Autonomní,  jinak vegetativní nervový systém je určený k inervaci hladké svaloviny. Nepodléhá volní kontrole. Je to vývojově starý systém, který pomáhal člověku přežít v život ohrožujících situacích.

Hladká svalovina se nachází ve stěně orgánových soustav, trávicí, dýchací a močopohlavní.  Řídí např. posun obsahu trubic, napětí svěračů, činnost drobných žlázek ve stěnách trubic i velkých žlaz, které jsou s těmito systémy spojené, jako je pankreas, slinné žlázy, prostata apod.

 

Dále inervuje hladkou svalovinu ve stěně cév, kde určuje jejich průsvit a tím ovlivňuje krevní tlak.

Zásadně důležitá je funkce vegetativního systému při inervaci srdce.

 

Velice nápadná, dobře pozorovatelná je činnost autonomního systému, konkrétně sympatiku, při inervaci napřimovačů chlupu. Každý jednotlivý chloupek má totiž svůj vlastní droboulinký sval, m. errector pilorum, který jej napřímí v situaci ohrožení. Zvíře totiž potřebuje vypadat hrozivě, být co největší, a toho dosahuje naježením.

 

Autonomní nervový systém  tvoří dva podsystémy, sympatikus a parasympatikus, které se navzájem doplňují ve funkci a do jisté míry působí protichůdně.

 

Činnost vegetativního nervového systému je často na člověku dobře vidět, doprovází totiž různá emoční hnutí. Bývají zachycena často užívanými větami. Např. stažení cév při strachu vyjadřuje lidový výraz „krve by se v něm nedořezal.“

Díky působení sympatiku se nám při pohledu do dálky rozšiřují zorničky. Je tomu tak i ve strachu, říká se „strach má velké oči“.

 

Ve vzteku nebo rozčílení bývá viditelný tep na a. temporalis superficialis, buší nám spánky.

Dále ze života známe, že bledneme hrůzou, při setkání s milovanou nebo vytouženou osobou se nám rozbuší srdce, strachem před zkouškou může mít někdo průjem, jinému vysychá v ústech nebo se strachy výrazně potí.

 

Základní anatomické charakteristiky vegetativního nervového systému.

K inervaci hladké svaloviny jsou třeba vždy 2 buňky. 

První buňka se nachází v jádře, druhá v gangliu. 

Jádro /nucleus/ je nakupenina nervových buněk v CNS, tedy v mozku nebo v míše.

Ganglion je nakupenina nervových buněk mimo CNS, v periferii. 

Sympatikus je systém thorakolumbální. Jeho první buňky se nacházejí v postranních míšních rozích od C8 po L3. Tedy od posledního krčního segmentu přes všechny hrudní až po třetí bederní míšní segment.

Parasympatikus je systém kraniosakrální. Jeho první buňky se nacházejí v jádrech hlavových nervů /III., VII., IX. a X/ v mozkovém kmeni a v sakrálních míšních segmentech S2 - S4.

První neurony obou systémů uvolňují vždy acetylcholin.

Druhý neuron sympatiku uvolňuje noradrenalin, druhý neuron parasympatiku rovněž opět acetylcholin.

Sympatikus se po těle šíří po cévách. Je to rozsáhlý systém, nachází se všude v těle. To znamená v trupu, hlavě i končetinách.

Parasympatikus se šíří především cestou hlavových nervů a je omezený na trup a hlavu.