Anatomie
6.2.3 Převodní systém srdeční
Činnost srdeční svaloviny, její opakující se kontrakce, /systola/, a uvolnění, /diastola/, jsou řízeny specializovanou tkání, kterou nazýváme převodní systém srdeční. Skládá se ze dvou uzlíků, nodus sinuatrialis a nodus atrioventricularis, dále jej tvoří fasciculus atrioventricularis, /Hisův svazek/, crus dextrum et sinistrum /Tawarova raménka/ a rami subendocardiales, tedy Purkyňova vlákna.
Převodní systém srdeční tvoří buňky svaloviny srdeční specializované na tvorbu a šíření vzruchu.
Impulzy k srdečním stahům vznikají v nodus sinuatrialis. Říkáme mu také srdeční pacemaker /čti pejsmejkr/, čili krokoměr, udavač rytmu. Odtud je vzruch veden speciálními internodiálními svazky a také svalovinou pravé přesíně do druhého uzlu, nodus atrioventricularis. Jeho pokračováním je Hisův svazek, který proráží vazivo oddělující předsíně od komor a vstupuje do mezikomorového septa. Zde se dělí na pravé a levé Tawarovo raménko /crus dextrum et sinistrum/, které pokračují do Purkyňových vláken. Ty přivádí impulsy k pracovním kardiomyocytům.
Za normálních okolností řídí srdeční činnost sinuatriální /SA/ uzlík s frekvencí asi 70 tepů za minutu. Při jeho poškození se řídícím centrem stává atrioventrikulární /AV/ uzlík s frekvencí 40 – 50 tepů za minutu /tzv. junkční rytmus/. Nepřevádí-li se vzruch z předsíní na komory, tzv. AV blok, impulzy vznikají v dolních částech převodního systému s frekvencí 20 – 30 tepů za minutu. Těmto pacientům bývá implantován kardiostimulátor.