Anatomie

12.3.2 Funkce sympatiku

Obecně sympatikus organizmus aktivizuje k akci. Říká se k boji nebo útěku.
Tedy zrychluje tepovou frekvenci, zvyšuje krevní tlak, rozšiřuje koronární tepny.
Rozšiřuje bronchy, rozšiřuje zornici /mydriáza/ a čočku oplošťuje, tedy oko připravuje na pohled do dálky.
Sympatikus podporuje mobilizaci zásob, celkově tzv. katabolické reakce.
Periferní cévy zužuje.
Sekreci potu zvyšuje.
Činnost žlaz zvyšuje.
V průběhu běhu není v žádném případě výhodné, abychom se pomočili či došlo k defekaci.
Proto sympatikus aktivizuje svěrače jak močových cest, tak rekta.
Také omezuje tvorbu moči a celkově zpomaluje a zklidňuje činnost trávicího traktu a jeho žlaz.
Pod vlivem sympatiku dochází k ejakulaci, je to svým způsobem aktivní útočný děj.

1. buňka sympatiku je v nc. intermediolateralis v míšních segmentech C8 - L3. Vysílá tzv. pregangliové vlákno. To předává informaci 2. neuronu v ganglion paravertebrále. Tato ganglia vytváří podél páteře systém ganglií, která jsou navzájem propojena interganglionárními vlákny. Nazývá se truncus sympaticus.

V oblasi krku nemá sympatikus žádná jádra, tedy žádné buňky v postranních rozích krční míchy. Informace sem přichází přes rami interganglionares.
Porucha krčního sympatiku je charakteristická tzv. Hornerovou trias: miosa, ptosa, enoftalmus.

Miosa z převahy parasympatiku, který zužuje zornici.
Ptosa z nefunkce m. tarsalis, což je snopeček hladké svaloviny, který svým tahem za tarzus /vazivová ploténka ve víčku/ víčko zvedá.
Enoftalmus je zapadnutí oční koule díky povolení napětí svalu m. orbitalis. Ten totiž svým napětím celý život vytlačuje oční kouli ventrálně.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše