Anatomie
4.4 Kostra dolní končetiny
U člověka jako u jediného živočicha se vyvinula tzv. bipedální lokomoce. To znamená, začal chodit po dvou nohách a horní končetiny uvolnil k dalším činnostem. Vystavil se tím jistým problémům. Jak podpořit vnitřní orgány v dutině břišní, zajistit jejich stálou polohu, a zároveň být schopen porodit mládě? Bude-li váha všech útrob spočívat jen na svalovém dnu pánevním, může dojít k jeho povolení a tím výhřezu orgánů vně. Uzavřeme-li pánev kostmi, zúžíme-li malou pánev, porod touto cestou nebude možný. Tak jak na to?
Výsledkem vývoje je pánev, jejíž vnitřní rozměry přesně odpovídají rozměrům hlavičky dítěte, porod lze tedy uskutečnit, ale ne vždy hladce a s prostorovou rezervou. Situace lidoopů je v tomto směru jistě snazší.
Abychom svalovému dnu odlehčili, je naše pánev dopředu nakloněná, takže váha orgánů je rozložená i na kosti stydké a jejich spojení, symfýzu.
Klouby pánve
Pletenec pánevní
Skládá se ze dvou pánevních kostí /os coxae/, které jsou vpředu spojené vazivově chrupavčitou sponou stydkou /symfýza/. Vzadu je mezi pánevní kosti vsazená kost křížová /os sacrum/ a tím celá osa těla.
Kost pánevní vzniká srůstem tří kostí.
Kost kyčelní – os ilium
Kost sedací – os ischii
Kost stydká – os pubis
Všechny se svými těly stýkají v jamce kyčelního kloubu - acetabulum.
Dobře hmatná je horní hrana kyčelní kosti – crista iliaca, která vpředu vybíhá v přední horní trn – spina iliaca anterior superior.
Na ní začína tříselný vaz – ligamentum inguinale, který se upíná na hrbolku kosti stydké, tuberculum publicum. Dále krejčovský sval, m. sartorius.
Dobře nahmátneme stydké kosti a symfýzu. Při flexi kyčle sjede m. gluteus maximus ze sedacího hrbolu, tuber ischiadicum. Tím se stane hrbol lépe hmatným.
Os coxae, kost pánevní, levá strana, pohled zpředu
Os coxae, levá strana, pohled zezadu
Stehenní kost – femur
Typická dlouhá kost, nejsilnější v těle, spočívá na ní hmotnost celého těla. Na proximálním konci má hlavici – caput femoris, která zapadá do jamky kyčelního kloubu. K tělu je připojená různě dlouhým krčkem – collum femoris. Laterálně na přechodu krčku v tělo – corpus femoris vystupuje výrazný výběžek, velký chocholík - trochanter major. Mediálně malý chocholík – trochanter minor. Distální konec femuru je zesílený v kondyly, které naléhají přes menisky v kolenním kloubu na kondyly tibie.
Na trochanter minor se upíná hlavní flexor kyčelního kloubu, m. iliopsoas.
Na trochanter major se upíná horní část m. gluteus maximus.
Zezadu shora dolů se po těle femuru táhne výrazná plastická čára, linea aspera. Začínají na ní dvě hlavy m. quadriceps femoris, m. vastus medialis a lateralis a také krátká hlava m. biceps femoris.
Femur, stehenní kost, levá strana, pohled zpředu
Holenní kost – tibie
Spočívá na ní celá váha těla. Její ventromediální plocha je hmatná pod kůží zepředu na bérci.
V této oblasti je jen tenká vrstva podkožního vaziva a méně cév. Díky tomu je zde predilekční oblast pro vznik tzv. bércových vředů.
Sportovci nosí chrániče, aby zabránili úrazům přední plochy bérce. Jsou velmi bolestivé, neboť kost s bohatě inervovaným periostem je těsně pod kůží a poranění se zde hůře hojí díky ne zcela dostatečnmu cévnímu zásobení.
Proximální konec je rozšířený v mohutné kondyly. Jejich horní plocha je pokrytá kloubní chrupavkou, na ní leží v kolenním kloubu dva menisky.
Distální konec vodorovnou ploškou naléhá shora na hlezenní kost. Dále vybíhá ve vnitřní kotník, na kterém je kloubní ploška pro spojení s hlezenní kostí svislá.
Kosti bérce, pohled zpředu, levá strana
Lýtková kost – fibula
Slouží jednak jako místo začátku a úponu svalů, dále vybíhá ve vnější kotník, malleolus lateralis. Tím spoluvytváří vidlici, do které zapadá hlezenní kost, tím tvoří stabilitu kotníku.
Je to tenká, dlouhá kost, kterou je možné ve střední části vytnout a získaný úsek kosti použít jako kostní štěp.
Kosti nohy – ossa pedis
Kostra nohy se skládá ze sedmi kostí zánártních – tarzálních, pěti kostí nártních - metatarzů a článků prstů, phalanges.
Kosti zánártní – ossa tvrzi tvoří část nohy zvanou tarzus. Patří sem:
Kost hlezenní – talus
Kost patní – calcaneus
Kost loďkovitá – os naviculare
Kost klínová vnitřní, prostřední a zevní – os cuneiforme mediale, intermedium a laterale
Kost krychlová – os cuboideum
Talus zapadá do vidlice, tvořené kostmi bérce. Zhora má kladkovitou kloubní plochu pro skloubení s tibii. Dopředu a mírně mediálně směřuje hlavice, jež zapadá do jamky na os naviculare. Zespod má tři kloubní plošky pro spojení s calcaneem.
Calcaneus je spíše laterálně. Dozadu vybíhá v patu, na kterou se upíná Achilova šlacha, úpon trojhlavého svalu lýtkového. Distálně, směrem k prstům, komunikuje s os cuboideum.
Os naviculare tvoří jamku pro hlavici talu. Mediálně nese hrbolek, dobře hmatný ventrodistálně pod vnitřním kotníkem, někdy může tlačit v pevných botách. Nasedají na ni všechny tři klínové kůstky.
Kostra nohy se skládá ze dvou paprsků kostí, mediálního a laterálního.
Mediální, vnitřní paprsek tvoří talus, os naviculare, ossa cuneiformia a tři metatarzální kosti. Nachází se celkově výše.
Laterální, zevní paprsek tvoří calcaneus, os cuboideum a dva metatarzy na malíkové straně.
Vzájemné postavení kostí nohy má zásadní důležitost pro podélnou i příčnou klenbu nožní.
Ossa pedis, kosti nohy Pohled shora na levou nohu
Ossa pedis, kosti nohy Pohled shora na levou nohu
Pohled na kostru nohy z mediální strany.
Vidíme vnitřní, výše položený paprsek kostí nohy a zevní paprsek,
po kterém chodíme. – klenba nohy
Kostra pravé nohy z laterální strany
