Biofyzika

7.1.3 Fotometrie

Fotometrie je ta část nauky o světle, která definuje světlo z hlediska energetického, posuzuje světelné vlastnosti různých zdrojů světla a zjišťuje osvětlení ploch.
Zářivá energie se šíří ze zdroje do všech směrů. Za jednotku času projde určitou plochou část zářivé energie, kterou označujeme jako zářivý tok Φ. Je to vlastně výkon přenášený zářením a měříme jej ve wattech. Intenzita záření je energie, která projde jednotkou plochy orientovanou kolmo na směr šíření za jednotkovou dobu; měří se proto ve W.m-2.
Lidské oko je různě citlivé na záření o různé vlnové délce. Infračervené a ultrafialové světlo nevyvolávají zrakový vjem ani při vysokých intenzitách. Ke vjemu světla dochází v rozmezí vlnových délek 380–760 nm a oko je nejcitlivější na vlnové délky ležící asi uprostřed tohoto intervalu (žlutozelené světlo o vlnové délce 555 nm). Výkon zářivé energie, zhodnocený podle světelného vjemu, který vyvolává, se nazývá světelný tok Φs. Jeho jednotkou je lumen (lm). Světelný tok 1 lm je vysílán bodovým zdrojem o svítivosti 1 cd do prostorového úhlu 1 steradiánu.
Svítivost S světelného zdroje je světelný tok, který zdroj vysílá do jednotkového prostorového úhlu. Je tedy definována vztahem

Jednotkou svítivosti je kandela (cd), která je jednou ze základních jednotek soustavy SI. Je definována jako svítivost zdroje v daném směru, který vysílá monochromatické záření s kmitočtem 540·1012 Hz a má v tomto směru zářivost 1/683 W/steradián.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše