Biofyzika

9.8 Osobní dozimetrie

Osoby pracující s radioaktivními látkami nebo ionizujícím zářením jsou povinny provádět osobní dozimetrii, měřit absorbovanou dávku záření, kterou jejich tělo obdrželo během pracovního procesu. K osobní dozimetrii se používají dozimetry pracující na základě ionizačních účinků záření (tužkové dozimetry nebo kapesní ionizační komůrky popsané v části 9.4.1), účinků na fotografickou emulzi (filmové dozimetry) nebo excitačních účinků (termoluminiscenční dozimetry).

Filmový dozimetr
je podobný rentgenovému filmu používanému v zubním lékařství o rozměrech 3x4 cm. Je zabalen do světlotěsného papírového obalu a umístěn v pouzdře z umělé hmoty s okénkem na přední části. Tento film je zvláště citlivý na ionizující záření. Hustota zčernání filmu po jeho vystavení účinkům záření a vyvolání je úměrná jeho expozici. Kovové filtry, většinou z hliníku a mědi, umístěné na stěnách pouzdra umožňují určení energie záření, kterým byl film exponován. Pro přesné určení absorbované dávky je nutná pečlivá kalibrace a vyhodnocování zčernání pomocí standardů. Vyhodnocování expozice pod 5mC·kg-1 není zvláště přesné. Film se nosí na přední straně pracovního pláště okénkem vpředu po dobu jednoho měsíce a pak se odesílá k centrálnímu vyhodnocení.

Výhodou filmových dozimetrů je nízká cena, snadná manipulace a dostatečná přesnost. Nevýhodou je omezená životnost, protože se na starším filmu vytváří závoj, citlivost na vlhkost a vyšší teploty; u takto znehodnocených filmů by byly výsledky vyhodnocení expozice falešně vyšší.