Základní funkcí ledvin je vylučovat odpadní (nepotřebné a toxické) látky z organismu, zadržovat živiny a udržovat stabilitu vnitřního prostředí (hladiny minerálů – elektrolytů a pH). Vylučování odpadních látek ledviny zajišťují tvorbou moči, její složení se mění podle potřeb organismu. Základní funkční jednotkou ledvin je nefron. Tvorba moči začíná v glomerulu - filtrační část nefronu, kde vzniká primární moč, která se podobá plazmě, ale neobsahuje bílkoviny (jen amylázu, hemoglobin). Glomerulární filtrát se vstřebává v tubulech (vstřebávají se všechny látky pro organismus důležité - glukóza, aminokyseliny, minerály) a vzniká definitivní moč. Poruchy funkce ledvin mohou být primárně způsobeny postižením glomerulů (exkreční funkce) nebo tubulů (retenční funkce), později většinou dochází k postižení celého nefronu. Při selhání funkce ledvin se v moči objevují látky, které do ní nepatří nebo se normální součásti moči objevují ve zvýšených koncentracích; v plazmě může docházet ke zvýšení koncentrací odpadních (toxických) látek. Mezi základní vyšetření funkce ledvin patří posouzení jejich exkreční schopnosti, která může být zjištěna na základě stanovení ledvinové clearence, která je definovaná jako objem krve, který je očištěn od určité látky za časovou jednotku. Mírou glomerulární filtrace je hodnota ledvinové clearence látek, které se v tubulech nevstřebávají a do moči se dostávají pouze glomerulární filtrací, proto je jejich koncentrace stejná jak v definitivní, tak i v primární moči a plazmě – jsou to tzv. látky bezprahové.