Anatomie
4.1 Lebka – cranium
Lebka má dvě základní funkce
1. Chrání mozek a smyslové orgány, oční kouli a sluchové ústrojí, před poškozením – neurocranium
2. Slouží jako opora pro začátek dýchací a trávící trubice – splanchnocranium
Pohled na lebku zhora
1. Na mozkové části popisujeme spodinu lební, bazi a klenbu lební, calvu.
Některé kosti se podílejí na stavbě obou, jak baze tak calvy.
Klenbu lební postupně tvoří:
Kost čelní – os frontale, nepárová. Vpředu nad očnicemi se na ní klenou nadočnicové oblouky, mezi nimi je mírná prohlubeň, glabela, dále kost tvoří podklad čela až po věncový šev, sutura coronalis, kterým je spojená s os parietale.
Kost temenní – os parietale, párová. Obě navzájem jsou spojené šípovým švem, sutura sagittalis. Vzadu je spojená s os occipitale lambdovým švem, sutura lambdoidea. Po stranách ji šupinový šev, sutura squamoza spojuje s šupinou spánkové kosti.
Kost týlní – os occipitale, nepárová, uložená mezi oběma spánkovými kostmi. Je v ní velký týlní otvor, foramen occipitale magnum. Tím vstupuje do lebky mícha a párová arteria vertebralis. Tělo týlní kosti směřuje ventrálně, spojuje se s os sphenoidale. Společně vytvářejí svah, clivus, na kterém leží mozkový kmen. Dozadu a nahoru vybíhá squama ossis occipitalis.
Nad foramen magnum se na vnitřní straně týlní kosti nachází vyvýšenina, protuberantia occipitalis interna, podmíněná otiskem soutoku žilních nitrolebních splavů. Odtud do stran směřuje žlábek, sulcus sinus transversi, který přechází do sulcus sinus sigmoidei. Ten vyúsťuje do foramen jugulare, mezi os petrosum a os occipitale, kde začíná vena jugularis interna a prochází IX., X. a XI. hlavový nerv. Dorzálně od foramen magnum se nachází dvě jamky, fossae cerebellares, pro hemisféry mozečku. Po stranách ze zevní strany vystupují vyvýšeniny, condyli occipitales, pro spojení s atlasem.
Bazi lební postupně od obličeje do týla tvoří:
Kost čelní - os frontale - pro strop očnic, dále tvoří podklad čela a obsahuje vedlejší dutinu nosní, sinus frontalis.
Kost čichová – os ethmoidale
Její části jsou: děrovaná ploténka, lamina cribrosa, vsazená mezi očnicové části čelní kosti. Skrze otvory v ní prochází vlákna čichového nervu /I. hlavový /.
Svislá ploténka, lamina perpendicularis ossis ethmoidalis, tvoří horní a přední část přepážky nosní.
Celullae ethmoidales, soubor dutinek mezi stěnou očnice a dutinou nosní, které dohromady tvoří vedlejší dutinu nosní, sinus ethmoidalis.
Kost klínová – os sphenoidale, nepárová, motýlek vsazený do baze lební. Tvoří jej malá křídla, velká křídla, tělo a nožičky.
Uvnitř těla je vedlejší dutina nosní, sinus sphenoidalis.
Shora je na těle kosti jamka – fossa hypophysialis, ve které se nachází hypofýza.
Zezadu ji ohraničuje výrazná hrana, dorzum sellae, celý útvar se nazývá turecké sedlo, sella turcica.
V místě odstupu malých křídel z těla kosti klínové je otvor a žlábek pro průchod II. hlavového nervu, canalis opticus. Mezi malými a velkými křídli se nachází štěrbina pro průchod nervů a žil do očnice, fissura orbitalis superior. Na velkých křídlech popisujeme tři otvory, foramen rotundum pro 2. větev trigeminu, foramen ovale pro 3. větev trigeminu a foramen spinosum pro arteria meningea media, která vyživuje část mozkových obalů.
Nožičky motýlka, processus pterygoidei slouží především jako místo začátku žvýkacích svalů, m. pterygoideus medialis a lateralis, vazů, které zpevňují čelistní kloub a části svěrače hltanu. Ohraničují také otvor, kterým komunikuje dutina nosní a prostor hltanu, choanae.
Kost spánková – os temporale, párová nejsložitější z kostí celé lebky. Tvoří ji:
Kost skalní, os petrosum, jinak pyramida. V ní je uloženo sluchové a rovnovážné ústrojí v tzv. vnitřním uchu, středoušní dutina s kůstkami kladívko, kovadlinka a třmínek, ze které vychází kanálek, který pokračuje až do nosohltanu jako tuba auditiva, Eustachova trubice. Pyramidou prochází VII. hlavový nerv, nervus facialis a do dutiny lební tudy vstupuje arteria carotis interna. Mezi zadním okrajem pyramidy a týlní kostí je otvor, foramen jugulare, kterým prochází IX., X. a XI. hlavový nerv a začíná tu vena jugularis interna.
Šupina – squama ossis temporalis. Směrem dopředu z ní vybíhá výběžek, který se podílí na stavbě jařmového oblouku, arcus zygomaticus. Pod ním je jamka pro čelistní kloub, do které zapadá hlavice mandibuly. Těsně za jamkou se nachází zevní zvukovod, meatus acusticus externus, jehož kostěnou část tvoří bubínková kost, os tympanicum, tvaru trychtýřku, do které je vsazený bubínek.
Za ušním boltcem je dobře hmatný výběžek, processus mastoideus. Další výběžek, processus styloideus, je dlouhý, štíhlý, vyhrazené místo začátku svalů a vazů.
Kost týlní – os occipitale, byla již popsána u kalvy, na jejím těle zespod a na kostech v okolí je zavěšená trávicí trubice, tedy hltan.
Položíme-li bazi lební, ze které je odřízlá kalva na stůl, můžeme na ní podívat shora, tedy popsat tzv. basis cranii interna.
Neleží v rovině. Přední část je díky přítomnosti očnic a dutiny nosní výrazně výše než střední a ta výše, než zadní část. Tvoří ji tři jámy lební. Hranici mezi přední a střední jámou tvoří malá křídla kosti klínové, mezi střední a zadní jámou horní hrana pyramid. Do přední jámy prostupují vlákna čichového nervu, na hranici leží zkřížení zrakového nervu, nervus opticus. Do střední jámy vstupuje 2. a 3. větev trigeminu a větví se zde a. meningea media, která podmiňuje otisky zevnitř na šupině kosti spánkové. V zadní jámě lební se nachází mozkový kmen, do kterého vstupují III. až XII. hlavový nerv a mozeček.
2. Obličejová část
Při pohledu na lebku zpředu dominují očnice tvaru pyramid. Vrchol obrácený do hloubky je v canalis opticus, kterým z očnice do dutiny lební prochází zrakový nerv. Od něj zevně a nahoru směřuje štěrbina, fissura orbitalis superior, pro prostup okohybných nervů, 1. větve trigeminu a očnicových žil. Okraj očnic tvoří shora kost čelní, z laterální strany kost lícní, spodní a mediální okraj podmiňuje maxilla se svými frontálními výběžky.
Vstup do kostěné dutiny nosní má hruškovitý tvar, foramen pyriforme. Je obkroužený maxilou, do které jsou na hřbetu nosu vsazeny dvě nosní kůstky. Nad očnicí a pod ní vidíme otvory pro výstup 1. a 2. větve trigeminu, které se v těchto místech pohmatem vyšetřují /foramen supraorbitale a infraorbitale/. Kaudální okraj horní čelisti vybíhá v alveolární výběžek, do kterého jsou vsazeny zuby.
Splanchnocranium tvoří tyto kosti:
Kost nosní - os nasale, párová, podmiňuje hřbet nosu.
Kost slzní – os lacrimale, párová, v mediální stěně očnice, je v ní jamka pro slzný váček, fossa sacci lacrimalis.
Kost lícní – os zygomaticum, párová, zevně ohraničuje očnici, svým výběžkem se spojuje s výběžkem spánkové kosti a tím tvoří jařmový oblouk, arcus zygomaticus.
Kost patrová – os palatinum, má horizontální lamelu, která navazuje vzadu na patrový výběžek maxily a tím tvoří zadní část tvrdého patra a vertikální lamelu, která tvoří část laterální stěny dutiny nosní.
Horní čelist – maxilla, obsahuje největší vedlejší dutinu nosní, sinus maxillaris, která vyúsťje do středního průchodu nosního. Dále nese patrový výběžek pro tvrdé patro, alveolární výběžek pro horní oblouk zubů, čelní a lícní výběžek, které ji spojují s okolními kostmi. Uvnitř dutiny nosní je na maxile zavěšená dolní skořepa nosní – concha nasalis inferior.
Dolní skořepa nosní – concha nasalis inferior, rozděluje dolní a střední průchod nosní, je to samostatná párová kost na rozdíl od střední a horní skořepy, což jsou části os ethmoidale.
Kost radličná – vomer, tvoří dolní část přepážky nosní. Nahoře je spojená se svislou ploténkou kosti čichové a tělem kosti klínové, dole s tvrdým patrem.
Dolní čelist – mandibula, má tělo, pravý a levý úhel a výběžky, alveolární pro oblouk dolních zubů, processus coronoideus pro úpon m. temporalis a kloubní, processus condylaris, který nese hlavičku čelistního kloubu. Její pohyb můžeme hmatat přes přední stěnu zevního zvukovodu.
Jazylka – os hyoideum, je umístěna ve svalech mezi bradou a hrtanem, který je na ni zavěšen. Má tělo, malé a velké rohy. Slouží jako úpon nadjazylkových a podjazylkových svalů.