Cílem předmětu je seznámit posluchače se základními pojmy, koncepty a druhy sociální komunikace, naučit je základům efektivní verbální i neverbální komunikace a komunikace činy, prohloubit jejich schopnost empatie a naslouchání a zvládnout adekvátní způsoby komunikace s pacientkami, jejich rodinnými příslušníky i jinými zdravotnickými pracovníky navzájem a zejména ve specifických náročných životních situacích.
Výstupy z učení
- definovat zásady komunikačního procesu na různých úrovních sociálních vztahů - používat základní komunikační techniky v konkrétní situaci - aplikovat komunikační techniky do interakce s pacientem, zdravotníkem a rodinným příslušníkem - komunikovat s agresivním pacientem - analyzovat komunikační chyby - popsat sociokulturní specifika komunikace a aplikovat je v konkrétní situaci.
Osnova
1. Komunikace jako forma sociální interakce, její význam v lidském životě Komunikace – matrice lidského života. Komunikace na rozhraní dvou světových názorů, nové pohledy v teorii poznání – noetice.
2. Psychologické hledisko poznání Vnímání skutečnosti a průběh vjemu. Postup zpracování informací. Duševní procesy v komunikaci, kognitivní, citové a volitivní procesy.
3. Komunikace jako sdělování informace Komunikace západního a východního okruhu civilizace, paradigmata dvou pohledů na svět. Schopnost člověka přijímat nové informace.
4. Komunikace – úspěch – dávání Komunikovat znamená dávat (Communicare est multum dare) a spolupodílet se na něčem (participare). Komunikace jako podmínka každého sociálního vztahu. Pravidla pro efektivní komunikaci, komunikace jako společenská interakce mezi lidmi.
5. Faktory ovlivňující komunikaci Osobnost, schopnost přijímat, komunikační tunel. Verbální aspekty, mluvené slovo, informační systémy, energoinformační vazby. Rozdíl mezi energií a informací v komunikaci.
6. Verbální komunikace Kritéria úspěšné komunikace – jednoduchost, stručnost, zřetelnost, načasování. Zásady dialogu ve vztazích – osobních, společenských a profesionálních. Anatomie setkání – zahájení, orientace, kontakt, zapojení, odpoutání, rozchod.
7. Sociální komunikace Rozhovor, přednes, tón řeči, hlas, naslouchání, tři základní aspekty dialogu. Význam verbální komunikace pro sestru a klienta. Profesionální komunikace, Learyho model – rovina vertikální, rovina horizontální, pravidla.
8. Neverbální komunikace Principy a aspekty nonverbality, nástroje vnitřního rozhovoru, princip sebeuvědomění Emoce a jejich účinek na komunikaci. Neverbální signály těla v komunikaci – symboly, ilustrátory, regulátory, adaptéry.
9. Další faktory nonverbální komunikace Neverbální komunikace ve vnějším vyjádření - výraz obličeje, řeč očí, proximika, haptika, posturologie, gestikulace, kinezika, paralingvistika. Komunikace ve vnitřním prostoru - vztažnosti k vlastnímu „Já“, vztažnost k zevnímu světu, role Ega. Vnitřní rozhovor a psychologický čas.
10. Bioenergetická komunikace Komunikace levého a pravého mozku, projevy nerovnováhy v práci mozkových hemisfér Komunikace ve změněném stavu vědomí (rozšířeném, zúženém vědomí). Komunikace člověka s dostatkem a nedostatkem energie, mobilizace energie
11. Komunikace se symboly Informace, energie, informace v symbolech.
Obsahové zaměření cvičení:
1. Základní dialektika v komunikaci Pozorovatel, pozorování, pozorovaný.
2. Nácvik verbálních dovedností Nácvik asertivního chování, asertivní desatero. Nácvik efektivní komunikace Různé tréninkové situace včetně strategie při denním kontaktu s nemocnými, ale i s ostatním zdravotnickým personálem a lékaři.
3. Nácvik dovedností pro zvládání konfliktních a zátěžových situací
4. Úprava zevnějšku, nácvik nonverbální komunikace v problémových situacích
5. Sebepoznání, naslouchání, komunikační tunel Prožívání, vztah k sobě samému, vztah k vnitřnímu tělu.
6. Kritéria úspěšné verbální komunikace Sdělování činy, kognitivní složka komunikace.
7. Devalvace a elevace v komunikaci Získání klienta ke spolupráci, vnitřní a vnější konflikt, tři základní skupiny konfliktů.
8. Empatie v komunikaci Empatie jako stav srdce a vytoužený stav mysli.
9. Zlatá pravidla vysoké sebeúcty
10. Nácvik sebeuvědomění si vnitřního dialogu Tvůrčí představivost, práce s vnitřním prostorem, principy vizualizace, jak vytvářet afirmaci. Nácvik kongruence ve sdělovacím aktu, síla prvního dojmu.
11. Využití prvků asertivity v osobní i profesionální rovině
12. Rétorické dovednosti ve zdravotnické praxi, komunikace v interpersonálních vztazích
13. Kritéria úspěšné komunikace Co spoluvytváří úspěšnou komunikaci, řeč těla, kariéra a komunikace.
15. Komunikace s klientem, nemocným v jednotlivých věkových obdobích ve zdraví i v nemoci.
16. Paradigmata a principy v životě determinují lidskou komunikaci
17. Stresový reflex obrany a úniku v komunikaci Psychosomatické stresové bloky, reakce organizmu na stres,
18. Čtyři základní druhy interakce mezi lékaři a sestrami
19. Komunikace a subordinace mezi lékaři a sestrami
Literatura
povinná literatura
HLINOVSKÁ, J. a J. NĚMCOVÁ. Interaktivní procesy v ošetřovatelství a porodní asistenci. 1. vyd. Plzeň: Maurea, 2011. ISBN 978-80-904955-3-1. info
POKORNÁ, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. 2. přeprac. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelstvía nelékařských zdravotnických oborů, 2008. ISBN 978-80-7013-466-5. info
doporučená literatura
VONDRÁČEK, L.; V. WIRTHOVÁ a J. PAVLICOVÁ. Základy praktické terminologie pro sestry. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3697-6. info
KOLEKTIV AUTORŮ. "Když není všechno tak, jak si přáli": informace pro týmy porodnic a perinatologických center: v jaké situaci se ocitá rodina po narození nedonošeného nebo postiženího dítěte? Jak s rodiči komunikovat? Jak sdělit nepříznivou diagnózu? Co rodině nabídnout? Praha: Společnost pro ranou péči, 2010. ISBN 978-80-254-4614-0. info
MINIBERGEROVÁ, L. a K. JIČÍNSKÁ. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. Brno: NCO NZO, 2010. ISBN 978-80-7013-513-6. info
BÁRTLOVÁ, S.; I. CHLOUBOVÁ a M. TREŠLOVÁ. Vztah Sestra - Lékař. Brno: NCO NZO, 2010. ISBN 978-80-7013-526-6. info
JUŘENÍKOVÁ, P. Zásady edukace v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2171-2. info
KELNAROVÁ, J. a E. MATĚJKOVÁ. Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2831-5. info
VÝROST, J. a I. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8. info
PRAŠKO, J. a H. PRAŠKOVÁ. Asertivitou proti stresu. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. info
FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1314-4. info
ZACHAROVÁ, E.; M. HERMANOVÁ a J. ŠRÁMKOVÁ. Zdravotnická psychologie: teorie a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2068-5. info
Odkaz a informace učitele
Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický. Tvoří základ profesionálních znalosti a dovednosti sestry při navazování kontaktu a získáváni důvěry pacienta a pro další účinnou a kvalitní péči o jeho individuální potřeby. Nauči zásadám a dovednostem adekvátní komunikace nejen s pacienty, ale i se spolupracovníky popř. s rodinnými příslušníky a dalšími osobami. Doporučený ročník a semestr: 1. ročník (LS), 2. ročník (ZS)
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.