Anatomie

2 Funkční anatomie tkání


Soubor buněk, který po dělení zůstává pohromadě, jeho buňky mají stejný původ, tvar i funkci,

tvoří dohromady tkáň. Rozeznáváme pět základních druhů tkání. Epitely, pojiva, svalovou tkáň, nervovou tkáň a krev. Nyní si popíšeme proč tomu tak je.

Lidský organismus potřebuje být ohraničený, proto má povrchy, které zajišťují kontakt s vnějším prostředím.

Tvoří je epitely - vnější a vnitřní, které naléhají na bazální membránu.

Vnější epitel na povrchu kůže je  mnohovrstevný dlaždicový epitel rohovějící.

Vnitřní epitely jsou výstelky vstupních nebo výstupních otvorů jako je dutina ústní, část dutiny nosní, pochva atd. Jsou vystlané sliznicemi, epitel je zde mnohovrstevný dlaždicový bez rohovění.

Dále popisujeme povrchy vnitřních trubic. To je výstelka soustav trávicí, dýchací, močopohlavní a cévní. Epitel se zde velice liší díky funkci, kterou zastává - vstřebávání v trávicím traktu, výměna plynů v plicích, nesmáčivost, hladkost uvnitř cév, schopnost přizpůsobit se náplni v močovém měchýři atd.

 

Příklady: 

Tenké střevo - jednovrstevný cylindrický epitel s mikroklky, které enormě zvětšují plochu pro vstřebávání. Mikroklky tvoří tzv. žíhaný lem. Mezi jednotlivými buňkami, které jsou specializovány na vstřebávání, jsou buňky pohárkové, tvořící hlen.

Žaludek   žlázový epitel, jednovrstevný cylindrický,  tvoří hlen, který pokrývá stěnu žaludku a chrání ji před natrávením

Dýchací cesty   epitel víceřadý cylindrický s řasinkami, ty jsou pohyblivé,  posouvají  hlen se zachycenými nečistotami směrem k přirozenému ústí /dutina nosní a ústní/

Močový měchýř  – epitel přechodní, je schopen přispůsobit se obsahu. Při náplni  tvoří 3 vrstvy, při vyprázdnění se buňky seběhnou a vytvoří  vrstev 5 a více.

Plicní sklípky  -  jsou vystlány respiračním epitelem. Je velmi tenký /0,2 µm / a dochází přes něj k výměně plynů mezi vzduchem v plicích a krví.

Smyslový epitel – je tvořen modifikovanými epitelovými buňkami, které jsou vnímavé k vnějším smyslový podnětů, které předávají nervovým buňkám. Obvykle jsou vybaveny stereociliemi. Vyskytují se např. v chuťových pohárcích a ve sluchovém ústrojí vnitřního ucha.

Epitely tvoří také žlázy, neboť i velké mají základ v drobných, např. tuboalveolárních žlázách, což je jednoduchý váček s vývodem. Ty však procházejí bazální membránou, na kterou epitel naléhá, a sahají až do pod ní ležícího vaziva. Úplně nejmenší žlázy jsou jednobuněčné. Jsou vloženy mezi okolní buňky epitelu, přichyceny na bazální membránu a vyplněny hlenem /mucus/.

Žlázy, které se zanoří pod epitel, oddělí se a uzavřou ve váčky nebo trámce, tvoří žlázy s vnitřní sekrecí, tedy endokrinní žlázy. Ty nemají samostatný vývod. Své produkty zvané hormony předávají přímo do krevních nebo mízních cév.

Žlázy, které mají vývod, se nazývají exokrinní, tedy žlázy s vnější sekrecí.

Uvnitř těla musí být opěrná struktura, kostní tkáň.

Vzájemné změny polohy kostí umožňují styčné plochy konců kostí, které jsou pokryté hladkou a mírně pružnou chrupavkou. Všechny struktury v těle potřebují držet pohromadě, proto máme vazivo.

Vazivo, chrupavka a kost jsou pojivové tkáně

Živý organizmus charakterizuje schopnost  pohybu. Abychom jej mohli realizovat, k tomu máme svalovou tkáň.

Uplatňit svoji osobní svobodu, možnost být sebou samým, nám umožňuje příčně pruhovaná tkáň, kterou ovládáme vlastní vůlí. Jedině pohybem jsme schopní vyjádřit své myšlenky a postoje.

Nejprve však potřebujeme zajistit přežití sebe sama. A k tomu je nutná výměna energie s okolím. Příjem potravy a kyslíku, vylučování a rozmnožování.  Tyto procesy jsou natolik složité a dokonalé, že je vhodnější, když je kompletně svojí vůlí neovládáme. Svobodná vůle v těchto oblastech by jen zkomplikovala přežití druhu i jednotlivce. Proto je ve stěně orgánů hladká svalovina inervovaná vegetativním nervstvem

Výjimečné postavení v celém systému zaujímá srdce, které vykonává neuvěřitelnou práci pumpy přečerpávající krev. Svalovina je zde odlišná, příčně pruhovaná srdeční.

Činnost organismu je třeba řídit. K tomu účelu máme nervovou tkáň. Její základní stavební jednotkou je buňka, neuron, jehož výkonnou kapacitu je zřejmě možné přirovnat k celému počítači.

Každá buňka v těle je závislá na přísunu kyslíku. Proto máme systém cév, kterými protéká krev. Její ustavičné proudění pohání srdce.

 
Audio - Anatomie tkání část 1
 
 
Audio - Anatomie tkání část 2
 
 
Audio - Anatomie tkání část 3