace a schopnost dítěte či rodičů bezpečně obsluhovat pumpu a řešit její poruchy) Léčba - regulovaná strava -výživa dítěte s diabetem se prakticky neliší od zdravé výživy zdravého dítěte -potraviny obsahující koncentrované cukry jsou vynechány -strava má být pestrá a pravidelná -stravu obvykle rozdělujeme do tří hlavních a tří menších denních jídel včetně druhé večeře, která je prevencí noční hypoglykemie -systém tzv. výměnných jednotek umožňuje počítat množství sach. v potravě (obsah výměnných jednotek v jednotlivých potravinách udávají tabulky) Diabetes v jednotlivých vývojových obdobích Novorozenecký diabetes = diabetes, který se diagnostikuje do 6. měsíce života -tranzientní novorozenecký diabetes mellitus = vymizí v průběhu 12 týdnů a další léčbu si již nevyžaduje, v 50 % případů dochází později k relapsu -permanentní novorozenecký diabetes mellitus, u kterého je nezbytná kontinuální léčba -novorozenci s diabetem se častěji rodí předčasně, s nižší porodní hmotností a délkou -hlavní projevy - neprospívání, snížení hmotnosti a následná polyurie, rozvoj dehydratace -u nedonošených dětí hrozí riziko metabolického rozvratu -v lab. hyperglykémie, v 30% případů se rozvíjí ketoacidóza -léčba novorozeneckého diabetu spočívá v kontinuálním podávání inzulinu v infuzi -jakmile je stav dítěte stabilizovaný, je možnost přejít na subkutánní aplikaci inzulinu Kojenec -u kojenců starších 6 měsíců se již může projevit DM I -příznaky mohou být mírně odlišné -kojenec neprospívá, rodiče zaznamenávají četnější a hojné močení do plenek -moč je světlá a po zaschnutí lepkavá jako následek přítomnosti velkého obsahu glukózy -velkým rizikem je zde vznik těžké diabetické ketoacidózy - nezbytné stanovit včas správnou diagnózu a neprodleně začít léčit toto onemocnění -mnozí rodiče mohou pociťovat obavy týkající se měření glykémie glukometrem a aplikace inzulínu inzulínovým perem Kojenec -dítě si snadno zvyká na nové úkony spojené s onemoc., zvláště pokud je provádějí jejich rodiče -bývá zapotřebí jen velmi malé množství inzulinu -strava diabetika kojence se neliší od ostatních kojenců -důležité je zajistit dostatečný přísun živin a tekutin -nutriční terapeut je zde klíčovou osobou nezbytnou pro sestavování jídelního plánu a posouzení potřebného množství živin -diabetes v takto nízkém věku není důvodem k ukončení kojení -mnohdy se může zdát odhad vypitého mléka těžce stanovitelný, stačí vážení plen před a po kojení Předškolní a školní věk -čtvrtý až šestý rok života u dětí s diabetem se výrazněji neliší od diabetu děti školních -přednost se dává stále ještě pomalu působícím inzulinům -v tomto věku spolupráce s dítětem lepší a nečiní tolik problémů -řada dětí dokáže rozeznat a ohlásit hypoglykémie -předškolní dítě postižené diabetem může chodit do školky alespoň dopoledne, kdy se rodiče domluví s personálem na nutných úpravách režimu, příznacích a léčení hypoglykémie Období dospívání -období mezi dětstvím a dospělostí patří mezi nejproblémovější a nejrizikovější -v období puberty a adolescence často dochází k zhoršení kompenzace diabetu -často zvyšování glykovaného hemoglobinu, hodnota glykémií je variabilní, začínají se objevovat první známky pozdních komplikací diabetu -stoupá riziko vzniku diabetické ketoacidózy -zvýšený přísun sacharidů je typický pro dospívajícího diabetika (častěji u chlapců) - nutno respektovat a upravit tak dávkování inzulinu -nejvhodnějším způsobem aplikace inzulinu v dospívání je pomocí inzulínové pumpy Období dospívání -dospívající diabetik nepřijímá názory rodičů na jeho nemoc -myslí si, že nejlépe ví, jak korigovat svůj diabetes, má pocit, že diabetes zvládne snadno zcela samostatně -dalším problémem může být nedostatek věnování se diabetu, nepravidelné aplikování inzulinu, měření glykémie -je důležité, aby lékař motivoval rodinu k udržení komunikace, která zde hraje nenahraditelnou roli Ošetřovatelská péče u dítěte s DM Prvozáchyt -při prvozáchytu diabetu by mělo být každé dítě hospitalizováno -při hyperglykémii s pozitivní ketonurií je ihned zahájena léčba inzulinem -snažíme o hospitalizaci spolu s matkou (nejen z psycholog. hlediska) -délka hospitalizace je zcela individuální, obvykle se pohybuje od 5 - 10 dnů -hospitalizace se odvíjí od stavu dítěte při příjmu, schopnostech zvládnutí zásad léčby a potřebných dovednostech -rodiče se spolu s dětmi učí zvládat hypoglykémii i hyperglykémii -je důležité, aby pacient/rodič byl schopen řídit léčbu v domácím prostředí zcela sám Pomůcky -při propuštění pacient vybaven potřebnými pomůckami (inzulinem, dávkovači inzulinu, glukometrem s indikátorovými proužky, lancety k odběru krve, proužky na vyšetření ketonů v moči,...) -dítě si vede svůj deník diabetika s údaji o své aktuální léčbě, výsledky hodnot glykémií, obsahuje i adresu a telefon diabetologa a termín první kontroly -lékař vypracuje písemné pokyny pro domácí léčbu, včetně léčby hypoglykémie a hyperglykémie Kontroly -zpočátku 1x za týden až 1x za 14 dní -později navštěvují diabetici ambulanci 1x měsíčně -pokud se neobjevují zdravotní potíže a pacient nebo rodič zvládá upravovat léčbu sám, kontrola 1x za 3 měsíce Péče o kůži -vzhledem k náchylnosti ke kožním nemocem je péče o kůži velmi důležitá -dbáme na pravidelné sprchování, udržování kůže v suchu -nezbytná je i pravidelná péče o genitál vzhledem ke sklonu k mykózám -vedeme dítě k samostatnosti v péči o své vlastní tělo -péče o DKK - zvolení vhodné obuvi, opatrné stříhání nehtů, bavlněné ponožky -dítěti vysvětlit, aby nechodilo naboso -v případě poranění je potřeba neprodleně ošetřit ránu, nahlásit lékaři Péče o vyprazdňování -sledovat denní diurézu ( a příjem tekutin) -provádíme kontroly cukru a acetonu v moči -eliminujeme zavádění PMK -zvýšená hygiena genitálu -pečujeme o pravidelné vyprazdňování střeva vhodnou stravou, aktivizací pacienta, popřípadě medikamenty Pohybový režim -jeden z faktorů, který se podílí na úspěšné léčbě diabetu -při pohybu dochází k přirozenému spalování cukrů -glykémie naměřené po pohybové aktivitě bývají nižší, než ty které měříme u dítěte, které pobývá na nemocničním lůžku Péče o psychiku -dítě s diagnózou diabetu bývá často v péči psychologa -důležitý přístup a podpora rodiny -nemoc mění život dítěte, způsobuje řadu omezení, mění životosprávu, … -podpůrné skupiny, diatábory apod. (kamarádi, kteří mají stejné potíže a navzájem si rozumí) Edukace -měla být zahájena ihned při zjištění diagnózy -je důležitá k získání co největší efektivity v léčbě, -důležitá nejen pro samotné pacienty, ale taky pro jejich rodiče -osoba, která poskytuje edukaci, by měla brát v potaz potřeby dítěte i rodiny, změny v jejich potřebách v souvislosti s růstem dítěte -je nezbytné porozumět samotnému onemocnění, možnostmi léčby, které zahrnují podávání inzulinu, dietu, nácvik, … Edukace -hyperprotektivní přístup rodiče k dítěti či nepřiměřená míra zodpovědnosti může mít špatný dopad na léčbu diabetu ale taky na psychosociální vývoj dítěte -základem úspěšné edukace je pozitivní motivace dítěte k dobré kompenzaci diabetu -úkolem edukace, je vést dítě k zodpovědnému přístupu ale zároveň nenarušit jeho emoční a sociální vývoj -diabetes by měl zasáhnout do životního stylu dítěte a jeho zvyklostí jen v nezbytně nutné míře -k úspěšné edukaci je nutné vytvoření dobrých osobních vazeb mezi dítětem, rodiči a členy edukačního týmu Obezita Obezita = nadměrné zmnožení tuku v těle -vyskytuje se nejméně u 20 % dětské populace -častější u dětí obézních rodičů, z menších rodin s vyšším socioekonomickým statusem a vyšším vzděláním rodičů, se sklony spíše k tělesné inaktivitě Příčiny obezity -když příjem energie v potravě převyšuje po nějaký čas výdej -chuť a vztah k jídlu jsou ovlivňovány mnoha faktory, především genetickou predispozicí, psychickými poruchami a stresem nebo poškozením mozku (hypothalamu - kde jsou centra regulace příjmu potravy) -obezita vzniká zvýšením počtu nebo velikosti tukových buněk (adipocytů) -při vyšším kalorickém příjmu se zakládá již v dětství -nejčastější chybou v tomto raném věku je nabízení lahve jako metody uklidnění dítěte (vede k vyhledávání potravy za situací frustrace i v pozdějším životě) -podobně příliš časné zavedení tuhé nadměrně energeticky bohaté potravy rychle vede v kojeneckém věku k obezitě Příznaky obezity -obezita se manifestuje v kterémkoli věku -objevuje se praskání kůže z nadměrného natažení (strie) a vbočení kolen -u chlapců se genitál jeví menší (psedohypogenitalismus) a prsa zvětšená (pseudogynekomastie) -psychická zátěž a psychické poruchy z vlastních negativních pocitů i reakcí okolí bývají u obézních dětí velmi časté Diagnostika -obvykle možné stanovit pouhým okem -k přesnějšímu určení stupně je vhodný index tělesné hmotnosti (body mass index, BMI = hmotnost v kg dělená druhou mocninou výšky v metrech) -zvýšení BMI koreluje se zvýšením krevního tlaku, hladin tuků v krvi a u dospělých pak s komplikacemi, které souvisejí s obezitou -diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit sekundární obezitu, která je obvykle spojena s malým vzrůstem a opožděním puberty Léčba a prognóza -terapie obezity je svízelná -základem je úprava výživových zvyklostí, pohybového režimu, celkového stylu života dítěte -podmínkou úspěchu je zapojení celé rodiny do léčebného plánu a psychická podpora všech zúčastněných -redukce hmotnosti u dětí má být pozvolná, vzhledem k růstu je úspěchem i držení hmotnosti -přísné diety a anorektika u dětí nedoporučujeme -prognóza je nejistá -obézní děti a dospívající mají tendenci k obezitě v dospělosti