Anatomie
6.2.5 Fetální krevní oběh
V období, kdy se plod vyvíjí v děloze, je přísun kyslíku a živin zajišťován placentou. Krev v ní okysličená je přiváděna cestou vena umbilicalis pupečníkem k pupku. Odtud pokračuje dál ke spodní ploše jater. Část krve játry prochází, část protéká spojkou, ductus venosus, přímo do vena cava inferior a tou do pravé předsíně srdeční.
V septu mezi pravou a levou srdeční předsíní je otvor, foramen ovale, kterým okysličená krev prochází a teče dál z levé předsíně do levé komory a odtud do aorty. Z oblouku aorty vystupují tři arteriální kmeny, truncus brachiocephalicus, a. carotis communis sinistra a a. subclavia sinistra. Okysličená krev se tedy dostává nejprve k mozku a také k horním končetinám.
Po té, co zde předá kyslík, se vrací zpátky cestou vena cava superior do pravé předsíně. Odtud pokračuje přes trikuspidální chlopeň do pravé komory a do truncus pulmonalis. Ten se dělí na dvě arterie pulmonales, které vedou krev do plic. Vzhledem k tomu, že plíce dosud nedýchají, potřebují jen malé množství kyslíku k vývoji sebe sama jako orgánu. Zbytek, spíše hlavní proud krve, protéká spojkou zvanou ductus arteriosus do aorty. Spojuje se s ní ale až v místě následujícím za odstupem cév jdoucích z oblouku aorty.
Trup těla a dolní končetiny tedy dostávají krev smíšenou. Vzniká spojením proudu krve, který prošel obloukem aorty, ale neodbočil do cév hlavy a horních končetin. Tato krev je téměř stoprocentně sycená kyslíkem. A z proudu krve již do velké míry odkysličené, která zásobila horní část těla a do aorty se dostala spojkou zvanou ductus arteriosus. Výsledná koncentrace kyslíku v břišní aortě je ale stále dostatečná pro vývoj zbytku organismu, tedy trupu a dolních končetin.
Pozor! V pravé předsíni se za fetálního vývoje potkávají dva proudy krve. První přichází z placenty cestou vena cava inferior a pokračuje do levé přesíně skrze foramen ovale. Druhý přitéká cestou vena cava superior a pokračuje do pravé komory. Díky uspořádání prostoru pravé předsíně se oba proudy téměř dokonale míjí a nemísí.
V septu mezi pravou a levou srdeční předsíní je otvor, foramen ovale, kterým okysličená krev prochází a teče dál z levé předsíně do levé komory a odtud do aorty. Z oblouku aorty vystupují tři arteriální kmeny, truncus brachiocephalicus, a. carotis communis sinistra a a. subclavia sinistra. Okysličená krev se tedy dostává nejprve k mozku a také k horním končetinám.
Po té, co zde předá kyslík, se vrací zpátky cestou vena cava superior do pravé předsíně. Odtud pokračuje přes trikuspidální chlopeň do pravé komory a do truncus pulmonalis. Ten se dělí na dvě arterie pulmonales, které vedou krev do plic. Vzhledem k tomu, že plíce dosud nedýchají, potřebují jen malé množství kyslíku k vývoji sebe sama jako orgánu. Zbytek, spíše hlavní proud krve, protéká spojkou zvanou ductus arteriosus do aorty. Spojuje se s ní ale až v místě následujícím za odstupem cév jdoucích z oblouku aorty.
Trup těla a dolní končetiny tedy dostávají krev smíšenou. Vzniká spojením proudu krve, který prošel obloukem aorty, ale neodbočil do cév hlavy a horních končetin. Tato krev je téměř stoprocentně sycená kyslíkem. A z proudu krve již do velké míry odkysličené, která zásobila horní část těla a do aorty se dostala spojkou zvanou ductus arteriosus. Výsledná koncentrace kyslíku v břišní aortě je ale stále dostatečná pro vývoj zbytku organismu, tedy trupu a dolních končetin.
Pozor! V pravé předsíni se za fetálního vývoje potkávají dva proudy krve. První přichází z placenty cestou vena cava inferior a pokračuje do levé přesíně skrze foramen ovale. Druhý přitéká cestou vena cava superior a pokračuje do pravé komory. Díky uspořádání prostoru pravé předsíně se oba proudy téměř dokonale míjí a nemísí.
Aorta se dělí na dvě arteriae iliacae communes dextra a sinistra, ty se dělí na a. iliaca externa pro dolní končetinu a a. iliaca interna pro orgány pánve. Jednou z větví a. iliaca interna je silná a. umbilicalis, kterou se krev vrací k pupku plodu a dále pupečníkem k placentě. Krev, která okysličila dolní část těla, se vrací cestou vena cava inferior k pravé předsíni a tedy ředí krev placentární. Všichni jsme živým dokladem faktu, že tato mírná neefektivita fetálního krevního oběhu není žádnou překážkou v optimálním vývoji lidského plodu.