Anatomie
9.2.3 Děloha – uterus
Dutý orgán ze svaloviny. Je 7 - 9 cm dlouhá. Popisujeme na ní corpus – tělo, fundus - dno /kraniální část/, cornua - rohy, istmus - zúžený úsek mezi tělem a krčkem, cervix uteri - krček.
Cornua uteri - rohy děložní – ústí sem vejcovody. Z rohů děložních vystupuje oblý vaz děložní, ligamentum teres uteri, jež v průběhu těhotenství udržuje polohu dělohy takovou, aby tlačila spíše na přední stěnu břišní a ne dozadu na kličky střevní, kvůli udržení plynulé pasáže střevem Ligamentum teres uteri jde do tříselného kanálu /ekvivalent funiculus spermaticus u mužů/. Končí v labia majora /velké stydké pysky/.
Isthmus uteri je asi jeden centimetr dlouhý úsek dělohy mezi tělem a čípkem, který obsahuje spíše vazivo než svalovinu. Je zúžený. V průběhu těhotenství se chová zcela jinak než svalovina těla děložního, nerozšiřuje se. Svým stahem udržuje polohu plodu, porodníci jej nazývají vnitřní branka děložní.
Cervix uteri - hrdlo děložní (dělí se na portio supravaginalis a portio vaginalis – čípek děložní, hmatný v pochvě). Uvniř je kanál, canalis cervicis uteri. Je pokračováním dutiny děložní.
Portio vaginalis - čípek děložní - nahmátneme při vyšetření v pochvě. Na jeho vrcholu je zevní branka děložní, ostium uteri externum. Prostor před ním a za ním se nazývá přední a zadní klenba poševní. Na jeho zevním povrchu je mnohovrstevný dlaždicový epitel stejný jako v pochvě, odolný vůči zdejšímu kyselému, agresivnímu prostředí. V některých případech děložní cylindrický epitel přerůstá na povrch čípku, to se nazývá eroze. Cylindrický epitel je v pochvě v nefyziologické lokalizaci. Proto je zde snadno zranitelný, málo odolný vůči zánětu, náchylný k napadení papilomaviry i karcinomatoznímu zvratu /malignizaci/.
V těle dělohy je dutina děložní, cavitas uteri, předozadně oploštělá, vystlaná sliznicí děložní, endometriem.
Nejčastější postavení je anteflexe a anteverze děložní. V anteveflexi je děloha nakloněná v místě isthmu dopředu, osa, která prochází pchvou, prochází též čípkem. Při anteverzi je celá, dříve anteflektovaná děloha nakloněná dopředu, cervix tlačí proti zadní stěně pochvy a svírá s ní asi úhel 70 - 100°. Tato poloha napomáhá koncepci, tedy otěhotnění tím, že usnadňuje transport spermií z pochvy do dutiny děložní. Po ejakulaci jsou spermie zachyceny ve štěrbince za čípkem děložním. Odtud jsou stahy pánevního dna do dělohy nasávány.
Fixace dělohy
Dělohu ve své poloze udržuje svalové dno pánevní, které tvoří podpůrný aparát a parametrální vazy, tvořící závěsný aparát.
Závěsný aparát je složen z vazů, které jdou od stěny děložní k okolním strukturám. Jsou skryté peritoneem.
Patří mezi ně:
Ligamentum cardinale uteri, jdoucí od isthmu a cervixu ke stěně pánevní
Ligamentum teres uteri odstupuje z rohů děložních, prochází skrz canalis inguinalis a končí ve velkých stydkých pyscích.
Ligamenta sacrouterina vedou od boků děložních dozadu z obou stran rekta, ze stran ohraničují excavatio sacrouterina.
Ligamenta vesicouterina směřují po stranách od dělohy k močovému měchýři a dále k symfýze jako lig. pubovesicalia.
Stavba dělohy
Dělohu ve své poloze udržuje svalové dno pánevní, které tvoří podpůrný aparát a parametrální vazy, tvořící závěsný aparát.
Závěsný aparát je složen z vazů, které jdou od stěny děložní k okolním strukturám. Jsou skryté peritoneem.
Patří mezi ně:
Ligamentum cardinale uteri, jdoucí od isthmu a cervixu ke stěně pánevní
Ligamentum teres uteri odstupuje z rohů děložních, prochází skrz canalis inguinalis a končí ve velkých stydkých pyscích.
Ligamenta sacrouterina vedou od boků děložních dozadu z obou stran rekta, ze stran ohraničují excavatio sacrouterina.
Ligamenta vesicouterina směřují po stranách od dělohy k močovému měchýři a dále k symfýze jako lig. pubovesicalia.
Stavba dělohy
Stěna je přibližně 10-15 mm silná.
Tvoří ji sliznice = endometrium, hladká svalovina = myometrium a okolní vazivo, tela subserosa.
Endometrium, sliznice je složená z jednovrstevného cylindrického epitelu s řasinkami (v čípku v oblasti ostium uteri externum přechází cylindrický epitel dělohy v mnohovrstevný dlaždicový epitel pochvy). Pod ním je podslizniční vazivo, které obsahuje tubulózní žlázky, glandulae uterinae. Vrstva žlázek, která naléhá na svalovinu dělohy se nazývá zona basalis, vrstva pod epitelem zona functionalis. Epitel dělohy a zona functionalis podléhá hormonálním cyklům, odlučuje se během menstruace.
Tvoří ji sliznice = endometrium, hladká svalovina = myometrium a okolní vazivo, tela subserosa.
Endometrium, sliznice je složená z jednovrstevného cylindrického epitelu s řasinkami (v čípku v oblasti ostium uteri externum přechází cylindrický epitel dělohy v mnohovrstevný dlaždicový epitel pochvy). Pod ním je podslizniční vazivo, které obsahuje tubulózní žlázky, glandulae uterinae. Vrstva žlázek, která naléhá na svalovinu dělohy se nazývá zona basalis, vrstva pod epitelem zona functionalis. Epitel dělohy a zona functionalis podléhá hormonálním cyklům, odlučuje se během menstruace.
Myometrium jsou propletené snopce hladké svaloviny, tvoří hlavní podklad těla děložního, Během těhotenství se ztenčují, prodlužují až 10 x, dochází k hypertrofii svaloviny hyperplazii buněk, v šestinedělí se snopce zpětně zavinou).
Serosa, peritoneum – přechází na dělohu z okolních orgánů. Vymezuje excavatio rectouterina (Douglasův prostor), nejhlubší místo v dutině břišní ženy, a excavatio rectovesicalis. Excavatio rectouterina dosahuje až na zadní klenbu poševní. Díky tomu je možné spodinu dutiny břišní per vaginam palpovat. Je to výhodné např. situaci podezření na mimoděložního těhotenství, kdy se gynekolog může rychle přesvědčit pohmatem o případné přítomnosti tekutiny /krve/ v tomto prostoru.
Serosa, peritoneum – přechází na dělohu z okolních orgánů. Vymezuje excavatio rectouterina (Douglasův prostor), nejhlubší místo v dutině břišní ženy, a excavatio rectovesicalis. Excavatio rectouterina dosahuje až na zadní klenbu poševní. Díky tomu je možné spodinu dutiny břišní per vaginam palpovat. Je to výhodné např. situaci podezření na mimoděložního těhotenství, kdy se gynekolog může rychle přesvědčit pohmatem o případné přítomnosti tekutiny /krve/ v tomto prostoru.
Cévy a nervy: a.uterina, v.uterina, plx.sympatikus (zajišťuje kontrakce dělohy) a sakrální parasympatikus (tlumí kontrakce), oboje též podléhá vlivu hormonů /oxytocin/.
Menstruační cyklus:
1. Fáze menstruační
1. Fáze menstruační
1. - 4. den cyklu, dochází k odloučení vnitřní vrstvy sliznice endometria a jejímu odplavení s menstruační krví pochvou ven z těla.
2. Fáze proliferační
5. - 14. den cyklu, probíhá příprava endometria na nidaci, tedy usazení oplozeného vajíčka. Pod vlivem estrogenu se sliznice zvyšuje, regeneruje ze základu žláz, které zůstaly po menstruaci v zona bazalis endometria.
3. Fáze sekreční
15. - 27. den cyklu, tzv. progesteronová, probíhá pod vlivem žlutého tělíska. Dochází k dalšímu zvyšování endometria, jeho prosakování, ve žlazkách dělohy se zvětšuje množství glykogenu důležitému pro výživu vajíčka. Nedojde-li k nidaci, sliznice se odloučí.
4. Fáze ischemická
28. den cyklu, proběhně nejprve několikahodinová kontrakce cév v endometriu, která způsobí hypoxií. Po té následuje náhlé překrvení. Narušené cévy praskají a v zona funkcionalis dochází k autolitickým změnám. Následuje další menstruační fáze.